Ferlinghetti Lawrence – Lunapark v hlavě

Lawrence Ferlinghetti, původním jménem Lawrence Monsanto Ferling, se narodil jako pátý syn dražebníka Charlese Ferlinghettiho, který si své italské jméno nechal zkrátit na američtěji znějící Ferling, a Clemence Monsantové, potomka francouzské matky a portugalského otce. Matka se po smrti otce psychicky zhroutila, takže Lawrencovo dětství je poznamenáno chudobou a citovým strádáním, častým střídáním pěstounů a vychovatelů – od dvou do šesti let žil ve Strasbourgu (Francie), mluvil pouze francouzsky, jeden rok v dětském domově v New Yorku, poté se u rodiny Bislandů v Plashbourne, která mu zpočátku financovala soukromou školu. Jako člen místního gangu byl zatčen pro opakované krádeže a následně dán do internátní střední školy Mount Hermont v Massachussetts.

Tam se začal zajímat o literaturu a poezii – určující vliv na něj měl román Thomase Wolfa K domovu se dívej, anděle! (Look Homeward, Angel!, 1929, č. 1936). V letech 1937-41 studoval na Severokarolinské univerzitě v Chapel Hill, kterou ukončil s titulem bakaláře svobodných umění. V r. 1941 narukoval k válečnému námořnictvu a až do konce války se účastnil operací při ochraně východní pobřeží před německými ponorkami a byl jedním z velících důstojníků při vylodění v Normandii, konec války strávil v Japonsku.

Po válce studoval na Kolumbijské univerzitě v New Yorku, na níž v roce 1948 obhájil titul Mistr svobodných umění. V té době se seznámil s díly autorů, kteří mají na jeho budoucí tvorbu rozhodující vliv – Jacques Prévert, Alfred Kazin, Mark Van Doren, James Joyce, Henry Miller. Následný pobyt v Paříži a studium na pařížské Sorbonně (doktorát v roce 1951 za práci ,Symbol města v současné světové poezii‘) jej přivedl na myšlenku založit v Americe knihkupectví po vzoru obchodu ,Shakespeare & Company‘, kterou v Paříži založila Američanka Sylvia Beachová, a zároveň k vlastní tvorbě – básním, kresbám a malbám.

Zásadním zlomem v dosavadním životě se Lawrenci Ferlingovi stal rok 1951, kdy se usadil v San Francisku. První dva roky učil francouzštinu, psal do časopisů, navázal kontakt s komunitou avantgardních umělců a básníků – Robertem Duncanem, Kennethem Patchenem a Kennethem Rexrothem –, s nimiž se podílel na formování Sanfranciské renesance.

Své překlady básní Jacquese Préverta – knižně Slova, výběr  (Selection From Paroles, 1958) – nabízí Peteru Martinovi, vydavateli časopisu City Lights, s nímž se dohodl na založení výhradně paperbackového nakladatelství. City Lights Pocket Book Shop, otevřený v r. 1953, se okamžitě stal centrem umělecké avantgardy i politicky vyhraněných osobností Sanfranciské zátoky. V r. 1954 nahradil Petera Martina v roli spolumajitele tamější pokladník, vzdělanec a spisovatel Shig(eyoshi) Murao (+1999).

Vydáním své první sbírky Obrazy zmizelého světa (Pictures of the Gone World, 1955, č. 1998) se vrací ke svému pravému jménu Ferlinghetti a zároveň zahajuje činnost edice City Lights Pocket Poets. Sbírka představila prostými slovy psanou poezii o obyčejných lidech a všedních věcech, které se však zásluhou Ferlinghettiho lyrického jazyka a humorného nadhledu stávají nevšední a neobyčejné. Básně, určené k veřejnému přednesu a respektující jazzové frázování a rytmus, utvářejí nový básnický směr – jazzovou poezii. Ke sbírce se Ferlinghetti vrátil v roce 2005, kdy ji ve spolupráci se skladatelem a hudebníkem Davidem Amramem vydal v podobě CD a DVD.

Dalšími publikacemi nové edice se staly Rexrothovy překlady španělské poezie Třicet španělských básní o lásce a vyhnanství (Thirty Spanish Poems of Love and Exile, 1956) a Patchenova sbírka Básně humoru a protestu (Poems of Humor and Protest, 1956). Čtvrtým svazkem se po slavném čtení šesti básníků (Kennetha Rexrothe, Michaela McClurea, Allena Ginsberga, Garyho Snydera, Philipa Lamantii a Philipa Whalena) v Six Gallery v říjnu 1955 stala Ginsbergova sbírka Kvílení a jiné básně (Howl and Other Poems,1956, č. 1990). Po zabavení jejího nákladu, vytisknutého v Anglii v r. 1957, následném zatčení Lawrence Ferlinghettiho a Shiga Muraya a během sedmiměsíčního soudního procesu na základě žaloby pro šíření pornografie se z knihkupectví stalo kultovní místo mladé, beatnické generace. Soudní proces tak paradoxně pomohl na svět Kerouakovým románům a mnoha sbírkám mladých básníků literární skupiny beat generation a Sanfranciské renesance.

Druhá sbírka Lunapark v hlavě (A Coney Island of the Mind 1958, č. 1962, kompletně 1998) patří dodnes pro svůj expresionistický jazyk, humorný nadhled, surrealistickou obrazotvornost a zároveň prostotu, srozumitelnost a průzračnost mezi komerčně nejúspěšnější a také nejpřekládanější sbírky americké poezie.
Ve verších plných laskavé ironie a obrázků z obyčejného života a zároveň v politicky angažované, „veřejné“ poezii (v části ,Poselství slov‘), bohatě citující z poezie jiných autorů (samotný název sbírky je veršem Henryho Millera), skládá mozaiku vypovídající o odvrácené straně amerického životního stylu. S doprovodem hudebníků Billyho Conwaye, Johna Sandse, Jeromea Deupreeho a Dany Colley vydal v r. 1999 stejnojmenné CD

– individuál. svoboda, neomezenost, volnost, srozumitel. tvorba než Ginsberg
– základ- intimní lyrika, prožitk, téma lásky, touha po štěstí, obdov k přírodě, volný verš, obraznost, imaginace, vrstvené básně, citáty z jiných autorů, humor, poetizace nepoatického

Rok 1958 se stal pro beatnické hnutí rokem průniku do nakladatelství, akademií, médií a všeobecného povědomí. Ferlinghetti však pro své anarchistické přesvědčení brzy odmítl budovat svou kariéru za pomoci státem kontrolovaných médií a začal se věnovat více přímé politické činnosti a možnostem propagace nového životního stylu – procestoval Střední Ameriku, podporoval Castrovu revoluci na Kubě. Tyto především politické zkušenosti se promítly do následující sbírkyStartuji ze San Franciska (Starting from San Francisco 1961, č. 1964, kompletně 1998), jejíž název je parafrází Whitmanova názvu básně Vycházeje z Paumanoku (Starting from Paumanoc, 1855, č. v tomto překladu 1945) a která byla vydaná i s gramofonou deskou, na níž autor recituje v knize nezařazené básně ,Berlín‘ a ‘Situace na západě‘.

Prozaická díla z té doby – metafyzický, imaginativní román Ona (Her, 1960, č. 1997), směšující různé tvůrčí postupy a metody, a krátké dramatické útvary, experimentální hry na pomezí absurdního divadla a happeningu a performance Nefér argumenty života (Unfair Arguments with Existence,1963, č. 1998) a Rutiny(Routines, 1964, č. 1998) – byly výrazem autorovy tvůrčí invence, které nestačila básnická forma a hledala jiný způsob vyjádření.

Od 60. let Ferlinghetti hodně cestoval. Účastnil se básnických čtení s básníky z celého světa – 1965 v londýnském Albert Hall (film Wholly Communion režiséra Petera Whiteheada, 1966), 1967 v Berlíně, 1979 na básnickém Woodstocku v italské Ostii, 1980 na Festivalu poezie v Amsterodamu.

S Nancy Joyce Petersovou založil City Lights Poet Theatre, v nichž americkému publiku představil takové básníky jako Andreje Vozněsenského, Jevtušenka, či Charlese Bukowského. S Petersovou také sepsal historii sanfranciské literární scény od začátku století Literární San Francisko: Obrazová historie od jeho počátku do současnosti (Literary San Francisco: A Pictorial History from its Beginnings to the Present Day, 1980).

Své zkušenosti z cest a inspirace především italskou a francouzskou poezií zúročil ve sbírkách Cesta do Itálie a Francie (A Trip to Italy and France, 1980) a Přes všechny obscénní hranice: Evropské básně a převody (Over All the Obscene Boundaries: European Poems and Transitions, 1984).

Jeho veřejné i umělecké aktivity se ubírají nejrůznějšími směry – účastnil se demonstrací proti válce ve Vietnamu – své odmítnutí Nixonovy politiky reflektoval v dlouhé básni Tyrannus Nix? (1969) -, stál u zrodu hnutí hippies (1967), žil v komuně v Novém Mexiku, experimentoval s psaním pod vlivem LSD a halucinogenů, což se promítlo do sbírky Tajný smysl věcí (The Secret Meaning of Things, 1969) a cestovního deníku Mexická noc (The Mexican Night, 1970, č. 1996).

Intenzivní zájem o praktický buddhismus se projevil ve sbírce krátkých básní a haiku Postranní cesty do dalekých končin (Back Roads to Far Places, 1971) a ve sbírce Oko dokořán, srdce dokořán (Open Eye, Open Heart, 1973), ekologická témata pak ve sbírce Severozápadní ekolog (Northwest Ecolog, 1978). Sbírka Co jsme teď zač? (Who Are We Now?, 1976), věnovaná Bobu Dylanovi, je niternou básníkovou výpovědí.

V 80. letech minulého století se věnoval politicky zaměřeným prozaickým textům – příčiny jeho levicového přesvědčení ovlivněného anarchismem a buddhismem vyplývají ze sebraných próz, básní a rozhovorů v Populistických manifestech (The Populist Manifestos: plus an interview with Jean-Jacques Lebel, 1981), dojmy z cesty do Nicaraguy odráží deník Sedm dnů ve svobodné Nicaraguy (Seven Days in Nicaragua Libre, 1984).

V románu Láska ve dnech vášní (Love in the Days of Rage, 1988, č. 1996, 2004), který je osobitým komentářem k absurdnímu eseji Fernanda Pessoy Bankéř anarchista (O Banqueiro Anarquista, 1922, č. 1998), zase na pozadí milostného vztahu Američanky a postaršího bankéře navozuje atmosféru pařížských studentských bouří v revolučním r. 1968.

Začíná se také více věnovat nakladatelské činnosti a malování – publikoval knihu kreseb Stébla života (Leaves of Life: Fifty Drawings From the Model, 1983), svou první samostatnou výstavu obrazů měl v r. 1990, základní přehled výtvarné Ferlinghettiho tvorby podává katalog k výstavě v Římě Básník coby malíř (The Poet As Painter, 1996).

Podílel se na překladech poezie Nicanora Parry ve sbírce Nové a vybrané antibásně (Antipoems: New & Selected, 1985), poezie Piera Paola Pasoliniho ve sbírceŘímské básně (Roman Poems, 1988). Ve sbírce, jejíž název je převzat z básně ,Řeky‘ Giuseppe Ungarettiho, Toto jsou mé řeky (These Are My Rivers: New & Selected Poems 1955-1993, 1993), dále rozvíjí formu “veřejné” poezie, reflektující současné kulturně-společenské dění a politické tendence – globalizaci, devastaci životního prostředí.

Ve sbírce Daleké končiny srdce (A Far Rockaway of the Heart, 1997) se opět vrací k poetice všednosti, jak jí představují sbírky Lunapark v hlavě a Krajiny života, krajiny umírání (Landscapes of Living and Dying, 1979).

Na podzim r. 1998 obdržel Lawrence Ferlinghetti nejvýznamnější italskou cenu za poezii Premio Flaiano a přijal titul poeta laureatus San Franciska.

I dnes vydává básně-letáky, manifesty, jimiž se vyjadřuje k aktuálním událostem doma i ve světě – ať již k přítomnosti USA v Afghánistánu či Iráku, nebo k životu ve městě („město chodcům“). Jedna z takových básní byla čtena v Praze na jedné z demonstrací proti vojenskému zásahu USA na Středním východě v roce 2003:

Ve své poslední sbírce nazvané Americus, Book I (2005) opět kombinuje všechny prvky, jimiž je jeho poezie charakteristická, to jest směšování banálních historiek s historickými událostmi, lyriku s politickou proklamací a dokumentaristikou, fikci a skutečnost, osobní zážitky se světovými událostmi. Samozřejmě nechybí ani básně o lásce a nenávisti.  Kniha dále rozvíjí literární tradici Walta Whitmana, W. C. Williamse, Ezry Pounda, Charlese Olsona či Allena Ginsberga.

V dubnu 1998 se spolu s beatnickými legendami ruth weiss (česky vyšel její výbor jazzové poezie A New View of Matter / Nový pohled na věc, 1999) a Carolyn Cassadyovou zúčastnil Beat Festivalu a 8. ročníku Festivalu spisovatelů v Praze, při němž uspořádal jedno ze svých čtení s hudebním doprovodem Vladimíra Merty (viz CD Beatnici v Praze, 2001). Ferlinghettiho návštěvu přibližuje kniha rozhovorů S Ferlinghettim v Praze (1999).

Na jaře 2007 se uskutečnila v Praze a v Karlových Varech výstava Ferlinghettiho obrazů.

V češtině dále vyšlo několik básní v antologii Obeznámeni s nocí (1967), Horoskop orloje (1987) a obsáhlý výbor Čtu báseň, která nekončí (1984) v překladech Jana Zábrany.