ROZBOR KNIHY
Biblické příběhy – Ivan Olbracht
Ivan Olbracht
Český prozaik Ivan Olbracht, vlastním jménem Kamil Zeman, syn spisovatele Antala Staška se narodil roku 1882 ve vesnici Stanový v Krkonoších, kde dosud stojí jeho rodný dům. Zemřel v roce 1952. Studia práv nedokončil a věnoval se publicistice v levicových novinách, v Dělnických listech, Právu lidu a v Rudém právu. Jako člen KSČ byl vězněn, podepsal Manifest sedmi. Sám byl z židovské rodiny. Zde uvádíme jen některá jeho díla, neboť tvorba tohoto autora je opravdu rozsáhlá. V souboru tří povídek O zlých samotářích z roku 1913 vylíčil marnou vzpouru vyděděnců společnosti, kteří na svět reagují zlem, v románě Žalář nejtemnější z roku 1916 vylíčil velmi podmanivým způsobem osud člověka, jehož nejprve slepota a pak ještě více nedůvěra k lidem uzavře do nejtemnější propasti lidské duše. Ivan Olbracht je především představitelem psychologické literatury třicátých a čtyřicátých let. Velké oblibě se těší zejména jeho román Podivné přátelství herce Jesenia. Za zmínku stojí rovněž agitační román – fejeton Anna Proletářka z roku 1928. Baladickou tvorbu představuje zejména kniha Nikola Šuhaj loupežník, kde se spisovateli jeho časté pobyty v Podkarpatské Rusi staly velmi inspirativními. A zde, v závěru, uvádíme již dětskou literaturu, knihy, které sepsal primárně pro dětské a dospívající čtenáře. Mezi ně patří i adaptace literárních děl – Biblické příběhy z roku 1939 představující úpravu Starého Zákona pro mládež, Ze starých letopisů z roku 1940 a poutavá četba O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách z roku 1947.
Literární kontext
Ivan Olbracht a jeho Biblické příběhy spadají do prozaických příběhů třicátých let dvacátého století. Dochází zde výrazně k prosazování epičnosti, dosud hojně užívaná lyričnost ustupuje. Autoři tohoto období míří k objektivizaci a k existencionálním problémům. Příkladem takové tvorby je kniha Bloudění od Jaroslava Durycha a Vančurova románu Markéta Lazarová. Epičnost však rozvíjí i bratři Čapkové a již zmiňovaný Ivan Olbracht, kteří využívají tradičního žánru balady. Objevuje se rovněž společenský román v různých podobách. Jeho hlavními představiteli jsou František Křelina, Karel Poláček nebo Marie Pujmanová. V třicátých a čtyřicátých letech, jak již bylo zmíněno, dominuje psychologická novela a psychologický román, kde je nutné zmínit jména jako Egon Hostovský a Jaroslav Havlíček. Na počátku třicátých let si své právoplatné místo v literatuře zachovává balada, která se v české literatuře objevovala už od obrozeneckých počátků.
Pokusíme-li se vystihnout historicko – společenský kontext, nacházíme se v období nástupu fašismu v Německu. Léta 1929 – 1933 jsou dobou světové hospodářské krize.
Pro úplnost uvádíme, jaké směry a literární proudy tvorbě Ivana Olbrachta předcházely a jaké následovaly. Období konce první světové války začíná expresionismem a Manifestem českých spisovatelů, pokračuje legionářskou literaturou se jmény, jako je Rudolf Medek, František Langer nebo Josef Kopta. Pokračuje rozsáhlou tvorbou Haškovou přes imaginativní tvorbu Vladislava Vančury a Karla Konráda. Katolický proud významně se v literatuře této doby projevující, zastupuje především Jaroslav Durych a Jan Čep. K reportážní tvorbě Marie Majerové, Ivana Olbrachta a Karla Poláčka se dostáváme přes proud zvaný ruralismus zakládající si na vlastenectví, vztahu k půdě a rodné zemi. Třicátá léta jsou pak charakterizovaná zejména socialistickým realismem, kdy bylo z řad strany vyloučeno mnoho autorů, jen namátkou zmiňujeme právě Ivana Olbrachta, Marii Majerovou, Hana Malířovou, S.K. Neumanna, Jaroslava Seiferta atd. Nesouhlasili totiž s levicovým vedením. V Rusku vzniklý socialistický realismus se u nás po únoru 1948 stal jedinou oficiální metodou. Po již zmíněném psychologickém proudu následoval demokratický proud Karla Čapka, Karla Poláčka a Eduarda Basse. Významně se rovněž rozvíjí literární kritika, a to soustavně od 20. – 40. let. Největším literárním kritikem v meziválečném období byl F.X. Šalda. Na přelomu století dominoval ve vědě pozitivizmus. Představiteli tohoto proudu byli: Jaroslav Vlček, Otokar Fischer, Václav Černý, Felix Vodička, Arne Novák a mnozí další.
O díle
Autor: Ivan Olbracht
Název a podnázev: Biblické příběhy (Starý zákon pro mládež)
Ilustrace: Gustav Doré
Nakladatelství: Albatros
Rok a místo vydání: 2002, Praha
- Forma vyprávění
Vyprávění je v er- formě. Vypravěčem je sám autor.
- Kompozice
Děj celé knihy plyne poměrně svižně. Zřejmé je, že čas plyne chronologicky, nejde tedy o retrospektivu a návrat k budoucnosti. Děj celé knihy lze popsat ve zkratce následovně: v prvé řadě (jedná se o expozici) dochází k propuštění Židů z babylonského zajetí, druhá část (možno nazvat kolizí) je charakterizována poutí celého národa do Jeruzaléma. Třetí fáze (krize) nastává v okamžiku, kdy se sbírají peníze na stavbu chrámu pro Hospodina. Možno podotknout, že pro některé občany to opravdu krize je. Ve čtvrté fázi (peripetie) dochází k najímání pracovníků na stavbu a zajišťování potřebného materiálu. V konečné fázi, v závěru, projevují občané a stavitelé radost a euforii při pokládání základních kamenů stavby.
Do kapitoly kompoziční bych ráda také vložila zmínku o zajímavém jazyce, který čtenáře provázel po celou dobu četby. Zvláštní byl především svou vysokou mírou spisovnosti, v některých případech až přehnanou, jakoby se autor snažil o záměrné přehánění. Využíval zastaralých forem a slovních obratů, které dojem z toho, že čteme staré dávné biblické příběhy – moudrost lidstva, jen utužoval. Objevují se věty jednoduché a rozvité, přímá řeč postav. Básnické prostředky se v knize neobjevují, jen v jednom z příběhů byl užit epizeuxis.
- Dějiště/ Prostor
Z počátku bych jako hlavní dějiště označila Babylonii, posléze v rámci putování samotnou poušť. Poté se prostor mírně obměňuje a ocitáme se v Jeruzalémě, v okolí stavby chrámu pro Hospodina.
- Postavy
Postavy se v jednotlivých příbězích bohatě obměňují, proto nelze určit hlavní a vedlejší postavu. Dalo by se však říci, že Hospodin figuruje jako postava hlavní a ústřední ve všech příbězích, proto může být i postavou hlavní.
- Téma
Jednotným provazujícím tématem je jednoznačně opakovaný návrat k Bohu, Hospodinu. Člověk je tvorem nedokonalým a hříšným, jenž potřebuje rad a učení a ponaučení z rukou božích. Díky Hospodinovi tak také národ izraelský šťastně doputuje ke svému cíli. Ústředním tématem je pak stavba chrámu Hospodina, samotný akt stavení je vyjádření úcty a pokory lidského pokolení k božímu konání.
- Žánr/ druh
Jedná se o epiku, konkrétně tedy epickou náboženskou literaturu. Jednotlivé příběhy měly děj, určení, časové a příčinné souvislosti. Prozaická vyprávění bych označila za povídky/ příběhy, jak již z názvu vyplývá, v nichž se objevovala jedna či více postav a dějových linií.
- Jednotlivé příběhy
O stvoření světa a člověka
Příběh je o tom, jak Bůh stvořil svět za sedm dní. Každý den stvořil něco jiného, přičemž poslední den si odpočinul a tento den požehnal. Vzniklo tak nebe, země, obloha, oddělil od sebe pevninu a oceány, stvořil slunce a měsíc a nakonec člověka, první Adama a poté Evu.
Adam a Eva
O životě Adama a Evy v ráji a na základě Eviny zrady je pak Bůh z rajské zahrady vyhání. Eva se totiž nechala zlákat hadem/ hříchem a utrhla si jablko ze stromu poznání, což bylo přísně zakázáno. Bůh je pak vyhání z ráje a zanechává je ve smrtelném životě samotné.
Vražda Kainova
Příběh vypráví o vraždě Kaina (zlý a sobecký) jeho bratrem Abelem (hodný a spravedlivý). Bratři byli syny Adama a Evy. Abelovi oběti Bůh přijímal, Kainovy nikoli. Kain se rozčílil a svého bratra zabil, za což ho Bůh potrestal. Na čele nosil tzv. Kainovo znamení, takže každý poznal, že on je ten, který zabil svého bratra.
O potopě světa
Lidé se stali neposlušnými a zlými, svět se změnil k horšímu, proto se Bůh rozhodl, že jej potrestá a seslal na zem potopu světa. Varoval však svého oblíbence jménem Noe a jeho rodinu, protože se vždy chovali slušně a spravedlivě. Řekl mu, ať postaví archu, do které vžene svá zvířata a zachrání sebe i je. V nové zemi tak vznikne nový národ.
Stavění věže a zmatení jazyků
Lidé zpychli a rozhodli se stát se slavnými. Rozhodli se proto postavit věž čnící až do nebes, čehož se však Bůh zalekl a zamezil jim v tom tak, že jeho vinou došlo ke zmatení jazyků. Lidé začali mluvit různou řečí a na monumentální stavbě věže se neměli jak dohodnout, neboť neznali společný jazyk.
O zničení Sodomy a Gomory
Města Sodoma a Gomora patřily v té době mezi velmi přepychová města, v nichž žili lidé marniví a hlavně hříšní, což se samozřejmě Hospodinovi nelíbilo, proto se rozhodl zakročit. Vypálil se mohutným ohněm, který zničil každičký dům od jeho základů. Zachránil jen čestného muže jménem Abraham, který ho při návštěvě mile a srdečně u sebe pohostil.
O velké poslušnosti
Abraham měl syna Izáka, jenž byl svou rodinou i Hospodinem velmi milován. Jednoho dne dal Hospodin Abrahamovi rozkaz, že mu má svého syna obětovat. Abraham poslušně uposlechl, a když už chtěl syna na oltáři zabít, objevil se náhle anděl a řekl mu, že svou velikou poslušnost a loajalitu k Hospodinovi již dokázal a že má nechat Izáka žít.
Prvorozenství za misku čočky prodané
Izák měl syny Ezua a Jakoba. Raději měl však Ezua, jemuž chtěl i před smrtí věnovat své požehnání. Než k tomu však došlo, Jakob vymámil na Ezuovi prvorozenství za misku čočky, takže otec požehnal před smrtí jemu. Po tom, co se to jeho bratr dozvěděl, se rozhněval a chtěl bratra i zabít, mnoho let se pak neshledali. Až po letech se potkali a usmířili se.
Příběh Josefův
Jakob měl dvanáct synů, z nichž nejoblíbenější byl jeho syn Josef. Přirozeně na něj zbylých jedenáct synů žárlilo, proto ho jednoho dne prodali do otroctví a nebohému otci sdělili, že Josefa roztrhali divoké šelmy. Josef byl však velmi moudrý a z pozice otroka se dostal až na místo správce celého Egypta. Egypt se stal bohatou zemí. Za potravinami k nim přijížděli i ze sousední země, jeho bratři za ním také přišli, nepoznali ho však, on je ale ano, odpustil jim a celá šťastná rodina se opět shledala se svým ztraceným synem.
Mojžíš
Faraon zabíjel všechny izraelské novorozené chlapce tak, že je shazoval z hradních věží. Egyptu se od správcování moudrého Josefa tuze přitížilo. Malého Mojžíše poslala matka v košíku po řece, aby zachránila jeho život a vylovila ho egyptská princezna. Když Mojžíš vyrostl, zjevil se mu Bůh a pravil, ať vyvede trpící lid izraelský z Egypta do země zaslíbené.
Desatero božích přikázání
Desatero božích přikázání do kamene vyrytých. Lidé si ještě předtím postavili zlatého malého bůžka, přičemž tímto činem Hospodina velmi rozzlobili. Ten jim však nakonec odpustil a s Mojžíšem sestavil desatero.
Lid nestatečný
Mojžíš tedy žil se svým lidem na poušti, bojoval s různými národy a po čtyřiceti letech je dovedl Hospodin k zemi kananaeské, jež se jim měla stát zaslíbenou. Mojžíš musel do pouště odvést všechny, kdo pamatovali egyptské otroctví. Lidé žili na poušti dalších čtyřicet let.
Mojžíšova smrt
Po čtyřiceti letech došel lid v čele s Mojžíšem do země zaslíbené. Mojžíš však před prahem této země zemřel, Hospodin si ho vzal k sobě.
Dobytí Jericha
Příběh vypráví o tom, jak izraelští v čele s Jozuem dobyli město nepřátel. Zachránila se jen dívka Rachel, byla ušetřena, protože pomohla židovským zvědům.
Tři sta mužů statečných více než třicet tisíc
Izraelští byli neustále sužování Madiány. Příběh vypráví o mnoha bojích mezi těmito dvěma národy, nicméně nakonec byli s boží pomocí poraženi.
Těžká oběť
Četné bitvy mezi oběma národy způsobila mnohá krveprolití a jeden z bojovníků Jeft řekl, že v případě vítězství obětuje to první, co potká doma. Byla to bohužel však jeho milovaná dcera, krutého slibu však musel dostát.
O Samsonovi
Izrael byl opět obtěžován jinými vojsky. Hlavní postavou je v tomto příběhu Samson, jenž měl božskou sílu a přivedl rod Filištínů do záhuby, vyzrazen vlastní manželkou.
David a Goliáš
Slavný příběh chytrého a lstivého Davida a obra Goliáše, kteří se spolu utkali v bitvě. David zabil obra prostým kamenem z praku. Izraelité pak odpadlíky a nepřátele pobili sami.
Saulova nenávist
Králi Saulovi se statečný David zalíbil a vzal ho k sobě. Lid si Davida velmi oblíbil, protože vyhrával všechny bitvy. To způsobilo žárlivost krále. David, aby si zachránil život, musel utéct a Saul začal rázem všechny bitvy prohrávat. Sám v bitvě zemřel, stejně jako všichni jeho synové.
Král David zpívá žalmy
Po Saulově smrti se králem stal David a všechny bitvy vyhrával. Sám o samotě skládal žalmy velebící Boha, které pak i zpíval.
Davidův hřích
David se zamiloval do ženy svého vojevůdce. Když pak onen muž padl, David se oženil s jeho manželkou. Bůh se mu ale za hřích pomstil tak, že jejich společný syn zemřel.
Trest Davidův
Jeden ze synů Davida byl i Absolon, jenž zabil svého bratra, načež byl vyhnán otcem. Absolon začal lid pudit proti otci a tak si David získal mnoho nepřátel. Nakonec byl Absolon zabit Davidovými vojáky, ovšem otec si synovu smrt nepřál.
O moudrosti Šalamounově
Po Davidovi nastoupil na trůn jeho syn Šalamoun. Spravedlivě soudil. Známý je zejména příběh o tom, jak soudil dvě ženy a dítě ve sporu, který se týkal mateřství.
Judit
Příběh vypráví o asyrském králi a vdově Judit, jenž se vydala do asyrského tábora, aby předstírala přechod na nepřítelovu stranu. Ve skutečnosti však zabila jejich vůdce při spánku v noci, tím si však zajistila jistou smrt. Izraelští pak zbytek vojska už jen pobili.
Jonáš a ryba
Jonáš byl Bohem vyslán do města Ninive a měl přesvědčit lid k návratu k Bohu. Lid se nakonec pod hrozbou zkázy umoudřil.
Do zajetí Babylonského
Lid zde naprosto přestal sloužit Hospodinovi, boží chrámy byly spáleny a složeny se zemí. Rovněž byli krutě povražděni kněží.
V zajetí
Vypráví o židovském utrpení v Babylonii. Příběh provází sen o zkáze Babylonie.
Hodokvas Belsazarův
Belsazar se provinil před Bohem tím, že při jedné z hostin pil ze zlatých číší ukradených z jeruzalémského chrámu, znelíbil se tak Bohu. Při jedné z hostin se objevila záhadná ruka, jenž napsala: Mene mene tekel, ufarsin. Znamenalo to, že bude toto království rozděleno mezi nepřátele, jak se taky i stalo.
Královna Ester
Židovskou dívku Ester si vyvolil král Asverus za ženu. Příběh vypráví o záchraně manžela, věrné manželce a lstech na královském dvoře. Rovněž byla zničena listina o vyvraždění Židů.
Návrat do Jeruzaléma
Král Cyrus dal Židům svobodu. Všichni Izraelští odešli ke zříceninám Jeruzaléma a vystavěli Bohu chrám.
- Vlastní zhodnocení
Kniha ve mně zanechala velmi pozitivní zážitek. Tím, že byly Biblické příběhy určeny primárně pro mládež, jsem si oživila příjemnou formou své dosavadní znalosti a vědomosti. Kniha byla napsána poutavě a barvitě líčila jednotlivé příběhy, vztahy mezi hlavními aktéry a dějištěm. Příběhy se na sebe navzájem nabalovaly, až z nich vzniklo jedno velké klubko příběhů, které by měl každý správný (nejen) křesťan nosit hluboko ve svém srdci, neboť v sobě skrývají lidskou moudrost předávanou z pokolení na pokolení. Mnohé pravdy a ponaučení z těchto příběhů si můžeme vzít do svého vlastního života a naučit se žít lépe a radostněji. A nemusí to být jenom kvůli Bohu, ke kterému s úctou vzhlížíme. Hlavními tématy bylo odpuštění, věrnost a návrat k dobrým skutkům. Tyto tři věci jsou i pro mě hlavními životními proudy, proto mi kniha velmi rychle přirostla svým obsahem k srdci.