- CHARAKTERISTIKA OBDOBÍ
- Česká nová vlna
Česká nová vlna, někdy též Československá vlna je pojem používaný pro generaci československých filmových scénáristů a režisérů, kteří začali tvořit počátkem 60. let 20. století. Mezi nejznámější patří především slavný Miloš Forman, dále pak Věra Chytilová, Pavel Juráček, Antonín Máša, Ivan Passer, Jan Němec, Jaromil Jireš, Vojtěch Jasný a také právě Jiří Menzel.
Charakteristickým znakem filmů tohoto hnutí byly dlouhé, často improvizované dialogy a mnohdy příliš černý, až absurdní humor. Častým tématem je milostné pobláznění mladých lidí či pokřivené morálky. Bravurně zachycují přirozenou lidskost ve stinných i světlých stránkách. Neblafují a diváka neuvádějí do rozpaků. Režiséři se za žádnou cenu nesnaží o umělé přikrášlení a vyšperkování, filmy v sobě skýtají mnoho nenaaranžovaných nebo právě zdánlivě nenaaranžovaných scén, které divák obdivuje a oceňuje.
Za první dílo československé nové vlny je považován film slovenského režiséra Štefana Uhera z roku 1962 s názvem Slnko v sieti.
- Vznik, vývoj a zánik hnutí
Společenskokritické a formálně i obsahově hodnotné filmy vznikly především díky široké základně mladých filmařů v 50. a 60. letech. Studenti tehdejší FAMU, měli přístup k filmům francouzské nové vlny a dalším originálním uměleckým kouskům, odkud pramenila jejich prvotní inspirace. Filmy československé nové vlny pokryly řadu rozdílných žánrů. Vůbec největší divácký ohlas měly, v době uvedení hořké komedie Hoří, má panenko a Ostře sledovaných vlaků.
V českém i slovenském filmu se s novou vlnou objevují i podobenství, ať už zasazená do současnosti, minulosti, či zcela mimo reálný časoprostor. Významnou součástí hnutí se staly i dokumenty inspirované cinema-varieté, jakými byl například film Strop nebo Pytel blech od Věry Chytilové.
Tvůrci byl zásadně přehodnocen žánr válečného filmu. Vyhranění typicky dobrých a záporných postav přestává být na první pohled ta zřejmé, dochází ke směšování prvků. Zároveň byly v tomto žánru uplatňovány i postupy uměleckého filmu, jako je úplné rozbourání času a prostoru, stejně jako kompozice. Silný emoční náboj obsahuje protiválečný snímek Karla Zemana Bláznova kronika z roku 1964, tematicky spadající do doby třicetileté války.
V tento rok přichází do kin první český filmový muzikál Starci na chmelu, režiséra Ladislava Rychmana. O rok později ho následoval snímek -Kdyby tisíc klarinetů. Taktéž vzniká další filmová hudební komedie od Oldřicha Lipského Limonádový Joe aneb koňská opera.
Na počátku 70. let se hnutí s příchodem normalizace rozpadá. Režiséři Miloš Forman, Vojtěch Jasný, Jan Němec a Ivan Passer opustili zemi. Ti, co zůstali, čelili neústupné cenzuře a museli se podřídit nastupujícímu režimu. Část filmů z 60. let byla zakázána a obnovené premiéry se dočkala až po roce 1989. Jedním takovým byli například Menzelovi Skřivánci na niti nebo Ucho Karla Kachyni. Po listopadu 1989 se v některých českých filmech znovu vyskytly tendence spojené s novou českou vlnou, v Indiánském létu, Návratu idiota nebo v Lásce shora, jejichž tvůrci se opět zaměřili na okraj společnosti a mládež spolu s naturalistickým zportrétováním české společnosti.
- Klíčová díla
K filmovým dílům české nové vlny patří následující snímky, dle chronologického řazení: Z roku 1963 film Miloše Formana Černý Petr, ve stejném roce uvádí na scénu svůj film i Věra Chytilová – O něčem jiném, o rok později pak Jan Němec Démanty noci, dva roky nato Oscarem oceněné Ostře sledované vlaky Jiřího Menzela. V tentýž rok se do povědomí lidí dostává i úspěšný film Lásky jedné plavovlásky Miloše Formana a taktéž, pouze později i Hoří, má panenko. Za modelové filmy hnutí se ale považují i další, jako jsou Sedmikrásky od již zmíněné Věry Chytilové z roku 1966, O slavnosti a hostech od Jana Němce, Ecce homo Homolka Jaroslava Papouška a Případ pro začínajícího kata od Pavla Juráčka z roku 1969.
- JIŘÍ MENZEL
Jiří Menzel se narodil 23. února roku 1938 do umělecké rodiny. Jeho tatínek, vlastním jménem Josef Menzel, byl český novinář, překladatel a scénárista. Pod pseudonymem Jan Vik publikoval za války řadu svých děl. Mezi jeho nejčastěji publikovaná díla patří známý seriál knížek určené malým dětem – Míša Kulička. Jiří Menzel vystudoval FAMU v letech 1958 – 1962 u Otakara Vávry a již v roce 1967 získal Oscara za Ostře sledované vlaky. Tato událost (jednalo se navíc o jeho první celovečerní prvotinu), vzbudila u tak mladého talentu, velkou pozornost veřejnosti. Nebyla to však zdaleka poslední významná cena, kterou za svá díla získal. V souvislosti s Menzlovými úspěchy se často mluví o jeho štěstí v podobě setkání s Bohumilem Hrabelem, který mu poskytli mnoho silných podnětů a velkou inspiraci. Menzlův kreativní duch se projevil i v čtrnáctiminutovém absolventském snímku z roku 1963 Umřel nám pan Foerster. Hrabal dokázal i ve svých drobných prozách obsáhnout celý lidský život, jeho zázračné a drtivé okamžiky. Postavy v povídkách i rozsáhlejších textech působily na pohled uboze a směšně, a přitom jim nechyběly emoce a monumentální prožitky pravých antických hrdinů. Menzel jim dovedl rozumět s mimořádnou senzitivitou, upřel pohled na to, čemu se říká obyčejné a nevábné prostředí, obrátil se k nicotnému prostředí, k lidem na okraji společnosti. Ty nejcennější zkušenosti jsou sdělovány prostřednictvím nepatrného dějového aktu. Sem tam vloží postavě do úst Hrabalovu větu, v níž neobvyklé básnické pojmenování osvítí to, co bychom jinak nespatřili. Menzelovým humorem prosvítá porozumění pro stesk, jaký občas přepadne snad každého člověka – stesk z touhy po jiném způsobu života, již už nebude možné nikdy naplnit.
Jiří Menzel je členem Academy of Motion Picture Arts and Sciences, členem Evropské filmové akademie. V roce 1998 byl vedoucím Studia 89, které spadalo pod Krátký film Praha, a byl jmenován Prezidentem Rady Alfa TV. Byla mu udělena Václavem Havlem Medaile Za Zásluhy. V roce 200č mu bylo uděleno vládou Maďarské republiky vyznamenání Řádu středního kříže s hvězdou.
- Umělecká tvorba
Další z jeho filmů, Vesničko má středisková, byl roku 1985 nominován na Oscara. Trezorový film Skřivánci na niti obdržel v roce 1990 cenu Zlatý medvěd na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně, on sám pak roku 1966 získal Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu. Od sedmdesátých let se věnuje divadelní režii. Jakožto divadelní režisér působil také v zahraničí, známé je jeho působení v bulharské Sofii i v bývalé Jugoslávii.
Spolupracuje zejména s pražskými divadly, předně s Činoherním klubem a Vinohradským divadlem. Byl také učitelem na pražské FAMU, je ale i členem Americké filmové akademie. Je nositelem vysokého umění a literatury, titulu Chevalier des Arts at Lettres, v překladu znamená Rytíř umění a literatury. Stal se zakladatelem kabelové televize CS Film.
Mezi jeho nejznámější divadelní režie bezesporu patří Mandragora z roku 1965, Alchymista z roku 1971, Simplicissmus (1976), Tři Mušketýři (1977), Dáma s psíčkem (1978) a další pak chronologicky dle roků: Zkrocení zlé ženy, Martinova cena, Kdes byla v noci, Veselé paničky, Bez roucha, Brouk v hlavě, Tři v tom, Blbec k večeři, Poprask na laguně, Don Juan, Kdes byl/a v noci a mnohá další.
K jeho nejvýznamnějším režiím můžeme řadit: Umřel nám pan Foerster, Perličky na dně, Zločin v dívčí škole, Ostře sledované vlaky, Zločin v šantánu, Rozmarné léto, Skřivánci na niti, Kdo hledá zlaté dno, Na samotě u lesa, Báječní muži s klikou, Postřižiny, Slavnosti sněženek, Čokoládoví čmuchalové, Vesničko má středisková, Konec starých časů, Žebrácká opera, Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina, Dalších deset minut II. a Obsluhoval jsem anglického krále.
Jako herec se ukázal ve filmech: Kdyby tisíc klarinetů, lékař v Ostře sledovaných vlacích, kouzelník Arnoštek v Rozmarném létu, Spalovač mrtvol, Obecná škola, Jak si zasloužit princeznu nebo třeba v seriálu Hospoda.
- Rozbory nejznámějších filmů
Považuji za nevyhnutelné zmínit alespoň nejznámější a nejstěžejnější snímky z Menzelovi tvorby, kde se z velké části silně objevuje duch jeho osobnosti. Na následujících stránkách se pokusím o stručný nástin Ostře sledovaných vlaků, Rozmarného léta, Skřivánků na niti, dále pak filmu Vesničko má středisková a Obsluhoval jsem anglického krále.
Ostře sledované vlaky
Tento československý film z roku 1967 režírovaný Jiřím Menzelem získal Oscara za nejlepší zahraniční film. Na motivy knihy Bohumila Hrabala, oblíbeného spisovatele Jiřího Menzela, byl vytvořen unikátní film s hořkosladkým humorem, něžným důrazem na detail a láskyplným duchem, který se stal ukázkovým modelem československé nové vlny. Mezi spisovatelem a režisérem , který spolupracoval na scénáři panoval výjimečně blízký a srdečný vztah. Menzel přijímal Oscara s tím, že všechen úspěch přiřkl významného romanopisci, zatímco Hrabal vždy tvrdil, že dává přednost filmu před svým originálem. Producentem filmu byl Zdeněk Oves, kameru korigoval Jaromír Šofr, o hudební doprovod se postarali Jiří Pavlík a Jiří Šust. Hlavní náročné role se ujal tehdy mladičký Václav Neckář spolu s Josefem Somrem a Vlastimilem Brodským. Vedlejší obsazení bylo ale také hvězdné. Vedle Nadi Urbánkové a Květy Fialové si ve filmu zahrál i Vladimír Valenta, Alois Vachek, Jitka Bendová, Libuše Havelková a Jitka Zelenohorská. Ostře sledované vlaky si zvolily za nit svého příběhu věčně oblíbené téma citové výchovy plachého citlivého mladíka Miloše s věčně vykulenýma očima a užaslým pohledem je dojemně pyšný na svou novou, železničářskou uniformu (Václav Neckář). Beznadějně je zamilován do pěkné průvodčí místní lokálky a pyšně vzhlíží k jeho idolu – cynickému panu Hubičkovi (Josef Somr), který pronásleduje každou ženu, kterou přistihne ve svém okolí.
Děj se odehrává v zapadlé železniční stanici v posledních letech druhé světové války. Válka je zde všudypřítomná, ale přitom se jí zpočátku vůbec nevěnuje pozornost. Teprve postupně začíná vrhat stíny na jednotlivé události, přidává a formuje další vrstvy Milošova složitého příběhu. Ostře sledované vlaky se nezabývají hrdiny (Hubička se daleko více zajímá o svá milostní dobrodružství než o svůj příspěvek k odboji a Miloš se dostane ke svému hrdinskému činu úplnou náhodou). Jak sám Jiří Menzel tvrdí, „většina filmů, ať už záměrně, nebo ne, si válku idealizuje.“ Podobně, nikdo není ani démonizován. Nikde se nevyskytuje postava vyloženě negativní, ani skupina fašistických vojáků pozorujících pěkné zdravotní sestřičky, nejsou žádní zaslepení vraždící padouchové, ale ztracení chlapci pociťující silný stesk po domově a český nacistický kolaborant, vrchní rada Zedníček (Vlastimil Brodský) je spíše hlupák, než darebák.
Nad celým filmem se sklání duch dobrého vojáka Švejka. Podobně jako klasický Haškův román jsou i Ostře sledované vlaky směsí satiry, naturalismu a absurdity, ze které vzniká uchvacující a okouzlující příběh. Ačkoli se celý snímek zdá jakýmsi zidealizováním války, konec filmu nám ale ukazuje silnou pravdivost a nezvratnou tragičnost nejen celého osudu mladého Miloše, ale i válečného období.
Rozmarné léto aneb „Tento způsob léta, zdá se mi poněkud nešťastný“
Rozmarné léto je humoristická novela českého spisovatele Vladimíra Vančura v roce 1926. Děj začíná v Antonínových lázních, kdy během rozpravy tří přátel se objeví potulný kouzelník Arnoštek (Jiří Menzel), který je pozve na triky protkané večerní představení. Kateřinka, Antonínova manželka, jakmile Arnoštka uvidí, dočista jí učaruje. Na představení poznávají krásnou Arnoštovu pomocnici Annu. Po představení pozve Antonín Annu na plovárnu, na schůzku, kde je však přistihne sama Kateřina. Ta, aby vzbudila v Antonínovi žárlivost, nastěhuje se k Arnoštkovi do maringotky. Druhý den s i Annu zajímá kanovník, který při bitce však málem přijde o ucho. Naštěstí je tu Arnoštek, který mu pomůže. Třetí den se neštěstí přihodí samotnému Arnoštkovi, který se zraní při představení pádem z lana a Anna bude muset dokončit představení místo něj. Toho po představení zneužije major a tajně vyláká Annu ven. Přistihne je však Arnoštek a nebohého majora seřeže holí. Ráno všichni, spolu s Kateřinkou pozorují, jak Arnoštova maringotka a jeho Anna odjíždějí zase o dům dál. Životy všech, se po bouřlivých peripetiích, vracejí opět k normálu.
Skřivánci na niti
Tento hořce poetický film z roku 1969 natočený podle knihy Bohumila Hrabala. Film vypráví o partě dělníků a skupině vězenkyň pracujících v dusné atmosféře 50. let 20. století na kladenském šrotišti u tamějších železáren a oceláren. Každá z postav má svůj osobní příběh, během něhož se nedobrovolně dostal k této práci. Hlavní dějovou osu tvoří milostný příběh mladé vězenkyně a mladého dělníka, v podání Jitky Zelenohorské a Václava Neckáře. Film byl vyroben v ČČSR v roce 1969 a hned po jeho neveřejné premiéře byl pro svoji otevřenou kritiku tehdejšího vládnoucího totalitního režimu na více než 20 let zakázán. Jeho veřejná premiéra proběhla až po politických změnách v roce 1989. Film získal o rok později významné mezinárodní ocenění Zlatý medvěd na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně.
Vesničko má středisková
Filmová komedie vypráví příběh mentálně zaostalého chlapce Otíka, v podání Jánose Bána. Pochází z vesnice a pracuje jako závozník. Vesnička představuje harmonické místo, z klidu a pohody ho však vytrhnou Pražáci, kteří usilují o jeho dům tak moc, že ho přestěhují do panelového sídliště. Natáčelo se v obci Křečovice a blízkém okolí.
Obsluhoval jsem anglického krále
Další z novel Bohumila Hrabala z roku 1971, nesoucí silná filosofický podtext. Mnohdy se objevují i četné erotické motivy. Začínající číšník Jak Dítě má komplexy kvůli výšce. Začíná u prodeje párků, pak se ale čirou náhodou dostane do hotelu Zlatá Praha, později do Tichoty, kde se stává svědkem nočních schůzek významných lidí se svými milenkami. Nakonec zůstává pracovat v hotelu Paříž (restaurace Obecního domu). Vzorem mu je vrchní Skřivánek, který zná obdivuhodně sociologii a psychologii hostů – říkal, že obsluhoval anglického krále, což bylo považováno za vrchol gastronomie. Janovi se poštěstí a jako záskok mohl obsluhovat habešského císaře. Později si vzal nacistku, která vzala Židům, které odvezli do koncentračních táborů, známky, které měly hodnotu mnoha milionů. Měli spolu syna, který byl postižený – trpěl úchylkou, kdy neustále zatloukal hřebíky do podlahy. Jeho manželka Líza při bombardování zemřela. Jan si koupil před rokem 1948 hotel, kam zval tu nejvyšší smetánku, sám měl totiž dostatek majetku, ale ti jím, i přes všechnu tu krásu a luxus pohrdali, protože nebyl jedním z nich. Po únoru mu sebrali hotel a převezli ho spolu s ostatními milionáři do komunistického sběrného tábora. Zatímco ostatní tam byli násilím, Jan tam byl dobrovolně, protože se chtěl družit s ostatními bohatými za každou cenu, v dobrém i ve zlém. Skončí jako cestář na šumavské samotě. A to jen proto, že se celý život snažil mermomocí dostat do vyšší společnosti, než kam patřil, dokonce i za okupace podlézal Němcům, jak se jen dalo. Až teprve k stáru pochopí, že je zbytečné přizpůsobovat se světu. Film byl natočen v roce 2006 a získal ocenění Český lev jako nejlepší český film roku 2006.
- POUŽITÁ LITERATURA
1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ ZEMŘETE – Steven Jay Schneider a kol. VOLVOX GLOBATOR, Praha 2007
D’Agostini,P.: Legendární filmy. Praha: Mladá fronta, 2009