- Středověk – od rozpadu západořímské říše (476 n. l.) do konce 15. stol.
- 395 Theodosius I. rozdělil Římskou říši na západořímskou a východořímskou – vývoj samostatně
- 475 poslední císař Romulus Augustulus, 476 svržen germánským vůdcem Odokarem – konec západořímské říše
- centrum dění ve střední a západní Evropě, Skandinávie
- kulturní centra – latinské, byzantsko-slovanské a islámské
- periodizace :
- raný (500 – 1200)
- vrcholný (1200 – 1500)
- pozdní (1500 – 1600)
- Stěhování národů: její příčinnou byly demografické změny, především růst počtu obyvatelstva, způsobený přechodem od pastevectví k zemědělství, to znamená k usedlému způsobu života
- kromě toho primitivní způsob obdělávání půdy vedl k jejímu rychlému vyčerpání, což bylo dalším důvodem ke stěhování
- kmeny začaly hledat novou půdu – často ji nacházeli na území Římské říše, která se v té době nacházela v hluboké krizi a jejíž hranice nebyly dostatečně chráněné
- 375 vpád Hunů (vojevůdce Attila) – velké změny v Evropě – stěhování národů
- vytvářeli se barbarské státy (barbarus – označení pro cizince, v Římě), 6. a 7. stol., převážně germánské kmeny, říše měli krátké trvání
- Ostrogótská říše – 493-553, království v Itálii, původem od Černého moře, král Theodorech, vyvrácena Langobardy
- Vizigótská říše – stát na Pyrenejském poloostrově, porazili Římany 378 př. n. l.
- Langobardská říše – z dolního Labe, přesun do Itálie, 774 vyhnali Ostrogóty, splynuli s místním obyvatelstvem
- Burgundi – ve Francii, později součástí franské říše
- Anglové a Sasové – v pol. 5. stol příchod na britské ostrovy
- Frankové – v bývalé římské provincii Galie, viz. dále
- Vandalové – ze severu (Jutsko) až do Afriky, vyplenili Řím (455), dobyti Byzancí
- rozpad rodového zřízení – vznik samostatných států
- romanizace germánů, splynutí s původním obyvatelstvem – vznik románských národů
- zemědělský charakter společnosti – trojhonný systém (ozim, jař a úhor – zimní, jarní a obilí a pastviny)
- vynalezen pluh, chomout (změna zápřahu zvířat) – lepší obdělávání půdy, větší výnosy, nové plodiny – agrární revoluce
- světská společnost – panovník se značnou mocí; vojenská aristokracie – odměňováni ziskem půdy, později dědičné vlastnictví = léno (feudum) – majitelé půdy = leníci, feudálové, k půdě patří i poddaní; pronajatá půda – rustikál, půda obhospodařovaná vrchností – dominikál
- později rozdělení obyvatel na šlechtu (dědiční vlastníci půdy – panstvo, zemani, vladykové a rytíři) a poddané = nevolníci
- úkolem šlechty vládnout a bojovat, poddaní pracují pro pány, duchovenstvo – modlí se za blaho všech
- už není směný obchod – mince, nové obchodní cesty
- jediná uznávaná ideologie – křesťanství
- velký vliv – jednotící prvek, odlišný vývoj Evropy v bývalých římských provinciích (křesťanství už zavedené, vyspělé státy – Francká říše) a barbarů (funguje pořád kmenové zřízení),
- církevní organizace: papež – arcibiskupství – biskupství – děkanství – farnost
- jiná organizace – kláštery: zaměření na řeholní život, řízeny vlastními regulemi, vlastní hierarchie
- nové mnišské řády: Benediktýni, Cisterciáci, Františkáni, Dominikáni
- románská kultura:
- návaznost na římskou kulturu, nositel kultury – církev
- sedmero svobodných umění – trivium (gramatika, rétorika, logika) a kvadrivium (aritmetika, gramatika, astronomie, hudba)
- vznik románských jazyků z hovorové latiny
- první evropská univerzita v Salermu (Itálie)
- knihovny – zachování vzdělanosti, románská literatura – hrdinské eposy (Beowulf), anály, letopisy a kroniky
- architektura – užívání kamene, masivní stavby, klenby, portály, úzká okna, kopule; rotundy, baziliky, kláštery, hrady, mosty (v Avignonu), šikmá věž v Pise
- malířství – fresky, iluminace, miniatury, iniciály (zdobená počáteční písmena)
- hudba – chorál, dvojhlas
Byzantská říše
- vznik 395 po rozdělení , centrum v Konstantinopoly
- Justinián – velký územní rozmach, porazil Vandaly v severní Africe, později i Ostrogóty v Itálii, boje se Slovany, Peršany a Visigóty vy Španělsku
- na své boje potřeboval peníze – vysoké daně, hodně povstání, největší Níká, vedeno řemeslníky, obchodníky a námořníky – krvavě potlačeno
- vytvořil zákoník Corpus iuris civilis, nechal vystavět chrám Hagia Sofia
- byl považován za hlavu světské i církevní moci = caesaropapismus
- další nepřátelé: Arabové, Avaři, Bulhaři…
- na balkánském poloostrově se chtěla po odchodu Ostrogótů usídlit jižní větev Slovanů, v 6. stol. nájezdy – neúspěch
- Byzanc ale oslabena a Slované začali pronikat na Balkán – Makedonie a Thrákie
- ztráta mnoha území pod náporem Bulharů a Arabů
- vnitřní problémy – obrazoborectví: boje proti klášterům a církevním majetkům, boj proti uctívání obrazů a ostatků svatých, úpadek zemědělských usedlostí, vznik vojenských správních obvodů – thémata – pro vojenskou obranu, včele se stratég – vojenská správní moc
- od 11. století vznik prónií – pronájem půdy za povinnosti vojenské služby
- Karel Veliký se 800 nechal korunovat římským císařem – to se nelíbí Byzantské císařovně, protože tento titul si vždy nárokovali byzantští císaři
- nakonec Michael I. 809 uznal Karla za císaře západního křesťanstva – špatné vztahy mezi západem a východem
- v 6. stol. otázka podstaty Ježíše Krista: Z = božská podstata X V = lidská podstata
- stol první schizma: 863 papež Mikuláš I. sesadil patriarchu Fótia, hájil svrchovanost papeže nad všemi západními i východními církevními hodnostáři, ten 867 sesadil Mikuláše – vzájemné obviňování z kacířství
- papež Lev IX. se považoval za nadřazeného konstantinopolskému patriarchátu v církevních věcech
- 1054 definitivní rozkol křesťanství na římskokatolickou a řeckokatolickou
- Michael Kerullarios dal v Konstantinopoli uzavřít všechny kostely latinského ritu, přijel papežský legát, aby urovnal situaci (ve jménu papeže Lva IX.) – nepohodli se – legát Kerullaria a jeho stoupence exkomunikoval z církve, totéž udělal i Kerullarios papežskému legátu – velké schizma
- K nepřátelství mezi ortodoxní a katolickou církví významně přispěla křížová výprava. Křižáci chtěli původně zaútočit na Egypt, ale nakonec se dohodli s benátským dóžetem, že zaútočí proti Konstantinopoli
Papežský stát
- Západořímská říše rozvrácena Germány, ale oni pokřtění – respektovali papeže, svrhli jen císaře
- přežívá systém církevní správy – je tak dominantní, protože je to jediný pozůstatek římské říše
- úloha papeže: Odokar vyčlenil část Říma papeži, naopak Byzantinci chtěli dobýt a osvobodit apeninský poloostrov – chtěli papeže svrhnout a svého patriarchu dosadit za papeže
- Vikingové se dostali na Sicílii, střet s papežem, ale pak ho uznají za svého duchovního vůdce (zabíjí lidi ve jménu křesťanů – vše v pořádku, kdyby byli pohani tak naopak křesťané zabíjí je)
- táhnou proti Byzanci, papež jim za to potom věnuje Sicílii
- V roce 751 hrozilo dobytí Říma langobardským králem Aistulfem, papež Štěpán II. se obrátil na franckého panovníka Pipina III. Krátkého
- Výměnou za pomazání na krále Pipin vytáhl proti Langobardům a dobytá území – Řím, Ravennu a Pentapolis (Rimini, Pesaro, Ancona, Fano a Senigallia) – odevzdal roku 755 papeži. Tím oficiálně vznikl samostatný papežský stát, předchůdce dnešního Vatikánu. (Pipinova donace)
- později se ukázalo že je to falzifikát – papež to zfalšoval aby si mohl dělat nároky na stř. Itálii
- podpora Sicílie a severoitalských měst – bohatství z obchodu, papeži vedou desátky, ale říši musí odvádět daně – radši pomáhají papeži zvětšovat území – není tak ekonomicky vysilující jako být pod říší
Pyreneje
- nejprve přitáhli vandalové – po nich pojmenovaná Andalusie
- po nich Visigóti, ale nebyli jednotní a 711 je dobyli Arabové
- Arabové chtěli pokračovat ve své expanzi na sever ale 732 byli zastaveni Karlem Martelem u Poitiers
- 956 vznikl Cordóbský chalífát – nezávislé na centru v Bagdádu
- hospodářská velmoc, tolerance židů…
- v 11. století rozpad na malé emiráty – začátek reconqiusty (křesťané chtějí získat výsadní postavení v oblasti, boj proti Arabům)
Francká říše (482 – 843)
- nejstarší a nejpevnější z barbarských států, frankové se nestěhovali
- v 5. stol. expanze – vznik říše
- král Chlodvík (481 – 511) přijal křesťanství, ovládl Galii, sjednotil Franky
- po jeho smrti rozpad na celky:
- Austrasie – centrum Remeš
- Neustrie – Paříž
- Burgundsko – Orleáns
- Aquitánie
- stol. výboje krále Dagoberta – poražen Sámem
- v Austrasii silná dynastie Karlovců – zakladatel Karel Martel – odrazil útok Arabů v bitvě u Poitiers 732
- jeho syn Pipin III. Krátký (751 – 768) – dohoda s papežem, bojoval proti langobardům
- rozdělení říše mezi Pipinovi syny Karlomana a Karla
- Karel I. Veliký (768 – 814)
- rozšířil říši – sev. Itálie, část Španělska
- 800 – papežem korunován na císaře – hlava celé křesťanské obce, právo a povinnost šířit křesťanství, papež určuje kdo bude císařem, počátek sporů církevní a světské moci
- syn Pipin vedl válku s Byzancí – 812 nakonec uznala Karla jako císaře – titul Basilea (užívali ho východní císařové) – 2 císařové (východní a západní)
- správní reforma: hrabství shodná s biskupstvím, na hranicích marky – v čele markrabě, vojenské síly
- karolínská renesance – znovuzrození antické kultury, nositeli především kláštery, rozvoj umění a vzdělanosti, vznik písma miniskule (z té později latinka)
- Ludvík Pobožný (814 – 840)
- rozdělil říši mezi tři syny – Verdunská smlouva (843)
- Lothar – Itálie, pás od Itálie k sev. moři, císařský titul
- Karel Holý – západofrancká říše
- Ludvík Němec – východofrancká říše
- Lotharův stát zanikl, jeho území si rozdělil Karel s Ludvíkem
Francie (Západofrancká říše)
- do r. 987 vláda Karlovaců
- Karel II. Holý (840 – 877) – 869 korunován králem, růst vlivu šlechty – přiznání dědičnosti lén, šlechta má své vlastní leníky, král proti tomu nemůže bojovat, protože oni by za něj nebojovali ve válkách
- boje s Normany
- v r. 911 se vytvořilo autonomní Normanské území, darováno Karlem III. Prosťáčkem
- 987 velmoži zvolen Hugo Kapet, 987 – 1328 u moci Kapetovci
- panovníci málo uznávaní, velký vliv šlechty
- 1066 normanský vévoda získal anglický trůn – komplikace vztahů (anglický král – vazal francouzského, byl na kontinentě silnější než francouzský král)
- Ludvík VI. (1108 – 1138)
- vytvořen institut Božího míru – dny božího míru (středa – neděle)
- boje brání ekonomickému rozvoji, obchodu …; dochází k ničení majetku
- rozvoj měst – získávají různá privilegia
Německo (Východofracská říše) – Svatá říše římská
- Ludvík Němec (843 – 876) – centrum říše v Řezně, moc panovníka omezena šlechtou
- Karel III. Tlustý – snahy sjednotit říši – pouze přechodný úspěch, spíše rozdrobenost díky šlechtě
- Ludvík Dítě – poslední Karlovec
- Svatá říše římská = V bývalé Francké říše, později Německo
- největší význam: vévodství Švábsko, Bavorsko, Franky, Sasko a Durynsko
- 911 konec vlády Karlovaců
- 919 – 1024 Sasská dynastie – Jindřich I. Ptáčník (919 – 936)
- následuje říše Ottonů
- nástupce, syn Otto I. (936 – 973) – německý král, římský císař (ochránce papeže a církve)
- expanze proti Polabským Slovanům (Lužici, Ludici, Obodrité) a do Itálie – snaha obnovit římské impérium (Německo + S Itálie)
- 955 poraženi Maďaři v bitvě na řece Lechu u Augsburgu – zastavena maďarská expanze
- 962 korunován na císaře papežem – vznik Svaté říše římské
- Otto II. (973 – 983)
- Otto III. (983 – 1002)
- pokus o sjednocení římské říše, snaha ovládnout Řím a vládnout z něj, neúspěch
- 1024 – 1025 Sálská dynastie
Vikingové
- germánské kmeny z oblastí Skandinávie a Dánska; nazýváni též Normané a Varjagové
- pomalejší vývoj, rodová společnost; nejvýznamnější – bojovníci
- shromáždění svobodných mužů – thing
- chov dobytka, rybolov
- loupeživé výpravy, odvážní mořeplavci – lodi bez palub, 2 řady vesel, vyřezaný drak na přídi – drakkary
- písmo – runy, sepisovali ságy – mytologie i skutečnost
- víra v odchod bojovníka do Valhaly – zde posouzen jeho život
- od 8. stol. rozpad rodových vazeb, expanze
- nájezdy na Britské ostrovy a Franskou říši, 842 vypálili Londýn, 845 dobyli Paříž
- ovládli celou Anglii, ale poraženi 878 u Edingtonu – Anglové a Sasové vedeni Alfrédem Velikým
- 911 vznik Normandie – léno ve Francii
- nájezdy do Ruska – přes Baltské moře, Ladožské jez., Volhu a Dněpr do Černého m. a Byzance; ovládli Novgorod, dynastie Rurikovců
- ve Středomoří – ovládli Sicílii, splynuli s místním obyvatelstvem
- 870 osídlili Island
- 1000 v Severní Americe (nazvali ji Vinland) – Lei Ericsson, vyhnáni indiány
Anglie
- 407 Británii opustili Římané, pronikání germánských kmenů Anglů, Sasů a Jutů
- Anglové a Sasové příbuzní, ale Jutové francký kmen – vznik sedmi malých germánských království = heptarchie – konkurovali si navzájem, sjednotili se až kvůli ohrožení Normany
- od konce 8. století podnikali Normané výboje do Anglie, království se sjednotila pod Alfrédem Velikým (král Wessexu)
- 876 útok na Anglii, ale hodně lodí zničeno bouří
- Dánský král přijal křesťanství, uzavřeli mír a rozdělili Anglii na 2 části – linie mezi městy Londýn a Chester
- na sever od linie bylo dánské království – Danelaw, na jih od linie vládli Anglosasové
- na konci 10. století nové útoky Dánů, 1018 si celou Anglii podmanil Knut Veliký, po jeho smrti ale rozpad a opět vláda Anglosasů
- 1066 zvolen králem Harald Godwinesson, ale nárok na trůn si dělal normanský vévoda Vilém
- bitva u Hastings – zvítězil Vilém Dobyvatel, rozvinul feudální vztahy, základy nové Anglie
Kultura:
- vychází z antiky (helénistické kultury), dominantní vliv křesťanství
- rozvoj vzdělání – organizované školství
- architektura: antické krychlové stavby + orientální kupole, baziliky tvaru řeckého kříže (+), barevný mramor, mozaiky
- ikony – malby na dřevěných deskách (svatí, mučedníci)
- z Číny propašovali tajemství výroby hedvábí
- převaha naučné literatury – teologická, hagiografická (o světcích), historiografie