červenec 1968 SSSR, Bulharsko, Maďarsko, Polsko a NDR posílají československé vládě dopis – výzva k návratu k direktivnímu řízení, žádné reformy
přelom července a srpna 1968 setkání představitelů KSČ a KSSS v Čierné nad Tisou a v Bratislavě – poslední varování
protireformní členové ÚV KSČ ve styku se sovětským vedením (Alois Indra, Vasil Biľak…) – zvací dopisy do Moskvy, žádost o „bratrskou pomoc“
noc 20. – 21. 8. 1968 – invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa (SSSR. BLR, MLR, NDR, PLR)
do rána obsazeno celé území – 750 000 vojáků
8. 1968 mimořádný sjezd KSČ v ČKD ve Vysočanech – požadavek odchodu všech okupačních vojsk
vedoucí představitelé KSČ, prezident Svoboda – přinuceni letět do Moskvy a podepsat Moskevský protokol = souhlas se vstupem intervenčních vojsk, slib „normalizace“ situace (znění nikdy neodtajněno)
pevnější začlenění ČS do systému Varšavské smlouvy
10. 1968 smlouva o dočasném pobytu sovětských vojsk na území ČSSR = konec nadějí na možnost obrody socialismu
návrat ke stavu před lednem 1968
odpor proti okupaci veřejnost šokována – střety s vojsky, řada obětí; ostřelování Národního muzea tanky …; beznaděj
počátek vlny emigrace – zvláště kvalifikovaní lidé (asi 200 000)
10. 1968 přijat zákon o federalizaci – v platnost od 1. 1. 1969 federativní stát = 2 národní republiky, nejvyšší zákonodárný orgán = Federální shromáždění, výkonný = federální vláda
protesty a demonstrace, hlavně mladí lidé
1. 1969 na znamení protestu proti pasivitě se upálil student Filozofické fakulty UK Jan Palach
v únoru Jan Zajíc, v dubnu Evžen Plocek
4. 1969 z funkce 1. tajemníka KSČ odstoupil Dubček, nahrazen Gustavem Husákem
konzervativci se dostávají do výrazných pozic
rozhodující vliv – Vasil Bil’ak, Oldřich Švestka, Fojtík
1970 čistky uvnitř strany; vyloučeno reformní křídlo z ÚV
prověrky všech členů – vyloučení 1/3 členů = půl milionu lidí
předseda vlády Lubomír Štrougal; od roku 1975 prezidentem Gustav Husák
podepsána další československo – sovětská smlouva (až ještě nevypršela ta předešlá) = výraz závislosti ČSSR na SSSR
utužení diktatury většině spisovatelů zakázáno publikovat; mnoho schopných vedoucích pracovníků (vědců, novinářů) přišlo o zaměstnání – nuceni pracovat manuálně
prosinec 1970 ÚV přijal dokument Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ – konzervativní výklad událostí 1968-69, nepravdy
období po roce 1970 = normalizace
lidé ztrácí zájem o politiku a společenské dění, místo toho se zajímají o kulturu, přírodu…
pokles prestiže socialismu i KSČ
pro lepší postavení je třeba být členem KSČ; budování reálného socialismu
krize hospodářství, těžko se shání odbytiště (konkurence SSSR)
věda + kultura – řada osobností v emigraci
sice ne procesy jako v 50. letech, ale odpůrci zatýkáni a sledování STB
Poučení z krizového vývoje – text, ideologické zdůvodnění vstupu SSSR vojsk na území ČSR
1970 Brežněv v Praze – podpora normalizačního vedení
dětem odpůrců znemožněno studium – tresty za viny rodičů
umělci nemohli vystupovat
ekonomika opět zaostávala, nedostatek zboží – vznik šedé ekonomiky
běžné úplatky, pořadníky na některé zboží, obchodní síť Tuzex – zboží ze západní Evropy za bony – s nimi černý trh, ovládali ho tzv. veksláci
vznik komisí odpovídajících za kulturní tvorbu – nejvíce cenzurovány televize a rozhlas
nové seriály (Nemocnice na kraji města, Třicet případů majora Zemana…), vznik malých divadel (Na zábradlí, Na provázku, Ypsilon, Semafor), oficiální a neoficiální literatura
nejvolnější v hudbě, písničkáři – Merta, Mišík, Plíhal, Nohavica, skupiny – Plastici, Pražský výběr
underground, bytové divadlo (Vlasta Chramostová)
vznik samizdatu – edice Petlice, Expedice aj.
exilové časopisy – Svědectví (vydával P. Tigrid), exilová nakladatelství – Sixty-Eight Publisher…
1975 konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (Helsinky) – podepsána řada dokumentů o dodržování lidských a občanských práv
východisko pro opoziční hnutí: vyloučení liberální komunisté, levicová inteligence, skupiny spojené s katolickou církví, opozice z jiných myšlenkových proudů než marxismus, hnutí VŠ mládeže – úsilí o dodržování lidských a občanských práv
1. 1977 Charta 77 – otevřený dopis nejvyšším stranickým a státním vůdcům; autory Václav Havel, Pavel Kohout, Zdeněk Mlynář
podepsána 239 signatáři, 3 mluvčí: filozof Jan Patočka, dramatik Václav Havel a bývalý ministr zahraničí Jiří Hájek
pronásledování, zatýkání, řada lidí pod dohledem
organizována Anticharta – osobnosti z kultury nuceni k podpisu v Národním divadle
snaha do opozice importovat agenty StB; pronásledování disidentů a signatářů
systém se zakonzervoval až do poloviny 80. let, umírá Brežněv, nahrazen Gorbačovem
projekt Perestrojka a glasnosť – oživení hospodářství, zlepšení výroby, ale u nás se to nedělo
1987 místo Gustava Husáka se generálním tajemník KSČ stává Milouš Jakeš – potlačeny všechny pokusy o reformu
1988 federální premiér Štrougal odvolán, nahrazen Ladislavem Adamcem (není tak úzce spojen s normalizací)
od roku 1988 lidový odpor proti režimu; nespokojenost obyvatelstva, demonstrace …; kritika režimu prostřednictvím lidových shromáždění
v souvislosti s 20. výročím sovětské invaze (21. 8.) a se 70. výročím vzniku ČSR (28. 10.) demonstrace a masová shromáždění v Praze
prosinec 1988 první povolená demonstrace – na Škroupově náměstí
leden 1989 velká vlna demonstrací v souvislosti s 20. výročím upálení Jana Palacha; napětí roste
červen 1989 Václav Havel a další disidenti iniciovali petici Několik vět – žádají dialog vlády s veřejností, požadavek demokratizace; podpisy 30 000 lidí
srpen 1989 další demonstrace – výročí vstupu mezi země Varšavské smlouvy
podzim 1989 v Římě svatořečena Anežka – další manifestace
erozi režimů způsobují i události v sousedních zemích
Polsko: radikalizace poměrů – antikomunistické hnutí Solidarita (v čele pozdější prezident Lech Walesa)
Maďarsko: požadavky na reformu společnosti
NDR: podzim 1989 – útěk občanů NDR do SRN přes ČS a Maďarsko (hranice dobře střeženy); 9. 11. 1989 pád Berlínské zdi
11. 1989 50. výročí brutálního zásahu nacistů a zatýkání studentů při manifestaci vyvolané po pohřbu Jana Opletala (28. 10. 1939 postřelen, 15. 11. pohřeb; 17. 11. studentské manifestace)
povolená manifestace, zúčastnění hlavně VŠ studenti, přerostla v demonstraci proti režimu
po slavnosti u kolejí na Albertově se průvod přesunul do centra Prahy – na Národní třídě střet s pořádkovými silami, použití násilí (asi 500 lidí zraněno)
šíří se fáma o zabití jednoho ze studentů – masové protesty (nejen v Praze, ale i v dalších velkých městech)
11. 1989 20 000 demonstrantů na Václavském náměstí, začíná stávka vysokoškoláků a později i pražských středoškoláků
11. 1989 vzniká Občanské fórum (OF) – dialog s vládou; na Slovensku Verejnosť proti násiliu (VPN)
vedení KSČ musí opustit myšlenku násilného zásahu – musí vyjednávat
11. rezignace Milouše Jakeše
+ 26. 11. 1989 demonstrace na Letné
11. dvouhodinová generální stávka, zrušen článek o vedoucí úloze komunistické strany
nastávají změny ve vedení strany a státu, Jakeše nahradil Karel Urbánek; Adamcova vláda podala demisi
nová vláda, kromě komunistů i opozice – ministerský předseda Marián Čalfa
12. 1989 odstoupil prezident Husák
12. 1989 nové prezidentské volby: prezident volen Federálním shromážděním s převahou komunistů, ti ale okolnostmi donuceni zvolit Václava Havla
vytvořena nová vláda, předseda Petr Pikhart
pád komunistického režimu = sametová revoluce (= bez násilí; na rozdíl např. proti Rumunsku)
proces dekomunizace a demokratizace; ekonomické reformy …
