Starý zákon: celé poslední tisíciletí předkřesťanské
Nový zákon: první dvě století křesťanského letopočtu
Označení Bible vychází z řečtiny- z latiny: ta biblia- knihy
Přes latinu se dostala do všech evropských jazyků
Stejně rozšířené je i označení Písmo svaté- Písma svatá neboli Kniha knih
Bible se skládá ze dvou částí: Starý zákon a Nový zákon- toto pojmenování mohlo však vzniknout až tehdy, když si církev vytvořila svou sbírku posvátných knih ( evangelia, skutky apoštolské, epištoly, zjevení)
První apoštolská církev se přidržovala posvátných knih židovstva, v nichž nacházela zaslíbení o příchodu mesiáše, kterého vyznávala v Ježíši Kristu. Proto se nevzdala židovského kánonu, ani když si pořídila svou vlastní sbírku. Jen jej odlišila označením Starý zákon od svého Nového zákona, či Nové smlouvy (podle smlouvy, kterou Bůh se svým lidem uzavřel v krvi Kristově
Židé svou sbírku knih neoznačují jako Starý zákon, ale nazývají je Te nak, dle začínajících písmem jeho jednotlivých částí: Tora- Ne bí ím – Ké tubím, česky Zákon- Proroci- Spisy
Starozákonní knihy jsou anonymní, zatímco u Nového zákona známe některé autory
Místem, kde se posvátné spisy střežily byly především svatyně, jeruzalémský chrám a dvůr
Mnohá vyprávění kolovala delší dobu jen ústně
Při zničení chrámu Babyloňany roku 587 byla zničena velká část chrámového archívu
Starý zákon ve své dnešní podobě je dílem babylonského zajetí
O Bibli se mluví jako o slovu Božím- protože Bůh mluvil ke svému lidu prostřednictvím lidí a byli to lidé, kteří přijatou zvěst zachovali písemně
Při čtení Bible je potřeba stále pamatovat na to, že Boží slovo je skryto za slovem lidským
Od 3. St. Př. Kr. vznikal v egyptské diaspoře řecký překlad označovaný jako alexandrijský typ
Rozdíly mezi alexandrijským a palestinským typem kánonu vedlo k napětí mezi křesťany a židy. Židé si proto ve 2. Století pořídili nové překlady do řečtiny, které věrněji odpovídaly hebrejské předloze
Kolem roku 400 se zrodila latinská Vulgata
Starý zákon: 39 knih- historické, naučné (5), prorocké
Na SZ se podílelo asi 30 autorů
Původně napsaná formou svazků: na pergamenu a papyru

STARÝ ZÁKON

PRVNÍ MOJŽÍŠOVA (GENESIS)

První kniha Starého zákona zvaná Genesis, čili Kniha zrodu
Z hebrejštiny to znamená „na počátku“
Tato kniha přináší zvěst, že Hospodin Bůh, Stvořitel nebe i země, má od počátku svůj lid a zdůvodňuje, proč právě Izrael se stal lidem vyvoleným
Rozdělení na 2 části:
Kapitola 1- 11: začíná stvořením světa a člověka, je to teologický výklad světa a jeho vztahu k Bohu
Kapitola 12- 50: příběhy praotců Izraele od Abrahamova vyjití až po vstup Jákobova rodu do Egypta
Bible představuje hned od první kapitoly Boha jako svého Pána, Stvořitele všeho
Všechno tu je pro člověka a člověk pro Boha (Gn 1). Jenže člověk se rozhoduje proti Bohu (Gn 3)
Vyvolí si věrného Noeho, zakladatele rodu a uzavírá s ním smlouvu (Gn 9) Když i jeho potomci zklamali, vyvolí si Abrahama a uzavírá smlouvu s ním (Gn 12)
Všemohoucí zůstává se svými i v každé přítomné chvíli

DRUHÁ MOJŽÍŠOVA (EXODUS)

Exodus neboli vyjití z Egypta
Izrael v této knize poprvé vystupuje jako pevně semknuté společenství
Bůh prostřednictvím Mojžíšovým odhaluje a vysvětluje lidu své jméno (Jsem, který jsem.)
Vysvětluje i podstatu Boha všudypřítomného
Ústřední postavu knihy je Mojžíš- jeho jméno je egyptského původu, značí Vytahující (z vody)
Pro Izraele se stal vysvoboditelem a vůdcem, zachráncem
Vyjití z Egypta znamenalo pro Izraele víc než vysvobození z otroctví- bylo to pro ně přímo vytržení z moci podsvětí a uvedení do nového života- proto každoroční slavení velikonočních svátků
Teologicky je význam exodu čili vyjití z Egypta dotažen až v Novém zákoně- o novém exodu mluví evangelista Lukáš v souvislosti s utrpením Páně- řecký text evangelia mluví přímo o tom, že svou smrtí Ježíš exodus dokonal
Proto také slavil s učedníky svátek beránka, který se obětuje, aby své vytrhl ze smrti
Apoštol Pavel vidí v přechodu mořem znamení křtu a v sycení lidu na poušti předobraz poslední večeře Páně
Exodus jako vysvobození ze smrti k životu

TŘETÍ MOJŽÍŠOVA (LEVITICUS)

Neboli kniha lévijská, kněžská
Jedná především o obětních a obřadních řádech
Navazuje na druhou polovinu Exodu a přerušuje vyprávění o vysvobození Izraele z egyptského otroctví
Téměř celá věnovaná kultickým a rituálním předpisům
(Není možné mluvit o lásce k Bohu, když náš život není naplněn láskou k bližnímu)
Bez této lásky bychom jen stěží rozuměli „oběti nejvyšší“, kterou v Kristu sám Bůh přinesl na Golgotě

ČTVRTÁ MOJŽÍŠOVA (NUMERI)

V Hebrejské Bibli se nazývá Numeri- Na poušti
Tvořena rozmanitými výčty- bojovníků, velitelů, poslů- proto kniha netvoří jednotný celek
Oddíl popisující putování Božího lidu k zaslíbené zemi- cesta je poznamenána reptáním a vzpourou lidu- dokonce i oba vůdcové- Mojžíš a Aron zemřou pro svou nedověru před zaslíbenou zemí
Navzdory překážkám je ale Izrael doveden do zaslíbené země
Výpravné části jsou propleteny kultickými předpisy, které lidu neustále připomínají, aby byl on jako lid svatý a čistý pro Boha
Kniha sčítání Božího lidu- Hospodin má pevně sečteny své vyvolené, které zná jen on

PÁTÁ MOJŽÍŠOVA (DEUTERONOMIUM)

Druhý zákon neboli Opakování zákona, z hebrejštiny- slova
Kniha je pojata jako Mojžíšova předsmrtná řeč k Izraeli na hranicích kenaanské země
Její dnešní podoba ale nepochází z doby Mojžíšovy, ale až z doby Králů
Jádro spisu: Kniha zákona, která byla nalezena v jeruzalémském chrámě za vlády krále Jošiáše (tento král se pokusil obnovit království Davidovo)
Jádrem je sbírka severoizraelského původu
Mojžíš, který přivedl Izraele až na práh zaslíbené země uzavírá naposledy Hospodinovým jménem smlouvu s lidem
Zachovávání a dodržování Hospodinových příkazů
Neustále přikazuje, aby se lid odvrátil od bohů, model, kultů
Odsunuje do pozadí obětní ceremoniál- na venkově se mají kulty konat bez obětí, aby se do popředí mohly dostávat modlitby a zvěstované slovo
Tyto knihy končí zprávou o smrti Mojžíše- muž, který vyvedl \Izraele z egyptského otroctví, sám do zaslíbené země nevkročil, Hospodin ho „z jeho služby“ uvedl do „odpočinutí“

JOZUE

Kniha je nazvána dle ústřední postavy Jozua
Jeho jméno je vyznavačské: Hospodin je spása
Vedlejší tvar tohoto jména – Jéšú- je původním semitským podkladem pro jméno Ježíš
Uvedl svěřený lid, který vyšel z „domu otroctví“ do mís „odpočinutí“
Smrtí Mojžíše končí celého jedno období staré smlouvy, Izrael vysvobozený díky Mojžíšovi z otroctví stojí na hranicích zaslíbené země. Nepřišel ale jeho uchvatitel, ale jeho dědic.- Hospodin tuto zemi už zaslíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, ale ujistil praotce, že se jeho potomstvo vrátí a usídlí v zemi zaslíbené
Kniha je svědectvím o trvalosti a věrnosti Božích zaslíbení
Obsahově tedy navazuje na knihy Mojžíšovy

KNIHY SOUDCŮ

Svědčí o bojích v průběhu obsazování Palestiny- jednotlivé kmeny jen těžko uhájily získané území
Tvoří přechod od doby Jezuovy k době královské, tato doba kolem roku 1050 př. Kr. byla dobou velmi neklidnou
Boj byl veden především proti pohanským svatyním a modlám
Počet soudců je dán kolem 12ti pokolení (Abdon, Samson a další)

PRVNÍ SAMUELOVA

Samuel v počátcích izraelského království zaujímal zcela výjimečné místo- – pomazal za krále Benjamínce Saula a Judejce Davida
Samuel, jakožto prorok, kněz i soudce zpravoval izraelská pokolení
Vedl i Hospodinovy boje a zvítězil v té době nad nejobávanějšími kmeny jako byli Filistínští (Pelištejci)
Samuel- strážce boží smlouvy
Saul- typ neizraelské zástupné božnosti, negativní
David- typ služebný, pozitivní
= David i Saul ve vzájemném protikladu; Izrael se ponaučil, že:“ Nestačí hledět na to, co má člověk před očima, ale na to, co má člověk v srdci.“
Saul zklamal už tehdy, když ho otec poslal hledat ztracené oslice a on chtěl utéci od svěřeného úkolu a pak znovu neuposlechl, když měl čekat na příchod Samuela, zvláště pak zklamal, když měl umlčet vychloubačného Goliáše a nakonec klesl tak hluboko, že místo u Hospodina hledal pomoc u potulné věštkyně
David- neváhal podstoupit nevyrovnaný boj s Goliášem a nasadit tak vlastní život, nevztáhl ruku na Saula, i když jím byl neustále ohrožován, šířil známost Hospodinova jména mezi okolními pohanskými národy
Knihy ukazují krále z jejich špatné i dobré stránky a výslovně varují před spoléháním na člověka

DRUHÁ SAMUELOVA

Davidův žalozpěv nad Saulem- David dostává zprávu o Saulově smrti a oplakává Hospodinova pomazaného krále a svého přítele

PRVNÍ KRÁLOVSKÁ

Období zahrnuté v Knihách královských lze vymezit obdobím postavením Šalamounova chrámu a jeho zničením- Jeruzalém padl, chrám byl zničen, ale Hospodin zůstává Bohem
Nakonec pohanský král Kýros umožní zajatým Judejcům, aby se vrátili do země svých otců a obnovili zbořený chrám svého Boha
První královská je z poloviny věnována králi Šalamounovi, poslednímu králi jednotné říše a budovateli jeruzalémského chrámu
Za jeho nemoudrého syna Rechabeáma se 10 severních kmenů odtrhlo od Davidova domu a vytvořilo samostatné království- vztahy mezi zeměmi napjaté a docházelo k válečným konfliktům
Davidovští králové podporují jahvistický kult
Severní království žila špatným příkladem- proto zde dochází k první významné roztržce mezi vyznavači Hospodinovými a |Baalovými
Základní postavou sestává prorok Eliáš, který už svým jménem vyznává, že prorok je Hospodin
Eliášovi jsou věnované závěrečné kapitoly První královské
Kniha královská- navazuje na Eliášovský cyklus a pokračuje souborem příběhů Elíši- Eliášův pokračovatel
Mezitím se dostal k moci rod Jehúovců
Sílí asyrské nebezpečí
Roku 721 zaniká království severního Izraele- asyrské zajetí
Skončila nadvláda Asýrie- nejdříve si podmanili zemi Egypťané, potom Babyloňané- poslední judští králové zapomínali na Hospodinovo slovo- to vedlo k dvojí deportaci=byl zničen chrám a vytratila se svoboda
Zprávou o těchto událostech 2. Královská končí

PRVNÍ KNIHA LETOPISŮ

Neboli První Paralipomenon- knihy vypuštěného
Nejde přímo o kronikářské dílo
Dějiny severního Izraele se téměř úplně opomíjejí
Naopak je rodokmen Davidovců sledován až k Adamovi, velká pozornost se věnuje jeruzalémskému chrámu a bohoslužbě
Dělí se na 1. A na 2. Knihu, po těchto dvou knihách jsou knihy Ezd a Neh
Kniha letopisů- 9 kapitol různých rodopisů, od 10. Kapitoly- ústřední postava krále Davida
nepojednává o událostech předcházející smrti Saulově jako v knihách Samuelových
nemluví se ani o Davidově vítězství nad Goliášem
autor vypouští vše, co by mohlo na Davida vrhat nějaký stín- nezmiňuje se, jak se Batšeba stala jeho ženou
velká pozornost na to, jak se David připravuje ku stavbě chrámu v Jeruzalémě
Kniha letopisů-dodatky ke knihám Královským

EZDRÁŠ

Neboli knihy Ezdrášovy
Lid doby Ezdrášovy byl soustředěný kolem obnoveného chrámu a stal se společenstvím, které střežilo svou odlišnost od okolního světa
Normou celé společnosti- Zákon- soubor posvátných ustanovení a příkazů, vyprávění ze života praotců; Zákon sebrán v babylonském zajetí a uspořádán v Jeruzalémě
Spolu s knihami Paralipomenon tvoří Ezd a Neh (knihy Nehemjášovy) v hebrejském kánonu souvislý celek
Ezd i Neh svědčí o tom, že boží sliby nadále platí a že se plní
Některé části psány aramejsky
Lze rozdělit Ezd a Neh na 2 části:
Ezd 1-6 :od roku 538 až do dokončení stavby chrámu (515)
Ezd 7- Neh 13 : je o reformních snahách obou mužů

NEHEMJÁŠ

Neshody v Jeruzalémě a Judsku- docházelo ke směšování židů s ostatními obyvateli země (příčiny: sousedé nepřestávali ohrožovat židy, snaha bránit se byla těžší, ptz. Jeruzalém ještě nebyl opevněn)
Zprávy o poměrech v Judsku se donesly až do sídla perských králů v Šúšanu
Nehemjáš povolaný jedním z perských králů má za úkol vybudovat kolem Jeruzaléma hradby
Byl judským místodržitelem
Náleží m zásluha, že dokázal ochránit svůj lid před vnějšími nepříznivými vlivy, dosáhl 3 velkých úspěchů:
Judsko se stalo svéprávnou perskou provincií
Jeruzalém byl znovu opevněn a stal se tak centrálním srdcem provincie
Lid byl zajištěn zvenčí a tak mohlo dojít k očistě vevnitř

ESTER

Čte se v synagoze o jarních svátcích
Děj se odehrává v sídle perských králů, v Šúšanu
Kniha je odrazem vzpomínek na pogromy
Objevují se prvky mytologické- zápas dobra a zla
Ukazuje, že je tu i zlo působené lidmi
Židovstvo slaví veselé svátky purím na začátku jara

JOB

hluboké zamyšlení nad utrpením
otázka lidského utrpení se stává otázkou po boží spravedlnosti
Job je starozákonní svědek Kristův a i při svém trápení zůstává věrným
Kniha vznikla pravděpodobně po pádu Jeruzaléma v roce 587 př.Kr.
Kniha je vlastně drama- začíná 6 scénami- 4 pozemskými a 2 nebeskými, pak následuje příchod Jobových přátel a jejich rozhovor s ním= Job jim ukazuje, že jen Bůh tu může pomoci- v ten moment přichází bod zlomu- sám Bůh promlouvá!!! (v závěru je Job Bohem prohlášen za spravedlivého)

ŽALMY

Chvalozpěvy, písně a modlitby, kterými oslavuje lid Boha
Je v Novém zákoně knihou nejčastěji citovanou
V bohoslužbě všech církví
Staročeský žaltář vznikl v 10.-11. Století
Dělí se na 5 dílů (dle pětidílného Mojžíšova zákona)
Jména v záhlaví (Mojžíš, David, Šalamoun) nemusejí označovat autora žalmu, ale toho, s kým se žalmista při zpěvu vnitřně ztotožňoval
Žalmisté toužili po tom, přemoci nečisté síly

PŘÍSLOVÍ

Mudrosloví, mudroslovná literatura- rozšířena hlavně v Izraeli a Egyptě
Spisy, které se v podobě úvah nebo rozhovorů zabývají údělem člověka a pozemské spravedlnosti
Mudrosloví dosáhlo v Egyptě takového rozšíření a uznání, že už nebyla za potřebí činnost proroků
Nejstarší památkou izraelského mudrosloví je kniha Přísloví (hebrejský kořen má význam vládnout)
Mocné výroky, jež je možno proti někomu mrštit, ať už k jeho dobru nebo zlu
Obsahuje několik Šalamounových přísloví
Některá přísloví pocházejí už z doby královské, jiná vznikla až po návratu z babylonského zajetí
Je příznačný optimismus jednotlivých přísloví- dobro bude odměněno, zlo potrestáno
Vychází z poslušnosti Zákona

KAZATEL

Patří do třetí, nejmladší části , které se říká Spisy
Četla se o svátcích stánků
Poselství knihy připomíná putování božího lidu a pomíjivost člověka na zemi
Vznikla ve 3 stol. Př.kr.

PÍSEŇ PÍSNÍ

Soubor svatebních písní z různých dob (5.-3.stol. př. Kr.)
Sváteční četba o židovských velikonocích
Lze chápat jako božské zásnuby Milého a Milé- tedy Hospodina k Izraeli
Chvalozpěv na lásku člověka ku člověku, obraz lásky Hospodina k jeho lidu, či Krista k církvi

IZAJÁŠ

Soubor prorockých výroků z různých dob a různého prostředí
Kniha nás uvádí do dob těžkých a nebezpečných- Asyřané ohrožovali Judu a oblehli Jeruzalém, Babyloňané dílo zkázy dokončili a lid odvlekli do zajetí
Kapitoly 40-55 jsou označovány jako starozákonní evangelium- radostná zvěst

JEREMJÁŠ

Pocházel z Anatotu, staré svatyně na benjamínském území
Příslušník kněžského rodu
3 části:
Výroky proti Judsku
Údaje o Jeremijášově činnosti a utrpení
Výroky proti pronárodům

PLÁČ

Kniha obsahuje 5 žalozpěvů
Kniha je umístěna hned za knihou Jeremjáš, protože za pozdějšího autora se sám pokládal Jeremjáš
V hebrejském kánonu patří mezi Pět svátečních svitků

V synagoze je kniha čtena při bohoslužbě vzpomínce na zničení Jeruzaléma a zboření chrámu

EZECHIEL

Ezechiel byl v božích viděních přenesen do Jeruzaléma, kde viděl, jak moc lid propadl modlářství.- za to jej měl stihnout trest
Nastává očištění lidu

A další knihy Starého zákona…

NOVÝ ZÁKON

Ve 4 evangeliích apoštolové nebo jejich učedníci podávají to, co Ježíš konal a čemu učil
Skutky apoštolů: o počátcích církve a jejím rozšíření
Listy Pavlovy a jiné apoštolské spisy: potvrzují svědectví o Kristu
Kniha Zjevení: předpovídá dovršení Kristova díla
Všechny NZ knihy sepsány řecky
Hlavními svědky NZ jsou pergamenové kodexy: vatikánský, alexandrijský, sinajský, Efrémův

Evangelia

Řecké slovo evangelium znamená radostnou zprávu, zvěst
První křesťané je ještě před napsáním nejstarším nz spisů použili pro svědectví o Ježíši Kristu, především o tom, že jeho život neskončil potupnou smrtí- že stal z mrtvých a byl vzkříšen
Spisy o Ježíšově vystoupení začaly být označovány jako evangelium až v polovině 2. Století
V NZ se slovo evangelium všude vztahuje na ústní zvěst- na zvěst o Ježíšově vzkříšení
Evangelia jako knihy vysvětlují, kdo to byl a jak jednal vzkříšený Spasitel za svého pozemského života, soubory jeho výroků a lidovou tradici o něm dochovanou
Evangelia: od nejstaršího: Matouš, Marek, Lukáš, Jan
Nejde jen o popis událostí, ale i o to, že to, čeho se jejich vyprávění týká přesahuje běžnou zkušenost
První 3 evangelia se shodují v rozsahu podávané látky i ve slovních formulacích= proto se nazývají synoptická (souhledná)

EVANGELIUM PODLE MATOUŠE

Matouš znal asi už evangelium Markovo a zahrnul jej ve zkrácené podobě do svého spisu
Obsahuje i sbírku Ježíšových výroků i s modlitbou Otčenáš, vyprávění o Ježíšově narození, svědectví a setkání se vzkříšeným
Evangelium sepsáno v prostředí křesťanů židovského původu, pro které bylo určeno
Bylo to v Sýrii nebo Palestině po židovské válce, někdy v 80. Létech
Matouš napsal evangelium hebrejsky

EVANGELIUM PODLE MARKA

Často se zde setkáváme s výzvami k mlčení
Podle tradice byl evangelista Marek totožný s Petrovým společníkem Markem
Helénisticky vzdělaný křesťan židovského původu
Vznik: 60. Léta

EVANGELIUM PODLE LUKÁŠE

Pocházel ze syrské Antiochie
Byl lékař a podle některých domněnek i průvodce apoštola Pavla
Evangelium je věnováno vznešenému Theofilovi
Vznik: 70.-80. Léta
Je jediné evangelium, které má pokračování: Skutky apoštolů
Třetí evangelium se vyznačuje univerzalismem- zájem o chudé lidi, silný sociální důraz, není zaměřeno úzce židovsky
Častěji než jinde vystupují ženy, velký zájem je o Marii, Ježíšovu matku
Zdůrazňuje Kristovo vzkříšení, vzatí na nebe a radost

EVANGELIUM PODLE JANA

Autorem je apoštol Jan Zebedeus
V evangeliu vystupuje jako „jiný učedník“, „učedník, kterého miloval Ježíš“
Přináší janovskou tradici, že Ježíš mluvil v nejdůvěrnějším kruhu přátel, svých učedníků o mnohých tématech zjevení jinak, než před ostatními lidmi
Datum sepsání: konce 1. Století, místo: Malá Asie, možná Sýrie

SKUTKY APOŠTOLŮ

Seznamuje s cestami, jimiž se evangelijní zvěst šířila do světa
Mluví o činech apoštolů
Jsou dílem Lukáše
Vznik: 70.-90. Léta

Další: List Římanům, Druhý list Korintským, První a druhý list Petrův (odesílatelem je apoštol Petr, 1.P je adresován křesťanům pohanského původu, těžištěm je kázání o utrpení), Listy Janovy 1. A 2., Zjevení Janovo (apokalypsa)