Heller Joseph
(01.05.1923 – 12.12.1999)
Joseph Heller, známý americký spisovatel, se narodil v roce 1923 a zemřel roku 1999. Pocházel z Brooklynu, a to přesně z New Yorku, kam se jeho rodiče přistěhovali z dalekého kontinentu Ruska. Během druhé světové války neseděl nečinně a nesledoval boj z povzdálí, ale aktivně se ho zúčastnil. Sloužil u amerického bombardovacího letectva na Korsice. Tato jeho životní zkušenost ho velmi ovlivnila a díky tomu napsal jedno ze svých nejlepších a nejznámějších děl – Hlava XXII. Po válce se věnoval studiu, studoval Columbijskou universitu v New Yorku a poté pokračoval ve studiu v Anglii na Oxfordu. Po zakončení studijního života chvíli pracoval v několika agenturách zabývajících se reklamou. Nakonec ale zvítězilo umělecké nadání a začal se věnovat psaní. V roce 1975 se dokonce stal profesorem literatury City College v New Yorku. Na základě svých zkušeností a zážitků napsal již zmíněné dílo Hlava XXII – v této knize se prokázal jeho umělecký talent, viděl válku jinýma očima. Dokázal ji zesměšnit a ukázat ji v jejím pravém smyslu – zbytečnosti a především poukázal na absurditu války. V jeho dílech použil dokonalý černý humor pomocí hlavního hrdiny Yossariana (který mnohým čtenářům připomíná humor českého válečného hrdiny Švejka).
DALŠÍ DÍLA:
Bůh ví (God Knows) – příběh pojednávající o životě krále Davida
Neveselá záležitost (No Laughing Matter)
Gold za všechny peníze (Good as Gold)
Bombardovali jsme New Haven (We Bombed New Haven)
KONTEXT:
Válečná tématika v americké literatuře:
William Styron – Sophiina volba – dvě časová pásma-přítomnost a vzpomínky – koncentrák
Hlava XXII
Název románu se po jeho vydání rázem stal synonymem „vojenské blbosti“, absurdity zákonitostí vojny a války. V souboru vojenských předpisů, v hlavě XXII se totiž ukrývá možnost, jak se z války dostat – být propuštěn jako blázen. Žadatel ale musí dokázat, že je blázen. Jenže když někdo takto požádá, je na něj pohlíženo tak, že se chce vyhnout bojovému nasazení a takový voják nemůže podle hlavy XXII být skutečný blázen, tedy takovou žádostí vlastně podává důkaz o svém duševním zdraví.
Román je o příslušníku letectva americké armády, synovi syrských přistěhovalců, Yossarianovi a odehrává se zejména na ostrově Pianossa ve Středozemním moře. Yossarian každý den vidí umírat své přátele i další oběti nesmyslné války, každý den bojuje s vojenskou byrokracií, s nelogickými předpisy. Stále silněji cítí potřebu dostat se z tohoto prostředí, ve kterém lidský život není důležitý; válka jsou čísla, rozkazy, dobyté kóty, linie…; pod tlakem okolností jedná jako blázen, občas vyvádí kousky na pokraji recese a snaží se dostat z armády všemi možnými způsoby.
Děj začíná v nemocnici, kde Yossarian často se simulovanými potíženi pobývá, aby se vyhnul výkonu služby. Po návratu z nemocnice zjistí, že počet povinných náletů byl zvýšen na 50 a uvědomí si, že schováváním v nemocnici svůj pobyt v armádě jen prodlužuje. Podléhá panickému strachu, že vojnu nepřežije a při náletech dělá možné i nemožné, aby se vyhnul protiletecké obraně nepřítele. Tato, v podstatě zbabělá taktika mu absurdně přinese nečekané úspěchy a dokonce má být vyznamenán váležným křížem, poctu si však pokazí tím, že na dekorování přijde nahý. Když je počet náletů zvýšen na 80, zpanikaří natolik, že odmítne účastnit se náletů. Nadřízení si s ním už nevědí rady a tak mu nabídnou, že ho propustí z armády, když bude armádu všude chválit. Yossarian napřed na dohodu přistoupí, pak si ale uvědomí, jak je odporná a nedokáže se zpronevěřit sám sobě. Jedinou možnost vidí v útěku a nakonec za pomoci jednoho z důstojníků a kaplana utíká do neutrálního Švédska.
Kniha nemá výraznější dějovou zápletku, je sledem jednotlivých příhod a je členěna do kapitol, které jsou vždy věnovány některé z hlavních postav románu. Například:
Plukovník Cathcart všechno své úsilí směřuje k jedinému cíli, totiž stát se generálem. Stále zyšuje počet náletů a poručí, aby při náletech pumy dopadaly blízko sebe, protože to dobře vypadá na snímcích. Major Major Major (jméno dostal od otce bez vědomí matky a shodou okolností dosáhl hodnosti majora), podivín, který se zdržuje ve svém stanu, kam si nechává nosit jídlo, chodí do něj zákopy a návštěvy přijímá, jen když ve stanu není. McWatt, pilot Yossarianova letadla, kterému se kupodivu válka nezprotivila, rád se předvádí a když jednou při nízkém přeletu nad pláží nešťastnou náhodou zabije kamaráda, vzápětí se zabije sám, když nalétne na útes. Daneeka, doktor, který přestal chodit na nálety a tak ho vyhlásili za mrtvého, proviantní důstojník Minderbinder, který sežene úplně cokoliv. Dunbar, který společně s Yosarianem v nemocnici přiváděl lékaře k šílenství, Nately, který by se díky bohaté rodině mohl vrátit, ale z lásky k prostitutce zůstává a je nakonec zabit.
Kniha je plná absurdit, satiry a černého humoru a tak se čtenář přes slzy směje i na tragických místech. Přispívá k tomu i autorův jazyk, používající vojenský slang a často i vulgarismy, které ale nejsou samoúčelné.
Hlava XXII.Heller, JosephOdeon, Praha 1979, vydání třetí. Během druhé poloviny druhé světové války je voják Yossarian se svou leteckou eskadrou umístěn na ostrově Pianosa ve Středozemním moři poblíž italského pobřeží. On a jeho přátelé snášejí absurdní život podobný noční můře, řízený byrokracií a násilím: v očích zaslepených, ambiciózních nadřízených důstojníků jsou jen neživé prostředky k dosažení jejich cílů. Eskadra je bezmyšlenkovitě a bezohledně uvrhávána do brutálních bojových situací a bombových náletů, při nichž je důležitější pořídit dobrou leteckou fotografii exploze než zasáhnout cíl. Plukovníci stále zvyšují počet letů, po jejichž absolvování je jim dovoleno opustit armádu, takže se tuto kvótu nikdy nikomu nepodaří naplnit. Přesto to vypadá, jakoby si nikdo kromě Yossariana neuvědomoval, že válka stále zuří; každý si o něm myslí, že se zbláznil, když trvá na tom, že se ho miliony lidí snaží zabít.Příběh je vyprávěn převážně z pohledu Yossariana, takže jeho osobní příběh má přednost před popisem událostí v románu. Yossarian pohlíží na celou válku osobně – místo toho, aby se zabýval národními ideály a abstraktními principy, propadá zoufalství a vzteku, že se nachází v neustálém ohrožení života, nikoliv však vlastní vinou. Má silnou vůli přežít a je ochoten kvůli tomu téměř zemřít, a to doslova. Následkem toho stráví mnoho času v nemocnici, neboť simuluje různé choroby, aby se vyhnul přímému kontaktu s válkou. S postupem času a odvíjením románového děje, jež se odehrává ve formě volně spojeného cyklu periodicky se vracejících příběhů a anekdot, Yossariana neustále sužuje vzpomínka na Snowdena, jenž umřel v jeho rukou při letu, po němž Yossarian definitivně ztratil chuť účastnit se války; je uvrhán do směšných, absurdních, zoufalých a tragických situací – vidí přátele umírat a mizet, svou eskadru bombardovanou vlastním zmateným důstojníkem a plukovníky a generály, kteří dobrovolně nahrazují své podřízené v nejodvážnějších bitvách, aby si zlepšili svou pověst.Hlava XXII je paragraf, který je v knize na různých místech různě definován; poprvé se objevuje, když Yossarian zjistí, že je možné být propuštěn z vojenské služby kvůli nepříčetnosti. Yossarian, jemuž je každý způsob dobrý, se proto prohlásí za nepříčetného, ovšem zjišťuje, že lékař zastává názor, že duševně chorý člověk se nemůže prohlásit za duševně chorého; a když se jím voják neprohlásí, znamená to, že je zdravý a způsobilý k dalšímu boji. A naopak: ten, kdo o sobě prohlašuje, že je duševně chorý, musí být naopak mentálně zdravý, a tím opět způsobilý k boji – neboť kterýkoliv duševně zdravý člověk by se pak označil za nesvéprávného, aby se vyhnul leteckým misím.Jinde je Hlava XXII definována jako zákon, který je zakázáno si přečíst. Ironické je, že tento zákaz není napsán nikde jinde, než právě v Hlavě XXII samotné. Dále také Hlava XXII určuje, že nepříteli je dovoleno vše, v čem mu nejsme schopni zabránit… Pod Hlavou XXII si zkrátka můžeme představit jakékoliv paradoxní nařízení, případ zvrácené logiky, jež uvězní své oběti ve své absurditě a slouží pouze svým tvůrcům. Hlava XXII je v románu přítomna nejen v podobě explicitních definicí, objevuje se i v příbězích jednotlivých protagonistů, které oplývají mnoha úskoky a případy absurdní logiky (např. Milova schopnost získávat velké peněžní částky tím, že vydělává na prodeji a nákupu zboží mezi společnostmi, které sám vlastní), jimiž jsou náhodné oběti chytány do léčky.Zatímco se Yoassarian usilovně snaží zůstat naživu, odvíjí se kolem něj množství vedlejších dějů. Jeho přítel Nately se zamiluje do prostitutky z Říma a neúnavně se jí dvoří, přestože jí je naprosto lhostejný a její mladší sestra navíc neustále zasahuje do jejich romantických schůzek. Prostitutka se nakonec do Natelyho zamiluje – ale ten vzápětí umírá při následujícím letu. Když jí Yossarian přijde smutnou zprávu oznámit, obviní ho z Natelyho smrti a od té doby se ho vždy, když ho potká, snaží probodnout. Další vedlejší děj se začíná odvíjet poté, co dojde k rozkvětu černého trhu, ovládaného Milem Minderbinderem, šéfem důstojnické jídelny eskadry. Milo řídí syndikát, který si půjčuje vojenská letadla a piloty, aby převážel potraviny po různých místech Evropy, a Milo tímto prodejem vydělává obrovské peníze. Ačkoliv prohlašuje, že každý má v syndikátu podíl, ukazuje se později, že je to lež; Milovo podnikání nicméně dále vzkvétá a jemu se dostává po celé Evropě téměř zbožné úcty.V závěru románu Yossarian, jenž se trápí Natelyho smrtí, definitivně odmítne absolvovat další lety. Toulá se ulicemi Říma a střetává se přitom se všemi myslitelnými případy lidského utrpení – od znásilnění přes choroby až po vraždu. Nakonec je zatčen za to, že byl v Římě bez propustky, a jeho nadřízení, plukovníci Cathcart a Korn, mu dají na výběr: buď jít před válečný soud, nebo být propuštěn a s poctami poslán domů. Druhá varianta má jeden jediný háček: aby byl propuštěn, musí podpořit Cathcarta a Korna a jejich návrh, který požaduje, aby všichni piloti splnili před svým propuštěním hrůzných osmdesát letů. Ačkoliv Yossariana láká na návrh kývnout, uvědomí si, že by svým souhlasem ohrozil životy jiných nevinných mužů. Nakonec tedy volí jiné východisko: rozhodne se dezertovat a uletí do neutrálního Švédska. Tím se obrací zády k odlidštěné mašinérii války, odmítne poslušnost Hlavě XXII a volí si budoucnost, v níž kontrolu nad svým životem má jen a jen on sám.
- Joseph Heller: Hlava XXII
Směr:
Obraz WW2 ve světové literatuře
Obecně:
Joseph Heller (1923-1999), prozaik a dramatik, za druhé světové války letec.
Hlava XXII (1961) – román, který je považován za nejlepší americkou válečnou satiru. Hlavní postavou je kapitán Yossarian, který za WW2 vykonává na jednom ostrově ve Středozemním moři svou povinnou leteckou službu. Snaží se vymanit z válečné mašinérie, avšak ztroskotává na absurdním paragrafu – hlava XXII, podle něhož může voják požádat o propuštění z armády jen tehdy, je-li blázen. Uvědomuje-li si to však, dokazuje tím, že je „normální“ a propuštěn nemůže být (zfilmováno v r. 1969).
Podrobně:
Americký protiválečný román se společensko-kritickými prvky.
Hlavní hrdina Yossarian přichází vlivem válečné mašinérie o veškeré ideály. Představuje typický příklad tzv. deziluzivní postavy. Významnou roli hraje plukovník Catchart, nekompromisní velitel letky, a další vojáci a důstojníci, jejichž jména uvozují jednotlivé kapitoly knihy (např. kapitán Black, desátník Whitcomb aj.). Vytváří se tak mozaika událostí s různými aktéry v popředí.
Děj je situován na ostrov Pianola ve Středozemním moři do doby WW2. Časové roviny příběhu se složitě prolínají, k jeho soudružnosti slouží postava Yossariana a jeho snaha vymanit se z válečné mašinerie. Povinný počet letů se dále zvyšuje, kamarádi umírají jeden za druhým a jemu je jasné, že jedinou šancí na únik před smrtí je útěk. Dezertuje a odchází za vidinou švédských blonďatých krásek, které metaforicky zosobňují vše, co je vojáku ve válečných podmínkách nedosažitelné. Válečný svět je představen jako absurdní scéna zaplněná bezradnými individui, která se snaží najít důstojný způsob, jak přežít její nepochopitelné zákonitosti. Ty zastupuje především nesmyslná Hlava XXII, vojenský zákon umožňující uvolnit vojáka ze služby z důvodu psychické poruchy. Zároveň se v něm praví, že pokud si dotyčný svou chorobu uvědomuje, je to důkaz, že ničím netrpí a je zcela zdráv. Absurdnost paragrafu staví proti sobě vojáka a jeho nadřízenou instituci, zobrazující v přeneseném pojetí model světa a bezmocnost individua v něm. Člověk se přestává v bludišti restrikcí orientovat a také na to záměrně rezignuje. Román vrcholí Yossarianovou poutí zničeným a na kolena poraženým Římem, při níž si uvědomuje devastační dopad války na lidské hodnoty a individualitu vůbec a uzavírá sám pro sebe mír jako formu protestu.
Heller je vynikající vypravěč se smyslem pro psychologii postav a jejich charakteristiku pomocí drobných každodenních úkolů, rituálů, typických projevů chování. Své hrdiny líčí s neskrývanou ironií a satirou přesahující daleko válečné pole. Jeho humor je místy až morbidní, situační komika tu vyrůstá z naturalistického pojetí dějů. Jednotlivé epizody tvoří samostatné kompoziční útvary někdy s doslova anekdotickým vyzněním. Napětí je dosaženo balancováním na hraně absurdní grotesknosti a smrtelné vážnosti v pojetí látky.
Hellerova depatetizace hrdiny, přiznání primární snahy člověka zachránit si svou vlastní kůží, byla dobovou kritikou odsuzována, a Hlava XXII byla dokonce nařčena z protiamerických postojů.
Svým pojetím absurdnosti války a možnosti individua zesměšnit její principy bývá Hlava XXII srovnávána s Haškovými o řadu let staršími Osudy dobrého vojáka Švejka. Na obdobném tématu stojí populární americký seriál M.A.S.H. z prostředí korejské války, který se Hlavě XXII blíží motivem paragrafu osvobozujícího blázny z armády i stylem humoru jako takovým.
Když v roce 1964 vyšel český překlad Hellerova románu Hlava XXII (Catch-22, 1961), stal se u nás rázem knihou téměř kultovní a zvláštní místo si v povědomí českého čtenářstva po několika dalších vydáních v průběhu více než tří desetiletí drží dodnes.
Téma: válečná mašinerie, manipulace a „vymývání mozků“
Idea: Absurdita války, v níž všechny ideály i samotný lidský život ztrácejí svou hodnotu.
Plukovník Cathcart – Velitel jednotky ve které slouží Yossarian. Je posedlý touhou stát se generálem. Neustále zvyšuje počet povinných letů aby se zalíbil vedení. Neustále si protiřečí, hlavně pokud s něčím co řekl nesouhlasí jeho nadřízený. Je hodně ovlivňován podplukovníkem Kornem. Nenávidí Yossariana (stejně jako jeho nenávidí Yossarian a všichni ostatní muži v jednotce) a snaží se ho poškodit.
Milo Minderbinder – Proviantní důstojník, který se stará o rozvoj svého syndikátu ve kterém „každý má podíl“. Jeho postava je kritikou moderního byznysmena a také představuje kapitalismus. Vlastně je to genius, který vytvoří jednu z největších obchodních společností, která jde úplně nad rámec války.Milo dokonce začne plnit mise pro Němce, protože mu za to platí. Například bombarduje svoji vlastní základnu, nebo prodává bombičky k nafukování záchranných vest.
– hlavní myšlenka díla: absurdně realistický román proti válce a militarismu, výsměch válečné absurditě (viz i Hašek); válka zobrazena z jiného zorného úhlu než tradičně: ne jako konflikt americký voják x nepřítel, ale jako voják x armáda, instituce, v níž neznamená nic; nejhorší důsledky války jsou konec mravních jistot, logických soudů, degradace citu = horší než fyzická smrt; analýza a kritika absurdity, nesmyslnosti, zbytečnosti smrti a zabíjení
– umělecké a kompoziční prostředky: 42 kapitol většinou označených podle hlavní postavy jednotlivých epizod, mozaika různých absurdních situací a galerie portrétů velmi odlišných lidí; roztříštěná dějová linie spojena hlavní postavou Yossariana a jeho příběhem (jako dějový rámec); složité prolínání časových rovin; blízkost absurdní literatuře; využití ironie, satiry, situační komiky, humoru; černý humor, nadsázka a groteskní pohled + naturalistické scény – zdůrazňují a stupňují vážnost sdělení → humor vyrůstá autorovi z utrpení a krveprolití
Dílo odsuzuje absurdity války a zabíjení, válečné mašinerie a byrokracie.
Aby se hlavní hrdina od této absurdity distancoval, snaží se chovat jinak – stává se „bláznem“. V tomto směru můžeme Hlavu XXII. srovnávat i s Haškovým Švejkem. Román nemá jednotnou dějovou linii ani pointu, je spíše sledem rozmanitých situací, ve kterých vystupují různorodé postavy odlišných charakterů, jež jsou precizně ztvárněny. Autor píše velmi realisticky a ukazuje všechny hrůzy války, přesto je vše podáno poutavým jazykem s ironickým nadhledem.
Knihu tvoří 42 kapitol označených převážně jmény hlavních postav jednotlivých epizod (př. Clevinger, Havermeyer, Doktor Danneka, Poručík Scheiss- kopf, Kaplan).Kapitán Yossarian nenávidí válku, bouří se proti nesmyslnému zabíjení, ničení, proti vojenské byrokracii, pro niž není voják člověkem, ale pouhým nástrojem plnícím rozkazy. Snaží se uniknout válečným povinnostem, předstírá onemocnění jater, duševní poruchu, ale vše je marné. Situace je čím dál horší. Plukovník Cathcart zvyšuje povinný počet letů, umírají Yossarianovi nejlepší přátelé. Yossarian odmítá létat. Narušuje morálku celého mužstva, a proto mu plukovník Cathcart a podplukovník Kom nabízejí dohodu. Pošlou jej domů, ale on za to bude přede všemi vychvalovat armádu i je, bude předstírat naprostou oddanost věci, jinak půjde před vojenský soud, kde jej obviní z neplnění povinností a porušování předpisů. Yossarian nejprve přijímá, ale vzápětí si uvědomí, jak odporná je tato dohoda. Zradil by sám sebe, ohrozil by životy dalších kamarádů. Jediné řešení vidí v útěku. Jen tak se zbaví války, strachu ze smrti. Za pomoci majora Danbyho a plukovního kaplana dezertuje. Cílem útěku se stává Švédsko.Heller vykreslil válku poněkud jinak, než bylo doposud zvykem. Yossarian nebojuje ani tak proti nepřátelům vlasti jako proti vlastní armádě. Jde o vzpouru jedince proti všemu, co brání normálnímu životu. Jeho přesvědčení o naprosté nesmyslnosti válečného běsnění utvrzuje putování po zničeném Římě (kapitola Věčné město), kam se bez povolení nadřízených vydá hledat „společnici“ svého mrtvého přítele Natelyho. Nevěstinec je v troskách, dívky vojáky vyhnány, znásilněny, některé zabity. I tyto zrůdnosti ospravedlňuje Hlava XXII.
Na rozdíl od mnoha dalších válečných děl není hlavní hrdina „hrdinou“, netouží vyniknout, bojí se smrti, chce si zachránit holý život.Válečné hrůzy líčí Heller s nadhledem, černým humorem, využívá ironie, satiry a situační komiky.
Heslo Hlava XXII vstoupilo do povědomí široké veřejnosti a stalo výrazem, který se běžně používá pro vyjádření něčeho neřešitelného a absurdního, situaci, ze které není úniku, protože se v ní navzájem blokují nejméně dva protichůdné požadavky.
Často se Hlava XXII srovnává s Haškovými Osudy dobrého vojáka Švejka a americkým seriálem M.A.S.H. z prostředí korejské války, který se Hlavě XXII podobá též motivem zákona osvobozujícího blázny i stylem humoru.