Komenský Jan Ámos – Labyrint světa a ráj srdce

1. Jméno autora, název díla, rok vydání, místo vydání, kolikáté vydání, ilustrátor, počet stran.

JAN AMOS KOMENSKÝ

LABYRINT SVĚTA A RÁJ SRDCE

V Tribunu EU vydání první

Brno 2009

Ilustrovala Barbora Uhráková

Obálku navrhla Jana Bernkopfová

176 stran

2. Rok prvního vydání knihy (napsání díla).

První verzi Labyrintu světa J. A. Komenský dokončil v roce 1623, ale opakovaně se ke knize vracel a doplňoval ji. Za pobytu v polském Lešně připsal kapitoly 28–35, ve kterých popisuje, jak se Poutník dostává do paláce královny Moudrosti a dále připisuje několik dalších odstavců. Tyto pasáže se objevily v prvním vydání knihy, k němuž došlo roku 1631 pravděpodobně v saské Pirně. Pro druhé vydání z roku 1663 autor rozšířil 9. kapitolu o líčení plavby na moři, inspirované jeho cestou do Anglie.

3. Děj knihy

Dílo je rozděleno na dvě části, ve kterých se autor uchýlil k alegorii, takže líčené děje, předměty a osoby mívají vedle svého vlastního významu ještě smysl jiný, hlubší a pravý.

V prvním dílu- Labyrintu světa, kde se poutník začíná zamýšlet nad pokračováním svého života. Proto se vydává na cestu za poznáním světa. Neputuje pro zábavu, ale aby si vybral zaměstnání jemu nejpříjemnější, ve kterém by se cítil nejšťastnější a nejspokojenější. Na jeho cestě se mu stali průvodci Všezvěd Všudybud, znázorňující lidskou zvídavost, touhu po poznáních a Mámení znázorňující pohodlnost a povrchní pohled na svět. OD těchto průvodců získává uzdu všetečnosti a brýle. Brýle byli ze skla domnění a ze zvyku. Mámení mu však brýle nasadilo křivě, což mu umožnilo dívat se na svět přirozeně vlastníma očima. Průvodci ho zavedli na věž, ze které spatřil město kruhového tvaru, okolo kterého byla zeď. Město označující celý svět bylo rozděleno na šest hlavních ulic, které představovali 6 různých stavů. Jeden se nazýval stav domovní, další řemeslníci, dále stav učených, duchovní, vrchností a správců světa as tav rytířský. Dále ve městě byli dvě brány-brána života a brána rozchodu, přes kterou procházejí lidé, kteří si vylosovali své povolání. K západu stál zámek a hrad štěstí, na němž bydleli bohatí lidé. Uprostřed celého města byl rynk, na kterém se všichni lidé scházeli a uprostřed náměstí jako centrum všechno byl hrad světa, královny Moudrosti. Když sešli z věže k bráně života, spatřili spoustu mladých lidí, a po pravé straně seděl stařec držící v ruce veliký měděný hrnec. Stařec představoval osud, ke kterému chodili lidé a losovali

cedulky, na kterých bylo napínáno například „Piš, „Panuj“ nebo „Bojuj“. Potom už každý člověk odcházel buď s úsměvem, nebo se smutkem do ulic.

Se svými průvodci dále přichází rynk světa. Zde poznává různě povahy a vlastnosti lidí. Potkal lidi, kteří měli na tváři larvu, a když se vzdálili od ostatních, sundali ji, jakmile se ale přiblížili, opět si larvu nasadili. Tito lidé představovali pokrytectví. Setkal se s lidmi nestálými, vrtkavými i s těmi co se zabývají zbytečnostmi. Chodili tam na vysokých botách, aby se na ostatní mohli dívat z vysoka (pýcha). Lidé museli přecházet přes překážky, které je někdy dokonce zabili a ostatní se jim pouze smáli. Naposledy spatřil i Smrt, která mezi lidmi kráčela, Měla kosu a luk s šípy, napomínala, ale každý si hleděl jenom sám sebe. Na všechny strany střílela, koho trefila, ten křičel a ostatní okolo něho zpívali, jedli, pili a pak ho chytli a přehodili přes ohradu do tmavé jámy okolo světa. Později poutník zjistil, že Smrt šípy nemá, ale že každý člověk je nemoci a smrti strůjcem sám. Každý si šípy připravoval sám, jakmile ho Smrt uviděla, šíp si vzala a člověka jím zabila. Podíval se také do ulice, kde bydleli manželé. Tam stály zástupy mužů a žen, koukali po sobě a hledali měšce s penězi, měřili se a vážili se. Pokud našli, co hledali, prošli branou, za kterou stál kovář a spojil jim ruce pouty. Dále prohledává stav řemeslníků. Tady poznává závist a těžkou práci. Dále stav učených. Přišli do dlouhé a tmavé brány, okolo které bylo plno stráží. K bráně chodili lidé a museli skládat různé zkoušky. Museli mít ocelovou hlavu, mozek ze rtuti, zadek olověný, kůži železnou a zlatý měšec. Když prošli, stráže jim seřezávali prsty a ruce, aby se odlišovali od nevzdělaných. V žádném ze stavů ale nenachází to, co by chtěl. Poutník přichází k hradu Štěstí, kde se setkává s Fortůnou a její úředníci Náhodou. Poutník začíná zoufat, a tak ho jeho průvodci zavedou na hrad královny světa-Moudrosti. Tam je poutník obžalován kvůli tomu, že se mu nic nelíbí a je se vším nespokojen. Přijel i Šalamoun a došlo ke sporu. Šalamoun nakonec sundá Moudrosti masku a zjistí se, že je to ve skutečnosti Marnost. Dojde k bitvě a poutníka opustí průvodci. Najednou uslyší hlas Boha, který mu radí, ať odejde do svého srdce a zamkne se. Přesně tady oddán Bohu nachází to, po čem tolik toužil. Druhý díl-ráj srdce vypráví o tom, jak se setká s Ježíšem, který ho poučí o pravém běhu a smyslu světa. Opět si prohlíží stavy a s pomocí nové uzdy, která je poslouchání Boha a nových brýlí. Zde nachází štěstí.

4. Výčet důležitých postav a jejich podrobná charakteristika v kontextu celého díla.

Poutník – Člověk bloudící světem. Nejprve se snaží všechno poznat, prochází různými ulicemi a vydává se do všech možných zaměstnání společně se svými průvodci. Na své cestě se dokonce dostává do stavu manželského. Přichází brzy na to, že to není nic pro něj. Prošel snad vše, ale nic nebylo to pravé, co hledal. Nakonec ho průvodci doprovází ke královně Moudrosti, kde je ale obviněn. Dojde zde k bitvě a nakonec vyjde najevo, že Moudrost není Moudrost, ale marnost. Poutník je zdrcený a zoufalý, ale stále hledá smysl svého života. Díky cestě po světě získal zkušenosti, a když je již zkušený a vidí, jaký je svět, začíná chápat, že jediné, co je bezchybné a krásné, je víra v Boha. Proto se obrací do svého srdce – k Bohu. Při své cestě je Poutník vybaven brýlemi ze skla domnění a ze zvyku. Tyto brýle mu byly nasazeny křivě, a to z toho důvodu, aby mu bylo umožněno vnímat svět přirozeně vlastníma očima.  Dále od svých průvodců (Mámení a Všezvěd Všudybud) získává uzdu všetečnosti.

Všezvěd Všudybud – jeden z poutníkových průvodců; představitel lidské zvědavosti. Díky němu má Poutník chuť poznávat svět a rozhodnout se tak, jakým směrem bude směřovat jeho budoucí život.

Mámení – další průvodce poutníka, představující zvyk přijímat cizí názory, a tak poutníkovi vnutit názor na svět. Snaží se poutníka zmást, vykládá mu, jak má na svět nahlížet, ale poutník svět vidí vlastníma očima a zjišťuje jaký doopravdy je.

5. Kdy a kde se odehrává děj knihy?

Děj knihy se odehrává ve městě, které představuje celý svět.

Poutník se ocitá ve městě, které se zdá pěkné, skvělé a široké. Celé město bylo ohraničené zdmi a valy a okolo města byla tmavá hlubina bez břehů a bez dna. Pouze nad samotným městem bylo světlo a za ohradou pouze tma.

Celé město bylo rozdělené na ulice, ryňky, domy a stavení. K východní straně stála brána života, skrze kterou lidé přicházeli na svět. Z této brány vedla další brána rozchodu, ze které lidé pokračovali do různých ulic, podle toho jaký si vytáhli los z Osudu. Ulic bylo celkem šest a všechny vedly k západu. Ulice byly: stav domovní, řemeslníci, stav učených, duchovní, vrchností a správců světa a stav rytířský. Uprostřed ulic bylo náměstí, na kterém se všichni lidé scházeli a uprostřed náměstí jako centrum všeho stál hrad světa, královny Moudrosti. Směrem k západu se tyčil vysoký hrad Štěstí, na němž bydleli bohatí lidé.

Celá kniha pojednává o stavu společnosti a podává tak nadčasový obraz 17. století.

6. Určete literární druh a napište znaky tohoto literárního druhu.

Epika

Znaky:

* Dějovost

* Má příběh

* Časové a příčinné souvislosti

Zpravidla se člení podle rozsahu na velkou, střední a malou. Labyrint světa a ráj srdce bych zařadila mezi malou epiku, konkrétně alegorickou satiru středního rozsahu. Satira je označení pro umělecký, zejména literární žánr, využívající komičnosti, výsměchu, karikatury a ironie ke kritice nedostatků a záporných jevů.

7. Určete literární žánr díla a doložte některé jeho typické znaky na díle.

Jedná se o satiricky laděnou alegorickou skladbu.

Alegorie je literární útvar, označující text, jehož doslovný, první význam není podstatný a někdy ani nemusí být smysluplný, ale který skrývá význam druhý, hlubší a skrytý. Alegorie staví na principu dvou souběžných příběhů. Jeden je vyprávěný a zároveň fiktivní, druhý je myšlený-reálný. Posluchač slyší fiktivní a jeho úkolem je dobrat se k myšlenému, reálnému smyslu příběhu.

Znaky na díle:

alegorie: V této ukázce z díla můžeme poznat alegorii, kde autor prostřednictvím vysokých bot poukazuje na pýchu.

„Viděl sem též, jak mnozí na vysokých trepkách chodili, někteří sobě chůdy aneb štencle (aby nade všecky vyzdviženi jsouce, na všecky z vysoka hleděti mohli) zdělali a tak se procházeli“

8. Analyzujte strukturu díla, horizontální a vertikální členění.

Horizontální členění = členění textu na odstavce, kapitoly nebo díly.

Kniha je členěna na odstavce, převážně měkké (=obsahově navazuje odstavec následující na konec předchozího).

Každá kapitola je členěna na odstavce, které jsou jednotlivě číslovány.

Na začátku většiny odstavců se objevuje text v závorce, který upřesňuje prostředí a děj knihy (Kvaltování závist rozněcující).

Úvodem knihy je krátká předmluva autora:

LABYRINT SVĚTA A RÁJ SRDCE.

to jest:

Světlé vymalování,

kterak v tom světě a věcech jeho všechněch nic není než matení a motání, kolotání a lopotívání, mámení a šalba, bída a tesknost, a naposledy omrzení všeho a zoufání; ale kdež doma v srdci svém sedě, s jediným Pánem Bohem se uzavírá, ten sám k pravému a plnému mysli uspokojení a radosti že přichází.

Dále pokračuje latinský text a kapitola Ke čtenáři. Celá kniha je dále členěna na 55 kapitol (např. Poutník za domácího božího přijat) a poslední kapitola se nazývá Zavírka všeho.

Vertikální členění = díky tomuto členění má čtenář poznat co je podstatné a nepodstatné.

Grafická podoba písma: Antikva- základní tiskové písmo. Má stínované tahy zakončené patkami.

V textu se objevuje tučné písmo, kterým jsou zvýrazněny názvy kapitol (POUTNÍK SE Z VYSOKA NA SVĚT DÍVÁ.).

Dále se objevují VERZÁLKY (velká písmena), a to také v názvech jednotlivých kapitol (O PŘÍČINÁCH V SVĚT PUTOVÁNÍ.).

9.   Zařaďte toto dílo do kontextu české (světové) literatury a své názory doložte.

ČESKÁ BAROKNÍ LITERATURA

Baroko se v českých zemích rozvíjelo od poloviny 17. století, jeho vrchol spadá do první poloviny 18. století. Politicko-náboženské sváry uvnitř českého státu vyvrcholily tzv. českou válkou (1618-20). Vítězní Habsburkové zahájili razantní rekatolizaci: svobodní občané, kteří se nehlásili ke katolické víře nebo k ní odmítli přistoupit, museli odejít do ciziny.

BAROKNÍ ZNAKY V DÍLE:

* pocit marnosti

* Bůh – nekonečnost, věčnost,

* slavnosti, okázalost, pohyb, přehnanost, monumentalita, okouzlení

* kontrast: duchovní hodnoty X tělesnost, boží dokonalost X nicota lidství

* alegorie

Literatura byla rozdělena:

KATOLICKÁ (domácí)

LIDOVÁ

POLOLIDOVÁ

NEKATOLICKÁ (exilová)

Literatura exilová – Exiloví spisovatelé hledali útočiště nejčastěji v dnešním Německu, Polsku a na Slovensku. Kromě Jana Amose Komenského se jednalo také o Pavla Stránského nebo Pavla Skálu ze Zhoře.

10.   Charakterizujte zvláštnosti autorova stylu. Doložte argumenty z díla.

* Autor využívá typické motivy doby:

Motiv barokního světa- celá kniha je vlastně zmenšením, zalegorizováním a lehkým zjednodušením celého tehdejšího světa

* Postava Poutníka je nejspíše sám Komenský, takže jeho zážitky, názory a zkušenosti se do tohoto díla promítají.

* Autor knihy zachoval spisovné normy a latinská slova a věty („Et mortis faber est quilibet ipse suace).

* Originální pojmenování (soudci Takchcimíť, Zlotomíl, Darober, …)

* Vědecká terminologie * vytříbený a bohatý básnický jazyk

11.    Charakterizujte jazyk a jazykové prostředky na konkrétních příkladech.

V celém díle se vyskytují archaismy, např.: neradímť, kterýž, všecken, příjmím, bibliotéka, medle, chtélo…

V hojném počtu se vyskytují přechodníky, např: jdouc, schváliv mi to, slyše, nechtíce, přijda…

Kniha obsahuje složitá souvětí, např.:

„I pohledím sobě na tu uzdu, a aj, sšitá byla z řemení Všetečnosti, a udidla její byla z železa Urputnosti v předsevzetích, a porozuměl sem, že k prohledání světa ne jako prvé dobrovolně půjdu, ale těkavostí a neukojitelností mysli své násilně tažen budu.“

Vyskytují se zde citáty z Bible:

„Podobně vyšetřil David, že nejšťastnější jest člověk, kterýž svět z očí a mysli pustě, Boha se jen drží a jej za věčný podíl svůj maje, s nim v srdci svém přebývá.“

Přirovnání: „A tu teprv lodí náše s námi již beze vší obrany, jako na proudě řeky tříšťka, zmítati se počala.“

Personifikace: hrůza šla

Epiteton: dlouhá, úzká a tmavá, plná zbrojných stráží

12.   Co je tématem knihy? Podtémata, uveďte a převyprávějte jednu epizodu.

Hlavním tématem knihy je poukázat na svět, který podle autora není nic jiného než matení a motání, kolotání a zoufání. Prostřednictvím Labyrintu světa, autor poukazuje na lidské vlastnosti jako je pýcha, pokrytectví a nestálost.

Podtématem knihy je podle mého názoru poukázat na různé osudy lidí, na manželství a různé druhy zaměstnaní. Poukázat na to, kolik je možností směrů, jakými se člověk může vydat.

Epizoda o tom, jak se Poutník podíval do stavu manželského

Poutník se se svými průvodci také podíval do ulice, kde bydleli manželé. V ulici stála brána Snoubení, před níž byl široký plac a na ni stály zástupy mužů a žen. Koukali se po sobě, hledali měšce s penězi a měřili se a vážili se. Jeden druhé odstrkovali, rvali se a tloukli. Pokud dotyčný našel koho hledal, pokračoval s ním k bráně. Poutník viděl, jak každý z párů stoupl na váhy a pokud se váhy rovnaly, mohli projít branou. Za bránou byl kovář, který párům spojil ruce pouty. Dokonce i sám poutník se do pout dostal a přišel na to, že manželství není nic pro něho.

13.   Kompoziční postupy v díle.

V knize převládá chronologický postup.

Kniha je rozdělena na dvě části. První částí je Labyrint světa a druhá část Ráj srdce. Odlišnost obou dílů spočívá především v tom, že první díl je pesimistický. Stále více se tu stupňovalo poutníkovo zklamání, protože došel k názoru, že lidský život nemá cenu. Zatímco druhá část je více optimistická, protože se zde stupňovala poutníkova jistota a štěstí.

14.   Vyjádřete hlavní myšlenku knihy.

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Kniha vyjadřuje obraz o tehdejším člověku a společnosti doby 17. století. Komenský nám prostřednictvím této knihy podává obraz o tehdejším člověku, o společnosti a o chování člověka té doby. Věnuje velkou pozornost mezilidským vztahům, kdy poutník dokáže rozlišit přetvářku od skutečnosti. Popisuje zde různé lidské vlastnosti a kritizuje je svou alegoričností. Poznává zde různě povahy lidí. Například popisuje:

* POKRYTECTVÍ: Potkal lidi, kteří měli na tváři larvu, a když se vzdálili od ostatních sundali ji, jakmile se ale přiblížili opět si larvu nasadili.

* PÝCHU: Chodili tam na vysokých botách, aby se na ostatní mohli dívat z vysoka.

Lidé museli přecházet přes překážky, které je někdy dokonce zabili a ostatní se jim pouze smáli.

Setkal se s lidmi nestálými, vrtkavými i s těmi co se zabývají zbytečnostmi.

Sám autor v díle přichází na to, že na světě se nic nedá rozdělit na dobro a zlo, na černou a bílou a na světlo a tmu, a že svět je jeden velký chaos, kde se nic nedá na nic rozdělit.

Autor se zde snaží vyjádřit, že člověk je ovládán sám sebou a společností a nezaměřuje se na to pravé, co mu může poskytnout život v harmonii – na své nitro, skrze které nalezne Boha

15.   Popište společensko-historické pozadí knihy.

Do českých zemí přichází baroko po roce 1620. Přichází do země, která je postižena 30-letou válkou a popravou 27 českých pánů. Tato poprava demonstrativně ukázala moc rekatolizace a cestu, že se buď podřídí anebo budou zastávat náboženství nebo utíkat do zahraničí. Je to období rekatolizace=návrat k tradičnímu katolickému náboženství. Země české a moravské byly zuboženy, vesnice byly zpustošeny a žilo se v bídě. Sedláci prchali do lesů a stávají se z nich loupežníci. Stará privilegia se ruší a jakýkoliv odpor je potlačován násilím. Je to doba, kdy jezuitský řád, který je rozporuplný, protože navenek působí odhodlaně, ale přinesl i mnoho užitečného a pozitivního, protože propaguje vzdělání.

Jedná se o dobu velkých okázalých slavností, náboženských poutí, oslavování svatých, zázraků a soch. Je to doba okázalé nádhery-kostelů a chrámové hudby. Svou nádherou má také zastínit to, co bylo před tím-husitskou dobu.

16.   Uveďte literární směr, kam kniha patří. Zdůvodněte třemi argumenty.

HUMANISMUS

Evropská literatura 15. -16. století, která si dala za cíl obrodit současného člověka podle vzoru antiky. Autoři zdůrazňovali starý řecký ideál dobra a krásy, práva člověka jako jednotlivce, lidské vědění a jeho všestrannost, čímž se vymaňovali z církevních dogmat. Pěstovali textovou kritiku, cestopisy, o svých objevech a názorech se vzájemně informovali v dopisech, určených pro veřejné čtení či publikování. Vrcholným představitelem posledního údobí, především v Čechách, je J. A. Komenský.

Argumenty: duchovenství – odkaz na Bibli

využití humanistické latiny

hledání smyslu života

17. Uveďte zásadní informace o autorovi.

Jan Amos Komenský byl český filosof, náboženský myslitel, pedagog světového významu, největší osobnost české kultury 17. století.

Narodil se v roce 1592 pravděpodobně v Nivici u Uherského Brodu, zemřel ve vyhnanství roku 1670 v Amsterdamu.

Studoval na univerzitách v Německu, stal se učitelem na bratrských školách v Přerově, později ve Fulneku. Po bitvě na Bílé hoře byl pronásledován, roku 1628 musel opustit zemi. Odešel do polského Lešna, kde byl zvolen biskupem jednoty bratrské. Jako zkušený pedagog a organizátor školství byl pozván do Uher a Anglie. Přišel o svou ženu i děti (mor). Po požáru Lešna, který zničil obrovskou část jeho díla, odjel do Amsterdamu.

Komenského pedagogické i filosofické spisy vyjadřují myšlenku míru a bratrství mezi lidmi. Věřil v přeměnu lidstva správnou výchovou. Kladl důraz na vzdělání od nejútlejšího věku, je zakladatelem novodobé vědy – pedagogiky.

18.   Uveďte název podobného díla a autora.

Valentin Bernard Jestřábský – Vidění rozličné sedláčka sprostného

George Orwel – Farma zvířat

19.   Uveďte významné současníky autora.

Valentin Bernard Jestřábský

Bedřich Briedl

Václav Jan Rosa

Bohuslav Balbín