Epos o Gilgamešovi

neznámý autor
Epos o Gilgamešovi

Charakteristika uměleckého textu 

Analýza uměleckého textu

1. část

Tato část eposu je na první tabulce.

Výňatek obsahuje výklad dvou Gilgamešových snů od jeho matky Ninsun. Ve snech se Gilgameš dozví, že získá velkého přítele Enkidua, který byl původně stvořen bohy na prosbu lidu z Uruku, protože Gilgameš  obtěžuje urucké ženy (nepouští k nim milence) a mužům dává za úkol postavit hradby. V novoasyrské verzi je tento dialog vložen do úst nevěstce Šamchat, která u napajedla seznamuje Enkidua s jeho budoucností.

Epos se odehrává v Sumerské říši kolem roku 2700 př.n.l.. Podle Sumerského královského seznamu byl Gilgameš pátý král Uruku a vládl 126 let. Údajně nechal postavit hradby města.

Epos se rozkládá v akkadské verzi na 12-ti hliněných tabulkách a má zhruba 3 tisíce veršů. Tato verze je mladší a je sepsána na základě mýtů a eposů ze Sumerské říše. Většina nalezených částí je z Aššurbanipalovy knihovny v Ninive.

Jedná se o nejstarší sumerský hrdinný babylonský epos. Psán byl v sumerštině a akkadštině. Je to velké epické dílo a žánr je epos. Psán je však volným veršem.

2. část

Vypravěč je vševědoucí, protože je informován o veškerém dění i o duševním rozpoložení postav. V eposu uvádí všechnu přímou řeč. Do děje nezasahuje a nechává mu volný průběh (tzv. epický odstup). V 11. tabulce však nastává změna a vypravěčem se stává sám Gilgameš , jedná se tedy o vypravěče personálního.

Ve výňatku vystupují tyto postavy:
Gilgameš – 5. král Uruku hrazeného, nese hrdinské rysy (udatnost, odvaha, chrabrost a nezlomnost a mimo to i moudrost), panoval v jisté míře i tyransky, z třetiny člověk, ze dvou třetin bůh (různí bozi mu propůjčili vlastnosti  jako krásu…), v knize je detailní charakteristika vzhledu.
Ninsun – bohyně a matka Gilgameše, nazývána vznešenou krávou
   Enkidu – nejprve Gilgamešův sok, poté věrný přítel, stvořen bohyní Aruru (stvořitelka lidí spolu s Eou), napůl zvíře
   Šamchat – posílá ji Gilgameš na Enkidua, aby se z něj stal člověk a odcizila se mu zvěř; nevěstka, v překladu „bujará“

Epos je psaný v er-formě (v 11. tabulce v ich-formě). Je zde použito nadmíry přirovnání (hrdinský epos) a velké množství zvolání. Za jmény významných subjektů (bohů včetně Gilgameše i Enkidua, měst) je na důkaz úcty použit přívlastek, například „Uta-Napištim vzdálený“. V příběhu se objevují výjevy, které známe z Bible- například potopa a stavba archy (nebyla to loď, ale krychle).

Epos je vystavěn volným veršem.

3. část
Hyperbola, personifikace, perifráze
Oslovení, paralelismus, inverze a gradace

Literárněhistorický kontext

Autor eposu není známý. Je však zřejmé, že jednotlivé části byly psány různými lidmi, protože byl Epos nacházen po částech v různých zemích světa.

Charakteristika neuměleckého textu

1. část

Neumělecký text se zabývá vznikem a historií písma, kterým byl napsaný umělecký text.

Text má informovat čtenáře o postupném vývoji klínového písma, včetně úskalí v podobě více způsobu čtení.

V textu jsou podstatné informace jako: připisování vzniku písma bohům, piktogramy předcházely klínovému písmu, zapisovalo se do hliněných tabulek, přechod od lologramů ke slabikám. A nepodstatné: konkrétní místo vzniku písma, formy klínů…

Domněnkami jsou zde: připisování vzniku písma bohům a fonetický způsob čtení písma. Oproti tomu je faktem datace vzniku písma a počet známých piktogramů.

Účelem textu je vzdělat čtenáře o vzniku písma, kterým byl napsán epos. Adresátem textu může být široká veřejnost, protože autor textu nepočítá s určitým vzděláním adresáta, protože každé cizí slovo je v textu vysvětleno. Dokonce si adresát nemusí Epos ani přečíst.

2. část

Populárně naučný odborný funkční styl. Snaží se poučit adresáta komunikátu.

Slohový postup je výkladový, protože v textu se odkrývá historie klínového písma.

Slohovým útvarem je psaný výklad.

Literárním tématem textu je vznik klínového písma (motivy: piktogramy, formy klínů, lologramy, způsob zápisu).     Z hlediska kompozičních principů je zde kauzální výstavba, protože je zde patrná logická souvislost, jak se písmo dědilo a jak vznikalo z piktogramů a jak bylo při zápisu zjištěno, že přímé čáry jsou k vyrývání vhodnější. Další hlediska dalšího dělení výstavby textu je text tektonický, protože na sebe navazuje a není nijak zpřeházen. Je řazen chronologicky.