Osnova:
- Úvod
- Autor
- Postavy
- Kompozice a Jazyk
- Děj
- Okolnosti vzniku a vliv díla
- Závěr
Úvod
Povídka V zámku a v podzámčí (1856) je řazena mezi pozdější autorčiny prózy románového charakteru- např. Pohorská vesnice (1856) a Chudí lidé (1856), které zaujímají širší záběr dobového společenského života. Povídka popisuje rozmařilý život bohatých lidí na zámku a nuznou existenci chudých lidí v podzámčí. Podává důkaz, že soudobá společnost je disharmonický svět, složitě, avšak výrazně rozlišen podle majetku a sociální příslušnosti. Na jedné straně přepych a nadbytek vedou až ke groteskně dehumanizovaným postojům, zatímco na straně druhé, bída ohrožuje samotné základy lidství v člověku. V duchu realismu vykresluje autorka stav společnosti 1. poloviny 19. Století. Na některé dobové sociální otázky však pohlíží idealisticky, např. v případě paní Skočdopolové připouští proměnu ze sobeckého zbohatlíka na srdečného člověka. Dochází tedy k prolínání romantismu a realismu.
Autor
Božena Němcová, rozená Barbora Panklová (*4. února 1820 Vídeň – †21. ledna 1862, Praha). Je považována za zakladatelku novodobé české prózy.
Božena Němcová byla dcerou české služky a panského kočího, rakouského Němce. Její původ je zpochybňován, někteří tvrdí, že by mohla být nemanželskou dcerou vévodkyně Kateřiny Zaháňské, nebo spíše její mladší sestry Dorothey von Biron, tehdy hraběnky de Talleyrand-Périgord. Rok jejího narození je taktéž zpochybňován, vzhledem k tomu, že se nedochoval záznam na matrice. Někde se uvádí rok 1816 či 1817. V roce 1821 se Panklovi přestěhovali do Ratibořic na panství vévodkyně Zaháňské a jejího manžela hraběte Schulenburka. Tam se za nimi v roce 1825 nakrátko přistěhovala i její 55letá babička – Marie Magdaléna Novotná rozená Čudová (*1770 Dobruška-Křovice – †1841 Vídeň) – která malou Barunku velmi ovlivnila; v dospělosti si Božena Němcová babičku velmi zidealizovala.
Jako sedmnáctiletá byla pod nátlakem své matky provdána za Josefa Němce, který byl úředníkem finanční stráže (celník) a byl dvakrát starší než Němcová. Jeho nadřízení s ostražitostí sledovali jeho projevy češství a někdy malé služební horlivosti. V souvislosti s tím byl často služebně překládán a s ním se musela stěhovat i jeho rodina. Manželství nebylo od počátku šťastné, Němec byl často unavený a nepříjemný. Jak vyplívá z korespondence Němcové, během svého života si udržovala několik mileneckých vztahů.
Rok po svatbě byl Josef Němec služebně přeložen do Josefova, kde se manželům narodilo první dítě – syn Hynek. Poté rodina odešla do Litomyšle, kde se roku 1839 narodil druhý syn Karel.
Když Němcová konečně zakotvila v Praze, začala se scházet se všemi představiteli tehdejší české kultury. Začala psát a uveřejňovat básně v časopisech. Její první báseň Ženám českým byla otištěna 5. dubna 1843 v Květech.
V roce 1845 se Němcovi přestěhovali na Chodsko. Němcová se začala věnovat sběratelské činnosti a zajímala se o sociální podmínky lidu. Jako jedna z prvních u nás se seznámila s učením utopického socialismu, jak ho propagoval filozof a kněz Matouš Klácel. Díky jeho osobě později vstoupila do Českomoravského bratrstva, což bylo rakouským úřadům krajně podezřelé utopické společenství bratrské a sesterské lásky.
V padesátých letech se Němcová rozhodla žít sama s dětmi. Manžel jí odmítl dávat peníze na chod domácnosti. Později ji potkalo velké neštěstí, když jí zemřel syn Hynek.
V této těžké době vznikalo její největší dílo Babička (1855), do kterého si Němcová vylévala žal ze smrti nejstaršího syna.
Božena Němcová prožila celý život v ponižující chudobě a často i v hladu. Její povzdech: „Těžko povznésti ducha, když starost o chléb vezdejší jej tíží“. Korespondence ukazuje, že byla nucena opakovaně žádat o pomoc v českých vlasteneckých kruzích. Neúčinnost této pomoci kontrastuje s velkolepým pohřbem, který jí vlastenci uspořádali a s posmrtnou slávou, které se jí dostalo. Pohřbena je na Vyšehradě.
Postavy
V povídce je významně zastoupeno více postav, nevystupuje zde pouze jeden hlavní hrdina. Už titul díla napovídá vydělení postav podle odlišného prostředí, v němž žijí.
Kateřina Skočdopolová
Představuje typ zbohatlého měšťana, který se snaží za každou cenu vyrovnat rodové šlechtě. Společně s manželem si koupí zámek, titul ,,von Springfield“, a napodobuje noblesní šlechtické chování s rozmařilým způsobem života. Ukrývá se v ní však hodná a citlivá žena.
Mamzel Sára a komorní Jacques
Výrazné negativní postavy, které se za každou cenu snaží obohatit na šlechtě.
Vojtěch Karásek
Osmiletý sirotek, který je hodný, milující, rozumný, svědomitý, čestný a oddaný.
Krejčí Sýkora
Dobrák, který si do rodiny k pěti vlastním dětem přibere ještě sirotka Vojtěcha Karáska.
Obyvatelé z podzámčí jsou děleni na tři třídy, z nichž první tvoří bohatí měšťané, vykreslení v negativních rysech. Do druhé třídy jsou řazeni chudší řemeslníci, zastoupení významnou postavou krejčího Sýkory, a třetí tvoří ti nejchudší, konkrétně postava vdovy Karáskové a jejích dvou synů Vojtěcha a Josefa. Němcová je označuje slovem ,,podruhovina“.
Kompozice a Jazyk
Základním kompozičním principem je kontrast. Pomocí něj vyděluje Němcová dvě roviny vyprávění, z nichž jedna se odehrává na zámku a druhá v podzámčí. V protikladu k bezstarostnému zámeckému životu je postavena bídná situace vdovy Karáskové s dětmi. Otevřený závěr povídky naznačuje, že autorce šlo o přeměnu postavy Kateřiny Skočdopolové, nikoli o dokončení osudů dalších postav.
Němcová vyniká mistrným vypravěčským talentem. Svou rozsáhlou znalost lidového jazyka v této povídce využívá jako uměleckého prostředku při rozdílné charakterizaci postav a jejich řeči. Např. rozhovor vdovy Karáskové s dětmi působí velmi jemně a citlivě, naopak dialog Sáry a Jacquesa je povrchní a frázovitý.
Kniha je psána spisovnou češtinou, er-formou. Autorka používá knižních výrazů, přechodníků a často využívá přímou řeč, pro větší spád děje, ve které se objevují hovorové výrazy. Kniha je rozdělena na devět kapitol.
Metafora:
obtížila si svědomí hříchem.
Hyperbola:
Kdyby si byla jen s tím Karáskem svět nezkazila,…
Přirovnání:
Karáskova byla živná osoba, dokud vládla, – ale nyní je chudák jako krucifix.
Děj
Z počátku díla sledujeme dvě paralelní dějové linie, které se v pozdější fázi postupně prolnou. Autorka nás seznamuje s osudy osob z podzámčí a ze zámku.
V zámku se očekává příjezd majitelů, pánů Skočdopolových. Na pány čekali všichni úředníci, mezi nimi i písař Kalina a jeho milá Klárka. Pod zámkem, který stál na kopci, leželo městečko. Obyvatelé se dělili na tři třídy. Do třetí nejchudší třídy patřila vdova Karásková se svými dvěma chlapci. Mladší se jmenoval Josífek, starší Vojtěch. Karáskovi neměli peníze, a proto museli opustit byt, ve kterém bydleli, neboť majitelka se bála, že Karásková zemře. Karáskovi přinutí bída žebrat, hladem zemřel mladý Josífek a později i Karásková na choleru. Staršího syna Vojtěcha se s lidským pochopením ujal krejčí Sýkora, který vystrojil Karáskové a Josífkovi pohřeb.
Také na zámek, kde se žilo jen v samých radovánkách, se donesla zpráva o choleře. Hosté, kteří byli na zámku, se hned rozjeli do svých domovů, ze strachu, že budou nakaženi. Mezi hosty na zámku, byl i komorní Jacques, o kterého se zajímala Sára. Jednou, když s ním seděla ve svém pokoji, zapomněla opatrovat pejska Joliho, který patřil paní Skočdopolové a ten zatím utekl na zahradu. Sára běhala po zámku a hledala psíka, aby nepřišla o dobré místo na zámku. Našel ho však Vojtěch, čímž se zalíbil zámecké paní a ta ho vzala do zámku jako adoptivního syna, dokonce mu říkali Albert. Učili ho chování, vystupování a společenskému jednání. Jeho úkolem bylo pečovat o Joliho. K dějově vyhrocenému konfliktu dochází v okamžiku, kdy paní von Springfield odhalí přetvářku komorné Sáry a onemocní cholerou. Zlá nemoc změnila její panovačné jednání, a tak napraví všechny své dřívější prohřešky. Odcestuje pak s manželem na léčebný pobyt do Itálie a malého Vojtěcha, který se chce stát doktorem, dá na studium.
Okolnosti vzniku a vliv díla
Autorka sama patřila svým postavením z hlediska tehdejší společnosti mezi městskou honoraci, ale její zájmy a názory se vyvíjely zcela protichůdně k myšlení měšťanů. Na vlastní kůži poznala život v bídě, bez peněz a bez možnosti obstarat rodině to nejnutnější. Právě v době psaní této povídky prožívala s rodinou nejtěžší existenční krizi.
Svou osobností a myšlenkovou hloubkou své tvorby se Němcová stala zdrojem inspirace dalších, pozdějších generací výtvarníků, hudebních skladatelů, spisovatelů a básníků, např. František Halas, Viktor Dyk, Jaroslav Seifert, Josef Hora aj.
Závěr
S obdivnou úctou jsem jedním dechem přečetl toto, pro čtenáře velmi atraktivní, dílo. Trefnost jazyka, jakým se Božena Němcová vyjadřuje, mně skutečně imponovala. Vzhledem k tomu, že jsem přečetl i jiná díla od Němcové, tak můžu s klidem prohlásit, že povídka V zámku a podzámčí patří mezi ty nejlepší. Rychlý spád děje upoutá čtenáře u knihy a nepustí ho, dokud se nedozví, jak příběh skončí. Z mého pohledu je dílo velmi zajímavé, i co se týče popisu dobových reálií. Hlavní postavy rozhodně nejsou bezcharakterní a již po pár řádcích se čtenář sžije s jejich problémy a prožívá s nimi radosti i příkoří.
Seznam použité literatury:
HOŠEK, M. Literatura pro 2. ročník středních škol. 1. vyd. Brno: DIDAKTIS, 2009. ISBN 978-80-7358-129-9
MAŠKOVÁ, D. Obsahy a rozbory děl. 1. vyd. Třebíč: FINIDR 2006. ISBN 80-902571-7-8
NĚMCOVÁ, B. V zámku a v podzámčí 2. vyd. Praha: Československý spisovatel 1984.
Kolektiv autorů. Božena Němcová Korespondence II 1853-1856 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny 2006.