Tyl Josef Kajetán – Strakonický dudák

1. Jméno autora, název díla, rok vydání, místo vydání, kolikáté vydání, ilustrátor, počet stran

Jméno autora:  Josef Kajetán Tyl

Název díla: Strakonický dudák

Rok vydání: 2004

Místo vydání: Praha

Ilustrátor: Vladimír Vimr

Počet stran: 85

 

2. Určete literární druh díla, jeho typické znaky, to odůvodněte argumenty. Určete literární žánr.

Literární druh – Drama

Drama je založeno na ději. Zachycuje řeč postav. Tvoří se tak, že je příběh vyprávěn pomocí dialogů a monologů.

Dramatická díla většinou předpokládají uvedení na scéně.

Všechny tyto znaky dramatu jsou zachyceny rovněž v díle Strakonický dudák. To by se dalo dokázat na jakékoli ukázce:

Např:

TRNKA: Holaho! Půjdete-li pak od sebe? Ani o božím poledni nedáte si pokoje? Kolikrát ti to mám ještě říct, ty parohatý dudáku, abys mi za holkou nelezl? Ty budeš tak dlouho dělat, až ti vlepím hrst broků pod kolena!

ŠVANDA: Nechte si povědít, milý Trnko –

DOROTKA: Ano, tatínku, nechte si povědít; teď to vypadá –

TRNKA: Hubu drž! Já bych si z toho nic nedělal, že ani otce, ani matku nemáš –

ŠVANDA: No, snad jsem nepad jako žalud z dubu!

Literární žánr – Komedie

Komedie je literární nebo dramatický útvar, který vždy skončí šťastně (stejně jako pohádka). Od komedie se očekává humorný nadhled nad lidskými slabostmi a lidskou nedostatečností. Humor spolu s vkusnou komikou jsou zpravidla základními aspekty tohoto útvaru. Problémy hrdiny se podaří nakonec vyřešit a vše se v dobré obrátí.

à V této knize se vyskytují všechny zmíněné znaky komedie – Je zde zachycena spousta humorných dialogů (i některé vážné situace byly v knize psány tak, že vyznívali velmi komicky – např. Trnkovo chování ke Švandovi). Příběh končí šťastně, tedy tím, že se Švanda udobří s Dorotkou a Rosava získá zpět svého syna.

Toto dílo je dramatická báchorka (krátký epický fiktivní příběh, ve kterém se ve většině případů objevují smyšlené bytosti; děj obyčejně sleduje chybujícího hrdinu a jeho napravení. àV díle se vyskytují nadpřirozené postavy, jako jsou například víly, divé ženy nebo polednice. Tyto postavy posouvají děj, který na sebe tím pádem dokonale navazuje, zlehčují některé situace nebo řídí osudy, které nejsou v lidské moci.

3 Analyzujte strukturu díla, horizontální a vertikální členění

Vertikální členění

Díky tomuto členění má čtenář poznat co je podstatné a co nepodstatné.

Kniha je psána patkovým písmem (antikva).

Hlavní nadpisy v textu jsou psány velkým písmeny (verzálky).

Scénické poznámky jsou psány kurzívou, tučné písmo se však v textu nevyskytuje.

Horizontální členění

Tato kniha je drama o třech dějstvích. Je psána formou dialogu a jednotlivá dějství se dále člení na 14 výstupů. Vyskytují se zde také scénické poznámky.

4. Děj dramatu

Tento příběh vypráví o mladém a chudém dudákovi Švandovi a jeho příteli Kalafunovi, kteří se spolu snaží vydělat si peníze hraním na dudy a housle, což se jim moc nedaří.

Švanda je hlavní postavou knihy a je zamilován do Dorotky a chtěl by se s ní oženit, ale z pohledu jejího otce hajného Trnky není pro Dorotku ten pravý, protože neoplývá penězmi a nikdy nepoznal své rodiče. Švanda se proto vydá za štěstím a penězi do světa. V lese se setká s vílami, které dodají jeho dudám kouzelnou moc. Švanda netuší, že bývalá víla Rosava, která byla prokleta do podoby polednice za lásku k člověku, je jeho matkou. Nemůže to svému synovi sdělit, protože by se stala divou ženou. Dudák se na své cestě seznámí s Vocilkou, jenž se Švandou rozhodně nemá čisté úmysly. Když se Švanda ze světa dlouho nevrací, vydají se ho Dorotka a Kalafuna hledat. Když ho naleznou, tak jim Švanda sdělí, že ještě mnoho nevydělal a odejde do královského paláce. Princezna Zulika je zasnoubena s princem Alamírem, ale když uslyší Švandovu líbeznou hru na housle, chce si ho vzít za muže. Do zámku se dostaví Dorotka s Kalafunou aby zabránili Švandově sňatku s princeznou. Vocilka je ale odsud vyžene. Princ Alamír Švandu zatkne a zamkne ho do žaláře, kam za ním přijde Rosava a řekne mu pravdu. Podle očekávání se z ní stane divá žena. Dudák může díky svému nástroji opustit vězení a vydá se domů. Dorotka Švandovi nechce odpustit Švandovu zradu, ovšem když jí Rosava sdělí, že je její syn v moci divých žen a vysvobodit ho může jen věrná láska, zapomene na zlost a svého chlapce zachrání. Královna víl Lesana zruší platnost kletby uvalené na Rosavu, ze které se opět stane víla. Svatbě Švandy a Dorotky již nic nebrání.

5. Hlavní myšlenka dramatu.

Ve hře je poukázáno na rozdíl mezi městským a vesnickým životem – obě tato

prostředí spojují peníze avšak i láska. Hra je jedinečná v tom, jak v ní spojil typickou českou vesnici a svět pohádkových bytostí.

Tyl tímto svým dílem poukazuje na věčnou českou nespokojenost a varuje před posedlostí penězi a lhostejností.

Naopak tu vyzdvihuje vlastenectví. Autor chtěl dílem vyvolat hrdost na český původ a kulturu. Hlavně se ale snažil diváka pobavit.

Ve svém díle chtěl také zobrazit typickou rodinu s dětmi. Tedy Kalafunu a jeho rodinu. Všichni se navzájem milují a jsou na sebe hodní.

6. Uveďte základní fakta o životě autora. Které životní zkušenosti ovlivnily jeho tvorbu v souvislosti s dílem?

Josef Kajetán Tyl byl český dramatik, prozaik a básník, kritik a publicista. Narodil se roku 1808 v Kutné Hoře a studoval v Praze a v Hradci Králové. Byl silně ovlivněn ochotníkem Václavem Klimentem Klicperou. Od dvacátých let se stává hercem kočovné divadelní společnosti. Později řídí ochotnickou divadelní společnost. Ve 40. letech je dramaturgem českých představení ve Stavovském divadle. V letech 1848-49 je poslancem v říšském sněmu. Protože kritizoval absolutismus, byl zbaven funkce dramaturga, prohlášen za politicky nespolehlivého a vrátil se ke kočovnému divadlu. V Plzni, kde je podle něj pojmenováno divadlo, roku 1856 umírá.

7. Uveďte kompoziční výstavbu dramatu.

Dílo je psáno v podobě dramatu o třech dějstvích, které se dále dělí na jednotlivé výstupy.

I.dějství – vesnice, Švanda odchází do světa

II. dějství – Švanda je ve světě

III. dějství – Švanda se vrací opět do své vesnice

Děj je řazen chronologicky.

8. Charakterizujte jazykové prostředky dramatu na konkrétních příkladech

Postavy mluví dle svého vzdělání a sociálního zařazení ve společnosti. Odlišná je mluva především nadpřirozených bytostí. V knize se vyskytují lidové výrazy, ale také poetický jazyk, jímž mluví víly, které hovoří ve verších. Děj je proložen také písněmi. Objevují se zde velmi často také humorné výrazy ve vtipných dialozích. Autor v díle používá mnoho lidových slov, které dodávají dílu humor. Časté jsou také hovorové, i nespisovné a vulgární výrazy. Vocilka poměrně často používá cizí slova.

Jazykové prostředky:

* Metafora- nynější svět si žádá rohaté věci, opička mě drží za pačesy

* Personifikace – by se každé srdce na něj smálo

* Nespisovné výrazy: mladej, ňáký, nynčko, ousilí, mejlíme

* Vulgární výrazy: „hubu drž a táhni“, čumět

* Přirovnání: „snad jsem nepad jako žalud z dubu“

* Zdrobněliny: „Švandičko!“

* Cizí slova: Servitore, signor musicanto!, koštýř, jurista, bonžúr

* Básnické výrazy – z temna lůna vine nově narozený den

* Onomastika – tydli dyty, tydlity

9. Charakteristika postav

Švanda – Švanda je ústřední postava s vlastnostmi dobrými i špatnými (jeho charakter se v průběhu hry vyvíjí směrem k dobrému). Je to mladý a důvěřivý dudák, který se kvůli penězím vydává do světa a v touze po penězích však zapomíná na svou lásku Dorotku. Je ale také dobrosrdečný, podnikavý a obětavý. Jeho špatné vlastnosti vyplívají z nezkušenosti (přílišná touha po penězích, důvěřivost, lehkomyslnost, podléhá cizím vlivům). V závěru knihy projeví vlastenectví a vrátí se ke své milé.

Kalafuna – Kalafuna je velmi obětavý a je oddaným přítelem Švandy. Je to český muzikant, a houslista. Měl rád svoji vlast, a protože měl dobré srdce, pomáhal Dorotce hledat Švandu. Nikdy by nebyl schopen zradit přítele, je to velmi charakterní člověk.

Dorotka – Dorotka je prostá venkovská dívka, velmi statečná, starostlivá a obětavá. Byla Švandovi věrná a z lásky k němu se nebála podstoupit dalekou cestu do ciziny.

Kordula – Kordula je Kalafunova žena. Je to velice starostlivá, pracovitá a pečlivá matka. Je však velice žárlivá a svému manželovi nevěří.

Pantaleon Vocilka- Pan Vocilka je záporná postava této knihy. Je to zběhlý student, mazaný a bezcharakterní člověk, prospěchář, příživník a zbabělec. Doprovází ho na svých cestách. Vždy Švandovi tvrdil, že mu chce pomoci, ale přitom ho vydíral a šlo mu jenom o peníze.

Trnka – Pan Trnka je otcem Dorotky. Nemá rád Švandu, protože to je jen chudý chlapec. Trnkovi jde jen o peníze a ne o štěstí své dcery.

Rosava – Rosava je Švandovou matkou, představující českou přírodu. Je velmi milující a obětavá.

10. Do jakého uměleckého směru dílo patří? Uveďte znaky tohoto směru. Uveďte argumenty, čím a proč toto dílo do konkrétního uměleckého směru patří.

Literární směr – realismus

Tento literární směr zobrazuje skutečnost takovou, jaká opravdu je. Poukazuje tedy na smysl pro skutečnost, způsob myšlení a jednání založené na kritickém poznávání skutečnosti. Autor do děje nezasahuje a neztotožňuje se s žádným hrdinou. Kritizuje nedostatky – např. peníze a mezilidské vztahy (tak je tomu i v knize Strakonický dudák – objevuje se zde posedlost penězi – např. u pana Trnky, u Švadova sluhy Vocilky..). V díle se objevují také vlastnosti lidí, které jsou typické pro každodenní život – chamtivost, obětavost, důvěřivost, lehkomyslnost; negativní vlastnosti se často vyvíjejí k lepšímu (Švandova láska k Dorotce zvítězí nad bohatstvím).

Str. 16 – jednání první – výstup pátý

Dorotka: Ale nechte nás jen k slovu přijít, tatínku!

Trnka: Hubu drž! Já vím, co chceš – přimlouvat se, omlouvat, domlouvat, známe se, ty jsi chtivá straka – hr, hr! Jen abysi ho už měla; ale co potom? Budeme sušit hubu na větru.