Borovský Karel Havlíček – Král Lávra

 

Romantismus v české literatuře

  • růst politického uvědomění
  • společnost se rozdělila na dva tábory: Starší generace, v čele s Josefem Jungmannem a Václavem Hankou; Mladší generace – Karel Hynek Mácha a Karel Sabina
  • s rozvojem měšťanské společnosti – poptávka po knihách i po spotřebním zboží
  • bylo založeno několik organizací: osvětová organizace Matice česká, Jednota pro povzbuzení průmyslu v Čechách, pražská Měšťanská beseda
  • rozvíjelo se také divadlo (Stavovské divadlo, Kajetánské divadlo) a vycházely české časopisy (Časopis Českého muzea, Česká včela, Květy)
  • emancipační hnutí žen – vznikaly školy pro české dívky

 

Literatura

  • zájem o lidovou kulturu
  • začátek příklonu k postupům romantismu přinesl také diskuzi o poslání literatury
  • z romantismu představuje literatura autonomní tvorbu, která sleduje „pouze“ estetický cíl. Romantismus se v české literatuře nikdy nerozvinul plně. Jediným skutečným romantickým básníkem byl Karel Hynek Mácha
  • v rámci českého romantismu se rozvíjely žánry poezie, prózy i dramatu
  • v elmi oblíbeným útvarem byla lyricko-epická balada a pohádka
  • literatura objevila nové estetické hodnoty, jako je kontrast, smysl pro barevnost, obraznost, lidová mluva, hudebnost a zvukomalebnost
  • k oblíbeným tématům patřilo putování, dálky, cesta, poutníci a jezera, děj se často odehrával na rozpadlých hradech či na opuštěných místech v přírodě. Hlavní hrdinové představovali příslušníky měšťanské vrstvy.
  • rozvoj romantismu – 30. a 40. let 19. století, zvýšila se náročnost literatury a charakteristickým znakem se pro ni stala polemika mezi Josefem Kajetánem Tylem a Karlem Havlíčkem Borovským

 

Národní obrození druhá polovina 18 století a 19 století

  • České země prošly stejně jako Evropa procesem přeměny starých feudálně stavovských struktur v moderní občanskou společnost.
  • velké společenské a kulturní hnutí, kdy se český národ hlásí o svá práva a rozvíjí se česká kultura, nositelem národního obrození je česká buržoazie a inteligence.
  • nejvýraznější feudální přežitky byly odstraněny reformami Marie Terezie a Jozefa II
  • vydání tzv. tolerančního patentu- povolil náboženskou svobodu některým nekatolickým vyznáním
  • zrušení nevolnictví
  • školní reformy – zavedení povinné školní docházky
  • autor konkrétně patří do 4 etapy národního obrození, jsou to 50 léta 19 století a je to tzv. období dočasného potlačení národních snah.
  • literatura se orientuje demokraticky a její metoda směřuje od romantismu k realismu
  • literáti se snaží vidět a zobrazit svět reálně, vyjadřovat se kriticky k nedostatkům a zároveň podat nový obraz národního života.

 

Autoři daného období

  • Božena Němcová – Babička (próza – román)
  • Karel Jaromír Erben – Kytice (poezie – básně)
  • Karel Hynek Mácha – Máj (poezie – báseň)

 

Karel Havlíček Borovský

  • 1821 – 1856, český básník, novinář, ekonom a politik
  • považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky
  • politicky k tzv. 2. generaci národních buditelů
  • veřejnou činnost směroval ke vzdělávání a uvědomování národa
  • jeho jméno symbolem statečnosti boje proti útlaku a národní svobody
  • po studiu filozofie v Praze vstoupil do kněžského semináře, vyloučen a věnoval se soukromému studiu. Odjel do Moskvy pracovat jako vychovatel. Po návratu do Prahy se stal
  • redaktorem Pražských novin a České včely, které změnil na Národní noviny s přílohou Šotek – první velký český politický deník. Za žurnalistickou činnost dvakrát souzen a deportován do Brixenu, ze kterého se vrátil s podlomeným zdravím.
  • v době po revoluci skládal popěvky na nápěvy národních písní
  • vrchol jeho tvorby tři satirické skladby Tyrolské elegie, Král Lávra a Křest svatého Vladimíra. K jejich společným rysům patří využití lidové slovesnosti, vstupní přírodní motiv, ustálené obraty a hovorový jazyk. Často používal hyperbolu či parodii a motivy a formy lidových písní
  • Další díla: Tyrolské elegie (satirické skladba), Křest svatého Vladimíra (satirické skladba), Epigramy (epigramy)

 

Král Lávra

  • Druh a žánr knížky (Satirická a epická báseň, satira)
    • Poezie – část literatury psaná ve verších, základním stavebním prvkem je verš. Dělí se na epickou, lyrickou a dramatickou.
    • Satira – využívá humoru a komiky ke kritice lidských charakterů nebo poměrů ve společnosti.
  • Rozsah: sloka 7 veršů, jednoduchý
  • Doba: 1 polovina 19. století, národní obrození
  • Hlavní myšlenka: kritika hlouposti, omezenosti a zloby panovníka (oslí uši . politický symbol)

 

Charakteristika postav

  • Král Lávra – dobrotivý i krutý, omezený hlupák, nelítostné činy (popravuje holiče kvůli svému tajemství)
  • Kukulín – mladičký holič, bojácný, upovídaný, neschopný udržet tajemství
  • Basista Červíček – typ českého muzikanta

 

Popis děje

Irská pohádka s českými motivy vypráví o podivuhodném králi, který byl dobrý král, ale měl jednu chybu. Jednou do roka k sobě zavolal holiče, na kterého padl los, nechal se oholit, a pak dal lazebníka popravit. Lid se velmi divil tomu, že slušně vypadající král může být takový tyran. Jednou padl los na mladého Kukulína, jediného syna staré vdovy. Vdova, ale šla za králem a hezky mu pověděla, co si o něm myslí. Král se velmi zastyděl, a tak k sobě zavolal Kukulína. Kukulín musel přísahat, že nikomu nepoví, co viděl. Kukulín přísahal a stal se pak dvorním holičem. Za nějaký čas však Kukulína tajemství velmi tížilo. Matka to na něm poznala a poradila mu, aby zašel za poustevníkem do pustého lesa. Poustevník mu poradil, aby tajemství pošeptal do vykotlaného vrby. Kukulín tak učinil a velmi se mu ulevilo. Po králově ,,uzdravení“ byl uspořádán bál. Na bál šel hrát také pan Červíček, který však cestou ztratil kolíček z basy. Uřízl si tedy větev z vrby a vyřezal si nový kolíček. Nevěděl však, do tím způsobí. Když pak začal v paláci hrát, tu řve basa: ,,Král Lávra má oslí uši, král je ušatec!“ Král dal Červíčka okamžitě vyhodit. Basu však nebylo možno pověsit, a tak král nechal svoje vlasy úplně ostříhat a nosil své dlouhé uši veřejně.

 

Styl jazyka

  • er-formou, spisovným jazykem
  • čas lineárně, nejsou zde žádné časové skoky
  • personifikace (zosobnění, neživým věcem se přisuzují lidské vlastnosti) „tu řve basa“
  • metonymie (obrazné pojmenování založené na záměně jednoho slova jiným slovem) „ten má od všech lidských srdcí klíček“
  • archaismy hudci, chřadne, kvas
  • hovorové slova – švanda, jazejček
  • přirovnání (je rozeznatelný díky přirovnávacímu příslovci jak, jako; zdůrazňuje vlastnosti věcí, jev nebo děj) „vlasy dlouhé na krku široce nosil jak roj včel“