Klasické Řecko

O Řecku bychom mohli mluvit už od 2. poloviny 3. tisíciletí před naším letopočtem, kdy máme záznamy o mínojské kultuře z Kréty, kterou zničila sopka z ostrova Théra a o mykénské kultuře, která zanikla na konci 13. stol. př. n. l. nejspíš díky nájezdu mořských národů, ale to není jisté

Starověké Řecko
  • jižní část Balkánského poloostrova – území prostoupené velehorami – nesnadné kontakty mezi oblastmi, odlišný společenský a kulturní vývoj jednotlivých částí Řecka
  • četné zálivy – vznik přístavů
  • původní obyvatelé – zemědělci
  • osídlování novými řeckými kmeny od r. 2000 př. n. l ze severu
  • Achájové spjati s Mykénskou kulturou, osídlili Kypr a vnitrozemí Peloponésu
  • Aiolové: severozápadní pobřeží Malé Asie, Lesbos
  • Iónové: střední Řecko, západní pobřeží Malé Asie – města Míletos, Efesos,
  • Dórové: osidlují až po zániku mykénské kultury; před r. 1000 př. n. l. – Peloponés, Kréta, Rhodos

 

Řecko prošlo mnoha etapami vývoje, nejstarší období se nazývá temné – 1100 – 800 př. n. l.

  • období kulturního úpadku (Dórové rozvrátili Mykény), informace o životě z Homérových bájí Ilias a Odysseia
  • homérská společnost: sdružování větších rodů v kmeny (fíly), z rodin stařešinů vznikla rodová šlechta, moc basileů (králů)
  • svobodní rolníci – nejpočetnější vrstva, částečně mohli rozhodovat
  • bezzemci – nejnižší vrstva svobodného obyvatelstva
  • otroci – málo

 

Období vrcholu je archaické období, kdy začínají vznikat městské státy – 800 – 500 př. n. l.

  • šíří se písmo (jednodušší, čitelnější) – tzv. řecká alfabeta, z foinické abecedy (Řekové přidali samohlásky) – řemeslníci a obchodníci písmo znají
  • sjednocování malých obcí (hospodářských center) – vznik městských států (polis), obyvatelstvo rozděleno podle majetku – majetnější mají větší občanská práva

 

Nejvýznamnější městské státy:

  • SPARTA
    • území Lakónie; před r. 1000 př. n. l. Dórové ovládli původní obyvatelstvo
    • úrodná půda – převaha zemědělství – soběstačnost, omezen styk s ostatními, půda a otroci kolektivním vlastnictvím státu
    • mince ze železa, méně vyspělá než Athény
    • obyvatelstvo:
      • heilóti = otroci, zcela nesvobodné, neplnoprávné původní obyvatelstvo, zemědělci
      • peroikové = bydlící na okraji, na pobřeží, kde je méně úrodná půda, svobodní ale bezprávní – řemeslníci, obchodníci
      • Sparťané, Lakóni = plnoprávní, vládnoucí vrstva, nepracující, vojáci z povolání
        • málo území – expanze na cizí území + ovládání bezprávných – připravenost k boji
        • spartská výchova:
          • děti svěřeni státu
          • chlapci – od 7 let ve vojenském táboře, výchova k tělesné zdatnosti, čtení, psaní, počítání, ve 20 letech zařazeni do vojenských oddílů, ve 30 letech se stávají plnoprávnými občany (zakládají rodinu)
          • dívky – tělesná cvičení, hudba, tanec, zpěv, domácí práce
            • vojsko: pěchota těžkooděnců = hoplité, semknutý šik
            • státní zřízení: oligarchie = vláda mocné skupiny aristokratů
              • 2 králové – společná vláda (ze dvou nejmocnějších rodů, úřad dědičný), plnou moc mají pouze na válečných taženích
              • sbor 5 eforů = dohlížitelů – starší 60 let, dohled nad úředníky i králem v míru
              • rada starších (gerúsiá) – 28 členů (+ 2 králové) z nejvlivnějších rodů
              • občanské shromáždění (apellá) – všichni plnoprávní muži nad 30 let, volí efory, schvaluje zákony, rozhoduje o válce a míru
            • messénské války – konec 8. století př.n.l. expanze do Messénie: velké povstání – poraženo za velkého úsilí
            • Sparta ovládla ostatní města Peloponésu nebo s nimi uzavřela smlouvy – 2. polovina st. př. n. l. vznik peloponéského spolku
            • nejmocnější vojenská síla ve starém Řecku

 

  • ATHÉNY
  • poloostrov Attika – málo úrodné půdy, rozvoj řemeslné výroby a obchodu
  • od 8. st. př. n. l. vláda rodové aristokracie – z ní voleni 3 archonti = nejvyšší úředníci
  • nejvyšší vojenský velitel, nejvyšší kněží (později dalších 6)
  • areopag = aristokratická rada, z bývalých archontů (zasedal na pohorku zasvěceném bohu Areovi, pagos = pahorek
  • polovina 7. st. př. n. l. boje o moc mezi aristokraty, nespokojenost rolníků – sepisování zákonů
  • 621 př. n. l. Drakón sepsal právní normy (dosud se uplatňuje zvykové právo) – rozlišení trestů za neúmyslný čin, zákaz stíhání pachatele podle krevní msty..
  • 594 př. n. l. nejvyšší archón Solón – úsilí zmírnit rozpory mezi aristokraty a neurozenými
  • reformy: zrušeno dlužní otroctví, možnost vykoupení zmírnil dluhy rolníků = jádro vojska
    • svobodné obyvatelstvo rozděleno do 4 tříd podle velikosti majetku = politické zrovnoprávnění bohatých řemeslníků a obchodníků s aristokracií, 4. skupina – bezzemci = thétové (neúčastní se lidového shromáždění)
    • položen základ demokracie
  • 546 př. n. l. období tyranidy – vládce Peisistratos rozdělil půdu aristokracie mezi bezzemky
  • období velkého rozkvětu
  • 510 př. n. l. nastolena timokracie – syn Peisistrata vyhnán z Athén
    • Kleisthenovy reformy – územněsprávní, rozdělení Athén do 10 místních oblastí = fýly (každý fýl se skládá ze 3 částí – na území Athén, ve vnitrozemí a na pobřeží)
    • původně 4 rodové fýly – rozbití rodových vazeb
  • rozhodující politický činitel – obchodníci a řemeslníci
  • vedle sněmu zřízena rada pěti set (50 zástupců z každé fýly) – schvaluje návrhy lidového shromáždění
  • voleno deset stratégů = vojenští velitelé (voleni každoročně)
  • zavedena ostrakizace = střepinový soud pro ochranu demokracie – (psáno na hliněný střep)rozšíření pravomocí veřejného shromáždění, každý svobodný občan mohl napsat jméno muže, který ohrožuje bezpečnost Athén – na 10 let vypovězen z Athén
  • stejná politická práva pro všechny svobodné občany – stát je chrání před nesvobodnými, otroky – tzv. klasická otrokářská demokracie

 

Velká (druhá) řecká kolonizace (8. – 6. st. př.n.l.)

  • důvody: potřeba nové orné půdy – přelidnění

potřeba surovin – dřevo, kovy

dovoz levného obilí z Itálie a Egypta, dovoz otroků

odbytiště zboží – keramika, nástroje, šperky, víno …

  • zakládají kolonie a osady: v J Itálii a Sicílii (Syrakúsy, Tarent, Kartágo), Z Středomoří (Marseille), S pobřeží Egejského moře, S Afrika (Lybie, Egypt), Černomoří
  • osady nejsou politicky závislé na mateřských městech (metropolích), ale udržují s nimi náboženské a hospodářské styky
  • přínos a důsledky kolonizace: dálkový obchod, kontakt s Předním východem, rozvoj ražby mincí (v Athénách od poloviny 6. st. př.n.l.), zdokonalení řeckých lodí – (vliv Foiničanů)
  • obyvatelstvo:
    • v čele tzv. zemědělská aristokracie – vlastní pozemky, dobytek – chudnutí plnoprávných svobodného rolnictva – zadlužování, závislost na aristokracii, otroctví pro dluhy
    • neplnoprávní – přistěhovalci (pro Řeky platili výhody jen v jejich domovské oblasti)
    • nesvobodní rolníci – patří k půdě
    • otroci
      • sociální rozpory: aristokracie ožebračuje chudé rolníky
      • v 7.-6. století př. n. l. postupný přechod k timokraciirozhoduje moc bohatých bez ohledu na původ (např. Solónova timokratická ústava v Athénách)
      • vzrůst moci střední vrstvy – možnost získat čestný neplacený úřad, oslabení aristokracie
      • změna vojenské taktiky: dříve základ armády aristokratická jízda, teď pěchota = těžkooděnci (hoplité), výzbroj je velmi drahá – kopí, štít…
      • boj v sevřeném šiku – falanga
      • boj o politickou moc v městském státě
      • někde změny probíhají pokojně – volba vládce polis
      • např. v Athénách, Míletu, Korintu vláda tyranů (samovládců) – období rané řecké tyranis (7.-6. století př. n. l.)
      • tyrané vyhnali aristokracii, opírali se o moc ozbrojených družin, řešení problémů na shromáždění – vznik politiky
      • důsledek 2. kolonizace: levné obilí z Egypta a Sicílie, upadají drobní zemědělci v Řecku, jsou bez peněz – půjčky, dluhy, nakonec otroctví

 

Doba klasická (500 – 338 př. n. l.)

  • vrchol otrokářské demokracie, vzdělanosti a kultury
  • Řecko – perské války (492 – 449 př. n. l.)
    • 587 př. n. l. Kýros zničil Lýdii – některá řecká města na pobřeží Malé Asie v područí Peršanů
    • okolo r. 500 povstání maloasijských Řeků proti Peršanům, evropští Řekové jim pomáhají – záminka pro perského krále Dareia k napadení evropského Řecka
    • řecko-perská válka
      • 490 př. n. l. bitva u Marathónu
      • útok na Attiku vojevůdce Řeků – Miltiadés (posílá posla se žádostí o pomoc do Sparty, spartská pomoc dorazila pozdě) – athénští těžkooděnci porazili Peršany – Peršané ustupují (pověst – posel běžel se zprávou do Athén, padl vysílením)
      • přípravy k dalším bojům:
      • konzervativci žádají vybudování silného pozemního vojska X Themistoklés prosadil vybudování loďstva a přístavu Pirea
        • řecko-perská válka
          • 480 př. n. l.- bitva u Thermopyl
          • perský král Xerxés I. X spartský král Leonidas
          • obrovská přesila Peršanů X nemohli uplatnit početní převahu, protože se bojovalo v úzké soutěsce
          • 300 spartských bojovníků zůstalo v soutěsce u Thermopyl (všichni pobiti); ostatní ustoupili, aby chránili Athény
          • fáze bitvy na moři – skončila nerozhodně, Peršané ustupují – vyplenili Attiku, Athény
          • 480 př. n. l.- bitva u Salaminy
          • řecké lodě lépe ovladatelné, perské lodě velké – loďstvo Peršanů naprosto zničeno
          • zbytek pozemního vojska poražen v bitvě u Plataj – 479 př. n. l.
          • 479 př. n. l.- bitva u mysu Mykalé (Z pobřeží Malé Asie) – poslední porážka perského pozemního vojska
          • 449 př. n. l. Kalliův mír – konec řecko-perských válek, nezávislost Řecka v Malé Asii
        • Řekové chtějí vytlačit Peršany z Malé Asie, ovládnout Středomoří – 478 př. n. l. vznik délského (athénského) námořního spolku (podle ostrova Délu, kde je uložena pokladna) – Athény: námořní velmoc
        • rostoucí hegemonie Athén – nespokojenost ostatních + střety se Spartou (445 př.n.l. – mírová smlouva)
        • důsledky války:
          • změny ve společnosti: růst politického vlivu řemeslníků a obchodníků; stavba lodí a jejich posádka thétové – chudí obyvatelé – prohloubení demokracie
          • po ostrakizaci Themistokla vládne Kimon (Miltiadův syn) – posiluje areopag
          • Efialtés – 462 př. n. l. – prosadil omezení moc areopagu
          • rozvoj Athén – stavba Akropole

 

  • Perikles (443 – 429 př. n. l.) v úřadu prvního stratéga, vrchol klasické otrokářské demokracie
  • politická struktura a obyvatelstvo:
    • přímá demokracie – plnění občanských povinností bezplatně
    • lidové shromáždění – všichni svobodní muži nad 20 let, řeší otázky míru, války, zásobování, občanství …
    • nejvyšší zákonodárná a soudní moc; schází se 40-krát do roka
    • rada pěti set – členové starší 30 let, z každého fýlu losováno 50 členů = prytania, každá prytania vládne po dobu 1/10 roku (z vládnoucí prytaniů volen každý den předseda – pouze jednou za život)
    • úřad 10 stratégů – nejvyšší vojenští velitelé
    • nejvyšší porotní soud (heliaia) – 6000 občanů určovaných ročně losem
    • metoikové – svobodní občané, ale z jiných řeckých obcí, neúčastní se politického života
    • otroci – nesvobodní z neřeckých oblastí, práce v zemědělství, dolech, veslaři, vychovatelé dětí
·         Peloponéská válka (431 – 404 př. n. l.)
o   boj o nadvládu nad Řeckem
o   ve Spartě strach z povstání heilótů – po válkách se stahují aby se udrželi, na vzestupu Athény
o   Athény – athénský námořní spolek (demokracie) X Sparta – peloponéský spolek (oligarchie)
o   nepřátelé Athén: Sparta, Korint, Megara
o   nerozhodný boj; 429 př. n. l. Athény napadla morová epidemie, Perikles zemřel
o   2 skupiny Athéňanů:
§  umírnění: chtějí konec války
§  radikálové: chtějí pokračovat ve válce
  • 421 př. n. l.- uzavřen Níkiův mír se Spartou, ale porušen 415 př. n. l.
  • Athény poraženy na Sicílii
  • 405 př. n. l. bitva u Aigos potamoi – Athény poraženy a kapitulují – rozpuštění athénského námořního spolku
  • v Athénách nastolena oligarchie, dosazení 30 tyranů ze Sparty
  • 403 př. n. l. – obnova athénského demokratického zřízení
  • moc Sparty oslabena – toho využívá Persie, finančně podporuje státy bojující proti Spartě (Korint, Théby, Athény, Argos) – Korintský spolek – dlouhá válka
  • Peršané se začali obávat vzrůstu moci Théb a Athén a dali se na stranu Sparty – 386 př. n. l. Antalkidův mír
  • 378-377 př. n. l. založen athénský námořní spolek – Athény musejí uznávat samostatnost svých spojenců ve spolku, dlouho nevydržel
  • roste význam Théb – 371 př. n. l. – bitva u Leukter – thébský vojevůdce Epameinóndás zvítězil nad Spartou
  • strach z moci Théb mají i Athény – 362 př. n. l. bitva u Mantinele Théby proti Athénám + Spartě – nerozhodně, všechny strany vyčerpány
  • státy jsou hospodářsky vyčerpány – nedokáží odrazit Makedonii; Filip II. porazil r. 338 př. n. l. Řeky v bitvě u Chaironeie podmanil si všechny řecké státy kromě Sparty

 

  • Kultura klasického období
  • rozkvět vzdělanosti
    • výuka chlapců od 7 let, od 15 do gymnázií, od 18 do 20 vojenská služba
    • výuka dívek probíhala v domácnosti, nesměly se účastnit politického života
    • ideál výchovy – spojení tělesné a duševní dokonalosti = kalokagathia – všestranný rozvoj člověka
      • rozvoj vědy – pozorování přírody, hledání příčin jevů a změn
      • filosofie: Empedokles, Anaxágoras, Démokritos, Leukipos, Sokrates, Platón, Aristoteles
      • dějepisectví: Hérodotos z Halikarnasu, Thúkýdidés
      • řečnictví (rétorika): Démosthenes, Ísokrates
      • lékařství – Hippokratés – autor dodnes platné přísahy (lékař musí léčit i nepřítele)
      • literatura: dva typy divadelních her:
    • tragédie (tragos = kozel; do kozlích kůží se oblékali satyři, průvodci Dionýsa) truchlohra s tragickým koncem – Aischilos, Sofokles, Euripides
    • komedie (vtipy, veselá kritika společnosti a špatných lidských vlastností) – Aristofanes
    • nekryté divadlo (amfiteátr) – výborná akustika; až pro 20 tisíc diváků; herci hrají v maskách, ženské role hrají muži, ženy nesmí ani na divadelní představení
      • architektura – obnova Akropole zničené v řecko-perských válkách; divadla, sportovní stadiony; mohutná hrobka v Halikarnásu – jeden ze sedmi divů světa