Camus Albert – Cizinec

Analýza uměleckého textu

1. a 2. část

Výňatek pochází přibližně z poloviny díla, jedná se o scénu, kde hlavní hrdina zastřelí Araba, který ho oslepil „prasátkem“ z nože

Ich-forma, retrospektivně

Postavy
Meursault (dále jen jako HH) – netečný, neprojevuje emoce, ani v nejkrajnějších momentech, má poměr s Marií a přátelské vztahy se všemi, nicméně zastřelí Araba (kvůli slunci, jak uvedl u soudu) a za to je odsouzen k trestu smrti

Marie – snoubenka HH, miluje ho, dokonce ho i navštíví ve vězení (jednou) jako jediná, poté mu nějakou chvíli píše

Céleste – majitel restaurace, přítel HH, svědčí pro něj

Raymond – spolubydlící HH, opakovaně zbije svou podvádějící přítelkyni (HH řekne na policii, že podváděla, R. dostane jen podmínku), svědčí pro HH

Salaman – stařec, vlastní psa, kterého bije a nadává na něj, přesto když se ztratí, je S. velmi zarmoucen, protože si ho pořídil po smrti své ženy

Příběh se odehrává někde poblíž Alžíru (francouzské kolonie) a začíná informací o smrti matky hlavního hrdiny. Ten v práci zažádá o dva dny volna a vydá se na její pohřeb do pečovatelského domu, kam ji poslal, protože ji nemohl živit sám. Po příjezdu se setkává s ředitelem ústavu, se kterým do večera popíjí kávu a kouří cigarety u rakve své matky. Navečer se k rakvi sejdou i místní chovanci, z nichž jedna žena neustále pláče a ustane až po několika hodinách. Druhý den se koná pohřeb, kterého se účastní i „snoubenec“ matky, pan Pérez. Rakev se veze v kočáře a všichni za ní jdou pěšky, včetně Péreze, který nestíhá a proto to bere zkratkami přes pole. Pochod se odehrává v obrovském horku (často zmíněno).

Na pohřbu hlavní hrdina neprojeví žádné emoce, zatímco Pérez pláče a poté i omdlí. Poté se hrdina vrací autobusem domů a hned druhý den jde do kina na zábavný film s Marií, s níž poté lehce flirtuje. V této části hrdina popisuje svůj všední život – jídla u Celesteho, pana Salamana, který nenávidí svého psa, ale nedokáže bez něj žít (oba mají kožní nemoc), Emmanuela, spolupracovníka HH.

HH dostává nabídku na práci v Paříži, ale odpovídá, „že je mu to jedno“. To samé odpovídá i na nabídku na sňatek od Marie a dohodnou se, že se vezmou. Mezitím HH poznává svého souseda, Raymonda (pasák/skladník), kterého podvádí jeho přítelkyně, Maurka. On jí zbije a za pomoci dopisu napsaného HH ji donutí se k němu vrátit, jen proto, aby ji zbil znovu, tentokrát i za intervence policie. Salamanovi se ztratí pes, S. je z toho psychicky na dně, HH mu poradí, aby ho šel hledat do „psince“, ale tam není, HH nicméně Salamana povzbudí.

Poté Raymond pozve HH a Marii na chatu ke svému příteli Massonovi a jeho ženě, Raymond se svěří HH, že ho pronásleduje skupina Arabů (mezi nimi i bratr jeho expřítelkyně). Na pláži nejdříve idyla, poté se jdou tři muži projít a porvou se s dvěma Araby, Raymond je pořezán nožem, vrací se

 

s revolverem, ale Arabové utečou. Následně HH jde na pláž sám, potká Araba, který ho oslepí odleskem z nože a HH ho zastřelí. Do bezvládného těla poté vystřelí ještě čtyřikrát.

Následně je HH zatčen a popisuje svoje pocity, jak si pomalu zvyká na vazbu, jak je z něj přidělený advokát zoufalý. Po přesunutí do vězení popisuje, jak si pomalu odvykl na svobodu a žije jen díky vzpomínkám na ni (nachází výstřižek novin o Čechoslovákovi, který v cizině vydělal a vrátil se domů k matce do hotelu, ta ho ale nepoznala a společně se sestrou ho zabila, poté obě spáchaly sebevraždu). Odnaučil se kouřit a občas zaplete řeč s ředitelem vězení. Také si mluví sám pro sebe. U soudu je HH netečný a odpovídá stručně, obžaloba postupně přesvědčuje porotu, že HH je „monstrum“, PROTOŽE HNED DEN PO SMRTI MATKY ŠEL DO BIOGRAFU, U JEJÍ RAKVE POPÍJEL KÁVU A KOUŘIL. Následně svědčí všichni přátelé HH, ale žádný zvrat v soudu to nepřinese. To se stane až po mnohahodinové řeči advokáta, HH je ovšem odsouzen ke stětí hlavy na veřejném místě, protože JE STEJNĚ VINNÝ JAKO OTCOVRAH (souzený po něm, přijede kvůli němu hodně novinářů), NEBOŤ NETRUCHLIL NAD MATKOU (stvořitelkou).

Posledních pár dnů života přemýšlí HH nad tím, jak si užít poslední vteřiny, jak už mu nenáleží svoboda (slyší zmrzlinářský vůz). Polemizuje také, jaké jsou šance na úprk a přemýšlí o nějaké férové šanci pro odsouzence (látka, kterou jednou z deseti pokusů selže a když se to stane, dostane milost). Také podá žádost o milost, ale není jasné, jestli je jí vyhověno. Několikrát odmítne kaplana na vyzpovídání, ten ale stejně přijde a snaží se vyzpovídání HH nenuceně vnutit. Ten s ním chvíli konverzuje, poté na něj začne křičet a musí zasahovat stráže, nic se ale nestane. K popravě v knize nedojde, poslední věty jsou přáním hrdiny, aby mu přišlo hodně lidí na popravu, aby se necítil osamělý.

3. část

Vyznačena v textu

Literárněhistorický kontext

Poprvé vydán v roce 1942, označován jako román i jako novela

Je považován za předního představitele existencialismu, ačkoliv on sám toto označení odmítal

V dílech hledá odpověď na otázku, jak se má chovat člověk, který nevěří ani v Boha, ani v sílu rozumu

V roce 1957 získal Camus Nobelovu cenu za literaturu, znal se se Sartrem

Charakteristika neuměleckého textu

Slohový postup – informační
Funkční styl – publicistický

Souvislost mezi oběma výňatky je zřejmá – neumělecký text pojednává o autorovi knihy Cizinec. Text nejspíše pochází buď z novin, nebo z internetového zpravodajského portálu a snaží se čtenáře informovat o možném převezení Camusových ostatků do Paříže. Text pracuje pouze s ověřenými fakty a i naprosto neznalého čtenáře umně seznamuje se všemi okolnostmi, ať už s tím, že Camus byl oceněn Nobelovou cenou či tím, že oponenti prezidenta Sarkozyho celou akci označili za zástěrku pro získání popularity. Výňatek podle mě není možné špatně interpretovat a každý by měl porozumět jeho sdělení. V textu jsou uvedeny citace i vyjmenování několika dalších slavných osob pohřbeným v pařížském Pantheonu.