Hypotézy o vzniku křesťanské víry:
- Vyznání, že Ježíš byl vzkříšen existovalo původně samostatně, bez spojení s legendou o prázdném hrobu
- Vyznání „byl vzkříšen“ bylo důsledkem subjektivní vize „zjevil se“
- Aramejské zvolání maranata– náš Pane, přijď- později užívané v křesťanské bohoslužbě; představovalo vizi křesťanské naděje, že ten, který byl ukřižován,je vyvýšen po boží pravici
- Formule apoštola Pavla „zemřel za naše hříchy a byl vzkříšen“ je až druhou fází v procesu vzniku křesťanské víry
- Funda přistupuje k historické látce historicko-kritickou metodou
- Kniha psána z ateistické humanistické pozice, která se neopírá o křesťanskou víru
- Ateismus- nesdílení víry, že nad tímto naším reálným světem přirozených jevů a sounáležitostí je ještě jiný nad přirozený svět, kde je nadpozemská veličina zvaná Bůh, který zasahuje do přirozeného chodu věcí, tedy stvořitel- Pán světa
- Ateismus nesdílí představu Boha a přesvědčení křesťanské víry, že Ježíš je Kristus, syn boží, že jej Bůh vzkřísil z mrtvých, že jeho poprava byla obětí za lidské viny atd…
- Ježíš z Nazareta-historická postava, který patří neodmyslitelně do lidských dějin, především do proudu, odkud povstala evropská kultura- do toho proudu patří i vznik křesťanské víry, která vytvořila mýtus o Kristu
- Mýtus o Kristu-vychází nepřímo z předpokladu příběhu Ježíše z Nazareta, který nejvíce poznamenal evropskou kulturu a je v ní dodnes dominantním prvkem
- důležité je nechat minulé osobnosti stát v jejich době a snažit se je číst v kontextu jejich doby
- kapitola X- Maranata je Fundovou nejstarší studií a z této studie i celá kniha vyrostla
- studie věnovaná tématu Ježíš a vznik křesťanské víry představuje určitý pohled podmíněný Fundovým nesdílením této víry
Otázka vzniku křesťanské víry:
- Ježíš je historická postava
- Ježíš z Nazareta přímo do kapitoly o vzniku křesťanské víry nepatří, protože nezaložil křesťanskou církev ani víru- očekával příchod věku božího panování na zem a konec lidských dějin
- Ježíš byl žid- židovský apokalyptický vizionář- jeho vystoupení dalo do pohybu hnutí nesené okruhem jeho příznivců, kteří jeho očekávání skonání věků sdíleli
- Historický Ježíš tedy není zakladatelem křesťanské víry, ale je jejím předpokladem
- Každá událost, která se v dějinách stala byla neopakovatelná a jedinečná a každý, kdo v ní hrál nějakou roli, hrál zcela určitou roli, určité věci řekl a učinil- i ale samotní aktéři nemuseli mít v ten moment ve svém jednání a chování jasno, mohli se chovat zmateně a nejistě
Rozdíl mezi teologem a religionistou
–křesťanský teolog- sám sobě rozumí, má provádět kritický rozbor textových vrstev, sociologický rozbor určitého náboženského hnutí
„Když mi některý teolog tvrdí, že nemám pravdu, že je přece i jako věřící křesťanský teolog, pak mu kladu rozhodující otázku, zda čte Janovo evangelium na stejné úrovni jako Plutarcha, totiž jako dva rovnocenné náboženské dokumenty, jako rovnocenná díla v dějinách náboženské literatury. Pokud chce zůstat křesťanským teologem, musí říci,že nikoliv. Musí říci, že Janovo evangelium je mu nadřazeno.- v tom případě je teologem, ne religionistou. Pokud by odpověděl, že čte oba spisy jako rovnocenné, pak by to byl religionista.“
- Teologické bádání nemůže být svobodným bádáním
- Svobodné bádání znamená: bádání, které přistupuje k určitému problému , záhadě bez omezení jakéhokoli předběžného očekávání
- To nelze ale říci o teologickém bádání!!!
- Teologie- řeč o Bohu, řeč, pro kterou je předpokladem Bůh
- věda-je vědou jen tehdy, když ten, kdo ji provozuje může být samotným studiem svého předmětu doveden až ke zcela jinému výsledku, než původně předpokládal
- to znamená, že teologie je vědou
- filosof, na rozdíl od teologa také vychází z určitých předpokladů a vytváří také určitý názorový koncept, nenechá si ve svém bádání nikdy nikým pochybovat
- náboženská filosofie je odborným myšlením, nikoli vědou
- religionistika- svobodná věda o náboženství, která umožňuje a předpokládá svobodné náboženství
Náboženská filosofie vs. Filosofie náboženství
- NF– filosofickými kategoriemi a myšlenkovými pochody se snaží obhájit filosof. Přínos jakéhokoli náboženství
- FN– uchovává filosof. Odstup, činí náboženství jako lidský jev lidských dějin, ptá se, co na tom člověk má, co jej vede, že je náboženský a jaké pochopení světa, života, člověka svými náboženskými mýty a postoji představuje
- Ortodoxní odpověď věřícího křesťana na otázku vzniku křesť. víry:
- Bude vycházet ze čtení 4 kanonických evangelií (harmonizujícím čtením- tzn: všechny odlišnosti pramenů jsou eliminovány s tím, že co nenapsal 1 evangelista epištoly, napsal druhý a že všechny údaje jsou o faktech, která se stala
- dle tohoto čtení novozákonních textů byl Ježíš třetí den po ukřižování vzkříšen, ženy přišly k prázdnému hrobu, vzkříšený se zjevil ženám i učedníkům a tak vzbudil jejich víru a uvedl do pohybu církev
- o svém ukřižování se zjevoval na zemi po 40 dní a pak byl vzat na nebe; 50. Den seslal svým učedníkům Ducha svatého Utěšitele a dar mluvení jazyky= tato scéna je chápána jako ustanovení křesťanské církve
- věřící kritičtí teologové:pracují při výkladu textů historicko-kritickou metodou, tak jak se rodila v badatelském úsilí zejména německé protestantské teologie 19.a 20. Století
- vědí, že evangelia vznikla redakcí různých vrstev ústní tradice, později písemně zachycené, že jsou významné odlišnosti v podání téže látky
- prvořadou otázkou pro ně nebylo to, co a jak řekl přesně Ježíš, ale to, co vzkříšený Ježíš, tedy Kristus Pán, o kterém se domnívají, že jsou s ním v kontaktu díky modlitbě či vnuknutí, vize, říká do různých situací svým církvím
Mýtus a dějiny
- mýtus
– to je výpověď, že Ježíš byl vzkříšen, že vstoupil na nebesa
- Eschatologie- že vzkříšený Kristus opět přijde k poslednímu soudu
- Výpověď o věčném životě, o božstvu, které se člověku zjevuje
- Mýtus bývá promítnut do legendárního vyprávění: například vyprávění o ženách, které šly k Ježíšovu hrobu a našly odvalený kámen a prázdný hrob- to je legenda
- Biblickým mýtem chce člověk sdělit, že určitý jeho osobní prožitek není jeho fikcí,není výtvorem jeho psychiky, ale že má základ v nadpřirozeném zjevení
- Starověký člověk mýty neanalyzoval, ale prožíval a vyprávěl
- Uvědomoval si své hranice, především tu poslední- hranici smrti, představoval si svou touhu po osvobození a vykoupení, touha po přesahu hranice smrti
- Někteří jsou ochotni přiznat mytickou povahu evangelijnímu vyprávění, že Ježíš chodil po moři (moře bylo místem zla, chodit po moři znamenalo vítězství nad zlem)
- Jiní, radikálnější byli ochotni přiznat, že texty, které vypovídají o Ježíšově vzkříšení jsou mytologické, ale pak řeknou, že setkání se vzkříšením byla sice vize učedníků, ale ne subjektivní,ale objektivní
- Církevně prvověrní teologové se snaží dokazovat, že biblický text není mytický, protože mytické pojetí času je cyklické; biblické vnímání času- lineární
- Religionistice studium křesťanství zná jen 1 dějiny: lidské dějiny bez nadpřirozených zásahů
- Jsou totiž jevy, které nelze vysvětlit exaktním způsobem (přenos myšlenek- to nejsou nadpřirozené jevy, ale psychicky podmíněné procesy)
- Stačí,když je religionista kritický- jeho bádání nemá však žádnou mez, kam až by mělo dojít, ani žádný předem očekávaný výsledek, k němuž by mělo dospět
- Studiu křesťanství se mnohem více věnují teologové než religionisté
Evangelium:
-radostné poselství, radostná zvěst
– slovo užíváno ve trojím významu:
- Označení Ježíšova kázání, že se přiblížilo boží království
- Označení zvěsti 1. Křesťanů, že Ježíš je Kristus, Spasitel
- Označení spisu
Žid
–jméno pro člověka, který je Židem, ale!!!- Židé- označení národního celku
– židé s velkým Ž pokud jde o celek národní, ale pokud jde o židovstvo je to malé
Hypotéze o vzniku křesťanské víry:
- Pohyb ve vědě je nesen hypotézami- i když hypotézy nesmějí být fantasmagorie
- Hypotézy, pokud se prokáže jejich nosnost se stávají teoriemi
- Co se tehdy doopravdy stalo v tom krátkém mezičase, kdy Ježíšovi přívrženci ještě před ukřižováním Ježíše opustili?- „Všichni ho opustili a utekli.“-srovnání evangelií Marek, Matou, Lukáš (řazeno dle pořadí jejich vzniku), později Jan přivádí ve svém líčení pod kříž matku Ježíše a učedníka Jana
- „náš Pane, přijď“- toto zvolání je nejstarším prvokřesťanským zvoláním zaměřeným k Ježíši po jeho ukřižování; tímto výkřikem končí sbírka knih Nového zákona; zvolání stálo na počátku vzniku křesťanské víry= ale aby však ten, který byl ukřižován by měl přijít, nemůže být v hrobě mezi mrtvými
- Dříve než vznikla lidská víra, že Kristus zemřel za naše činy a viny a byl vzkříšen, došlo k tomuto sledu událostí:
- K ukřižovanému volali maranta- přijď, náš pane
- Štěpán otevřel tuto zvěst i mimo okruh židovstva- zaplatil za to mučednickou smrtí
- Štěpánovi stoupenci přešli z Jeruzaléma do Damašku a pak do Antiochie, kde daly základ křesťanství
- V Antiochii se ke křesťanům připojil i odpůrce zvěsti o Kristu, Saul Pavel, průkopník misie mezi pohany- zasloužil se o významný posun křesťanské víry
- Saul Pavel říká, že převzal tuto formuli víry: že Kristus zemřel za naše hříchy, byl vzkříšen, ukázal se
- Pavel říká, že tuto formuli víry- jádro evangelia převzal (evangelium, které jste ode mě slyšeli, není z člověka, nýbrž zjevil mi je sám Ježíš Kristus“)
- Erchomenos- ten přicházející- Ježíš
Ježíš
- Byl Žid, jeho Bohem byl Jahve
- Jméno Jahve odvozeno od hebrejského kořene hjh
- Hebrejský Bůh Jahve je ten, který se stává, ten, který přichází
- Přichází a říká: Stalo se slovo Jahveho- výrok vysoce frekventovaný v hebrejské Bibli
-zvolání maranta hrálo vysokou roli v křesťanské bohoslužbě
– lidé začali slavit eucharistii, aby si tak jeho příchod zpřítomnili, okusili jeho přítomnost
– maranata, původní výkřik Ježíšových učedníků po jeho ukřižování- významné zvolání při eucharistické bohoslužb
Představ, že nositel poselství vyvolený Bohem nebyl spojována s představou sestupu z nebes, s představou bytosti nadpřirozena
I Mojžíš a Eliáš a jiní proroci byli vnímáni jako lidé, které si Bůh vyvolil a pověřil zvláštním posláním
Říci, že někdo je poslán Bohem,nebylo označení nadpřirozeného původu, ale vyjadřovalo přesvědčení, že ten člověk stojí ve službě boží moci