Vznik nových mocností a jejich střetávání s tradičními mocnostmi v 2. pol. 19. století

Sjednocení Itálie

  • touha po sjednocení; po nezdařené revoluci 1848 politická nejednotnost (8 celků)
  • roztříštěnost – brzda hospodářského rozvoje; nerovnoměrný vývoj: S – průmysl (nová odvětví) X J – zemědělství, zaostává
  • Benátsko, Lombardii, Parmu, Modernu a Toskánsko ovládají Habsburkové, ve středu je papežský stát, na jihu Království neapolské (Království obojí Sicílie) ovládané Bourbonky, Království piemontsko-sardinské (Turín a Sardinie) ovládá jediná dynastie italského původu – savojská
  • spiknutí proti rakouskému vojsku (Rakousko ovládá sever Itálie – Lombardie, Benátsko)
  • carbonáři = tajný spolek fungující ve 30. – 40. letech
  • Sardinské království navázalo vřelé vztahy s Francií – spojenecký pakt: Francie pomůže Sardinskému království v případě útoku
  • dohodu uzavřel roku 1857 královský hrabě Camilo Cavour (aristokrat, schopný politik, liberál) s Napoleonem III. – šlo o tajné spojenectví proti rakouským Habsburkům (Napoleonovi přislíbeno Savojsko a Nizza)
  • Sardinie začala Rakousko provokovat
  • Habsburkové vyhlásili Francii válku – podcenili Francii, duben 1859 prohra Rakouska
  • neschopná diplomacie i vojenské vedení – čekali až se francouzská vojska přesunou do Itálie (přesun železnicí), porážka Rakouska u Magenty a Solferina
  • k sardinskému království připojena Lombardie, Rakušané musí vyklidit Parmu a Modenu X stále jim ale zůstává Benátsko
  • Francie získala od Itálie část Savojska
  • 1860 Garibaldiho povstání na Sicílii a v Neapolsku, povstání v Modeně, Parmě – vyhnání místních panovníků, svržení dynastie
  • Garibaldi nesouhlasil s Cavourem – ten chtěl diplomatické sjednocení, monarchii, Garibaldi v hnutí Mladá Itálie, pomáhal revolucím v J. Americe, sestavil výpravu tisíce, která se vylodila na Sicílii a porazila Bourbony
  • jižané se hlásí k připojení k sardinskému království
  • březen 1861 v Turíně vyhlášeno Italské království, vládnoucí je Savojská dynastie – Viktor Emanuel II – konstituční monarchie; hlavní město – Florencie
  • nezávislost si udržel papežský stát, nad jeho suverenitou bděl Napoleon III., který se o katolickou církev opíral, Francie měla v Římě své jednotky
  • Itálie hledá nového spojence pro zisk Benátska – Prusko – vedoucí stát Německého spolku
  • Prusko a Itálie vytvořili spojeneckou smlouvu: pokud bude Rakousko poraženo, ponechá si Itálie Benátsko
  • 1866 Prusko-Rakousko-Italská válka
  • Rakousko zvítězilo u Custozy a v námořní bitvě u Visu
  • červenec 1866 bitva u Sadové Rakousko poraženo + epidemie cholery
  • František Josef podepsal roku 1866 příměří v Mikulově – Rakousko vystoupí z Německého spolku a nebude se více vměšovat do záležitostí Německa + odevzdá Benátsko Itálii
  • 1870 – 1871 po válce prusko-francouzské byl připojen Řím, vyhnání francouzských vojsk, moc papeže omezena; vyhrazen mu nezávislý stát Vatikán
  • Itálie sjednocena, Řím se stal hlavním městem
  • Itálie – velmi slabý stát, problémy v hospodářství, prohlubuje se rozdíl mezi bohatým severem a chudým jihem

 

Rusko

Mikuláš I. (1825 – 1855)

  • syn Alexandra I.
  • samoděržaví; krutě potrestáni děkabristé, politika izolace; uzavírá Rusko – nelze cestovat
  • absolutní monarchie – vládne prostřednictvím svých ministrů, císařovo nařízení = zákon
  • podpora vědy a zemědělství
  • základní překážkou rozvoje: nevolnictví
  • nemůže se rozvíjet zemědělství – život na venkově zaostalý, zaostává i průmysl (nebyla volná pracovní síla)
  • 1853 – 1856 Krymská válka – projevila se ruská zaostalost, snaha Ruska ovládnout úžiny Bospor a Dardanely; snaha o územní expanzi
  • Rusko stojí původně proti Turecku, později i proti Francii a VB – úspěšně obléhají Sevastopol
  • totální prohra Ruska, nutnost reforem
Alexandr II. (1855 – 1881)
  • syn Mikuláše I.
  • ochoten přijímat reformy
  • ruské vojsko není schopno konkurovat armádám západních mocností – má špatné zbraně, špatnou organizaci, nefunguje zásobování; chybí silnice, železnice, zemědělství je v úpadku
  • povolil Rusům cestovat do Evropy
  • zmírňuje cenzuru – rozvoj literatury a žurnalistiky
  • úsilí zabránit revoluci, ne odstranit samoděržaví
  • únor 1861 vydal Manifest Alexandra II. o zrušení nevolnictví – nevolníci se mohou vykoupit (X nemají peníze – postavení se téměř nemění)
  • reforma správy – zavádí se samospráva popřípadě státní správa
  • vojenská reforma – povinná vojenská služba na 6 let
  • definitivně zrušena cenzura
  • v Rusku vznikají tajné spolky radikálů – studenti a inteligence, chtěli rychlejší reformy – požadovali parlament, ústavu, rozdat půdu mezi rolníky
  • na Alexandra II. spácháno pět neúspěšných atentátů, zemřel až na následky 6. atentátu roku 1881
  • na svědomí politické hnutí, které zdůrazňovalo postavení Slovanů – národnici = slavjanofilové
  • politické hnutí, které chtělo spolupráci s Evropou – západnici
Alexandr III. (1881 – 1894)
  • konzervativní; zarazil jakékoliv další reformy
  • snaha o navrácení poměrů a obnovení samoděržaví

Mikuláš II. (1894 – 1917)

  • poslední ruský car
  • potvrdil trvalé přátelství s Německem – vzal si německou princeznu Alici Hesenskou – musela konvertovat k pravoslaví, nové jméno Alexandra Fjodorovna – nebyla oblíbená
  • Rusko kolonizuje Sibiř a Aljašku, boje s Čínou – rozšíření vlivu na jih
  • Transsibiřská magistrála (z Petrohradu do Vladivostoku)
  • válečný konflikt s Japonskem (1904 – 1905)
  • ruské vojsko totálně zničeno, 1905 – bitva u Cušimy
  • vítězství Japonců, Rusko se muselo vzdát přístavu Port Artur a jižní části Sachalinu
  • 1905 začíná se projevovat nespokojenost lidu – především dělníci ve městech
  • vzniká Sociální demokracie postavená na ideologii Marxe – strana v ilegalitě, v čele G. V. Plechanov, příprava revoluce
  • eseří = levice, sociální revolucionáři; pro demokratický režim
  • kadeti = konstituční demokraté (P. N. Miljukov)
  • 1905 masové nepokoje, stávky, povstání – centrum v Petrohradě – manifestace dělníků: chtěli carovi odevzdat petici za zlepšení podmínek dělníků X střelba do lidu – zemřelo několik set lidí – „krvavá neděle“
  • květen 1905 vzpoura na křižníku Potěmkin, poté také v pevnosti Kronštadt
  • vlna odporu, car ochoten přijmout reformy
  • svolána ruská duma = zákonodárné shromáždění
  • sociální demokracie se rozdělila na Menševiky (podpora západního vzoru sociální demokracie) a Bolševiky – pro vládu dělníků a rolníků a ozbrojenou stávku, vůdce Vladimír Iljič Uljanov = V. I. Lenin
  • zřízení parlamentního systému, uklidnění 1907, nový ministerský předseda – kníže Stolypin
  • všechny vzpoury potlačeny, duma zůstala

 

Viktoriánská Anglie

  • vláda královny Viktorie (1837 – 1901)
  • největší koloniální říše, silná námořní velmoc
  • doba intenzivního rozvoje; jedno z vrcholných období britských dějin
  • dílna světa, přechod k těžkému průmyslu (výroba železa, strojů, lokomotiv…)
  • centrum obchodu, světová finanční velmoc (půjčování kapitálu podnikatelům…)
  • rozhodující pravomoci má parlament
  • politický život v 19. století i nadále určován poměrem sil dvou tradičních politických stran: konzervativních toryů a pokrokářských whigů – přijali zásady liberalismu = transformace: konzervativci (vůdčí osobnosti: Benjamin Disraeli, Lord Robert Cecile Salisbury) a liberálové ( William Gladstone)
  • liberálové prosazují sociální zlepšení podmínek dělníků, zlepšení zdravotnictví, odluku církve od státu
  • konzervativci chtějí rozšířit volební právo (rozšířeno na všechny majetné dospělé muže – 60 % obyvatel)
  • spory: obilní zákony (ochrana anglického trhu před levnějším obilím ze zahraničí – liberálové nesouhlasí), volební právo rozšířeno na všechny daňové poplatníky – i dělníky
  • Irsko: chtělo autonomii + náboženský problém (Irové = katolíci X vnucován jim protestantismus)
  • Britové vlastní většinu půdy – vysoké nájmy
  • pokus o vzpouru potlačen, následovala masivní emigrace
  • liberálově se snaží vyjít Irům vstříc
  • nezávislost až v roce 1921, zůstalo součástí impéria jako Severní Irsko
  • kolonie:
    • kolonie s převahou přistěhovalců, bělochů, získávají samostatnostKanada, Austrálie, Nový Zéland – volné vazby s Británií; uznána jako dominia
    • 1931 zřízen Commonwealth = Britské společenství národů – volné sdružení VB a nezávislých států
    • Indie je nejmocnější kolonie – Anglie záměrně brání rozvoji Indického průmyslu, vše se vyrábí v Anglii
    • pronikání do Afganistánu, Barmy
    • pronikání do Číny: opiové války – celkem 3 (1840 – 1842)
    • Velká Británie si vynutila smlouvu, jíž císař otevíral pět hlavních čínských přístavů anglickému obchodu
    • město Hongkong se dostalo pod přímou britskou kontrolu
    • Británie si pak ve spolupráci s Francií upevnila svou pozici v Číně dvěma dalšími opiovými válkami
    • z jižní Afriky vypudili původní nizozemské kolonisty (Búrové), kteří založili své státy dále na sever, ani tím se ovšem Britům nevyhnuli – byli poraženi v dlouhé krvavé tzv. Búrské válce, 1902 museli uznat svrchovanost Velké Británie
    • brutalita, koncentrační tábory
    • VB chtěla v Africe souvislý pás od S k J – od Egypta do Kapské město – nezdařilo se
      • domácí politika:
        • kandidáti odborů se stávali poslanci – vytvořena Nezávislá dělnická strana
        • taffský případ – za organizaci stávky dostaly odbory pokutu – vznik Labour Party
        • 1910 dělníci se radikalizovali v důsledku toho, že stouply jejich životní náklady
        • na veřejnosti se začaly prosazovat také bojovnice za práva žen = sufražetky
        • od roku 1906 v čele britské politiky opět liberálové – David Lloyd Georgie
        • byly zavedeny minimální podpory v nezaměstnanosti, starobním invalidní a nemocenské zabezpečení, omezena privilegia církve, rozšířeno základní vzdělání pro chudší vrstvy
        • větší část státního rozpočtu však šla na modernizaci armády a námořnictva
        • omezení pravomoci Horní sněmovny – ztratila možnost vetovat zákony schválené před tím Dolní sněmovnou
          • zahraniční politika – politika „skvělé izolace“, nezajímá je, co se děje v Evropě
            • nutnost od ní odstoupit a hledat spojence
            • 1904 Srdečná dohoda s Francií
            • 1907 smlouva s Ruskem – vzniká Dohoda (Trojdohoda)

 

Sjednocení Německa

  • mnoho drobných + několik silných územních celků – rozhodující postavení nejprve Rakousko, později Prusko
  • snahy o sjednocení – růst nacionálního povědomí
  • 3 koncepce (Velké Německo, Malé Německo, Třetí Německo – sjednocení pod Bavorským státem)
  • polovina 19. století: rozmach hospodářství, průmysl (Porýní, Porúří, Sasko, Berlín, Kolín, Frankfurt…), dalšímu rozvoji brání hranice – vnitřní cla
  • překážkou sjednocení je vliv Rakouska a obava Francie, Ruska a Rakouska z toho, že sjednocené Německo bude silný soupeř
  • 1849 – 1853 doba boje o nadvládu mezi Rakouskem a Pruskem
  • Prusko: (Vilém I. – nevýrazný, konzervativní); od roku 1862, ministerským předsedou Otto von Bismarck
  • Bismarckovým cílem je sjednotit Německo „krví a železem“ (ferros et igne) – násilně, a učinit je nejmocnější zemí v Evropě
  • 1864 spor s Dánskem o Holštýnsko a Šlesvicko – výhra Pruska a Rakouska, ale problém s rozdělením – válka
Prusko – Rakouská válka
  • vyústění dlouholetého konfliktu o nadvládu v Německu
  • Rakousko hájilo existenci Německého spolku = volná federace států
  • Bismarck se již předem připravil smlouvou s Itálií
  • 7. 1866 definitivní porážka Rakouska v bitvě u Sadové (rakouský velitel – Benedek X pruský Moltke)
  • druhá nejkrvavější bitva v Evropě po Lipsku
  • Rakousko poraženo, Pruskem obsazena většina Čech a Moravy; uzavřeno mikulovské příměří a pražský mír
  • výsledek: Prusko má právo vytvořit Severoněmecký spolek; Rakousko se musí vzdát Benátska
  • rozpuštěn Německý spolek; vytvořen Severoněmecký spolek – 21 států, konfederace, celní a měnová jednota
Prusko – Francouzská válka
  • nový soupeř – Francie – aby mohlo být sjednoceno celé Německo
  • oba soupeři chtějí válku, jen hledají záminku:
  • po sesazení Bourbonů ve Španělsku nabídnut trůn bratranci Viléma I. Leopoldu z Hohenzollernů, Francie nesouhlasí, bojí se, že je budou Hohenzollernové ohrožovat z obou stran – Leopold odstoupil
  • Francie ještě požaduje, aby se Hohenzollernové zavázali, že se nikdo z nich nebude ucházet o španělský trůn – pruský král Vilém I. v lázních v Emži, Bismarck mu poslal depeši = tzv. emžská depeše s francouzskými požadavky – zkrátil ji, zkreslil a navíc zveřejnil
  • Napolen III. pobouřen – záminka války
  • 7. 1870 vyhlášena válka; rychlý průběh
  • 9. 1870 Napoleon kapituloval u Sedanu; zajat; ve Francii padlo císařství, 4.9. povstání v Paříži, vyhlášena 3. republika – v čele Leon Gambetta
  • 1. 1871 uzavřeno příměří v zámečku ve Verailles; v zrcadlové siní vyhlášeno německé císařství („druhá říše“)
  • Německo: federace 25 států (22 + 3 svobodná města), každý stá jmenuje zástupce do senátu a sněmu (Bundesrat a Bundestag); v čele Vilém I. – císařství; kancléřem 1862 – 1890 Otto von Bismarck
  • formují se politické strany: katolická Centrum, Sociálně demokratická dělnická strana Německa (vznik 1869 v Eisenachu, v čele August Bebel)
  • Německo prosperuje, industrializace, daří se obchodu; hospodářská velmoc; povýšenost nad ostatními národy, silná armáda – předpoklady pro první světovou válku
  • 1879 vznikl spolek Německo + Rakousko-Uhersko; v roce 1882 se připojila Itálie – Trojspolek X opozice. Francie, Británie
  • 1888 po smrti Viléma I. nastupuje na 3 měsíce syn Fridrich III. a pak Vilém II. = poslední pruský císař (1888 – 1918)
  • měl neshody s Bismarckem, 1890 kancléř odvolán

 

Francie

  • v roce 1848 2. republika, poté 1851 převrat Ludvíka Napoleona – 1852 ustanovil 2. císařství – vládl jako Napoleon III.
  • tvrdá politika, rozhodující pravomoci v rukou císaře (bonapartismus)
  • zákonodárný sbor = parlament – volen lidem (kandidáti navrženi vládou)
  • velká přestavba Paříže
  • reformátor – podporoval hospodářský růst, byl oblíben u lidu
  • dovršena průmyslová revoluce – Francie byla vyspělá X zaostávala za Pruskem
  • zadlužení země rostlo – příčiny: liberální ekonomika, vývoz kapitálu, agresivní zahraniční politika, dovoz levného anglického zboží, nákladné veřejné stavby
  • stěhování z vesnic do měst, neuplatnění – vzrůst nezaměstnanosti
  • opozice – hrozí sociální nepokoje, vznikají socialistické a anarchistické organizace, pokus o atentát
  • Zahraniční politika
    • velmi agresivní, koloniální, kořistnická
    • v severní Africe – Alžírsko a Tunisko
    • spojenectví s Anglií v Krymské válce proti Rusku (další zvýšení zadluženosti)
    • získal Savojsko a Nizzu v Itálii (porazili Rakousko)
    • Blízký východ: v Egyptě a Sýrii – vybudován Suezský průplav (Ferdinand Lessepse)
    • pokusy o ovládnutí Indočíny, velmi bezohledné
    • podpora Itálie při sjednocení
    • účastnili se a 3. opiové války
    • Mexické tažení
      • v roce 1855 proběhla v Mexiku buržoazně demokratická revoluce, prezident Juarez
      • revoluční vláda přestala splácet dluhy francouzským bankám – byli pod ochranou státu, 1861 invaze do Mexika
      • vyhlášeno císařství, dosazen habsburský arcivévoda Maxmilián – jeho pozici na trůně musela chránit francouzská armáda
      • 1867 po skončení americké občanské války příchod dobrovolníků do Mexika – Francie musela ustoupit, Maxmilián neodešel a byl zastřelen
        • hlavním nepřítelem Francie se stalo Prusko
        • 1870-71 prusko-francouzská válka
        • válku vyhlásil Napoleon, kterého vyprovokovala tzv. Emžská depeše
        • Francie utrpěla porážky u Met a u Sedanu (Francii vedl Bazin), Napoleon zajat
        • září 1871 císař kapituloval
        • pád císařství, 9. vyhlášena 3. republika
        • prozatímní vláda pokračovala ve válce – 4 měsíce obléhána Paříž
        • ledna 1871 vyhlášeno příměří – Francie přišla o Alsasko a Lotrinsko, Paříž musela odzbrojit, museli zaplatit reparace (do té doby přítomnost pruské armády)
        • vzniká odpor živelných gard, které se nechtěli vzdát – vláda nedokázala gardy odzbrojit – gardisté vytvořili Ústřední výbor národních gard a obsadili vládní budovy
        • března 1871 vyhlášena revoluční vláda – Pařížská komuna, řídící orgán – Rada komuny
        • v čele francouzské vlády Louis Adolphe Thiers – s Bismarckem útok na Paříž 21. května 1871 = týden krvavých bojů – „májový týden“
        • komuna poražena, popraveno 30 000 lidí
        • Francie ztratila své postavení, hospodářský úpadek
        • růst nacionalismu, nenávist k Němcům (umocněná vyhlášením Německého císařství ve Versailles)
        • 1877 pokus o monarchistický převrat – prezident Mac Mahon neuspěl
        • ústava – příklon k odkazu Velké francouzské revoluce, všeobecné hlasovací právo pro muže, dvoukomorový parlament, prezident (řada pravomocí, volen na 7 let), obnoveny občanské svobody
        • došlo ke stabilizace poměrů, Francie se stala centrem evropské kultury, umění a módy
        • časté politické skandály
        • 1892 – 93 Panamský skandál – zkrachoval projekt výstavby Panamského průplavu, mnoho nejasností, korupce poslanců, mnoho politiků nuceno odstoupit (např. Clemanceau)
        • Dreyffusova aféra (1894 – 99) – antisemitismus, židovský důstojník Alfréd Dreyffus, obviněn ze špionáže, zfalšované důkazy – odsouzen, později proces obnoven a on byl zase odsouzen, nakonec ho osvobodila až prezidentská milost, v případu se angažoval např. Émile Zola

v roce 1902 si politickou převahu získala levice – Levý blok, u moci až do 1. světové války