- 2. 12. 1848 v olomouckém paláci se vzdal trůnu císař Ferdinand V. – nástupce 18letý synovec František Josef I. (1848 – 1916)
- sliby jeho předchůdce liberálům o ústavě nesplněny
- říšský sněm v Kroměříži rozehnán vojskem 7. 3. 1849 – nestačil schválit ústavní návrh
- předtím vyhlášena oktrojovaná ústava, kterou nařizoval císař a vláda bez schválení parlamentu, tzv. Stadionova ústava (podle hraběte Stadiona – předseda vlády) – princip centralismu, stavovské zřízení zrušeno, sněmům ponechána jen malá pravomoc
- velké pravomoci císaře a ministrů
- ústava nikdy nevstoupila v platnost v plném rozsahu, zrušena 1851 tzv. silvestrovskými patenty – byly 3: 1) odvolal oktrojovanou ústavu, 2) stvrzoval občanskou rovnost před zákonem – zrušením poddanství a roboty + náboženská tolerance, 3) vyjadřoval politickosprávní uspořádání centralizovaného státu
- obnoven absolutistický režim – A. Bach
- tvrdý policejní dohled, potlačeny liberální myšlenky
- konec českého radikalismu – odhaleny přípravy májového spiknutí, připravován ruským revolučním demokratem M. A. Bakuninem
- nad Prahou stav obležení až do 1853 – radikálové pozatýkáni
- zavedena cenzura, liberálové se postupně odmlčeli
Slovensko
- vedeno pokrokovou inteligencí v čele s L. Štúrem – zpočátku pokus o společný postup s Maďary, ale po odmítnutí národních požadavků slovenských vlastenců – proti maďarské revoluci
- slovenský národní a politický program Žiadaosti slovenského národa – adresovány panovníkovi a uherské vládě, požadavek národní rovnoprávnosti, slovenština jako národní jazyk na Slovensku, všeobecné hlasovací právo
- pak orientace Slováků na spolupráci s ostatními Slovany (na Slovanském sjezdu v Praze) – Slováci své politické plány nespojovali se zachováním Rakouska, jejich názory bližší českým radikálům
Výsledek revoluce v Rakousku
- poražena, ale nedošlo k návratu předrevolučních poměrů
- panovník vládl znovu absolutisticky
- definitivní konec feudální éry, počátek občanské společnosti, zrušení roboty a poddanství
- zrušeny cechy – volná cesta k rozvoji průmyslu a svobodnému obchodu
- místo federalizace centralizace
- pronásledování všech svobodomyslných snah
Návrat k ústavnímu životu
- Politické uvolnění
- v krizi se ocitly státní finance
- císař nijak reformám nepřál – přijímal je pouze pod tlakem
- sice policejní dohled, Bachovský absolutismus, ale ekonomická prosperita – zanikají cla, volné podnikání…
- 1859 prohra války se Sardinií – Bach odstoupil
- od května 1860 říšská rada se 4 měsíce zabývala úvahami o změnách politického systému – jediný český šlechtic Jindřich Jaroslav Clam Martinic
- říšská rada byla rozšířena o vybrané aristokraty a měšťanské politiky – bez českého zástupce
- výsledek jednání: je třeba respektovat práva tzv. historickopolitických individualit – prosadil se tak názor především maďarských politiků
- v duchu doporučení rady vydal císař 20. 10. 1860 Říjnový diplom – rámcový zákon o zásadách vnitřního uspořádání monarchie, vzdával se absolutistické moci a přiznával zákonodárné kompetence zemským sněmům a říšské radě – říše opouštěla politiku centralizace státu
- centralizační opatření byla nejdříve odstraněna v Uhrách
- zpracování ústavy dostal a starost Anton von Schmerling – centralisticky zaměřený
- ústava z 26. 2. 1861 – oktrojovaná, návrat k centralismu
- ústava zřizovala dvoukomorovou říšskou radu složenou ze sněmovny panské – jmenoval ji panovník a ze sněmovny poslanecké – obesílaly ji zemské sněmy
- zemské sněmy se volily kuriovým systémem – do kurií se voliči rozdělovali podle jejich sociálního postavení, vedoucí kurie – velkostatkářská, převážně aristokratická, dále kurie městská a venkovská
- ve sněmech zasedali i nevolení virilisté = postavení získali zastáváním určitého úřadu nebo hodností, byli to církevní hodnostáři a univerzitní rektor
- český zemský sněm měl 241 členů, moravský sněm 100 členů a slezský sněm 31 členů
- ústava ponechávala široké pravomoci panovníkovi, jemuž byla vláda i nadále odpovědna
- Závažné zákony
- 1862 zákon o obecním zřízení – trvaleji upravoval politické a správní postavení obcí jako samosprávných zařízení
- zákony o nedotknutelnosti osoby a vlastnictví – ukazovaly na dalekosáhlejší reformy právního a politického systému
- duben 1861 v Čechách proběhly volby do Říšského sněmu – byli sem delegováni zástupci podle voleb do zemského sněmu
- říšský sněm – podle revolučního kroměřížského sněmu, poté platí pojem říšská rada
- neúspěchy v zahraniční politice – válka s Pruskem o Šlesvicko a Holštýnsko
- Prusko mělo podporu Francie a Itálie – Rakousko v izolaci
- Itálie sice poražena ale porážky na severu (Náchod, Trutnov, Skalice)
Rakousko-Uherský dualismus
- 1865 v Rakousku odvolán Schmerling – jeho ústava není respektována žádným z národů
- na jeho místo Richard Belcredi – moravský šlechtic, původně český místodržící
- panovník pozastavil platnost únorové ústavy a musel rozpustit říšskou radu – namířeno vůči Maďarům
- Rakousko poraženo ve válce s Itálií a Pruskem – Maďarové začali Rakousko vydírat (objevili se i maďarští vojáci bojující proti Rakousku) X Češi Rakousku ochotně pomáhali a doufali v odměnu a vděk
- června 1866 bitva u Custozy – Rakousko zvítězilo, Rakušané sebevědomí, podcenili Prusy, kteří však byli lépe připraveni
- července 1866 bitva u Sadové – porážka Rakouska, oslabení monarchie, Rakousko nuceno opustit Německý spolek
- srpna 1866 Pražský mír – Itálie získala Benátsko; potvrzen Pruský vliv; sjednocení další části Německa
- František Josef začíná vyjednávat s Maďary, kteří si kladou podmínky
- za Rakousko – Beust, za Maďarsko – Ferenc Deak, Guyla Andreassy
- února 1867 rakousko-uherské vyrovnání
- plné obnovení uherského státu, rakouské císařství se změnilo na rakousko-uherskou monarchii
- červenec 1867 František Josef se nechává korunovat uherským králem
- monarchie rozdělena na:
- Uherské království = Zalitavsko: Uhry, Slovensko, část Rumunska, Jihoslované
- Předlitavsko = Království a země na říšské radě zastoupené = jediný oficiální název pro Rakousko
- Uherské království – vlastní ústava, vláda, sněm
- spojení do personální unie (c. a k. = císařský a královský)
- společný panovník, ministerstvo války, financí, zahraničí (společný ministr zahraničí – Andreassy), celní politika, zahraniční obchod, společná rakousko-uherská banka, společná měna: rakousko-uherská koruna
- nešlo o vyrovnání mezi Maďary a Rakušany, ale o vyrovnání mezi uherskou politickou scénou a císařem
- představa Maďarů o placení společných výdajů – Uhry jako zaostalý agrární stát budou hradit 30% nákladů a Rakousko 70%, postupně se bude poměr vyrovnávat na konečných 50% na 50% – plán nebyl nikdy realizován
- jednou za 10 let bylo nutné oficiálně rakousko-uherské vyrovnání obnovit a nově schválit
- Rakouští Němci byli postaveni před hotovou věc, neměli šanci se k dělení monarchie vyjádřit – bouřili se, vláda nakonec souhlasila s revizí Schmerlingovy ústavy
- 2. 1867 prosincová ústava = poslední ústava v historii monarchie
- rozšíření o:
- odpovědnost ministrů parlamentu
- proces schvalování zákonů a daní
- občanská práva a svobody – jejich rozšíření a uzákonění
- panovník není nikomu odpovědný
- panovník stále rozhoduje o zahraniční politice a armádě
- náboženská rovnost
České země po Rakousko-Uherském vyrovnání
- 1863 Češi (po vzoru Maďarů, Chorvatů a Italů, kteří do Říšské rady nikdy nevstoupili) vystupují z říšské rady
- 1863 – 1879 období pasivní rezistence = „trpný odpor“, Češi se přestali aktivně účastnit politiky, účastnili se alespoň jednání zemského sněmu
- větší zájem o kulturu než o politiku, od 50. let existují plány na výstavbu Národního divadla, ale chybí finance
- 1863 názorové rozštěpení Národní strany – Mladočeši a Staročeši
- příčina: povstání utlačovaných Poláků proti Rusům, snaha Polska získat autonomii, mladočeši podporují Polsko – Karel Sladkovský, bratři Grégrové, Neruda, staročeši chápou povstání jako boj Slovanů proti Slovanům – Palacký, Rieger
- cílem české politiky bylo dosažení česko-rakouského vyrovnání, případně získat autonomii
- prosincová ústava byla pro Čechy zklamáním = silně centralistická
- organizují se lidová hnutí (tábory lidu = manifestace na památných místech – Říp, Blaník… – proklamace slovanství)
- čeští politici sepsali Státoprávní deklaraci – zveřejněno v srpnu 1868, zformulovány požadavky na vlastní stát v rámci monarchie
- František Josef I. pochopil, že nespokojenost Čechů oslabuje monarchii – jmenoval nového ministerského předsedu – 1871 Karel Hohenwarth
- císař mu dal podnět, aby začal jednat o česko-rakouském vyrovnání
- František Josef I. přislíbil, že se nechá korunovat českým králem
- Hohenwarth žádal Čechy, aby zformulovali své požadavky na vyrovnání, říjen 1871 fundamentální články (největší podíl – Palacký a Rieger)
- uznání jen omezené svébytnosti českého státu, uznána vlastní česká zemská vláda
- týká se pouze Čech bez Moravy a Slezska
- požadavky: ustoupili od trialismu, chtějí autonomii v rámci monarchie – žádali českou vládu v čele s kancléřem, císař měl být korunován českým králem
- problém – vzájemné postavení Čechů a Němců v Čechách – problém řeči: Češi požadovali zrovnoprávnění češtiny na úřadech (ve vnitřním i vnějším jednání), odpor Němců
- čeština přípustná v okresech, kde byla převaha českého obyvatelstva
- 1871 císařský reskript – vyzval české politiky, aby zemský sněm upravil fundamentální články do podoby zákonů
- Češi museli vstoupit do zemského sněmu, došlo ke sporu mezi Čechy a Němci – Němci odchází ze sněmu
- Maďaři s báli ohrožení dualismu a byli proti Čechům (báli se, že by i další Slovanské národy chtěli vyrovnání s nimi)
- panovník pod nátlakem odvolává reskript a vydává nový – vybízí české poslance, aby vstoupili do říšské rady, kde byli ovšem v menšině, Češi nereagují
- Němci se vrací do zemského sněmu
- pokračování v politice pasivní rezistence
- Hohenwarth odchází z vlády – nový předseda Adolf Auersperg
- 1872 volby do zemského sněmu = tzv. chabrusové volby (chabrus = podivná transakce) – na české politické scéně směřovalo vše k porážce české politiky ze strany německých liberálů – hlasování bylo různě zmanipulováno a koalice českých liberálů a historické šlechty byla zlomena
- března 1878 – vznikla Česko-slovenská sociálně demokratická strana (Ladislav Zápotocký)
- 1876 smrt Palackého: výrazná změna situace – usmíření staročechů a mladočechů
- 1878 společná kandidátka staročechů a mladočechů do zemského sněmu – konec pasivní rezistence
- nový předseda vlády Eduard Taaffe – jednal jak se zástupci Staročechů tak Mladočechů
- 1879 Češi se vrací do říšské rady, získali stálého zástupce ve vládě – prvním byl Alous Pražák (ministr bez portfeje)
- končí naděje Čechů na uznání české státnosti
- čeští poslanci vydali státoprávní ohrazení – potvrzují své dřívější požadavky, bez úspěchu
- v říšské radě byli Češi oporou pro Taaffeho vládu – pozitivní politika („Drobečková politika“) – snaha postupně dosahovat malých cílů; i malý pokrok je pokrok
- 1880 Stremayerova jazyková nařízení – Stremayer: ministr spravedlnosti
- ústupek vlády Čechům; zrovnoprávnění ČJ a NJ na úřadech
- v Čechách se čeština stala vnější úřední řečí, vnitřní úřední řečí zůstává až do konce monarchie němčina
- 1882 zákon o rozdělení Univerzity na českou a německou (Karlo-Ferdinandova univerzita) – do roku 1939
- Němci – návrh zákona na vytvoření ryze německých území v rámci Čech – Deutsch Böhmen
- brutální boje mezi studenty
- nový volební zákon – rozšířen počet voličů, omezení pracovní doby (továrny 11, doly 10, mladiství 8…), novelizován živnostenský řád
- 1890 František Josef I. vyzval vládu Taaffeho k jednání mezi Čechy a českými Němci kvůli úpravě zákonů – přizváni staročeši, česká i německá šlechta
- – 19. ledna 1890 jednání ve Vídni – Punktace – dokumenty z jednání:
- rozdělení české země na oblasti výlučně německé a smíšené = česko-německé
- měly být kompromisem, ale pro Němce to bylo jasné vítězství
- odpor mladočechů, kteří nebyli k jednání do Vídně přizváni, dojednali staročeši
- mladočeši rozpoutali agitaci proti Riegrovi a punktacím – demonstrace
- 1891 volby do říšské rady – mladočeši zvítězili, staročeši obhájili pouze jediný mandát
- mladočeši měli jasný politický program: zavržení punktací – byla to poslední možnost dohodnout se – vypjatý nacionalismus
- punktace neschváleny
- reakce mladé generace – bojovní, aktivní – demonstrace, blížili se anarchismu
- 1893 vyhlášení výjimečného stavu nad Prahou
- zjištěna existence spolku Omladina – v roce 1894 proběhlo v Praze soudní přelíčení s členy tohoto tajného spolku; organizace tohoto jména však nikdy neexistovala, šlo o vykonstruovaný proces proti tzv. pokrokovému hnutí, spousta osobností zatčena (Rašín, Neumann) – později amnestováni
- mladočeši se pokrokářů nakonec zřekli
- Etapa národního obrození
- = VRCHOLNÁ FÁZE – 30. – 50. léta 19. stol.
- období mezi revolucemi s cílem občanských svobod, rovnosti a občanských ústav
- za nositele politických práv považován celý národ, ne privilegované vrstvy
- národní obrození se postupně rozvětvovalo na celonárodní hnutí
- přechod od jazykových a kulturních cílů k cílům politickým = boj za politická práva českého národa
- romanticko – demokratické ideály – aktivní pomoc polskému povstání proti carskému útisku
- kritičtější postoj k všeslovanským myšlenkám
- 2 formy politického programu
- liberální – Palacký, Rieger, František August Brauner
- program spjatý se zemskou vlasteneckou šlechtou a vyjádřený austroslavismem – nutnost zachovat rakouskou monarchii v tehdejší Evropě
- nutnost řešit postavení Slovanů v monarchii – radikální přeměna Rakouska centralizovaného a absolutistického v konstituční federalizovanou monarchii s národní rovnoprávností a svobodou slovanských národů
- radikálně demokratická – Emanuel Arnold, Karel Sabina, Josef Václav Frič, František Cyril Kampelík
- spojovali národní boj s bojem protifeudálním a sociálním, orientace na dělnictvo
- cíl – svržení monarchie
- revoluční činy – ne reformovat, ale rozbít Rakousko
- REPEAL = 1. tajný politický spolek Čechů a Němců s programem odstranění absolutismu – významný aktivní člen E. Arnold – odtud vyšel bezprostřední podnět k revolučnímu vystoupení v březnu 1848
- policejní metternichovský absolutismus nedovoloval přímo vyjádřit vlastenecké myšlenky, proto vyjadřovány v literatuře
- vlastenecké působení českého divadla v Praze i na venkově
- Josef Kajetán Tyl – herec, dramatik, novinář, hra Fidlovačka
- česká žurnalistika: Pražské noviny – K. H. Borovský, beletristická příloha Česká včela, časopisy Čechoslav, Květy, 1. české noviny na Moravě – Týdeník, pak političtější Moravské noviny
- Karel Havlíček Borovský: spisovatel a novinář, redaktor Pražských novin, pak Národních novin a časopisu Slovan v Kutné Hoře, vlastenecký politik, Křest sv. Vladimíra, Král Lávra, Tyrolské elegie, Epigramy, zastánce austroslavismu
- nástup a vyvrcholení romantismu
- Karel Hynek Mácha: poezie i próza, lyrickoepická báseň Máj
- Karel Sabina, Josef Václav Frič – básník, prozaik, překladatel, Karel Jaromír Erben – historik, právník, archivář, Kytice z pověstí národních
- počátky realismu – Božena Němcová: vlastenka, novinářka, prozaička – Babička, V zámku a podzámčí, sběratelka pohádek
- česká hudební tvorba a výtvarné umění: František Škroup, Jakub Jan Ryba, Josef Mánes
- Slovensko – vedoucí osobností národního hnutí Ludovít Štúr – historik, jazykovědec, politik + nová generace vlastenců
- 1862 – otevřeno Prozatímní divadlo
- 1868 – položení základního kamene Národního Divadla – almanach Ruch
- otevření Národního divadla – 1881, 2. otevření 1883
České politické strany na konci 19.století
- Národní strana svobodomyslných = Mladočeši
- nejsilnější, ale jsou nesourodí
- bratři Grégrové + realisté – Kaizl, Kramář – různé názory
- vrací se k drobečkové politice Riegra i když dříve tuto politiku kritizovali
- dvě křídla: radikálně opoziční a realistické
- Strana konzervativního velkostatku
- šlechta – J. J. Clam – Martinic, Aueršperkové, moravská šlechta
- úpadek po smrti Martinice (1887)
- Staročeši = Národní strana
- téměř bez vlivu
- v čele stále Rieger od poloviny 90. let téměř žádná politická aktivita, zemřel 1903
- stává se z nich Sociálně-demokratická strana
- Katolické strany:
- začaly být aktivní v celé Evropě po roce 1891, kdy papež Lev XIII. vydal výzvu – Encyklika Rerum novarum = nové poměry – vyzýval evropské katolíky k aktivní účasti na politice
- Lev XIII. odsuzoval liberalismus, který byl podle něj k víře příliš chladný
- Křesťansko- sociální strana v Čechách a na Moravě
- od 1899 stál v čele J. Šrámek
- Katolické strany:
- Staročeši = Národní strana
- Strana konzervativního velkostatku
- léta 19. století
- Mladočeši vedou pozitivní politiku – snaha být loajální k vládě
- 1895 – 1897 vláda ministerského předsedy Kazimira Badeniho
- 1896 přijata Badeniho volební reforma – zavedena 5. všeobecná volební kurie ke 4 stávajícím (volí téměř všichni muži)
- 1897 Badeniho jazyková nařízení o vnitřní úřední češtině (úředníci ministerstev vnitra, spravedlnosti, financí a obchodu musí umět oba jazyky) X tvrdý odpor Němců – nevstoupilo v platnost a Badeni je nucen podat demisi
- nový ministerský předseda – Baron von Gautsch, brzy raději odstoupil – další předseda Fr. Thun
- vlna antisemitismu – Hilsneriáda (1899) – proces s Židem Leopoldem Hilsnerem, obviněn z židovské rituální vraždy Anežky Hrůzové
- souzen za to, že je žid
- odpor např. Masaryka …; trest smrti zmírněn na doživotí; 1918 – amnestován