Jaký je rozdíl mezi domácím násilím a šikanou?

Domácí násilí i šikana jsou druhy násilí, kdy pachatel nějak fyzicky nebo psychicky opakovaně a dlouhodobě ubližuje oběti.

Šikana se děje mezi dětmi ve škole nebo kolegy v práci. Děje se mezi lidmi jakéhokoliv věku. Často se vyskytuje mezi vrstevníky, spolužáky, mezi lidmi věkově i postavením stejné kategorie, ale je běžná i mezi nadřízeným a podřízeným. Pachatel si myslí, že má nad obětí moc a to ho pobízí k dalšímu týrání. Šikana může trvat velice dlouho, aniž by si toho kdokoli všimnul, protože oběť se často stydí přiznat, že je tak slabá, že si na něj někdo takovýmto způsobem dovoluje. Velice často zapírá nějaké modřiny nebo odřeniny a svádí to na to, že spadl ze schodů a podobně. Šikana není jen fyzické ubližování, ale velice často je to vyhrožování pachatelem, že oběti něco udělá, pokud daná osoba neudělá něco, co si násilník přeje a co oběť ponižuje nebo jí jinak vadí. Šikaně může přihlížet spousta dalších svědků, kteří nic neudělají – buď jsou na straně pachatele a sympatizují s ním, anebo se jen bojí, že kdyby na toto nesprávné chování upozornili někoho dalšího (třeba dospělého), nebo by se sami otevřeně zastali oběti, že by se stali terčem násilí i oni sami. A tak jsou očití svědci šikany často zticha. Řekla bych, že agresor šikanuje často proto, aby se předvedl před ostatními, aby ho ostatní viděli, „uznávali“ a také se ho báli. O samotě by to často nedělal. Pachatel (teď si představuji šikanu ve škole) je často dítě, které je samo doma nějak odmítáno nebo dokonce rodiči týráno, a proto si vybíjí vztek na slabším (rodičům se pomstít nemůže – jsou silnější). Násilník je většinou silný, oblíbený, drzý, vůdce třídy (nikdo si nedovolí mu odporovat), agresivní a sebevědomý. Oběť je často slabá, zamlklá, nějak se odlišující od ostatních (stylem oblékání, úspěchy ve škole…). Pachatel může oběti i závidět, a proto jí to vrací jinou cestou.

Domácí násilí je oproti tomu násilí, které se děje doma, nejčastěji mezi partnery, oběťmi ale můžou být i děti nebo senioři. O tomto týrání na rozdíl od šikany většinou nikdo neví, pachatel se na veřejnosti chová úplně jinak (často se zdá jako ideální partner), ale v soukromí potom ukáže svou druhou tvář. Z tohoto důvodu se často stává, že když se už konečně oběť osmělí a někomu se se svým problémem svěří, ten dotyčný jí nevěří. Na rozdíl od šikany by naopak agresor své chování nikdy neukázal na veřejnosti, nepotřebuje si tím nic dokazovat před ostatními, spíš si hasí nějaké svoje vnitřní problémy. Pachatel může oběti ubližovat jak fyzicky (bití, strkání…) a psychicky (vyhrožování, ponižování…), ale i třeba tím, že jí zakáže stýkat se se svými přáteli a rodinou, zakazuje jí telefonovat, chodit ven, dohlíží na vše, co dělá, narušuje soukromí oběti, nebo jí znemožní přístup i k jejím vlastním financím.

JAK ŠIKANU, TAK DOMÁCÍ NÁSILÍ NECHÁPU A DOUFÁM, ŽE HO NIKDY JÁ ANI LIDÉ V MÉM OKOLÍ NEZAŽIJÍ A ŽE TĚCHTO PŘÍPADŮ CELKOVĚ BUDE CO NEJMÉNĚ, RESPEKTIVE ŽE TENTO JEV VYMIZÍ ÚPLNĚ!

Autor: Julie Krulišová