Tyl Josef Kajetán – Strakonický dudák (2)

 

 

Josef Kajetán Tyl Dramatik

  • spisovatel, herec, novinář, organizátor spol. Života, 3. Faze NO,
  • poč. 19. st. v  Kutné Hoře,  syn  vojenského hudebníka (později krejčovského mistra)
  • profesorem Václav Kliment Klicpera, vzbudil v něm lásku k divadlu,odvedla ze studií na Filosofické fakultě v Praze a začal se věnovat kočovnickému divadlu. Po dvou letech zklamán společností opustil a vstoupil do služeb vojenské správy jako furýr = pomocný účetní ve vojenském zásobování. Nadále se věnoval divadlu i spisovatelské činnosti. Řídil vedlejší scénu Stavovského divadla, působil jako novinář, ale po porážce revoluce musel z Prahy. Znovu ke kočovné společnosti , se kterou do Plzně, kde zemřel na TBC.
  • Důležité místo v dějinách českého obrozeneckého novinářství, redaktor časopisu Květy (s literárním zaměřením) a lidovýchovného Pražského posla.
  • Psal prózu, zejména povídky, novely a dramata.
  • založil Kajetánské divadlo na Malé Straně (členy byli K. H. Mácha a K. Sabina)
  • s Máchou spory, Tyl raději na krátko opustil Prahu
  • 1834 poprvé zazněla píseň Kde domov můj ve hře Fidlovačka ve Stavovském divadle
  • založil ochotnickou společnost, hráli česky ve Stavovském divadla
  • „miláček národa“ za své kulturní aktivity pro český národ
  • držitel ceny Matice české, jako první český spisovatel vydával své sebrané spisy
  • tvorbu kritizoval K. H. Borovský, zdál se mu příliš romantický a sentimentální
  • na pohřeb přišlo mnoho lidí, zazpívali mu píseň Kde domov můj
  • pohřben na Mikulášském hřbitově v Plzni
  • Ve své tvorbě do světa hudebního a divadelního. Zpodobňuje životy umělců (Bláznivý houslista, Pouť českých umělců).
  • Dramatické báchorky: Lesní pana, Hry se zpěvy: Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka, Paličova dcera
  • Význam: výchova č. diváka, povýšil úrověň dramatu, zavedl nové dram. Formy – báchorka, zlepšoval úroveň českého jazyka

 

Tématicky lze rozdělit hry do tří oblastí

  1. historické (např. Jan Hus, Kutnohorští havíři),
  2. hry ze současnosti – činohry (Paní Mariánka, matka pluků, Pražský flamendr) pohádkové hry (Jiříkovo vidění, Strakonický dudák aneb Hody divých žen).
  3. povídky: Poslední Čech.

 

Zařazení autora do uměleckého směru v době národního obrození

  • počátek spadá do 70. let 18. století
  • konec 50. léta 19. století
  • 4 etapy:
  • fáze
    • „obranná“: 80. léta 18. st.-1805, J. Dobrovský
    • převládá klasicismus, utvářejí se základy obrozenské literatury
  • fáze
    • 1806-1830, J. Jungmann, Fr. Palacký, P. J. Šafařík, J. Kollár, V. K. Klicpera, J. N. Štěpánek, F. L. Čelakovský
    • doba napoleonských válek, vytváří se jazykový program, v literatuře se uplatňuje preromantismus
  • fáze
    • 1830-1848, J. K. Tyl, K. H. Mácha, K. J. Erben
    • doba mezi revolucemi, literatura se sbližuje se životem, proniká romantismus
  • fáze
    • 1848 – 50. léta, K. H. Borovský, B. Němcová
    • demokratická orientace literatury, směřování k realismu

 

Další autoři

  • Karel Jaromír Erben – Kytice z pověstí národních, Prostonárodní písně a říkadla, pohádky Zlatovláska, Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Pták Ohnivák a Liška Ryška
  • Karel Hynek Mácha – Máj, Křivoklad, Marinka, Pouť krkonošská, Cikáni

 

Strakonický dudák

 

Kompoziční plán

  • dramatická báchorka = dram. útvar, pohádkový děj sleduje chybujícího hrdinu a následně jeho napravení, ke kterému ve většině případů napomáhají nadpřirozené bytosti
  • Místo a doba: v Čechách i zahraničí (Jižní Čechy, okolí Strakonic-tam je dudák zpočátku, pohádkový svět) a v první polovině 19.století
  • romantismus-láska mezi Dorotkou a Kalafunou
  • realismus – samotná postava Švandy-mění se, vyvíjí se( nejdříve dobrý, pak chamtivý, pak zase dobrý)
  • Námět: Jihočeská pověst – Odudákovi, který hrál pod šibenicí, 3 jednání

 

Téma

  • vrcholem Tylovy divadelní tvorby. Znázorňuje lásku k rodné zemi a protestuje proti touze po cizině.
  • kritizuje současnou češtinu, varuje před penězi, chamtivostí a lhostejností, odsuzuje lidi, pro které jsou nejdůležitější peníze
  • budí lásku k vlasti, domovu a k lidem bližním, oslavuje český lid. Varuje před lhostejností a posedlostí bohatstvím. Zobrazuje typickou rodinu, její pouto, sílu a tehdejší charakter. Tato báchorka zaměřená proti těm, kteří dají cizině přednost před rodnou vlastí.

 

O díle

  • Premiéra Strakonického dudáka
  • listopad v prostorách Královského
  • této hře informoval český i německý tisk před samotnou premiérou, na tehdejší dobu nezvyklé.
  • Velmi pozitivní reakce, i ze strany Karla Havlíčka Borovského, který byl znám svou neskrývanou kritikou Tylovského pojetí obrozenectví.

 


 

Jazykový plán

  • formou divadelního scénáře, převážně lidový jazyk s hovorovými výrazy, nespisovné – vošatka
  • víly mluví ve verších (vznešenost, nadřazenost)
  • královská rodina komolí česká slova
  • lidová přirovnání: Dělá na mne oči, jako by mě chtěl polknout.
  • hovorový jazyk, plný humoru
  • lidové výrazy: louskej bídu, vezmi oči do hrsti
  • pořekadla a přísloví
  • jazyk Vocilky: Pohrdání češtinou, obsahuje cizí výrazy, 3 os. mn. č.
  • v cizině také odlišen: pořádek slov (Oni to donesou zatím do příbytku tvého)
  • Zulika o sobě mluví ve třetí os., zdrobněliny
  • Archaismy: mejtina, nyníčko

 

Postavy

  • Švanda – chudý dudák, podnikavý, nebojácný, obětavý, důvěřivý, miluje Dorotku, proto se vydává do světa, aby vydělal nějaké peníze, ale zapomíná při tom na Dorotku, představitelem podnikavosti českého člověka, jeho houževnatosti a pracovitosti, vychován Tomášem, učí ho na dudy, dudák = šumař, typem romantického hrdiny
  • Dorotka – starostlivá, obětavá, statečná, věrná, Švandu má natolik ráda, že se za ním vydává do světa
  • Pantaleon Vocilka – vychytralý, zbabělý darebák, příživník, bez vztahu k vlasti, bývalý student, hrál loutkové divadlo. Intrikář, bezcitný
  • Rosava – milující matka, obětavá, víla
  • Kalafuna – Prostý český člověk a muzikant, neschopný zrady přítele, Švandův kamarád
  • Kordula – Kalafunova žena, starostlivá, pečlivá matka, moudrá, dobrosrdečná, žárlivá, 4 děti
  • Zulika – princezna, chce si vzít Švandu
  • Alenoros – král
  • Alamir – princ, snoubenec Zuliky
  • Lesana – královna lesních víl
  • Trnka – hajný, otec Dorotky, chce pro ni jen to nejlepší

 

Obsah díla

Dudák Švanda zamilovaný do Dorotky. Její otec hajný Trnka jejich svatbě nepřeje, neshledává Švandu pro svou dceru dostatečně bohatým. Proto, když se dudák dozvěděl o posvícení od vojáka Šavličky, jak lze ve světě zbohatnout, neváhal a vydal se do neznámých krajin. V lese na něj padl sen a zjevila se  jeho mrtvá matka Rosava v podobě víly. Prosí lesní panny, aby mu do dud daly krásu svých písní. Švanda přichází do bohaté země Turecké, kde potkává podvodníka Vocilku, který využívá jeho důvěry. Zařídí, aby se dudák pokusil rozesmát princeznu Zuliku. To se podaří a princezna Švandu žádá o sňatek. Dorotka s Kalafunou, kteří se dudáka vydali hledat, proniknou až na hrad a chtějí sňatku zabránit. Jenže Vocilka Švandu ovlivňuje, chce, aby si princeznu vzal jen kvůli penězům, a navíc králi napovídá, že Dorotka s Kalafunou jsou blázni. Proto jsou odvedeni, přičemž se jich dudák ani nezastane, zaslepen princeznou a bohatstvím. Zulika má však snoubence Alamira, který si tohle všechno nenechá líbit a Švandu uvrhne do vězení. Tam se dudákovi zjeví Rosava, řekne mu, že je jeho matkou a pomůže mu z vězení ven, ale Lesana ji za to, že vyjevila své tajemství, uvrhne mezi divé ženy (polednice) a musí tam zůstat tak dlouho, dokud ji nevysvobodí prostá láska dívky k Švandovi. Kalafuna se vrací s Dorotkou domu. Houslistova žena Kordula se na něho hněvá, ale když jí ukáže pytlíček tolárků vydělaných v cizině, odpouští mu a přijímá pod svou střechu i Dorotku. Švanda se také vrací , v hospodě setkává s Vocilkou, z kterého se stal potulný loutkoherec. Opět ho přemlouvá k cestě do světa. Švanda se dovídá o Dorotce. Leč ona o něm nechce ani slyšet. Švanda hraje po hospodách, pije a hýří. Rosava navštíví Dorotku. Prosí ji, aby Švandu zachránila. Má hrát o půlnoci pod šibenicí divým ženám. Ta Rosavu poslechne a vytrhne polomrtvého utančeného Švandu z kola polednic. A zatímco Vocilka krade dudy, co už ztratily čarovnou moc, obejmou se Švanda s Dorotkou a s matkou, jejichž veliká láska dojme i královnu víl Lesanu, která z Rosavy snímá prokletí. Nakonec tedy vše dobře dopadlo.

 

Zajímavosti

  • třikrát zfilmována. Dudák se hrál i v Klicperově divadle, kde jej režíroval Vladimír Morávek.
  • v souvislosti se Strakonickým dudákem se pořádá světoznámý Mezinárodní dudácký festival a stejně jako divadelní hra se jmenuje oblíbené místní pivo!