Austenová Jane- Pýcha a předsudek

AUTOR- ŽIVOT A DÍLO
Jane Austenová (1775-1817) byla anglická spisovatelka, zakladatelka moderního rodinného románu (domestic novel) v anglické literatuře.

Jane Austenová se narodila v rodině duchovního. Studovala krátce na soukromých středních školách v Oxfordu a Readingu. Další vzdělání a vztah k literatuře získala především četbou anglických a cizích autorů.

Pro úzký okruh rodiny psala Jane Austenová již od patnácti let krátké prózy, básně i dramatické scény. Nikdy se neprovdala, po smrti otce žila s matkou a sestrou v Southamptonu, později v Chawtonu. Zde se věnovala rozsáhlejší tvorbě, připravovala se k vydání svých děl, většinu z nich několikrát přepracovávala. Její díla vycházela za jejího života anonymně, s jejím jménem byla vydávána až po její smrti. Plného pochopení dosáhla až ve dvacátém století.

Dílo Jane Austenové:

Nejvíce zaujala Jane Austenová svými romány. Ve většině z nich je ústředním motivem myšlenkové a emociální zrání mladé hrdinky, zkoumá svět z ženského hlediska, vychází ze znalostí lidské povahy. Vytváří ve svých románech životné postavy, nedostatky jejích hrdinů vycházejí především ze špatné rodinné výchovy. Všechny její zápletky se zabývají láskou, i když o ní zřídka přímo hovoří.
Romány:
Rozum a cit – 1811, první autorčin román je příběhem citového a morálního zrání dvou sester. Původní zpracování románu dopisovou formou nebylo nakladatelem přijato, proto ho Austenová přepracovala na vyprávění s dialogy ve třetí osobě.

Pýcha a předsudek – 1813, nejvýznamnější autorčino dílo je příběhemrodiny Bennetových, především druhé z pěti dcer, Elizabeth. Pýcha a předsudek vstupují do jejího vztahu s Darcym, který je typem anglického džentlmena. Nakonec najdou cestu k vzájemnému porozumění.

Mansfieldské panství – 1814, příběh o moderní Popelce Emma – 1816, o životě v uzavřeném venkovském společenství a psychologie nezávislé, ale sobecké a snobské hrdinky.
Northangerské opatství – 1817, výsměch falešné sentimentalitě, vzniklé na základě četby gotických románů.

Přesvědčování – 1818, poslední román je rovněž postaven na odstraňování nedorozumění v citovém vztahu hrdinů – Anne Elliotové a námořního důstojníka Wentwortha.
2) ZAŘAZENÍ DÍLA
Tento román je svou podobou rodinného románu zcela originální. Můžeme ho tedy zařadit do přechodného období romantismu a realismu, ve kterém autorka žila. Román zachycuje znaky tehdejší doby, kdy sňatek dvou lidí záležel na majetku, ale z romantického hlediska se hlavní hrdinka a její sestra vdává především z lásky. Zatímco se romantismus uchyloval do minulosti a to především do gotiky, toto dílo je psáno spíše v současnosti, což je rysem realismu.
První verzi románu sepsala Jane v letech 1795 a 1797, nepodařilo se jí však najít vydavatele a tudíž se začala věnovat románu Rozum a cit, po jehož vydání přepracovala a vydala knihu Pýcha a předsudek.

Tématika tzv. společenského románu nebyla ve své době ničím zvláštní. Tyto romány byly oblíbenou četbou ve vyšších kruzích a to možná proto, že se této společnosti týkaly. První velká zakladatelka domestic novel – F. Burneyová.
3) TITUL DÍLA
Podobně jako většina knih Jane Austenové i Pýcha a předsudek svým výstižným názvem předem prozrazuje, o čem dílo pojednává. Jedná se o pýchu a povýšenost vyšších společenských vrstev vůči vrstvám nižším, která jde ruku v ruce s předsudkem, jež si lidé mezi sebou vytvářejí převážně na základě prvního dojmu.

Hlavní hrdinkou románu je Elizabeth, která je velmi chytrá a má určité předsudky vůči lidem, kteří se nachází v její blízkosti. Tyto lidi kritizuje dříve, než odhalí jejich pravé vlastnosti. Na začátku románu brání Elizabeth její názory poznat pana Darcyho takového, jaký opravdu je a od toho se odvíjí i její chování a zápletka.

Pýcha naopak vlastností samotného Darcyho, který společnost nemá příliš rád a chová se k ní povýšeně a chladně. Na základě jeho jednání právě hlavní hrdinka získává své předsudky vůči němu. Elizabeth pochopí, že neprávem pana Darcyho soudila příliš přísně, nesnažila se v něm hledat lepší stránky a nevšímala si obdivných pohledů a drobných, nepatrných pozorností, které ji Darcy občas vyznamenával.
Tento román nesl původně název První dojmy, ale myslím, že nynější název je výstižnější, protože vystihuje chování jak Elizabeth, tak pana Darcyho.

TÉMA
Jane Austenová už v první větě Pýchy a předsudku shrnula, o čem její dílo pojednává:

´´Světem panuje skálopevné přesvědčení, že svobodný muž, který má slušné jmění, se neobejde bez ženušky.´´

Román popisuje život vyšších vrstev, kdy přáním matek bylo jejich dcery nejlépe provdat a dívky snily o svých mužích a o sňatku doprovázeném city. Jedná se o idylicko-ironickou komedii o ženění a vdávání, avšak s novým nesentimentálním a rozumově realistickým přístupem autorky. Hlavními náměty tohoto románu jsou láska, peníze, cit, faleš a společenské pokrytectví
DOBA A PROSTŘEDÍ
Doba a prostředí, ve kterém se román odehrává, je autentické s obdobím, ve kterém autorka žila (přelom 18. a 19. stol.). V tomto románu líčila především život středních a vyšších vrstev v Anglii. A to především vztahy mezi ženami a muži. V tehdejší době nejlepším místem na seznamování byly různé bály a plesy, které jsou v knize popisovány. Také se v románu často objevuje prostředí domů těchto lidí, kde pořádají časté čajové dýchánky. Často také postavy v knize, při společných setkání čtou každý svou knihu. Tyto činnosti se často opakují a také je v díle vidět úcta k lidem, kterou si hrdinové zachovávají při návštěvách. Konverzace jsou často různé, a pokud se týkají nějakého citlivějšího tématu, jsou podávány tak, aby neurazili hostitele nebo jeho přátele.

Pro dívky této společnosti bylo nejdůležitější se co nejvýhodněji provdat a byl to v podstatě jejich největší zájem. Dámy, které se scházely právě na plesech, často probíraly různé novinky ze společnosti. Prožila dobu napoleonských válek, ale dovídala se o nich jen z novin a společenské konverzace

Román se odehrává ve venkovském prostředí Anglie v Longbournu nedaleko města Meryton. Lidé na venkově se k sobě chovají navzájem mile a většina z nich zná dobře lidi, kteří zde žijí, a také o nich často mluví. Ve svých románech líčila svět anglických rodin středních nebo vyšších středních vrstev či venkovské aristokracie, protože toto prostředí jí bylo důvěrně známé a milovala ho. Atmosféra anglického venkova na nás z jejích knih přímo dýchá a nemůže je číst jinak než s radostí a úsměvem.
6) OBSAH
Manželé Bennetovi žijí v Longbournu blízko městečka Meryton s pěti svobodnými dcerami. Jejich život neprobíhá nijak zábavně až do okamžiku, kdy si sousední panství pronajme bohatý a svobodný pan Bingley. Paní Bennetová plánuje, jak se pan Bingley na plese zamiluje do její nejstarší dcery Jane. Opravdu se tak stane a zalíbení v něm najde i Jane. Bingley na všechny působí přátelským dojmem, zato jeho přítel pan Darcy se projeví jako nepříjemný a arogantní člověk, když odmítne tančit s Elizabeth – druhou nejstarší slečnou Bennetovou.

Do Longbournu přijíždí pan Collins – bratranec sester Bennetových, který má po smrti jejich otce zdědit všechen jejich majetek. Aby sestřenky nějak odškodnil, požádá Elizabeth o ruku. Ta jeho nabídku rozhodně odmítne, líbí se jí totiž sympatický, mladý, ale chudý důstojník pan Wickham. Svěří se Elizabeth, že o dědictví ho připravil pan Darcy. Elizabeth už dříve neměla Darcyho ráda, teď ho však nemůže vystát. Pan Bingley odjíždí do Londýna, zakrátko za ním odjedou i jeho přátelé. Jane přijme pozvání tety a strýce Garnierových přijet za nimi do Londýna a Elizabeth je přesvědčená, že ji tam pan Bingley vyhledá. Elizabethina přítelkyně Charlotta se provdá za pana Collinse a i když je Elizabeth ze sňatku zklamaná, svolí a přijíždí za nimi do Kentu. Shledává, že lady Catherine de Bourghová (kterou pan Collins tolik vychvaloval) je stejně pyšná a povýšená jako její synovec pan Darcy, který ji do Kentu přijíždí navštívit. Darcy Elizabeth zaskočí náhlým požádáním o ruku, odhalí jak moc a jak dlouho ji miluje. Je si sám sebou tak jistý, že ho vyvede z míry, když Elizabeth jeho žádost odmítne. Toho dne se totiž dozvěděla, že za odloučením Bingleyho a Jane stojí právě Darcy. Příštího dne Darcy předá Elizabeth dopis, kde vystvětluje veškeré své chování a poté odjíždí. Je nucena uznat, že obsah dopisu je pravdivý, nemá z toho však příliš dobrý pocit a doufá, že se s Darcym už nikdy nesetká.

Elizabeth po návratu domů zanedlouho opět odjíždí, tentokrát na výlet s Garnierovými. Chtějí navštívit i Pemberley (Darcyho sídlo) a Elizabeth se (po ujištění, že pan Darcy nebude doma) k návštěvě nechá přemluvit. Jeho sídlem je okouzlena, je také překvapena, jak pěkně o Darcym mluví hospodyně, která ho zná od malička. Darcy se nečekaně vrací dřív a je jako vyměněný. Nepřehlíží Elizabeth a není na ni naštvaný, naopak je k ní milý a pozorný. Elizabeth dostává zprávu od Jane, že nejmladší sestra Lydie utekla s prolhaným Wickhamem (Darcy Elizabeth ve svém dopise osvětlil, jaký Wickham ve skutečnosti je) neznámo kam, s celou situací obeznámí Darcyho. Vzápětí však lituje, je do něj zamilovaná a ví, že ji znovu o ruku nepožádá. Elizabeth odjíždí domů a její strýc do Londýna, aby pomohl najít Lydii. Dopisem je pak ujistí, že oba našel a donutil Wickhama k sňatku. Elizabeth se ale od tetičky Garnierové dozvídá, že za vším stojí pan Dracy, je zmatená, ale nechce si myslet, že to bylo kvůli ní.

Zakrátko do Longbournu přijíždí pan Darcy s Bigleym, který se zasnoubí s Jane. Elizabeth přijíždí navštívit lady Catherine, aby se ujistila, že si Darcyho nehodlá vzít. Ona jí však odmítne cokoliv slíbit a lady Catherine se svěřuje synovci a poskytne mu tak novou naději. Na jedné procházce proto znovu požádá Elizabeth o ruku a ona souhlasí. Darcy již není pyšný a Elizabeth je bez předsudků vůči němu.
7) CHARAKTERISTIKA POSTAV
Elizabeth Bennetová je druhou a nejmilovanější dcerou pana Benneta, který jí s oblibou říkal Lízinko. Na rozdíl od svých mladších a pošetilých sester je nejen krásná, ale i chytrá, tvrdohlavá a hrdá. Samozřejmě je také upřímná a laskavá, na svou dobu také velmi emancipovaná, má troufalé názory. Přetvářka a arogance, tak často používané ve vyšších kruzích, jsou jí cizí. Každého se snaží vidět v pravém světle a nikoho si neidealizovat. Ne vždy se jí to však daří a má pravdu, ale okolnosti jí jen nahrávají k dotváření nepřesných obrázku na některé lidi. Nikdy se nikomu nepodbízela a pokud se jí člověk nezamlouval, nebála se mu to patřičně ale přesto slušně dát najevo. Nechtěla být jako ostatní slečny v té době a výhodně se provdat za prvního boháče, který se namane. Záleželo jí na vlastnostech jejího budoucího manžela a ne na jeho majetku. To, že si nakonec vzala muže velmi bohatého, předem nezamýšlela. Elizabeth je s největší pravděpodobností sama Jane Austenová.

Pan Darcy pochází z velmi urozené a bohaté rodiny. Měl skvělé vychování i vybrané způsoby. V jeho povaze kromě chytrosti, inteligence a smyslu pro čest vždy převažovala také pýcha. Ale poté, co se zamiluje do Elizabeth a ona odmítne jeho nabídku k sňatku (čímž urazí jeho mužskou ješitnost), se jeho pohled na svět zcela změní. Z odměřeného, arogantního, před cizími lidmi uzavřeného a protivného šlechtice se stane veselý, sympatický a tolerantní člověk a díky tomu později i milující Elizabethin manžel.

Pan Bingley je mladý, bohatý, ale i dobrosrdečný a laskavý muž, který se při prvním setkání zamiluje do Jane Bennetové. Na rozdíl od svého věrného přítele pana Darcyho je přátelský a společenský, ke všem se chová s největší vlídností. Je však také lehce ovlivnitelný a více než na svůj úsudek spoléhá na úsudky svých přátel, kteří s ním tak snadno dokáží manipulovat. Protože pan Darcy si nebyl jistý, jestli Jane opětuje city, které k ní choval pan Bingley, svého přítele odrazoval od jeho záměrů. Vše se nakonec vyjasnilo a Bingley si mohl vzít za manželku svou milovanou Jane.

Wickham je Dracyho bývalý přítel z mládí. Navenek sice působí jako příjemný, čestný a pozorný muž, ale ve skutečnosti je to vychytralý prospěchář, který je pro peníze schopen udělat cokoliv. Svým šarmem dokázal okouzlit i jinak velmi nedůvěřivou Elizabeth.

Paní Bennetová je hloupá a prostě smýšlející matka pěti dcer a manželka pana Benneta. V životě má nejspíš jediný cíl: co nejvýhodněji provdat všechny dcery. Na nikom nenechá nit suchou, podobně jako většina jejích přítelkyň.

Pan Bennet je na rozdíl od své ženy uzavřený a velmi vzdělaný anglický gentleman. V životě udělal osudovou chybu, když si vzal prostoduchou manželku. Je rád, že jeho dvě nejstarší a nejchytřejší dcery se provdaly za slušné muže a na ostatních pošetilých dcerách mu příliš nezáleží. Nejvíc ze všech má rád Elizabeth, za kterou po její svatbě často jezdívá na návštěvy.

Jane Bennetová je nejstarší a nejkrásnější z dcer. Je zamilovaná do pana Bingleyho, ale tomu manželství s nemajetnou Jane pan Darcy rozmluví a tak pan Bingley zlomí Jane srdce. Je milá, důvěřivá a o každém si myslí jen to nejlepší.
V románu vystupuje mnoho dalších postav: Mary, Kitty a Lydia – nejmladší ze sester Bennetových, lady Catherine de Bourghová, její věrný obdivovatel pan Collins, Elizabethina nejlepší přítelkyně Charlotta, namyšlené sestry pana Bingleyho, Georgiana – mladší sestra pana Darcyho, manželé Garnierovy – teta a strýc Bennetových děvčat, a další.
8) KOMPOZICE A JAZYK
Pýcha a předsudek je rodinný román, jehož ironický a zábavný podtext ho posouvá o několik let dopředu.

Tento román je psán v er-formě a je rozdělen do 61 kapitol označených číslem (1,2,3,4…) Kniha je psána hlavně pomocí dialogů, které jsou často dlouhé a rozsáhlé. Dlouhé popisy přírody a prostředí se zde nenacházejí. Také se objevuje v knize několik dopisů psaných kurzívou. Vedle faktu, že autorka své romány zasazuje do jí důvěrně známého prostředí anglického venkova, zde tedy můžeme pozorovat i silné autobiografické prvky Kvůli dlouhým dialogům kniha připomíná nějaké drama. Avšak také díky nim je velmi dobře čitelná. Typické pro dílo jsou dlouhá souvětí, která však nepůsobí nijak krkolomně. Objevují se zde také úvahy autorky a hrdinek, ale také různé ironické poznámky. Dialogy však nejsou psány v hovorové řeči nebo snad v nářečí, ale působí promyšleně a vyjadřování jednotlivých lidí je na vysoké úrovni. Tato kniha je propletená různými zápletkami mnohých osob. Je zde spousta různých a zajímavých charakterů, které autorka leckdy bere s humorem.

I když je kniha stará téměř 200 let, jazyk není příliš náročný a díky poutavému ději a mnoha zápletkám se kniha čte velmi dobře.

9) UKÁZKA

Str: 4

„I vy lichotníku! Kdysi jsem snad nebývala zrovna ošklivá, avšak nyní si už na nic nedomýšlím. Nehodí se, aby matka pěti dospělých dcer dbala na vlastní krásu.“

„V tom případě měla asi i dřív sotva nač dbát.“

„Nic naplat, drahý manželi, musíte se vypravit a pana Bingleyho po sousedsku přivítat, až sem přibude.“

„Ujišťuji vás, že o to ani za mák nestojím.“

„Nezapomínejte, že máte dcery. Považte, jaká by to byla partie pro jednu z nich! Sir William a lady Lucasová za ním chtějí rozhodně zajít, a to výhradně z onoho důvodu; víte přece, že jinak nové lidi nenavštěvují. Není vyhnutí, musíte to učinit, protože jinak bychom tam nemohly my.“

„Načpak takové cavyky! Jsem si jist, že vás pan Bingley rád uvidí, a já vám dám s sebou krátký průvodní dopis, že ochotně svoluji, aby si vzal, kterou chce, ačkoli já bych se přimlouval za mou rozmilou Lízinku.“

„Nic takového rozhodně nedovolím. Líza není o nic lepší než ostatní, a já tvrdím, že není zdaleka tak krásná jako Jane a ani zdaleka tak veselá a příjemná jako Lydia. Jenže vy jí odjakživa nadržujete.“

„Žádná z nich nestojí za fajfku tabáku,“ odpověděl. „Jsou hloupé a pošetilé, jako děvčata bývají, ale Lízinka je přece jen trochu čipernější než její sestry.“

„Jak můžete mluvit tak ošklivě o vlastních dětech, choti! Máte radost, když mě můžete pozlobit. Neberete vůbec ohled na mé ubohé nervy!“

„Mýlíte se, drahá. Ctím vaše nervy. Jsem s nimi důvěrné spřátelen. Vždyť mi je ohleduplně připomínáte už dobrých dvacet let.“

„Och, vy nevíte, co mě už stály utrpení.“

„Doufám, že to překonáte a že se dožijete toho, jak mladíci s čtyřtisícovými důchody zaplavují náš kraj.“

„Co by nám to bylo platné, i kdyby se jich sem nastěhovalo dvacet, když je nechcete navštívit.“

„Až jich bude dvacet, navštívím je všechny, na to se spolehněte, milá choti.“

Pan Bennet v sobě spojoval pohotový vtip, sarkasmus, uzavřenost i rozmary tak zvláštním způsobem, že ho jeho paní ani za třiadvacet let společného života neměla ještě prokouknutého
V této ukázce spolu mluví paní Bennetová a pan Bennet. Je to typická ukázka anglické společnosti 19. století, kdy v rozhovoru manželů jde především o zabezpečení jejich dcer. Už zde pan Bennet projevuje svou náklonnost k nejstarší dceři Líze. Avšak paní Bennetová ho upozorňuje na důležitost všech svých dcer a také popisuje jejich přednosti. Tato ukázka je psána téměř celá dialogem, jako je v podstatě napsána i celá kniha. Tato část poukazuje na hlavní myšlenku knihy a snahu rodičů. Snahu provdat své dcery projevuje především matka.

Příběhu přidává na zajímavosti a věrohodnosti právě přímá řeč, na které je i vidět respekt obou manželů k druhému. Díky ní můžeme román vnímat lépe a také nás více vtáhne do celého děje.