Rolland Romain – Petr a Lucie (2)

 První světová válka ve světové literatuře

  • velice zasáhla do cítění a života lidí
  • převládala realistická literatura, která ukazuje na hrůzy války, na postižení evropských národů válkou
  • převážná většina děl vzniká po válce ve 20. letech

Společensko-historické pozadí

  • v srpnu 1914 proti sově stanuly státy Trojdohody – Velká Británie, Francie, Rusko – a na druhé straně Centrální mocnosti – Rakousko-Uhersko a Německo
  • nasazení moderní techniky (letadla, tanky), plyn a milionových armád vedlo k masovým ztrátám na životech
  • změnu přinesly až dvě události roku 1917 – vstup USA do války na straně Dohody a převrat bolševiků v Rusku
  • v listopadu 1918 nastalo příměří
  • válka znamenala konec působení Evropy jako lídra západní civilizace
  • vznikly nové umělecké směry popírající tradiční racionalitu i radikální politické ideologie (fašismus, komunismus)

Literatura

  • první světová válka otřásla evropským společenským řádem s jeho demokratickými a humanistickými ideály
  • ve fragmentárních (útržkovitých) básních a výrazně subjektivní prozaické tvorbě se snažili proniknout k podstatě jevů i psychických procesů.
  • zcela novým literárním útvarem, který se zrodil v zákopech války byl reportážní román (vznikal z dílčích zápisků frontových vojáků, psán v ich-formě, zpracovávali své osobní zážitky)

Autoři v daném období

  • Erich Maria Remarque – Na západní frontě klid (próza – román)
  • Henri Barbusse – Oheň (próza – reportážní román)
  • Ernest Hemingway – Sbohem, armádo (próza – román)

Romain Rolland

  • 1866 – 1944
    francouzský prozaik, dramatik, hudební historik, literární kritik a levicový intelektuál
  • za román-řeku koncipovaný na principu hudební symfonie a líčící osudy předválečné německé a francouzské společnosti obdržel roku 1915 Nobelovu cenu
  • vystoupil proti nacionalismu rozpoutanému první světovou válkou i proti fašismu
  • jako jeden z mála odsoudil první světovou válku hned v počátcích, což bylo považováno za národní zradu
  • udržoval vztahy např. s německým spisovatelem Hermannem Hessem
  • velké naděje vkládal do vývoje v Sovětském svazu, která si však silně idealizoval
  • začínal jako dramatik, který své hry zasazoval do období Velké francouzské revoluce
  • nadšení kritiky vyvolal románem-řekou Jan Kryštof
  • na nesmyslnost vraždění v první světové válce poukázal v poetické psychologické povídce Petr a Lucie

Další díla

Jan Kryštof  (próza – román-řek), Hra o lásce a smrti  (drama) Dobrý člověk ještě žije (próza – román)

Petr a Lucie

  • inspirována bombardováním Paříže na Velký pátek roku 1918, při němž zahynuli i autorovi přátelé
  • vybudována na kontrastu mezi válečným běsněním a intimitou rodícího se milostného citu
  • zoufalý protest proti válce, utrpení, smrti; shakespearovský motiv, láska je silnější než smrt

Druh a žánr knížky

  • Próza – veškerý psaný neveršovaný text, člení se do odstavců (epika)
  • Povídka – krátký až středně dlouhý epický žánr, obvykle má jednoduchý příběh bez mnohých odboček

Postavy a jejich charakteristika

  • Petr – mladý, bojácný, zamilovaný do Lucie, neustále si klade nějaké otázky, vážný, nenávidí válku, citlivý, rozporuplný – na jednu stranu se vdává, ale na druhou se vzpouzí, z bohaté rodiny
  • Lucie – živá, hrdá, veselá, má ráda Petra, bezstarostná, pozitivní, neřeší budoucnost
  • Filip (Petrův bratr) – starší než Petr, dříve bezstarostný a veselý jako Petr, ale válka ho změnila, choval se k Petrovi chladně, nenávidí válku, starostlivý, hodný.
  • Matka Lucie – Pracovitá, starostlivá

Popis děje

Petr syn z dobré měšťanské rodiny. Otec soudce čestný a nesmírně vážně plnící své povinnosti, republikán. Matka dobrá křesťanka. Oba rodiče milovali své děti, Petra i Filipa. Filip Petrův o šest let starší bratr. Petr ho zbožňoval tak, jak mladší sourozenci zbožňují starší bratry. Filip byl už ve válce a Petr měl být odveden za půl roku.  Petr se s Lucií setkal náhodně v metru, když jel domů. Nejdříve se na sebe jen letmo podívali a potom při nějakém rozruchu se najednou drželi za ruku. Poté se beze slova rozešli. Podruhé ji Petr zahlédl z mostu Umění. Lucie běžela ze schodů se skicami v ruce. Za týden se Petr procházel Lucemburskou zahradou. Snil o Lucii, přemýšlel, zda je zamilován a šťasten. A náhle zahlédl její úsměv. Rozběhl se za ní. Posadili se na nedalekou lavičku a dali se do nesmělého hovoru. Petr se dozvěděl, že Lucie si vydělává malováním obrázků. Potom se vídali každý den. Petr se chodil dívat, jak Lucie maluje a společně chodili obrázky prodávat. Postupem času se Petr s Lucií velice sblížili. Petr věděl, kde Lucie bydlí. Bylo to za městem v chudé čtvrti. Lucie mu vyprávěla, z jaké rodiny pochází. Maminka byla z bohaté rodiny, ale protože se provdala za chudého učitele, rodiče se jí zřekli. Ani po smrti svého muže neprosila rodiče o pomoc. Vychovala Lucii sama. Maminka nyní pracovala v továrně na zbraně. Petr se také nechal od Lucie malovat, aby jí za to mohl zaplatit. Pro Lucii byl každý výdělek nutný. Petr a Lucie si často vyšli na výlet. Tak byli alespoň na chvíli mimo válečné dění. Petr věděl, že bude muset narukovat, ale moc na to nemyslel. Povídali si s Lucií o své lásce, o svém budoucím životě. Snili o tom, jak bude vypadat jejich domek a jaká bude zahrádka. I když Lucie věděla, že si Petra kvůli třídním rozdílům nebude moci nikdy vzít, nahlas mu to nikdy neřekla. Každý den byli spolu velice šťastni. Blížili se Velikonoce. Jejich láska dospěla takového vrcholu, že si slíbili, že se o Velikonocích oddají jeden druhému. Jednoho dne šli spolu do kostela na koncert. Lucie měla před vstupem zjevení. Ale pak na něj zapomněla a poslouchali hudbu. Opřeni o pilíře, přemýšleli opět o dalším životě. Lidí si nevšímali, byli zabráni sami do sebe. Náhle zase Lucie uviděla to zjevení. Kostel se otřásl a pilíř se začal hroutit. Oba zahynuli v troskách.

Styl jazyka

  • er-forma, spisovný jazyk,Dialogy, přímá řeč
  • archaismy: na zimníku, elektriky, čtveračivá slůvka, jinoch
  • přechodníky (tvar slovesa vyjadřující současně probíhající nebo navazující děje) opírajíce, kráčejíce
  • zdrobněliny: v sukničce, slůvka, človíček, psíkem
  • přirovnání (Je rozeznatelný díky přirovnávacímu příslovci jak, jako; zdůrazňuje vlastnosti věcí, jev nebo děj) např.: Vrhla se, aby ho jako slepice svá kuřátka zakryla vlastním tělem; Jejich ruce byly jako dvě ptáčata schoulená v témž hnízdě; Ulice jako chrup s vylámanými zuby
  • metafora (je obrazné pojmenování na základě podobnosti) např.: Uháněla kovová obluda hemžící se lidskými červy; Hlasy zvonů zpívají
  • personifikace (zosobnění, neživým věcem se přisuzují lidské vlastnosti) např.: Vzduch se horečně tetelil; dlažba krvácela; Paříž volně dýchá