Defoe Daniel – Robinson Crusoe

Autor: Daniel Defoe

Rok vydání: 1983, Albatros

Překlad: Josef V. Pleva

Literární druh: epika

Literární žánr: Dobrodružný Román

Literární směr: osvícenství

Znaky osvícenství:

–          navazuje na renesanci a humanismus

–          rozvíjí tradice racionalismu a optimismu

–          kritizuje absolutismus a reakci

–          věří v neustálý pokrok – důvěra v „osvícený“ rozum (poznaná pravda)

  • kult rozumu (racionalismus) – osvícenci hlásají práva „přirozeného člověka“

–          prosazuje svobodu myšlení a rovnost

  • důvěra ve vlastní rozum

Prvky osvícenství:

  • například Robinsonova snaha o civilizaci a přetváření ostrova a následně i jeho přítele Pátka, velký důraz se zde klade i na racionalismus a logické myšlení
  • Robinson se učí většině řemesel, vymýšlí většinu věcí, které sice již znal z domova, jeho osud nedává za vinu Bohu, ale sobě a svému jednání.
  • prvky racionalismu = vše vysvětluje pomocí rozumu

Daniel Defoe

– anglický představitel klasicismu a osvícenství, spisovatel a novinář

– vlastním jménem Daniel Foe

– syn obchodníka

– nebyl hrdý na svůj prostý původ, což později vyřešil tím, že před příjmení přidal ,,De“

– za své první dílo The Shortest Way with the Dissenters – Nejkratší vypořádání s rozkolníky byl uvězněn na 5 měsíců

– vydavatel časopisu The Review

– politicky činný, pokoušel se sjednotit parlamenty Anglie a Skotska

– roku 1719, ve svých téměř 60 letech, vydává svůj román Robinson Crusoe

– často vystupuje pod různými pseudonymy – krycí jméno

– protestant

 

 

 

 

Doba a místo děje: Děj se odehrává od roku cca 1630 (přesné datum není uvedeno) do roku 1677 (kdy se Robinson opět navrací domů). Místo děje je nejdříve Anglie (dětství), poté Afrika (otroctví) a nakonec pustý ostrov (mezi Starým a Novým Světem).

 

Kompozice: chronologická

 

Postavy:

 

Robinson Crusoe – vlastním jménem Kreutznauer, syn z anglické měšťácké rodiny, námořník, utekl z domova z touhy po dobrodružství. Důvtipný, vynalézavý, houževnatý, vytrvalý a trpělivý v získávání prostředků k obživě.

 

Pátek – je primitivní domorodec, služebník a přítel Robinsonův.

 

Vedlejší postavy:

Robinsonovi rodiče

Robinsonův přítel Martin a kapitán Westlock

Abd el Mámí – sloužil mu v otroctví

Mulej – kapitán pirátů

Xury – kamarád z otroctví

 

Jazyk a jazykové prostředky:

  • Jazyk je spisovný. Časté je použití monologů a dialogů a tedy přímé řeči.
  • Vykreslení postav a prostředí je detailní.
  • Vypravěčem je sám Robinson – vyprávění je tedy v ich-formě. Příběh má jednu dějovou linii a
  • Má formu deníkových záznamů.
  • Jsou tam často použity přechodníky.
  • Děj je výrazně potlačen (bez ústřední zápletky), dějové napětí jen v epizodách (záchrana Pátka, vzpoura na lodi). Příběh je založen na kontrastu: na první pohled bezvýchodná situace X možnost přežití.

 

Hlavní myšlenka: Nepředvídatelnost osudu. Člověk nikdy neví, co ho čeká.

 

Téma: popis člověka, který sám osamocen na téměř pustém ostrově přežívá téměř 30 let svého život, jenom se zvířaty, nástroji, které stačil zachránit ze své ztroskotané lodi

Vliv díla: Román měl velký vliv na vznik nového literárního žánru – tzv. Robinsonád – dobrodružné knihy, motivy ztroskotání na pustém ostrově, postupné budování lidské existence, motivy výchovné, utopické představy.

Literární kritika: kniha vyšla v roce 1719, způsobila velké ohlasy, bylo to svým způsobem přelomové dílo – nikdo před ním nevydal nic podobného

Okolnosti vzniku díla: Námět čerpal jak z vlastní zkušenosti, tak ze skutečného příběhu o skotském námořníkovi Alexandru Selkirkovi, který byl roku 1705 za trest vysazen z lodi na opuštěném ostrově a byl nalezen náhodou až po více jak čtyřech letech.

 

Tematicky podobné dílo: William Golding – Pán much: ztroskotání na pustém ostrově, bez viditelné šance na návrat zpátky do civilizace, souboj s přírodou, použití rozumu ve všech situacích.

Adaptace: mnoho filmových zpracování, volně na motivy film Trosečník s Tomem Hanksem

Další díla: Dobrodružství piráta Singletona, Moll Flandersová, Deník morového roku

Další autoři: Denis Diderot – Jeptiška, Voltaire – Candide neboli Optimismus, Jonathan Swift – Gulliverovy cesty

Obsah:

Do Anglie do města Yorku se přestěhoval německý obchodník jménem Kreutznauer. Z tohoto města ale nepocházel, proto měl takové neanglické jméno. V Anglii ovšem později došlo ke zkomolení jeho jména a Angličané mu tak začali říkat Crusoe. Tento obchodník měl tři syny. První padl v bitvě proti Španělům jako voják nedaleko Dankurque. Co se stalo s druhým synem se rodina nikdy nedozvěděla. Jejich třetí syn Robinson byl velice chytrý a vnímavý. Jeho otec ho proto dal na studia práv. Chtěl, aby jeho syn později působil na královském soudě. Ovšem Robinsonovi se brzy učení velmi zprotivilo. Jeho oblíbeným cílem byl však přístav Hull. Toužil po tom stát se námořníkem a dostat se na nějakou loď, která by plula do nějaké vzdálené cizí země. Jeho otec byl ale jiného názoru a chtěl, aby se jeho syn učil nadále práva. Jeho matka po ztrátě dvou synů ho také nechtěla nikam pustit. Robinson se ale neustále zajímal jen o moře. Místo chození do školy utrácel své kapesné v hospůdkách, kde poslouchával vyprávění od jiných námořníků o jejich dobrodružných cestách na moři.  Jednou, když byl zase v přístavu, tak tam potkal svého kamaráda Martina, který byl námořníkem. Jeho kamarád mu nabídl, že ho vezme s sebou na loď, jelikož jeho otec byl majitelem lodi vezoucí obilí. Otec Martina se velice dobře znal s otcem Robinsona, a tak dal svolení k tomu, aby Robinson mohl plout s nimi. Po pár dnech ale zastihla loď bouře. Kapitán nechal vyházet několik pytlů obilí, aby se loď nepotopila, ale bohužel bylo vše marné. Nakonec ale všechno dobře dopadlo. Kolem totiž plula menší rybářská loď, a tak byli všichni zachráněni. Poté se Robinson v Londýně rozloučil se svým kamarádem a jeho otcem a ubytoval se ve zdejším hotelu. Tam čekal další týden na dostavník, který ho doveze domů. Mezitím se tam ale seznámil s kapitánem lodi, který také pochází z Yorku. Plul do Guinee. Kapitán mu vyprávěl o této krásné zemi a jejím bohatství. Kapitán ho vzal s sebou. Tuto loď ale přepadli piráti. Zajali několik můžu včetně Robinsona. Ostatní pobili. Zajaté muže prodali do otroctví. Robinson se dostal až k samotnému kapitánovi Abd el Mámímu Ten si Robinsona  velice oblíbil. Udělal z něj dokonce svého osobního sluhu. Pouštěl ho i samotného do města. Také mu povolil ještě s jedním černým otrokem Xurym a kapitánovým mužem Mulejem jezdit lovit ryby. Jednou, když se vydají lovit ryby, tak Robinson Muleje shodí do vody z loďky a s Xurym utečou. Na moři ho objeví brazilští kupci a Robinson se k nim se svým přítelem Xurym přidá. Loď ovšem znovu ztroskotá. Přežije pouze Robinson. Vlny ho odnesou na neznámý ostrov. Robinson se postupem času na neznámém ostrově zabydlí. Našel si zde jeskyni, v které vždy nocoval. Postaví si dobré obydlí. Obstarává si pitnou vodu a potravu na přežití. Do kůry stromu vedle jeho jeskyně vyřezával vždy nožem čárky, což mu posloužila jako kalendář, aby věděl jak dlouho již na ostrově je a jaký je den, měsíc a rok. Také si vyrobil sluneční hodiny, aby věděl, kolik je hodin. Snažil se rozdělat oheň, ale to se mu po dlouhou dobu stále nedařilo. Jednoho dne ale přišla strašlivá bouře, která uhodila do nějakého stromu a na ostrově vznikl požár. Tato katastrofa vlastně Robinsonovi přinesla oheň. Tak si potom rozdělal oheň u jeskyně a ten udržoval po celou dobu. Vyrobil si také šíp a luk na lov zvěře. Ochočil si kozu, kterou poté měl celou dobu u sebe v jeskyni. Robinson celou dobu pobýval na pobřeží ostrova. Jednou ale nabyl odvahy a vydal se na cestu do nitra ostrova na průzkum. Když došel do nitra ostrova, začínalo se stmívat. Proto se snažil najít kratší cestu na pobřeží domů, aby nešel za tmy. Ovšem se ztratil. Počkal tedy do rána. Pak se vydal na pobřeží. Když přišel, byl smutný, protože mu bohužel vyhasl oheň. Za pár dnů ale na ostrově vybuchla sopka a Robinson se díky tomu dostal opět k ohni. Z kozího mléka se mu podařilo vyrobit tvaroh a sýr. Robinsona také napadlo, že by si mohl postavit komín a krb. Z hlíny vyrobil cihly a za pár dní měl v jeskyni krb a komín. Začal si v krbu udit maso. Robinson onemocněl. Měl vysoké horečky a zimnici. Měl strach, že zemře. Ale brzy se uzdravil a dal se opět do práce. Dal se do stavby přístřešku pro kozy za deštivých dnů. Také si ušil nové oblečení. Také objevil tajemství hrnčířství. Naučil se vyrábět hrnce, malé hrnečky a misky. Po nějaké době se Robinson rozhodl, že si udělá polní hospodářství a postaví ohradu pro kozy nedaleko od svojí jeskyně. Ovšem na prostranství, kde chtěl věci udělat byl hustý prales. Rozhodl se proto, že založí požár. Na vyhořelém prostranství poté začal budovat ohradu pro kozy a zaséval zde semínka kukuřice a podobně. Z kukuřice se později naučil vyrábět mouku, a dokonce si dokázal upéct i chleba. Aby nemusel chodit dlouhé hodiny pro zásoby potravy do nitra ostrova, rozhodl se, že když si postaví člun a bude plout po pobřeží, že to bude daleko rychlejší. Po roce si postavil člun. Jednou zahlédl v písku lidské stopy bosé nohy. Dostal strach, že ostrov je obydlen nějakými trosečníky a nebo v horším případě nějakými divochy. Ale za celou dobu co chodil po ostrově stejně nenarazil na jediného člověka. Jednoho dne, když slyšel veliké rány, tak si myslel, že přichází obrovská bouře. Nebyla to ale bouře, ale do skály nedaleko jeho jeskyně narazil nějaký neznámý koráb. Vydal se za ním. Tam viděl ležet na břehu mrtvého námořníka a vedle něho seděl a štěkal pes. Na lodi objevil spoustu potravin, a dokonce střelný prach a několik pušek a pistolí. Psa si vzal s sebou do jeskyně a odvezl co nejvíce věcí z lodi s sebou na člunu. Psovi dal jméno Rek. Když se vydal ale druhý den ke korábu pro další zásoby věcí, koráb byl už bohužel potopen. Robinson byl rád, že stihl alespoň něco si odnést. Další den ráno před jeskyní začal Rek velice štěkat. Robinson vylezl na horu, aby měl větší rozhled. Podíval se do zátoky, kam najednou připlulo pět kánoí, plných nahých divochů. Vyběhli na pobřeží a s sebou vláčeli své zajatce. Jednomu se podařilo utéct. Robinson mu běžel naproti, aby ho zachránil. Dva divoši ho pronásledovali. Když zajatec doběhl k Robinsonovi, tak se zalekl. Když přiběhli pronásledovatelé, Robinson je oba dva zastřelil. Zajatec začal Robinsona uctívat, že mu zachránil život. Robinson mu dal jméno Pátek. Postupně se Pátek začal učit všem pracím na ostrově a pomáhal Robinsonovi. Za pár měsíců ho naučil Robinson jeho řeči natolik, že už s ním mohl normálně hovořit. Oba dva se pustili do stavby většího a lepšího člunu. Jednoho dne k ostrovu připlulo několik člunů s zajatci. Divochy pobyli a zajatce vysvobodili. Jeden ze zajatců byl Španěl a druhý byl Pátkův otec, o kterém si Pátek myslel, že už je dlouho mrtvý. Za pár dnů se Španěl a Pátkův otec vydali zpět na ostrov odkud připluli, aby přivedli na ostrov další bělochy. Mezitím co odpluli uplynulo už čtrnáct dní a oni se stále nevraceli. Po čtrnácti dnech se k ostrovu blížil člun. Nebyl to ovšem ale člun, kde by byl Pátkův otec a Španěl, ale nějací jiní lidé. Tři z nich byli spoutáni a tak je Pátek a Robinson vysvobodili. Ostatní odešli do lesa pro potravu. Jeden ze zajatých mužů byl kapitán lodi, která zakotvila nedaleko tohoto ostrova. Pověděl Robinsonovi, že jeho loď byla přepadena a ovládnuta piráty. Na ostrov připluje opět několik pirátů. Opět všechny obklíčí a přimějí je na jejich stranu. Podaří se jim ovládnout. Na ostrov se vrací zpět člun. Bohužel se vrací jen Španěl, protože Pátkův otec zemřel. Robinson se vrací zpět do své vlasti. Bere s sebou i svého přítele Pátka a psa Reka. Když přijde ke svému strýci, ten mu oznámí, že jeho otec už je mrtvý. Když se shledá Robinson se svojí matkou, padne na kolena a začne jí líbat ruce a prosit o odpuštění. Robinson i Pátek se ožení a mají rodinu. Robinson převzal po tátovi obchod a Pátek mu pomáhal. Jejich obchod byl nejznámější po celé Anglii.

Můj názor na knihu:

Tato kniha se mi velmi líbila a velmi mě zaujala. Samotný úvod knihy mě zas tolik nenadchl, ale jakmile Robinson ztroskotal, kniha mě úplně vtáhla do děje. Sice kniha byla velmi obsáhlá na můj poměr, ale dokázal jsem se vcítit do děje, a tak mi kniha ubíhala velmi rychle. Podle mého názoru je kniha velmi zajímavá a velmi poučná a stojí za to si ji přečíst. Musím také pozitivně zhodnotit to, jak autor dokázal krásně popsat přírodu, kterou si podle jeho popisu můžeme snadno představit. Zaujalo mě, jak se Robinson  dokázal  aklimatizovat a poradit si v přírodě, kde vlastně bojoval o přežití. Robinson má můj obdiv.