Funda Otakar – Ježíš a mýtus o Kristu

Hypotézy o vzniku křesťanské víry:

  • Vyznání, že Ježíš byl vzkříšen existovalo původně samostatně, bez spojení s legendou o prázdném hrobu
  • Vyznání „byl vzkříšen“ bylo důsledkem subjektivní vize „zjevil se“
  • Aramejské zvolání maranata– náš Pane, přijď- později užívané v křesťanské bohoslužbě; představovalo vizi křesťanské naděje, že ten, který byl ukřižován,je vyvýšen po boží pravici
  • Formule apoštola Pavla „zemřel za naše hříchy a byl vzkříšen“ je až druhou fází v procesu vzniku křesťanské víry

 

  • Funda přistupuje k historické látce historicko-kritickou metodou
  • Kniha psána z ateistické humanistické pozice, která se neopírá o křesťanskou víru

 

  • Ateismus- nesdílení víry, že nad tímto naším reálným světem přirozených jevů a sounáležitostí je ještě jiný nad přirozený svět, kde je nadpozemská veličina zvaná Bůh, který zasahuje do přirozeného chodu věcí, tedy stvořitel- Pán světa

 

  • Ateismus nesdílí představu Boha a přesvědčení křesťanské víry, že Ježíš je Kristus, syn boží, že jej Bůh vzkřísil z mrtvých, že jeho poprava byla obětí za lidské viny atd…

 

  • Ježíš z Nazareta-historická postava, který patří neodmyslitelně do lidských dějin, především do proudu, odkud povstala evropská kultura- do toho proudu patří i vznik křesťanské víry, která vytvořila mýtus o Kristu

 

  • Mýtus o Kristu-vychází nepřímo z předpokladu příběhu Ježíše z Nazareta, který nejvíce poznamenal evropskou kulturu a je v ní dodnes dominantním prvkem

 

  • důležité je nechat minulé osobnosti stát v jejich době a snažit se je číst v kontextu jejich doby

 

  • kapitola X- Maranata je Fundovou nejstarší studií a z této studie i celá kniha vyrostla

 

  • studie věnovaná tématu Ježíš a vznik křesťanské víry představuje určitý pohled podmíněný Fundovým nesdílením této víry

Otázka vzniku křesťanské víry:

 

  • Ježíš je historická postava
  • Ježíš z Nazareta přímo do kapitoly o vzniku křesťanské víry nepatří, protože nezaložil křesťanskou církev ani víru- očekával příchod věku božího panování na zem a konec lidských dějin
  • Ježíš byl žid- židovský apokalyptický vizionář- jeho vystoupení dalo do pohybu hnutí nesené okruhem jeho příznivců, kteří jeho očekávání skonání věků sdíleli
  • Historický Ježíš tedy není zakladatelem křesťanské víry, ale je jejím předpokladem
  • Každá událost, která se v dějinách stala byla neopakovatelná a jedinečná a každý, kdo v ní hrál nějakou roli, hrál zcela určitou roli, určité věci řekl a učinil- i ale samotní aktéři nemuseli mít v ten moment ve svém jednání a chování jasno, mohli se chovat zmateně a nejistě

Rozdíl mezi teologem a religionistou

křesťanský teolog- sám sobě rozumí, má provádět kritický rozbor textových vrstev, sociologický rozbor určitého náboženského hnutí

„Když mi některý teolog tvrdí, že nemám pravdu, že je přece i jako věřící křesťanský teolog, pak mu kladu rozhodující otázku, zda čte Janovo evangelium na stejné úrovni jako Plutarcha, totiž jako dva rovnocenné náboženské dokumenty, jako rovnocenná díla v dějinách náboženské literatury. Pokud chce zůstat křesťanským teologem, musí říci,že nikoliv. Musí říci, že Janovo evangelium je mu nadřazeno.- v tom případě je teologem, ne religionistou. Pokud by odpověděl, že čte oba spisy jako rovnocenné, pak by to byl religionista.“

  • Teologické bádání nemůže být svobodným bádáním
  • Svobodné bádání znamená: bádání, které přistupuje k určitému problému , záhadě bez omezení jakéhokoli předběžného očekávání
  • To nelze ale říci o teologickém bádání!!!
  • Teologie- řeč o Bohu, řeč, pro kterou je předpokladem Bůh
  • věda-je vědou jen tehdy, když ten, kdo ji provozuje může být samotným studiem svého předmětu doveden až ke zcela jinému výsledku, než původně předpokládal
  • to znamená, že teologie je vědou
  • filosof, na rozdíl od teologa také vychází z určitých předpokladů a vytváří také určitý názorový koncept, nenechá si ve svém bádání nikdy nikým pochybovat
  • náboženská filosofie je odborným myšlením, nikoli vědou
  • religionistika- svobodná věda o náboženství, která umožňuje a předpokládá svobodné náboženství

Náboženská filosofie vs. Filosofie náboženství

  • NF– filosofickými kategoriemi a myšlenkovými pochody se snaží obhájit filosof. Přínos jakéhokoli náboženství
  • FN– uchovává filosof. Odstup, činí náboženství jako lidský jev lidských dějin, ptá se, co na tom člověk má, co jej vede, že je náboženský a jaké pochopení světa, života, člověka svými náboženskými mýty a postoji představuje

 

  • Ortodoxní odpověď věřícího křesťana na otázku vzniku křesť. víry:

 

  • Bude vycházet ze čtení 4 kanonických evangelií (harmonizujícím čtením- tzn: všechny odlišnosti pramenů jsou eliminovány s tím, že co nenapsal 1 evangelista epištoly, napsal druhý a že všechny údaje jsou o faktech, která se stala

 

  • dle tohoto čtení novozákonních textů byl Ježíš třetí den po ukřižování vzkříšen, ženy přišly k prázdnému hrobu, vzkříšený se zjevil ženám i učedníkům a tak vzbudil jejich víru a uvedl do pohybu církev

 

  • o svém ukřižování se zjevoval na zemi po 40 dní a pak byl vzat na nebe; 50. Den seslal svým učedníkům Ducha svatého Utěšitele a dar mluvení jazyky= tato scéna je chápána jako ustanovení křesťanské církve

 

  • věřící kritičtí teologové:pracují při výkladu textů historicko-kritickou metodou, tak jak se rodila v badatelském úsilí zejména německé protestantské teologie 19.a 20. Století

 

  • vědí, že evangelia vznikla redakcí různých vrstev ústní tradice, později písemně zachycené, že jsou významné odlišnosti v podání téže látky
  • prvořadou otázkou pro ně nebylo to, co a jak řekl přesně Ježíš, ale to, co vzkříšený Ježíš, tedy Kristus Pán, o kterém se domnívají, že jsou s ním v kontaktu díky modlitbě či vnuknutí, vize, říká do různých situací svým církvím

Mýtus a dějiny

  • mýtus

– to je výpověď, že Ježíš byl vzkříšen, že vstoupil na nebesa

  • Eschatologie- že vzkříšený Kristus opět přijde k poslednímu soudu
  • Výpověď o věčném životě, o božstvu, které se člověku zjevuje
  • Mýtus bývá promítnut do legendárního vyprávění: například vyprávění o ženách, které šly k Ježíšovu hrobu a našly odvalený kámen a prázdný hrob- to je legenda
  • Biblickým mýtem chce člověk sdělit, že určitý jeho osobní prožitek není jeho fikcí,není výtvorem jeho psychiky, ale že má základ v nadpřirozeném zjevení
  • Starověký člověk mýty neanalyzoval, ale prožíval a vyprávěl
  • Uvědomoval si své hranice, především tu poslední- hranici smrti, představoval si svou touhu po osvobození a vykoupení, touha po přesahu hranice smrti
  • Někteří jsou ochotni přiznat mytickou povahu evangelijnímu vyprávění, že Ježíš chodil po moři (moře bylo místem zla, chodit po moři znamenalo vítězství nad zlem)
  • Jiní, radikálnější byli ochotni přiznat, že texty, které vypovídají o Ježíšově vzkříšení jsou mytologické, ale pak řeknou, že setkání se vzkříšením byla sice vize učedníků, ale ne subjektivní,ale objektivní
  • Církevně prvověrní teologové se snaží dokazovat, že biblický text není mytický, protože mytické pojetí času je cyklické; biblické vnímání času- lineární
  • Religionistice studium křesťanství zná jen 1 dějiny: lidské dějiny bez nadpřirozených zásahů
  • Jsou totiž jevy, které nelze vysvětlit exaktním způsobem (přenos myšlenek- to nejsou nadpřirozené jevy, ale psychicky podmíněné procesy)
  • Stačí,když je religionista kritický- jeho bádání nemá však žádnou mez, kam až by mělo dojít, ani žádný předem očekávaný výsledek, k němuž by mělo dospět
  • Studiu křesťanství se mnohem více věnují teologové než religionisté

 

Evangelium:

-radostné poselství, radostná zvěst

– slovo užíváno ve trojím významu:

  • Označení Ježíšova kázání, že se přiblížilo boží království
  • Označení zvěsti 1. Křesťanů, že Ježíš je Kristus, Spasitel
  • Označení spisu

Žid

jméno pro člověka, který je Židem, ale!!!- Židé- označení národního celku

– židé s velkým Ž pokud jde o celek národní, ale pokud jde o židovstvo je to malé

Hypotéze o vzniku křesťanské víry:

  • Pohyb ve vědě je nesen hypotézami- i když hypotézy nesmějí být fantasmagorie
  • Hypotézy, pokud se prokáže jejich nosnost se stávají teoriemi
  • Co se tehdy doopravdy stalo v tom krátkém mezičase, kdy Ježíšovi přívrženci ještě před ukřižováním Ježíše opustili?- „Všichni ho opustili a utekli.“-srovnání evangelií Marek, Matou, Lukáš (řazeno dle pořadí jejich vzniku), později Jan přivádí ve svém líčení pod kříž matku Ježíše a učedníka Jana
  • „náš Pane, přijď“- toto zvolání je nejstarším prvokřesťanským zvoláním zaměřeným k Ježíši po jeho ukřižování; tímto výkřikem končí sbírka knih Nového zákona; zvolání stálo na počátku vzniku křesťanské víry= ale aby však ten, který byl ukřižován by měl přijít, nemůže být v hrobě mezi mrtvými
  • Dříve než vznikla lidská víra, že Kristus zemřel za naše činy a viny a byl vzkříšen, došlo k tomuto sledu událostí:
  • K ukřižovanému volali maranta- přijď, náš pane
  • Štěpán otevřel tuto zvěst i mimo okruh židovstva- zaplatil za to mučednickou smrtí
  • Štěpánovi stoupenci přešli z Jeruzaléma do Damašku a pak do Antiochie, kde daly základ křesťanství
  • V Antiochii se ke křesťanům připojil i odpůrce zvěsti o Kristu, Saul Pavel, průkopník misie mezi pohany- zasloužil se o významný posun křesťanské víry
  • Saul Pavel říká, že převzal tuto formuli víry: že Kristus zemřel za naše hříchy, byl vzkříšen, ukázal se
  • Pavel říká, že tuto formuli víry- jádro evangelia převzal (evangelium, které jste ode mě slyšeli, není z člověka, nýbrž zjevil mi je sám Ježíš Kristus“)
  • Erchomenos- ten přicházející- Ježíš

Ježíš

  • Byl Žid, jeho Bohem byl Jahve
  • Jméno Jahve odvozeno od hebrejského kořene hjh
  • Hebrejský Bůh Jahve je ten, který se stává, ten, který přichází
  • Přichází a říká: Stalo se slovo Jahveho- výrok vysoce frekventovaný v hebrejské Bibli

 

-zvolání maranta hrálo vysokou roli v křesťanské bohoslužbě

– lidé začali slavit eucharistii, aby si tak jeho příchod zpřítomnili, okusili jeho přítomnost

– maranata, původní výkřik Ježíšových učedníků po jeho ukřižování- významné zvolání při eucharistické bohoslužb

 

Představ, že nositel poselství vyvolený Bohem nebyl spojována s představou sestupu z nebes, s představou bytosti nadpřirozena
I Mojžíš a Eliáš a jiní proroci byli vnímáni jako lidé, které si Bůh vyvolil a pověřil zvláštním posláním
Říci, že někdo je poslán Bohem,nebylo označení nadpřirozeného původu, ale vyjadřovalo přesvědčení, že ten člověk stojí ve službě boží moci