Analýza uměleckého textu:
1. část: Zasazení – Úryvek je skoro ze samého konce díla. Maršál před chvíli zjistil, že má na hrudi bílou necitlivou skvrnu, to znamená, že ho také postihla bílá nemoc. Jeho dcera a Krüg mladší ho přemlouvali, aby odvolal válku, což byla jediná podmínka Dr. Galéna, doktora, který měl jako jediný lék proti bílé nemoci. Maršál se dlouho brání, ale strach ho pohltí a nakonec to slíbí. Bohužel, úplně na závěr dramatu zjistíme, že Galén se k maršálovi nestihne dostat, protože ho zabije (zmlátí, ušlape) dav, který maršál těsně předtím vyburcoval k válce.
Téma a motiv – Autor chtěl dílem varovat před nebezpečím fašismu. Také varuje před nástupem nacismu v Německu a další války (to byl také jeden z důvodů, proč se později Čapek ocital na seznamech gestapa nežádaných osob). Varoval také před úpadkem společnosti. Poukazuje na konflikt ideálů demokracie a diktatury, na konflikt jedince a společnosti a na konflikt pacifismu a fanatismu válkou. Také ukazuje, jak jsou lidé sobečtí a myslí jen na sebe (bílou nemoc někteří lidé vůbec neřeší, dokud ji sami nedostanou, poté se stává jejich prioritou). Dalším tématem je ještě strach ze smrti a to, jak se každý chce chránit. A to, jak málo zmůže jednotlivec proti davu. Maršál, který chce válku a nadvládu nad podřadnějšími státy je paralelou Hitlera. Paradoxem díla je úplný závěr, kdy doktor Galén přesvědčil maršála, vůdce války, aby válku zrušil, jenže než se Galén k maršálovi dostane, aby ho uzdravil, ušlapou ho ti, kterým se Galén snažil pomoct. Dav zničil i lék na bílou nemoc, jejich poslední záchranu. Tímto koncem autor nechtěl říct, že rezignuje a poddává se strachu z války, ale chtěl ukázat čtenářům, že válce nemusí jen nečinně přihlížet, ale můžou proti ní i sami něco udělat. Epidemie nebezpečné „bílé nemoci“ symbolizuje manipulaci s lidmi a fašismus i s jeho fanatismem, který se šířil mezi lidmi jako nemoc – je nakažlivý. Bílá barva pravděpodobné odkazuje na čistotu rasy. Je to alegorie na válečné ambice fašistických diktatur. Hlavním tématem je to, že doktor Galén jako jediný zná lék na zhoubnou nemoc podobnou malomocenství, prozrazení receptury však podmiňuje uzavřením míru mezi všemi zeměmi.
Děj – Děj nás zavádí do blíže neurčené země, kde stejně jako na celém světě propuká bílá nemoc. Jde o jistý druh lepry, který pochází z Číny, a proto se oficiálně nazývá Čengova nemoc. Příznaky jsou podobné jako u jiných malomocných – otevřené a zapáchající rány, odpadávání kusů masa a jistá smrt. Prvotním příznakem je bílá, tvrdá, necitlivá skvrna. Choroba napadá pouze obyvatele okolo padesáti let.
Na kliniku přichází Dr. Galén s prosbou, zda by nemohl léčit bílou nemoc. Dvorní rada mu vyhoví, ale dá mu ty nejhorší a nevyléčitelné případy na pokoji číslo 13. Dr. Galén má však veliké úspěchy. V té době přichází na kliniku i neohrožený Maršál. Dvorní rada žádá Galéna, aby mu vydal recept na lék bílé nemoci, ten však odmítne a novinářům řekne, že ho vydá jen těm zemím, které budou ochotny uzavřít mír. Za tento požadavek je Dr. Galén z kliniky propuštěn a začíná na své vlastní náklady léčit pouze chudé, protože podle něj jen chudí nemají moc zastavit válku.
Zlom nastane, když bílou nemocí onemocní i majitel výrobny zbraní baron Krüg. Snaží se Galéna přelstít převlečený za chudáka, když ho Galén pozná, snaží se ho přesvědčit penězi. Galén peníze odmítá a navrhuje, že lék vydá jen, když bude zastaveno zbrojení. Baron předkládá návrh maršálovi, ale ten ho odmítá a povolává k sobě Galéna, kterého zatýká, ale jeho význam klesá ve chvíli, kdy přichází zpráva o baronově zastřelení. Maršálova vojska začnou útočit na sousední malou zemi. Galén je však následně znovu předvolán před maršála, jelikož na sobě maršál při projevu k lidu objevuje příznak bílé nemoci a je svou dcerou a synem barona Krüga přemluven k vyhlášení míru.
Když však Dr. Galén spěchá s léky k maršálovi, musí projít zfanatizovaným davem, který provolává slávu maršálovi. Galén protestuje proti výkřikům: „Ať žije válka!“ a následně je davem prohlášen za zrádce, ušlapán a jeho léky jsou rozdupány.
Časoprostor – Čas: autorova současnost (to znamená těsně před vypuknutím 2. světové války). Místo není blíže určené, můžeme ale najít paralely k tehdejším zemím (Maršálova země – tehdejší Německo; malá země, proti které se válčí – Československo). Děj se odehrává v několika místnostech, například v kanceláři dvorního rady, maršála, nebo v nemocnici, jen úplný závěr dramatu se odehrává na ulici.
Kompoziční výstavba – Kompozice je chronologická. Hra se skládá ze tří dějství (14 obrazů) + předmluvy, ve které autor čtenáře seznamuje s napsáním díla. Na konci je vykonstruovaná a překvapivá zápletka s tragickým koncem.
Literární druh a žánr – Je to antiutopická divadelní hra-drama z roku 1937. Žánrově bych toto dílo zařadila mezi tragédie.
2. část: Vypravěč – Roli vypravěče nám nahrazují scénické poznámky. Divadelní hra je o dialozích, je to vlastně jen přímá řeč, a proto nemůžou být uvozovací věty v ich-formě, jelikož tam žádné nejsou. Pocity postav se dozvídáme jen z jejich monologů a proto je to také vyprávění objektivní. Jediný popis děje je v těch scénických poznámkách, které jsou zde krátké.
Postavy – Postavy zde nejsou příliš charakterizovány, jejich charakter poznáváme až z jejich chování a řeči.
Dr. Galén – představitel individuálního odporu (požadoval zastavit válku), jako lékař brání život, humanista, důsledný obránce míru. Šlechetný Řek, který je zásadně proti válce. Je to mladý a nadějný lékař, který jako jediný dokáže vynalézt lék proti bílé nemoci. Uvědomuje si, že má v ruce silnou zbraň, kterou se pokusí nastolit mír. Je velmi laskavý a hodný, rozhodný, pevný, neoblomný, stojí si za svým, někdy až naivní a je velice statečný. Před vyhlášením míru je však udupán zfanatizovaným davem lidí a jeho lék je zničen.
Baron Krüg – zbrojař – ředitel výrobny zbraní a jediný přítel maršála. Je podobný maršálovi a touží po moci, slávě a nadvládě. Jsou to však ubohé trosky, které po onemocnění bílou nemocí naslibují cokoliv, jen aby se zachránili. Krüg se nakonec zastřelí.
Krüg a maršál – strůjci války, bezohlednost, nelidskost, zbabělost, neústupnost, nejvyšší cíl – fanatická víra ve své poslání
Maršál – bezcitný člověk, který vede svůj národ zaslepeně do války, nese fašistické rysy. Je přesným protipólem Dr. Galéna. Na konci také onemocní Bílou nemocí a přistoupí na uzavření míru pod podmínkou, že bude vyléčen. Léku se mu však již nedostane.
3. část: Jazykové prostředky – Dílo je psané spisovnou češtinou, formou dialogů. (Moderní řeč, dobře se mi to četlo.) Jsou zde metafory, oslovení, emotivní výrazy. Občas jsou zde latinské výrazy (v odborné řeči lékařů) a pár anglických a německých vět. Místy se objevuje nářečí. Dialogy jsou velmi živé. Fantastický motiv. V úryvku: viz papír
Literárněhistorický kontext:
Kontext autorovy tvorby – Karel Čapek (1890-1938) byl velmi vzdělaný novinář a spisovatel, který psal pro Lidové noviny. Hodně cestoval se svým bratrem Josefem, který zemřel na konci okupace v koncentračním táboře. S ním také ze začátku hodně psal, pak už psal sám. Ke konci života byl Karel často napadán, proto, že se postavil proti fašismu. Jako novinář byl hlavně fejetonistou, vymyslel sloupek. Psal i knížky pro děti (např. Dášeňka čili život štěněte). Čapka často inspirovaly hrozby pro lidstvo – R.U.R. (vynález, který měl člověku sloužit, ho nakonec zničí), Krakatit (výbušnina, která je ve špatných rukou velkou hrozbou pro lidstvo). Bál se také rychle se rozvíjející techniky a psal hodně sci-fi příběhy. Současné problémy vyjadřoval v metaforách. Několikrát byl nominován na NC, ale nikdy ji nezískal. Jeho ideály byla demokracie a humanita, vlastní mu byla myšlenka pragmatismu (pravdivé je jen to, co je užitečné pro život). Jeho díla obsahují autobiografické prvky. Dílo: Válka s mloky (také protiválečné), Bílá nemoc, Krakatit, Ze života hmyzu, Továrna na Absolutno, Věc Makropulos, Povídky z jedné kapsy, Matka (také protiválečné), Italské listy a další.
Dílo bylo napsáno přibližně rok a půl před podepsáním mnichovské dohody a dva a půl roku před začátkem druhé světové války. Díla psaná v této době (30. léta 20. století) měla být ideologická a měla podporovat komunismus. Autoři nesměli psát, o čem chtěli, byla velmi silná cenzura. Používaly se směry jako kritický realismus, naturalismus a další.
Je to dílo z české meziválečné literatury za doby první republiky. Autoři této doby byli demokraticky smýšlející (demokratický proud). Další autoři co psali v této době: Karel Poláček, Eduard Bass, Josef Čapek, Jaroslav Hašek, Vladislav Vančura, Ivan Olbracht
Ve stejném roce (1937) vznikla i stejnojmenná filmová podoba díla, kterou režíroval Hugo Haas, který si v něm zahrál i hlavní postavu dr. Galéna. Jelikož je to drama, několikrát bylo převedeno do divadelní podoby. Na motivy této knihy byla natočena i opera. Fašistické skupiny ho za to pronásledovaly a jeho díla napadaly.
CHARAKTERISTIKA NEUMĚLECKÉHO TEXTU
1. část: Souvislost mezi výňatky – Neumělecký text je o Karlu Čapkovi, což je autor prvního díla. Také se zde trochu mluví přímo o Bílé nemoci.
Hlavní myšlenka textu – Vyprávět své zážitky, pocity a dojmy z osobních setkání s Karlem Čapkem, popsat trochu jeho charakter.
Způsoby čtení a interpretace textu – Autor textu mohl mít velmi rád Bílou nemoc, nejspíš o Bílé nemoci mluvil již předtím, protože zde napsal, že si „tedy Bílou nemoc poslechl už v čistém jevištním tónu“. Autor mohl Čapka obdivovat i jím pohrdat. Z úryvku na mě působí dojem, že byl Čapek skromný, málo sebejistý a introvertní.
Domněnky a fakta – Když bych si vzala jako příklad první odstavec úryvku, faktem například je, že více reagoval na námitky Karlův bratr Josef, domněnkou ale je věta, že námitky na Karla působily, jelikož nikdo nemůže stoprocentně vědět, co se Karlovi odehrává v hlavě.
Komunikační situace – Zřejmě jsou to paměti či biografie spisovatele Langera, v téhle části zrovna vzpomíná na své zážitky s Karlem Čapkem a na jeho osobnost, jaký byl. Byli to asi přátelé.
2. část: Funkční styl – Řekla bych prostěsdělovací,publicistický a umělecký. Nejvíce asi umělecký.
Slohový postup – Postup se zde objevuje vyprávěcí a charakterizační.
Slohový útvar – Memoáry, vzpomínky.
Kompoziční výstavba – Je to vážně jen úryvek, je vidět, že to povídání je delší, na tomto úryvku moc nejde kompozice popsat.
Jazykové prostředky – viz papír
Autor: Julie Krulišová