Mezinárodní vztahy mezi světovými válkami

Versailleská mírová smlouva

  • mírová jednání ve Versailles ledna 1919 – 21. ledna 1920
  • zásadní proměna střední Evropy a Blízkého východu
  • řeší se poválečné uspořádání EU, určení hranic nových států, řešení reparací
  • účast 27 států
  • za Francii premiér Clemencau, VB – premiér D. L. Georgie, USA – prezident Wilson, It – premiér Orlando, Rusko pozváno nebylo – politika izolace
  • nejvyšší orgán Rada Deseti – premiéři a ministři zahraničí, Rada Pěti – předsedové vlád a prezident USA, Rada Tří – Celemencau, Georgie, Wilson
  • vychází ze 14 bodů Wilsona, Pakt společností národů tvoří část mírové smlouvy s Německem (červenec 1919)
  • června 1918 smlouva s Německem: velmi tvrdé podmínky (hlavní slovo měla Francie), ztratilo 1/3 území
  • Alsasko-Lotrinsko – Francie; Horní Slezsko, Východní Prusko a Poznaňsko – Polsko; Hlučínsko – Československo; Eupen a Malmedy – Belgie, Šlesvicko – Dánsko; Memel – Litva
  • Gdaňsk vyhlášen svobodným městem
  • Sársko na 15 let pod zprávou Společnosti národů (poté měl být plebiscit o budoucnosti)
  • armáda omezena na 100 000 mužů, zakázány letadla, těžké zbraně a loďstvo (včetně obchodních lodí nad 1500 t)
  • vyhlášena demilitarizovaná zóna – 50 km na levém břehu Rýna, armáda Dohody rozmístěna na 5, 10 a 15 let
  • válečné reparace – okamžitě 20 miliard ve zlatě, celkem asi 226 miliard, Německo nesplácelo – vedla se složitá jednání (půda pro vznik nacismu)
  • září 1919 mír v Saint-Germain s Rakouskem
  • Čechy a Morava – Československo; Halič – Polsko; Jižní Tyroly, Istrie a Gorica – Itálie; Slovinsko, Dalmácie, Jižní Korutany, Štýrsko – Jugoslávie
  • bylo mu zapovězeno spojit se s Německem, také mělo platit určité reparace
  • získalo Burgenland
  • června 1920 mír s Maďarskem v Trianonu: Maďarsko se odtrhlo, utrpělo územní ztráty (Slovensko, Podkarpatská Rus – Československo; Banát, část Sedmihradska – Rumunsko; Chorvatsko, Slovinsko, Bosna a Hercegovina – Jugoslávie)
  • listopadu 1919 mír v Neuilly s Bulharskem
  • přišlo o Jižní Dobendžu, Západní Thrákii a Makedonii
  • srpna 1920 mír v Sèvres s Tureckem
  • ztratili 4/5 území – Thrákie a Egejské moře – Řecko; Dodekanosos a Rhodos – Itálie; Sýrie a Libanon – mandátní území OSN, vliv Francie; Irák a Palestina – mandátní území OSN, vliv Británie; Bospor a Dardanely – mezinárodní kontrola
  • nové uspořádání světa: Versailleský mírový systém – měl zajistit mír a poválečné uspořádání světa
  • nové státy:
    • z Rakouska-Uherska Rakouská republika, Československo, Maďarsko, Polsko, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců
    • samostatné státy Litva, Lotyšsko a Estonsko
    • vznik republik RAT
      • problém – Německo nemělo územní spojení s Východním Pruskem – koridor skrz Polsko
      • února 1919 – Pakt Společnosti národů – vznik Společnosti národů (OSN), měla zajistit trvalý mír, na návrh Woodrow Wilsona, sídlo v Ženevě, soud v Haagu (1946 rozpuštěna, ale pak vznik Organizace spojených národů – navazuje)
      • pakt nebyl přijat Kongresem USA – nevstoupili a síla OSN tím byla značně omezena

 

Rusko

  • po únorové revoluci u moci prozatímní vláda a sověty (rady)
  • bolševici požadovali ukončení války – v květnu demonstrace v Petrohradě
  • s podporou Německa se do Ruska vrátil Lenin – otevřeně připravoval převrat
  • v září pokus carského generála Kornilova o puč a nastolení vojenské diktatury
  • listopadu 1917 říjnová revoluce – zahájena výstřelem z křižníku Aurora, dobyt Zimní palác, svržena vláda (VŘSR – Velká říjnová socialistická revoluce)
  • v čele nové vlády (vláda sovnarkomu) Lenin – prosazoval mír, půdní přerozdělení a práva národů – oddělilo se Finsko a Pobaltské republiky
  • uzavřeli mír s Německem
  • budována vojenská obrana revoluce – Rudá armáda, v čele Lev Trockij
  • tajná policie uvnitř státu – Čeka – Felix Dzerzinski
  • organizoval se odpor proti bolševikům – v okrajových oblastech podpora Dohody, v čele bývalí carští generálové Nádenič, Děnikin a Kolčak – bělogvardějci
  • centrum země přesunuto z Petrohradu do Moskvy
  • 1919 založena Třetí internacionála (Kominterna) – sdružení komunistických stran, mělo připravit cestu ke světové revoluci
  • 1918 – 1921 občanská válka – bojovali nepřátelé bolševiků (bělogvardějci, menševici, monarchisté, statkáři …) nejednotní X Rudá armáda
  • na území ovládaném bolševiky „válečný komunismus“ – vše pro armádu na úkor obyvatelstva, všeobecná branná povinnost, represe
  • června 1918 popravena celá carská rodina
  • do bojů se zapojili Britové, Američané, Francouzi, Japonci
  • na Ukrajině a Bělorusku – spolu s Němci vedl odboj Ataman Krasnov
  • velká armáda na jihu – vedl ji Děnikin, pak Wrangel
  • zaútočili i Poláci – chtěli získat Ukrajinu – útok odražen – Rudá armáda vedená maršálem Tuchačevským obsadila část Polska (překvapivě zastaveni na Visle – „zázrak na Visle“), uzavřeno příměří
  • na jaře 1920 u Dněpru poraženo vojsko generála Wrangela
  • pokračovali boje jen na Sibiř – gen. Kolčak, na transsibiřské magistrále stále přítomny čs. legie – nepřipojili se ke Kolčakovi
  • 1921 bolševici ovládli celé území, občanská válka skončila
  • lidé často proti bolševikům (rudí) i odboji (bílí) – obávali se návratu k carismu i bolševických represí a drancování z obou stran
  • politika izolace – nebyli v Paříži na mírových jednáních, Německo také v izolaci – sblížení
  • krize hospodářství – obrovský pokles výroby, neúroda – katastrofální hladomor (5 mil. lidí zemřelo)
  • lidé se bouřili, dělnické stávky , vzpoura v pevnosti Kronštadt u Petrohradu – potlačeno
  • zavedena diktatura jedné strany – komunistů
  • Leninův plán na obnovu ekonomiky – NEP („Nová ekonomická politika“) – snaha obnovit tržní vztahy, zahraniční investice, míst povinných odvodů produktů zavedena naturální daň, elektrifikace (plán GOELRO) – podařilo se obnovit předválečný průmysl
  • v prosinci 1922 vznik Svazu sovětských socialistických republik – SSSR
  • formální federace (Ruská federace + Ukrajinská a Běloruská republika + Zakavkazská federace) X ve skutečnosti diktatura, centrální řízení z Moskvy, násilná rusifikace
  • 1924 zemřel Lenin nahradil ho předseda komunistické strany Josef Vissarionovič Džugašvili alias Stalin – utužení diktatury, „stalinismus“ – likvidována opozice pod záminkou třídního boje, osobní diktatura, opora v tajné policii
  • z vlivných pozic odvolal silné protivníky – Trockij, Kameněv, Zinovjev
  • zrušil NEP: znárodňování průmyslu, industrializace (těžký průmysl), kolektivizace, zavedeny pětileté plány (1. pětiletka 1928)
  • ohromný nárůst průmyslu na úkor zemědělství a lidu
  • rolníci nechtěli prodávat obilí za Stalinem určené ceny – násilná kolektivizace (združstevňování) – sovchozy (státní statky) a kolchozy (zemědělská družstva)
  • hlad – zaveden přídělový systém, Stalin nechával jídlo odvážet do měst aby mohl vesnice ovládat, někdy i celé přesidlování
  • budovány pracovní tábory: gulagy – vězněna opozice, kulaci …
  • 1929 zavražděn populární představitel KSSS Kirov – záminka pro zinscenované politické procesy ve 30. letech (podobný průběh jako procesy v 50. letech v ČSR)
  • zahraniční politika: internacionála – snaha ovládat všechny komunistické strany na světě, „vývoz revoluce“ – založena nová komunistické strana v zaostalém Mongolsku
  • 1934 SSSR přijetí do Společností národů
  • 1939 pakt o neútočení mezi SSSR a Německem – Ribbentrop-Molotof
  • Zimní válka s Finskem – vyloučení ze Společnosti národů

 

Německo

  • na konci války velká nespokojenost lidí – povstání (např. 4. listopadu námořníci v Kielu)
  • socialisté vyhlásili v Bavorsku a v Berlíně republiku rad, v noci z 9. na 10. listopadu utekl ze země císař Vilém II.
  • pokračovali dělnické stávky, které podněcovala nově vzniklá Německé komunistická strana – zakladatel Karl Liebknecht
  • krvavě potlačeno berlínské povstání z ledna 1919 – zavražděn K. Liebknecht
  • 1919 vyhlášeny volby, z nich vzešla vítězná koalice sociálních demokratů, Demokratické strany a katolické strany Centrum
  • ústavodárné shromáždění ve Výmaru – období do převzetí moci Hitlerem nazýváno Výmarská republika
  • 1920 Kappův puč – pokus o monarchistický převrat Wolfgang Kappy a generála Ludendorfa
  • v roce 1920 nové volby – z vlády vypadla sociální demokracie, uspěla pravice
  • hospodářská krize, vrcholila mezi 1921 – 1923 – hyperinflace (v lednu 23‘ zhruba 18 000 marek za jeden dolar, v prosinci 4,2 bilionů) – lidé páchali sebevraždy, objevovali se různí spekulanti
  • 1923 Rúrská krize – Německo nebylo schopné splácet válečné reparace X Francouzi je k tomu nutili, museli odvádět vše, co mělo nějakou cenu, nakonec 1923 Francie obsadila Porúří – situace se ještě více zkomplikovala, německá vláda reagovala pasivní rezistencí
  • situace nahrávala rozkvětu ultralevicových a ultrapravicových proudu, různá separatistická hnutí
  • nová vláda, v čele Stresemann – dokázali zastavit inflaci
  • listopadu 1923 „pivní puč“ – pokus o fašistický převrat v Mnichově, vedený Adolfem Hitlerem – zatčen a uvězněn, zakázána NSDAP (Nacionálně socialistická německá strana práce, vznikla 1919 jako DAP, jako NSDAP od roku 1920)
  • Dawesův plán – VB a USA pochopili bezvýchodnost situace v Německu, poskytli mu půjčku asi 800 mil. zlatých marek na obnovení průmyslu – měl být zdrojem pro placení reparací, německé hospodářství se dostalo pod kontrolu spojenců
  • výše reparací stanovena na 1 miliardu marek, v roce 1929 vystoupala na 2,5 miliardy
  • padla Marxova vláda, v nové vládě předsedy Luttera i nacionalisté
  • po smrti Friedricha Eberta novým prezidentem Paul von Hindenburg
  • květen 1926 – červen 1928 v čele vlády Wilhelm Marx
  • Německo vstoupilo do Společnosti národů, bylo zbaveno zahraniční vojenské kontroly, rostlo hospodářství, extremisté ztráceli popularitu
  • nová vláda předsedy Müllera se nedokázala vypořádat s hospodářskou krizí, 1930 – 32 ministerský předseda Brüning obcházel parlament, vládl prostřednictvím dekretů
  • došlo k opětné radikalizaci – komunisté i NSDAP – získala příznivce mezi sociálně slabšími, kombinace nacionalismu a sociálních reforem
  • Hitler si chtěl získat průmyslníky – setkal se s nimi na hradě Hartburg – „hartburská fronta“ – dokázal je přesvědčit
  • 1932 ve volbách zaznamenali nacisté velký úspěch (37,8 % hlasů)
  • nacisté rozpoutávali násilí, napadali členy ostatních stran – jednotky SA (Sturmabteilung) – většinou nezaměstnaní, velmi radikální
  • ministerský předseda Papin situaci nezvládal – nové volby – nacisté ztratily, posílili naopak komunisté
  • nový předseda vlády Schleicher, pokusil se prosadit reformy
  • ledna 1933 říšským kancléřem jmenován Adolf Hitler
  • února rozpuštěn Říšský sněm, počalo budování totalitní diktatury
  • začali útoky na odpůrce z řad komunistů, soc. demokratů… záminkou byl požár Reichstagu 27. února, který ale založili nacisti – obviněni komunisté van den Luttem (popraven), Dimitrov (vůdce kominterny, osvobozen), proces sledoval celý svět
  • komunistická strana byla zakázána
  • února byl vydán Dekret na ochranu národa a státu – umožňoval represálie
  • Německo vystoupilo ze SN, začalo zbrojit – zbrojní průmysl řešil nezaměstnanost
  • v březnu 1934 volby, NSDAP získala 44 %, všechny ostatní strany rozpuštěny
  • Německo se stalo policejním státem, symbolem státu byl hákový kříž, toto období začalo být nazýváno „třetí říše“
  • Hitlerovi opory:
    • náměstci Rudolf Hess, Martin Bormann
    • SS (Schutzstaffel) – elitní organizace, šlechta, inspirace germánskou mytologií, vypjatý rasismus – velení Heinrich Himmler
    • ministr propagandy Joseph Goebbels
    • Říšská bezpečnostní služba – Reinhard Hendrich
    • maršál a ministr letectva Herman Göring
  • rozpory, v SA vzniklo radikálnější křídlo, chtělo národně socialistickou revoluci – čistka „noc dlouhých nožů“, 29. – 30. června – zavražděno asi tisíc členů SA, i velitel Ernest Röhm + představitelé opozice
  • prosazen Zmocňovací zákon – Hitler může zákony schvalovat sám
  • srpna 1934 zemřel prezident Hindenburg – Hitler se stal neomezeným vůdcem říše – titul „vůdce a říšský kancléř“, začal být označován jako führer
  • Hitler chce revizi Versailleských mírových smluv, Němci mají mít jiné postavení, je to nadřazený národ, který má právo na větší prostor
  • prosazování antisemitské politiky – bojkotovány židovské obchody
  • září 1935 sjezd nacistů v Norimberku – vyhlášen boj demokracii a bolševismu, přijaty antisemitské norimberské zákony – začalo vyhlazování židů, vyloučeni z běžného života, arizace majetku, povinné označování žluto hvězdou, vynucené odchody ze zaměstnání, emigrace
  • „křišťálová noc“: – 10. listopadu 1938 – poté co židovský mladík zastřelil německého velvyslance v Paříži brutální pogrom na židy v Německu
  • Německo se připravovalo na válku – budována silná moderní armáda, v čele generál von Blomberg, už od r. 1935 všeobecná branná povinnost
  • 1936 obsazeno Porýní – nedůrazné výtky západu
  • podepsáno spojenectví s Itálií – Osa Berlín-Řím, s Japonskem Pakt proti Kominterně

 

Itálie

  • konstituční monarchie – vládne Savojská dynastie
  • vítězný stát 1. světové války X nespokojenost s výsledky (malé územní zisky)
  • špatná hospodářská situace, nezaměstnanost, na zemědělském jihu panují téměř feudální podmínky – rozvoj dělnických a rolnických socialistických hnutí
  • armáda a střední vrstvy (obávali se sociálních bouří a vysoké inflace) – radikální nacionalismus
  • březen 1919 vznikají ozbrojené bojové svazy fasci di combattimento – černé košile, teroristické praktiky hlavně proti komunistům
  • touha připojení Dalmácie, některá území v Africe
  • z bojových svazů vznikla na podzim Fašistická strana – v čele bývalý socialista Benito Mussolini – propagovala vypjatý nacionalismus, silný stát s direktivním řízením, územní expanze
  • vytvářeli bojové skupiny squadri d’azzione
  • 1921 parlamentní volby – fašisté se dostali do parlamentu
  • Mussolini požadoval předání moci, squadristé násilnými činy zastrašovali odpůrce
  • 28. října 1922 pochod černých košil na Řím – vláda podala demisi – 30. října jmenoval král Mussoliniho předsedou vlády, vytvořena vláda, nikoliv čistě fašistická – fašisté se zmocnili moci bez boje
  • 1924 fašisté získali většinu v parlamentu – začali potlačovat opoziční strany (ty byly sdruženy v tzv. aventinském bloku)
  • v následujících letech vytvořena neomezená fašistická totalitní diktatura – ovládnuty všechny významné instituce, rušeny demokratické zákony, represe
  • stát založen na vůdcovském principu – Mussolini si začal říkat duce
  • parlament nahrazen Velkou fašistickou radou – členové jmenováni králem podle Mussoliniho doporučení; občané režim víceméně schvalovali
  • expanzivní politika – anektován přístav Rijeka, expanze na Středomořské ostrovy, vyhlášen protektorát v Albánii
  • 1926 atentát na Mussoliniho – opět teror, zastaven opoziční tisk, zaveden trest smrti
  • Lateránské dohody 1929 – mezi vládou a papežem – Vatikán uznán samostatným státem, některá církevní sídla mimo Vatikán dostali statut exteritoriality
  • katolické křesťanství uznáno jako státní náboženství
  • velká hospodářská krize – velké státní zakázky kvůli snížení nezaměstnanosti – budování silnic, zbrojení
  • zájem o africké kolonie (měli pouze Libyi) – 1934 intervence do Habeše – sveřepý odpor země – v čele král Haile Selassie, OSN útok pouze odsoudilo – po sedmi měsících bojů Habeš ovládnuta
  • spojenectví s Maďarskem, Německem (Osa Berlín-Řím, Ocelový pakt), podpora nacionalistů ve Španělsku

 

Francie

  • velmi poškozená válkou, politicky i hospodářsky nestabilní (spoléhali na reparace)
  • silně protiněmecky zaměřená, spojenectví se zeměmi střední a jihovýchodní Evropy, obsazení Porúří v roce1923
  • 1919 volby vyhrál Národní blok – tvořen pravicovými a středovými stranami
  • prezidentem Raymond Poincaré, předsedou vlády Georges Clemenceau – radikální kroky, zvýšení daní, tvrdé vymáhání reparací, přísná úsporná opatření
  • 1923 ve volbách vyhrál Levý blok – ministerský předseda Herriót
  • radikalizace dělnického hnutí, v koloniích snahy o osvobození (hl. Alžírsko)
  • zavedení progresivního kapitálu vyvolalo nevoli finančníků – pád vlády
  • 1926 jmenována vláda národní jednoty, v čele Poincaré – dosáhl dočasné prosperity a stabilizace Franku
  • po krizi v roce 29‘ pád vlády – nestabilita, střídání vlád
  • radikalizace krajní levice i pravice – pokus o fašistický puč v únoru 1934 (organizace Ohňové kříže)
  • vytvořena Lidová protifašistická fronta (středové a levicové strany) – vytvořena vláda lidové fronty, v čele León Blum – zavedl různá sociální opatření (např. 40hodinový pracovní týden)
  • země v hospodářské krizi, růst nezaměstnanosti, pokles výroby
  • 1938 pravice se marně snažila vytvořit vládu národní jednoty – opět vláda levice, v čele radikál Édouard Daladier – další prohlubování krize, politika ústupků Německu (vyvrcholila Mnichovem 38‘)

 

Velká Británie

  • po první světová válce v Evropě nejsilnější X složitá hospodářská situace
  • krize koloniálního systému – složitá situace zejména v Indii, domina Kanada, Austrálie a Nový Zéland téměř nezávislá (v roce 1931 uznány za suverénní státy tzv. westminsterským statutem)
  • 1918 – první poválečné volby, volili i ženy – vláda konzervativně liberální koalice s předsedou David Lloydem Georgem
  • irská otázka – povstání za nezávislost, dva roky bojů – hnutí Sinn Fein („My sami“), v čela Éamon de Valera, r. 1921 vyhlášena Irská republika, Britům zůstalo průmyslové hrabství Ulster X boje pokračovali dál
  • změna vlády – konzervativní, v čele Stanley Baldwin
  • musela řešit hospodářské potíže a dělnické stávky
  • 1923 volby – první labouristická vláda, v čele Ramsay MacDonald
  • nevyřešila hosp. potíže, 1924 opět konzervativní vláda Stanleyho Baldwina – posílení libry
  • přesto pokračují hosp. potíže, roste nezaměstnanost, časté stávky
  • 1926 generální stávka horníků
  • 1929 opět vláda labouristů, po světové krizi rozkol jak ve vládě tak ve straně – vytvořena vláda koalice labouristů, liberálů a konzervativců
  • vláda pružně řešila krizi – devalvace libry, růst investiční činnosti a zahr. obchodu
  • krize labouristické strany – rozdělení:
    • část vytvořila National labour party
    • část se spojila s fašisty – British Union Fascist
      • MacDonald opustil labouristy, založil si vlastní stranu
      • 1935 vítězství konzervativců ve volbách – nová vláda aplikovala politiku appeasementu – ústupky a usmiřování s fašistickými státy
      • královská krize – po smrti Jiřího V. nedala vláda a parlament souhlas ke sňatku následníka trůnu Eduarda VIII. (kvůli sporu s předsedou vlády) – abdikoval ve prospěch Jiřího VI.
      • od roku 1937 předsedou vlády Seville Chamberlein, ministr zahraničí Halifax – dovršení appeasementu, neodhadli situaci – začali pozdě zbrojit