Scott Walter – Ivanhoe

Publikováno administrator

Walter Scott: Ivanhoe

Životopis: Pocházel z právnické rodiny. V mládí onemocněl dětskou obrnou a ochrnul na jednu nohu. Dětství prožil u svého dědečka na skotsko-anglickém pomezí, kde si velmi oblíbil pohádky a lidovou slovesnost. V roce 1792 absolvoval práva na edinburské univerzitě, stal se právníkem a v letech 1806-1830 byl úředníkem nejvyššího soudu v Edinburghu. Roku 1812 se spřátelil s anglickým básníkem lordem Byronem, který svým revolučním romantismem do jisté míry ovlivnil jeho tvorbu.

Začínal jako romantický básník. Již jeho kniha z roku 1805 Píseň posledního skotského barda (The Lay of the Last Minstrel) se stala bestselerem (za 4 roky se prodalo 21 000 výtisků). Vrcholem jeho básnické tvorby je Jezerní panna (The Lady of the Lake) z roku 1810, v níž se panovník zamiluje do skotské horalky.

V roce 1814 vydal anonymně dílo Waverley aneb Před šedesáti lety (Waverley, or Tis Sixty Years Since), v němž se hlavní hrdina postaví na stranu skotských horalů, kteří osnovují povstání proti králi. Obrovský úspěch díla povzbudil Scotta ke psaní další historických románů. V krátkém době vydává díla Guy Mannering (1815), Starožitník (1816), Rob Roy (1817),Ivanhoe (1819) a tři řady románů, kterým dal souhrnný název Příběhy mého domácího (Tales of My Landlord). První řada obsahuje např. román Černý trpaslík 1816) a Staří smrtelníci(1816), druhá pak vrcholný Scottův román Srdce Edinburghu (1818) a ve třetí jsou zase romány Pověst o Montrosovi (1819) a Nevěsta z Lammermooru (1819). Ke konci života se tvorba Walter Scotta bohužel vyznačovala klesající uměleckou úrovní. Přesto i v této době napsal skvělé romány jako je např. Talisman (1825) nebo Kráska z Perthu (1828).

Svým smýšlením byl konzervativec, který přes silné vlivy romantismu realisticky líčil velká historická hnutí a krize feudálního středověku a svým dílem ovlivnil celý literární svět první poloviny 19. století.

Dílo Waltera Scotta:
Poezie:
Zpěvy ze skotského pohraničí – 1802 – 03, třísvazková Scottova sbírka lidové a ohlasové poezie.
Poté Walter Scott psal vlastní básně a veršované povídky s historickými náměty:

Píseň posledního skotského barda – 1805, zpracovaná legenda z Anglo – skotského pomezí o tajemném skřítkovi.

Marmion – 1808, epická báseň o střetu Skotů s Angličany u Flodden Fields v roce 1513 udělala z autora národního básníka Skotska.

Jezerní panna – 1810, básnická povídka, jejíž děj je spjat s bojem Jakuba V. se skotskými klany. Patří k jeho nejvýznamnějším dílům.

Próza:
Menší úspěch dalších básnických povídek přivedl Scotta k prozaické tvorbě, především k historickému románu.

Waverley – 1814, fiktivní příběh s milostnou zápletkou. Je zasazen do období historických střetů mezi Angličany a Skoty v polovině 18. století. Román vydal autor anonymně, i když jeho autorství bylo veřejně známé. Teprve souborné vydání Scottových románů v letech 1829 – 31 vycházelo pod jeho jménem.

Další historické romány, které vynikají charakteristikou postav:
Guy Mannering – 1815
Starožitník – 1816

Puritáni – 1816, román líčí povstání radikálních puritánů proti porušení úmluvy o svobodě vyznání.
Rob Roy – 1817, události prvního jakubovského povstání

Srdce Edinburghu – 1818, jedno z vrcholných děl historické prózy. Na příběhu dvou sester přibližuje nejlepší duchovní hodnoty a tradice skotského lidu.

Nevěsta z Lammermooru – 1819, shakespearovsky pojatá tragédie milenců ze znepřátelených rodů.

Ivanhoe – 1819, děj se odehrává ve středověké Anglii 12. století. Na pozadí konfliktu mezi Sasy a Normany se rozvíjí dobrodružný příběh rytíře Ivanhoea, potomka starého saského rodu ve službách krále Richarda Lví srdce a jeho lásky k Roweně.

Ke skotským dějinám se vztahují ještě romány:
Klášter – 1820
Opat – 1820
Většina dalších románů se vztahuje k dějinám anglickým či evropským:

Kenilworth – 1820, příběh z Anglie za vlády královny Alžběty
Talisman – 1825, zachycuje osudy Richarda Lví srdce na křížové výpravě v Palestině.

Quentin Durward – 1823, v českém překladu Králův lučištník, děj románu je zasazen do období sporů francouzského krále Ludvíka XI. a burgundského vévody Karla Smělého.

Walter Scott napsal celkem 26 románů, jeho dílo položilo základy moderního historického románu.

Ivanhoe obsah

  1. Doba a místo děje: Anglie za vlády krále Richarda Lví Srdce – (1189 – 1199)
  2. Hlavní postavy:
    • Ivanhoe – rytíř, přítel a ochránce Richrada Lví Srdce
    • Richard Lví Srdce – právoplatný anglický král
    • princ Jan – bratr Richrada, ujal se vlády v jeho nepřítomnosti
    • Cedrik z Rotherwoodu – otec Ivanhoea, pro své vlastenectví získal přívlastek Sas
    • Athelstane z Coningsburghu – přítel Cedrika Sasa, urozený saský šlechtic
    • Rowena – svěřenkyně Cedrika Sasa
    • Bois-Guilbert – rytíř, přední člen templářského řádu, účastnil se křížových výprav
    • Wamba – Cedrikův šašek, nevolník
    • Gurth – pasák sviní, nevolník
  3. Obsah díla: Historický román z dějin Anglie a Skotska. V knize je vylíčen konflikt dvou kultur – Normanské a Saské. Autor jednoznačně sympatizuje se saskou šlechtou a myslí, že můžou zachránit Anglii. Urozenou saskou šlechtu zde zastupuje Athelstane z Coningsburghu a Cerdik z Rotherwoodu, proti nim stojí normanští šlechticové baron Front-de-Boeuf a Philip de Malvoisin, dvořané Fitzurse a de Bracy, templář Bois-Guilbert, kteří podporují Richadrova bratra Jana. Richard Lví Srdce byl uvězněn při návratu z křížové výpravy v Rakousku a v Anglii prostý lid neprpělivě čeká na jeho návrat, protože za jeho nepřítomnosti se ujal vlády princ Jan, který se krutě¨ chová ke svým poddaným a chce se nechat korunovat králem. Neutěšenou situlaci v Anglii může zpravit pouze pevná ruka panovíka jako je Richard, kdežto Jan je bezcharakterní člověk, který touží po moci a jde mu o osobní zisk.
    • Cerdik z Rotherwoodu je Sas tělem i duší, který nenávidí Normany, franštinu, rytířství jejich zvyky a všechno co s nimi souvisí. Víc než o osobní prospěch mu jde o blaho Anglie a proto usiluje sňatek svojí svěřenkyně Roweny s Athelestanem z Coningsburgu, který je poslední potomek urozeného saského rodu. Athelstane s Rowenou pak mají usednout na králosvký trůn. Když zjistil, že se jeho jediný syn Wilfred zamiloval do Roweny, čímž mohl zničit jeho plány, vyhodil jej bez váhání z domu a přestal jej považovat za svého syna.
    • Velkou událostí pro lid a také soubojem mezi Sasy a Normany bylo utkání v Ashby. Jednalo se o rytířský turnaj, ve kterém se na stranu vyzývatelů postavili Brian de Bois-Guilbert, Reginald Front-de-Boef, Filip de Malvoisin a jejich přátelé. Proti nim se mohl postavit kdo chtěl, vesměs to byli potulní a nezkušení rytíři. Na utkání se přijel podívat i princ Jan a také Cedik, přestože rytířské souboje přinesli do Anglie Normané a on sám neuměl bojovat. A samozřejmě se zde sešlo mnoho lidí ze širokého okolí. Absolutním vítězem klíní se stal neznámý rytíř, který si nechal říkat „Vyděděný rytíř“ a nikdo neznal jeho pravé jméno, velkou zásluhu na jeho vítěztví měl i další neznámý rytíř, který dostal od diváků jméno Černý rytíř nebo také Černý louda. Tento Černý rytíř se však hned po konci utkání (přestože byl na vítězné straně) vytratil a v nepřítomnosti nemohl být vyhlášen vítězem. Vyděděný rytíř byl v závěru boje těžce raněn a když mu sundali brnění, zjistilo se, k velkému překlapení všech a k zděšení prince Jana, že je to Wilfred z Ivanhoe, přítel Richarda a také syn Cedrika Sasa. Ivanhoe byl známý po celé Anglii z vyprávění poutníků a rytířů, kteří se vraceli ze Svaté země.
    • Poražení rytíři se ale jen tak nevzdali a přepadnou výpravu Cedrika Sasa, ze které se zachrání pouze nevolníci šašek Wamba a pasák sviní Gurth. Zbytek výpravy uvězní na Front-de-Boefově hradě Torquilstonu. Mezi vězni je Cedrik, Athelstane, Rowena, ale také žid Izák z Yorku a jeho krásná dcera Rebeka, kteří se přidali k výpravě, těsně před tím než je přepadli. Izák byl velmi bohatý žid a lichvář, který půjčoval peníze šlechticům i princi Janovi. Rebeka se ujala zraněného Ivanhoa a přepravovala ho v nosítkách a ošetřovala ho. I Ivanhoe byl mezi zajatými, ale nikdo z únosců o něm nevěděl.
    • Wamba a Gurth se snažili osvobodit svého pána. Velmi jim přitom pomohl muž, který si říkal Locksley, ale známější je asi jeho další jméno Robin Hood. Svolal z širokého okolí všechny své zbojníky a vesničany a obléhali Torquilstone. Útočníkům veleli Robin Hood a Černý rytíř, který předtím záhadně ujel z Ashby. Černý rytíř si počínal v boji velmi statečně a neohroženě. Jeho rukou padl Front-de-Boef a zajal De Bracyho. Jediný kdo uprchl byl Bois-Guilbert, ale unesl Rebeku. Torquilstne byl spálen a zajatci osvobozeni.
    • V závěrečném souboji o Rebečin život bojují proti sobě Bois-Guilbert a Ivanhoe. Vítězně odchází z bojiště Ivanhoe a Rebeka je volná. Černý rytíř už nemusí skrývat svou pravou tvář a ukazuje se, že je to Richard Lví Srdce. Spiknutí prince Jana již bylo zmařeno a on už se může bez obav usednout na trůn.
    • Cedrik zjišťuje, že po sňatku netouží Athelstane ani Rowena a navíc pokud je králem Richard, který má podporu lidu nemůže se Saský panovník ujmout. Takže svatbě mezi Ivanhoem a Rowenou již nic nebrání.
    • Mazaný šašek Wamba a poctivý pasák sviní Gurth jsou mistrovsky ztvárněné postavy, které zastupují v knize prostý lid. Wamba je chytrý, lišácky moudrý a prohnaný, Gurth je srdečný, dobrotivý a poctivý. Oba dva jsou nevolníci a jsou na život a na smrt oddaní svému pánovi. Právě oni dva jsou strůjci osvobození Cedrika. Dalo by se říct, že jejich vlastnosti, charakter a myšlení jsou v knize lépe popsány než hlavní postava Ivanhoea a jsou nejvěrohodnějšími postavami.
  4. Myšlenky: Scott líčí historii pravděpodobně proto, že chce v rozboru dějin najít odpověd pro své součastníky na problémy které se začaly objevovat s rozvojem průmyslu. Chtěl postihnout zákonitost se kterou se vývoj lidské společnosti neustále opakuje čerpat z toho poučení pro přítomnost.
    • V postavě rytíře Ivanhoea jsou soustředěny v podstatě všechny kladné vlastnosti, které může rytíř mít. Proti němu je postaven Bois-Guilbert, jehož charakter vyjadřuje v protikladu k Ivanhoeově povaze úpadek rytířství. Ivanhoeův boj má však mnohem širší smysl. Vyjadřuje zápas čestného člověka a zdravého rozumu proti neúprosnému středověkému zákonu, tmářství, předsudkům a sobeckému chování.
    • V díle jsou patrné typické znaky romantismu, jako nešťastná láska, která nemůže být opětována, hrdinové jsou vzorem cti,mravní ušlechtilosti a vlastenectví.
  5. Jazykové zpracování: Velkým přínosem knihy je celkové vyjádření celkové atmosféry doby. Autor Používá někdy latinské výrazy a jsou zde podrobné popisy, líčení a charakteristiky. Přesto kniha neztrácí na čtivosti a děj má spád.

Hlavní postavou je samozřejmě Ivanhoe, králem oceněný rytíř, jež se vrací ze Svaté země v přestrojení. Zúčastní se důležitého rytířského turnaje, kde ho od prohry zachrání tajemný černý rytíř. Ivanhoe tuto těžkou bitvu vyhrává a po odhalení své tváře upadá do bezvědomí na následky svých zranění. Je ošetřován dcerou žida z Yorku, Rebekou, která se do něj zamiluje. Rowena je i s Cedricem a přáteli unesena templářem Front-de-Boef , který tak chce získat její ruku. Do únosu se nešťastně zaplete i Rebeka s Izákem a tajemným raněným mužem na nosítkách (což byl Ivanhoe). Všichni jsou odvedení na hrad, kde každý z členů únosců projevuje své já: Front-de-Boef chce Rowena za ženu, ta ale miluje Ivanhoa, tak jej odmítá, Bois-Gilbert přemlouvá Rebeku k sňatku, ta však miluje také Ivanhoa, a taky jej odmítá, baron de Bracy chce z Izáka, žida Yorského jen „vymlátit“ nekřesťanské peníze. Hrad je ale dobyt vojáky pod vedením šaška Wamby, pasáka vepřu Gurtha, lučištníka Robina Hooda a černého rytíře, ze kterého se později vyklube Richard Lví srdce, král anglický.
Druhý konflikt nastává, když templářský řád chce upálit Rebeku za to, že kouzly očarovala Bois-Gilberta a ten se do ni zamiloval. Přitom byla ona násilně odvlečena na samotnou preceptor templářů, kde ji chtěl ukrýt. Ivanhoe však za ni vybojuje soud bojem, kde se pyšný Bois-Gilbert nakonec nechá zabít, neboť ho jeho svědomí trápilo k smrti. Rebeka nakonec odjíždí z Anglie z nešťastné lásky, Richard odpouští bratru Janovi spiknutí a usedá znovu na trůn a Rowena se vdává za Ivanhoa.

Ivanhoe je popisován jako spravedlivý a bitvami zkušený rytíř, v jehož srdce leží královo zdraví.
Rowena, schovanka Ivanhoeva otce, působí jako tvrdá žena, ale v duší pláče pro svého milého.
Cedric Sas, Ivanhovův otec, pyšný a tvrdý Sas, jež pláče pro svého syna, ale navenek ho hluboce nenávidí.
Wamba, Cedricův šašek, jež vyniká svou důvtipností a inteligentní drzostí, kterou vysvětluje tím „že hlupákovi to občas nemyslí“, je vlastně nejchytřejší postavou v románu.
Gurth, Cedricův pasák prasat, je loajální sluha, kterému to příliš nemyslí, ale má srdce na pravém místě.
Izák, žid Yorský, velice lakomý kupec, jež se nešťastnou náhodou dostává snad do všech zápletek v knize.
Rebeka, Izákova dcera, velice krásná orientální dívka, jež dokáže léčit pomocí bylin.
Robin Hood, mistr lučištník, který se snaží dostat rodnou Anglii z rukou králova bratra Jana.
Černý rytíř, král Richard, statečný a spravedlivý král, jež byl v zajetí.
Bois-Gillbert, normanský templář, velice namyšlený a ctižádostivý, který jde „přes mrtvoly“.

Děj je usazen v 12. st. v Anglii, za dob křížových výprav, které se účastní také král.

Plán
Hlavní téma celého románu je boj mezi hrdými saskými šlechtici a namyšlenými normanskými šlechtici společně s templáři, jež považovali Sasy za barbary a pohrdali jimi. Chtěli „zkulturnit“ Anglii, jak sami říkali.
Vedlejší téma je láska mezi hlavními hrdiny.
Zápletek je zde mnoho: od turnaje v Ashby, po dobytí Torquilstonu až po boje na život a smrt za Rebečinu svobodu.

Příběh je chronologicky psán v 38 kapitolách. Walter Scott absolutně vyniká svou schopnosti detailně popisovat osoby a místa. Používá spoustu kontrastů, například ctižádostivý templář, mnich který se živí vínem a zvěřinou, přitom žije v dřevěné chajdě v lese u pramenu vody jakoby žil o vodě a bobulích, atd…
Porovnává se nejčastěji kultura anglická s orientální a Normané se Sasy.

Spisovný jazyk – Sasové, Robin Hood, Král, zbojníci a angličtí lupiči
Odborné termíny – Turnaje, Normané
Nespisovný jazyk – Francouzští šlechtici
Dialekt – Gurth, Wamba
Vulgarismy – Izák, Bratr Tuck
Slang – Černý rytíř s Tuckem
Nejčastější označení: ty pse!

Rozbor českého překladu

(Přeložil Jaroslav Kraus.)

Jazykový plán

Útvary jazyka: Knížní a archaická čeština ve vypravování. Přímá řeč u rytířů je zde zčásti zidealizovaná do spisovné a knižní podoby, u nižších vrstev je potom realističtější a obyčejnější. V přímé řeči francouzské a saské výrazy, pro vykreslení atmosféry a napětí mezi saskou tvrdou přímostí a vnucovanými francouzskými manýry.

Textové prostředky: Styl vyprávěcí střídá styl popisný a charakterizační. Dialogy. Řeč postav je přímá.

Tematický plán

Námět: Z minulosti, příběh se odehrává v době anglického krále Richarda Lví Srdce a době a prostředí rytířských klání.

Téma: Nemá hlavní téma, jedná se o pospojování více dějových linií:

  • První dějovou linií je příchod Ivanhoa a krále Richarda zpět do vlasti a jejich účast na rytířském turnaji, což je spojeno i s důkladným popisem pravidel rytířských turnajů.
  • Druhou je příběh Rebeky, jejího otce a jejich domu.
  • Třetí dejovou linkou je potom situace, kdy má být Rebeka upálena jako čarodějnice a kdy v Bois-Guilbertovi svádí vnitřní válku láska s rytířskou ctí a kariérou.

Děj: Realizuje se v událostech.

Postavy: Charakteristika postav přímo (konstatováním) i nepřímo (samotným jednáním).

  • Ivanhoe – Není hlavní postavou, ve větší míře se objevuje jen na začátku a na konci,příliš jednobarevný, jeho charakter není nijak zvlášť rozvinut.
  • Sas Cedrik – Zastánce starých, dobrých časů, tvrdý, zásadový a nesmlouvavý muž řídící se ještě před rytířskými severskými zásadami cti.
  • Brian de Bois-Guilbert – zajímavá postava, křižák a válečný veterán, s divokým srdcem plným tužeb a neklidu, který jako pravý hrdina romantického románu cítí lásku, která nemůže být opětována a to hlavně z důvodů společenských norem
  • Rebeka – Židovka a přírodní léčitelka, přestože cítí, jak jsou na tom židé špatně, sama s tím nechce nic dělat a také přijímá tyto dogmata za své – odmítá Bois-Guilberta kvůli jeho křesťanské víře.
  • Rowena – Urozená žena, pravá katolička a Ivanhoeova manželka, povahově podobná svému muži.
  • Richard Lví Srdce – Anglický král, pravý romantický válečník, divoký, svobodný a nespoutaný panovník.

Prostředí: Skutečné, místně určité. Jihoanglická chladná vřesoviště, temné lesy nebo bytelné hrady.

Kompoziční plán

Jedná se o historický román.

Kompoziční postupy: Chronologický postup v celém vyprávění.

Vztah dějových linií: Řetězový, návaznost událostí.

Vnitřní výstavba děje:

  • Expozice – Představení postav a kraje.
  • Kolize – Přichází při střetu křesťanství s rozumem, při střetu Sasů s Francouzi.
  • Krize – Bezradnost Bois-Guilberta, odsouzení Rebeky k upálení. (Děj však není jako celek ani retardován, ani gradován, k obojímu dochází jen lokálně.)
  • Závěr – Šťastný pro Ivanhoa a Rowenu, rezignací pro Rebeku, která ač milovala Ivanhoa, musela odcestovat ze země.

Ivanhoe – rytíř, přítel a ochránce Richrada Lví Srdce
Richard Lví Srdce – právoplatný anglický král
princ Jan – bratr Richrada, ujal se vlády v jeho nepřítomnosti
Cedrik z Rotherwoodu – otec Ivanhoea, pro své vlastenectví získal přívlastek Sas
Athelstane z Coningsburghu – přítel Cedrika Sasa, urozený saský šlechtic
Rowena – svěřenkyně Cedrika Sasa
Bois-Guilbert – rytíř, přední člen templářského řádu, účastnil se křížových výprav
Wamba – Cedrikův šašek, nevolník
Gurth – pasák sviní, nevolník
Obsah díla: Historický román z dějin Anglie a Skotska. V knize je vylíčen konflikt dvou kultur – Normanské a Saské. Autor jednoznačně sympatizuje se saskou šlechtou a myslí, že můžou zachránit Anglii. Urozenou saskou šlechtu zde zastupuje Athelstane z Coningsburghu a Cerdik z Rotherwoodu, proti nim stojí normanští šlechticové baron Front-de-Boeuf a Philip de Malvoisin, dvořané Fitzurse a de Bracy, templář Bois-Guilbert, kteří podporují Richadrova bratra Jana. Richard Lví Srdce byl uvězněn při návratu z křížové výpravy v Rakousku a v Anglii prostý lid neprpělivě čeká na jeho návrat, protože za jeho nepřítomnosti se ujal vlády princ Jan, který se krutě¨ chová ke svým poddaným a chce se nechat korunovat králem. Neutěšenou situlaci v Anglii může zpravit pouze pevná ruka panovíka jako je Richard, kdežto Jan je bezcharakterní člověk, který touží po moci a jde mu o osobní zisk.
Cerdik z Rotherwoodu je Sas tělem i duší, který nenávidí Normany, franštinu, rytířství jejich zvyky a všechno co s nimi souvisí. Víc než o osobní prospěch mu jde o blaho Anglie a proto usiluje sňatek svojí svěřenkyně Roweny s Athelestanem z Coningsburgu, který je poslední potomek urozeného saského rodu. Athelstane s Rowenou pak mají usednout na králosvký trůn. Když zjistil, že se jeho jediný syn Wilfred zamiloval do Roweny, čímž mohl zničit jeho plány, vyhodil jej bez váhání z domu a přestal jej považovat za svého syna.
Velkou událostí pro lid a také soubojem mezi Sasy a Normany bylo utkání v Ashby. Jednalo se o rytířský turnaj, ve kterém se na stranu vyzývatelů postavili Brian de Bois-Guilbert, Reginald Front-de-Boef, Filip de Malvoisin a jejich přátelé. Proti nim se mohl postavit kdo chtěl, vesměs to byli potulní a nezkušení rytíři. Na utkání se přijel podívat i princ Jan a také Cedik, přestože rytířské souboje přinesli do Anglie Normané a on sám neuměl bojovat. A samozřejmě se zde sešlo mnoho lidí ze širokého okolí. Absolutním vítězem klíní se stal neznámý rytíř, který si nechal říkat „Vyděděný rytíř“ a nikdo neznal jeho pravé jméno, velkou zásluhu na jeho vítěztví měl i další neznámý rytíř, který dostal od diváků jméno Černý rytíř nebo také Černý louda. Tento Černý rytíř se však hned po konci utkání (přestože byl na vítězné straně) vytratil a v nepřítomnosti nemohl být vyhlášen vítězem. Vyděděný rytíř byl v závěru boje těžce raněn a když mu sundali brnění, zjistilo se, k velkému překlapení všech a k zděšení prince Jana, že je to Wilfred z Ivanhoe, přítel Richarda a také syn Cedrika Sasa. Ivanhoe byl známý po celé Anglii z vyprávění poutníků a rytířů, kteří se vraceli ze Svaté země.
Poražení rytíři se ale jen tak nevzdali a přepadnou výpravu Cedrika Sasa, ze které se zachrání pouze nevolníci šašek Wamba a pasák sviní Gurth. Zbytek výpravy uvězní na Front-de-Boefově hradě Torquilstonu. Mezi vězni je Cedrik, Athelstane, Rowena, ale také žid Izák z Yorku a jeho krásná dcera Rebeka, kteří se přidali k výpravě, těsně před tím než je přepadli. Izák byl velmi bohatý žid a lichvář, který půjčoval peníze šlechticům i princi Janovi. Rebeka se ujala zraněného Ivanhoa a přepravovala ho v nosítkách a ošetřovala ho. I Ivanhoe byl mezi zajatými, ale nikdo z únosců o něm nevěděl.
Wamba a Gurth se snažili osvobodit svého pána. Velmi jim přitom pomohl muž, který si říkal Locksley, ale známější je asi jeho další jméno Robin Hood. Svolal z širokého okolí všechny své zbojníky a vesničany a obléhali Torquilstone. Útočníkům veleli Robin Hood a Černý rytíř, který předtím záhadně ujel z Ashby. Černý rytíř si počínal v boji velmi statečně a neohroženě. Jeho rukou padl Front-de-Boef a zajal De Bracyho. Jediný kdo uprchl byl Bois-Guilbert, ale unesl Rebeku. Torquilstne byl spálen a zajatci osvobozeni.
V závěrečném souboji o Rebečin život bojují proti sobě Bois-Guilbert a Ivanhoe. Vítězně odchází z bojiště Ivanhoe a Rebeka je volná. Černý rytíř už nemusí skrývat svou pravou tvář a ukazuje se, že je to Richard Lví Srdce. Spiknutí prince Jana již bylo zmařeno a on už se může bez obav usednout na trůn.
Cedrik zjišťuje, že po sňatku netouží Athelstane ani Rowena a navíc pokud je králem Richard, který má podporu lidu nemůže se Saský panovník ujmout. Takže svatbě mezi Ivanhoem a Rowenou již nic nebrání.
Mazaný šašek Wamba a poctivý pasák sviní Gurth jsou mistrovsky ztvárněné postavy, které zastupují v knize prostý lid. Wamba je chytrý, lišácky moudrý a prohnaný, Gurth je srdečný, dobrotivý a poctivý. Oba dva jsou nevolníci a jsou na život a na smrt oddaní svému pánovi. Právě oni dva jsou strůjci osvobození Cedrika. Dalo by se říct, že jejich vlastnosti, charakter a myšlení jsou v knize lépe popsány než hlavní postava Ivanhoea a jsou nejvěrohodnějšími postavami.
Myšlenky: Scott líčí historii pravděpodobně proto, že chce v rozboru dějin najít odpověd pro své součastníky na problémy které se začaly objevovat s rozvojem průmyslu. Chtěl postihnout zákonitost se kterou se vývoj lidské společnosti neustále opakuje čerpat z toho poučení pro přítomnost.
V postavě rytíře Ivanhoea jsou soustředěny v podstatě všechny kladné vlastnosti, které může rytíř mít. Proti němu je postaven Bois-Guilbert, jehož charakter vyjadřuje v protikladu k Ivanhoeově povaze úpadek rytířství. Ivanhoeův boj má však mnohem širší smysl. Vyjadřuje zápas čestného člověka a zdravého rozumu proti neúprosnému středověkému zákonu, tmářství, předsudkům a sobeckému chování. V díle jsou patrné typické znaky romantismu, jako nešťastná láska, která nemůže být opětována, hrdinové jsou vzorem cti,mravní ušlechtilosti a vlastenectví.
Jazykové zpracování: Velkým přínosem knihy je celkové vyjádření celkové atmosféry doby. Autor Používá někdy latinské výrazy a jsou zde podrobné popisy, líčení a charakteristiky. Přesto kniha neztrácí na čtivosti a děj má spád.
Ukázka:
„A já se tu válím v posteli jako líný mnich,“ zvolal Ivanhoe, „zatímco boj, který rozhoduje o mém životě bojují jiní! – Podívej se ještě jednou z okna, děvenko, ale dej si pozor, ať si tě nezvolí za cíl některý ze střelců. – Podívej se nenastupují-li k útoku.“
Rebeka šla znovu k mřížoví s trpělivou odvahou a posílena zbožnými myšlenkami, jimiž se mezitím oddala; kryla se však , aby ji zdola nezahlédli. „Co vidíš, Rebeko?“ dotazoval se raněný rytíř.
„Jen mračno šípů – přeletují tak hustě, že se dělají mžitky před očima, a zakrývají lukostřelce, kteří je vysílají.“
„To nemůže dlouho trvat,“ řekl Ivanhoe, „nepokusí-li se ztéci hrad čirou silou zbraní, šípy málo zmohou proti kamenným hradbám a opevněním. Dívej se po rytíři se zámkem, krásná Rebeko, co ten podniká; neboť jak pán, tak i kmán.“
„Nikde ho nevidím,“ odpověděla Rebeka.
„Hanebný zbabělec!“ zvolal Ivanhoe. „Utekl od kormidla, když se bouře nejvíce rozpoutala!“
„Neutekl! Neutekl!“ vykřikla Rebeka. „Už ho vidím! Teď vede četu mužů k palisádám předvalu. A už rvou ze země kůly a vyvracejí palisády; štípají ohradu sekyrami. Jeho vysoký černý chochol se nad zástupem jako havran nad polem mrtvých. Už prorazili ohradu – hrnou se průlomem dovnitř! Ženou je zpět! – Front-de-Boeuf jde v čele obhájců, vidí jeho obrovské čelo čnít nad klubkem lidí. Znovu se tlačí k průlomu. Bojují o průchod – muž proti muži, zblízka! Bože Jakubův! Jako když se srazí dva divoké proudy. – Srážka dvou oceánů hnaných proti sobě větrem a bouří!“ Odvrátila hlavu od mříže, jako by už nemohla snést tak hroznou podívanou.
„Jen se dívej, Rebeko,“pobízel ji Ivanhoe, který si nesprávně vyložil její pohyb. „Lukostřelba asi troch polevila, neboť bojují muž proti muži. – Dívej se, teď už to není tak nebezpečné.“
Rebeka skoro ihned vyhlédla a vykřikla: „Svatí proroci zákona! Front-de-Boeuf a Černý rytíř se drží v křížku v průlomu! Jejich bojovníci se dívají na souboj a křičí. Kéž nebesa přijdou na pomoc utlačeným a zajatým!“ Pak vyrazila hlasitý výkřik a zvolala: „Padl! – Padl!“
„Kdo padl?“ vykřikl Ivanhoe. „Panno Maria, kdo padl, mluv!“
„Černý rytíř,“ odpověděla Rebeka ztichlým hlasem; ale hned nato propukla v radostný jásot: „Ne! Ne! Blahoslavený je Pán zástupů! je zase na nohou! A bojuje, jako byměl v paži sílu dvaceti mužů – meč se mu zlomil – vytrhl jednomu střelci z rukou sekyru a teď zasazuje Front-de-Boeufovi ránu za ranou – obr se naklání a potácí se jako dub pod sekyrou dřevorubce. Padá – padá!“
„Front-de-Boeuf?“ zvolal Ivanhoe.
„Ano, Front-de-Boeuf!“ potvrdila Židovka

Jazykový plán

  • Původně psáno spisovnou, leč knižní a archaickou angličtinou, překlad do knižní a archaické češtiny
  • Pasáže popisu jsou psány spisovně, s archaismy, nezaujatě, občas s poetismy, posouvají děj, popisné pasáže omezeny na nezbytnou délku, těžiště knihy je v epice
  • Přímá řeč u rytířů zidealizovaná do spisovné a knižní podoby, u nižších vrstev realističtější a obyčejnější
  • V přímé řeči francouzské a saské výrazy, pro vykreslení atmosféry napětí mezi saskou tvrdou přímostí a vnucovanými francouzskými manýry (např. na začátku porovnává šašek Wamba Saská a Francouzská slova, nachází se zde spousta alegorie)
  • Většina příběhu se odehrává během krátkých epických pasáží, nejvíce místa zde však dostávají dialogy, které sice přímo děj neposouvají, nicméně lépe vykreslují charaktery postav
  • Walter Scott se ukázal jako mistr slova, neboť přesně odhaduje situaci, kdy je třeba použít dlouhých vět s mnoha přívlastky (které vyvolávají estetický dojem) a kdy je třeba rychlého spádu, krátkých vět, výkřiků a neukončené přímé řeči
  • Typicky jsou řešeny souboje – nejprve dlouze vyzdvihovány kvality bojovníků a v jakémsi statickém obraze popsáno bojiště před vypuknutím řeže, potom rychlý přechod do krátkých vět, sloves a jiných futuristických prvků
  • V popisných pasážích jsou často používány vsuvky, věty často děleny středníky, což napomáhá udržet během věty spád a akci, přestože je třeba již pojednávat o něčem jiném

Tematický plán

  • Jsou zde v podstatě dvě hlavní témata, jenž se autor rozhodl během knihy řešit a oboje jsou to problémy nacházející se mimo děj, dějem však uvozované a přenášené do čtenářovy mysli nenásilnou, sugestivní cestou
  • Jsou to dva důležité problémy, podle mého soudu mnohem důležitější, než řeší mnoha jiných autorů a týkají se i dnešní doby
  • Jedná se o kontrasty dvou jevů, z nichž každý má své kvality – je zde kontrast mezi Sasy (barbary, tvrdými ale přirozeně čestnými a upřímnými) a Francouzy (vznešení, vyspělí, ale zrádní – jako jedovatý had v bohatě barvených přikrývkách) a mezi křesťanstvím (které sice přináší morálku, ale také mnoho zhoubných věcí, které ovlivňují náš svět i dnes, i když už nemá náboženství takový vliv, ale promítlo se do světové morálky a kultury – především ulpívání na dogmatech a jejich přejímání za svou pravdu, dále přesunutí všeho dobrého, lidského a účelného mimo život [čímž byl život sám připraven o těžiště vůbec, jak řekl F. Nietzsche], potlačení pudů dále, než je zapotřebí pro ochranu slabších a inklinace k masochismu) a zdravým, přirozeným rozumem, který je zde vlastní židům a také Brianovi de Bois-Guilbertovi – rytíři, který prošel tolika válkami, že se už nebojí ani hněvu církve a který se zamiluje do židovské dívky Rebeky; na stranu křesťanství je naopak stavěna morální čistota a čest právě rytíře Ivanhoa
  • Kniha nemá jeden samostatný děj, který by procházel celou knihou, spíše více delších dějových úseků, které kdyby nebyly tak mistrovsky pospojované jako v této knize, působily by jako jednotlivé povídky s podobnými hrdiny a ze stejného prostředí
  • První dějovou linií je příchod Ivanhoa a krále Richarda zpět do vlasti a jejich účast na rytířském turnaji, spojeno s důkladným popisem pravidel rytířských turnajů
  • Na ní plynule navazuje děj ohledně Rebeky, jejího otce a jejich domu; zatímco převáží zraněného Ivanhoa, jsou napadeni a uvězněni na jednom hradě – dlouhým časovým úsekem je jejich obležení v této pevnosti a to jak ohledně událostí na samotné hradě (především jednotlivých dialogů) tak ohledně bojů a lstí, jimiž se rozhoduje o dobytí či nedobytí hradu
  • Dalším dějovým úsekem je potom situace, kdy má být Rebeka upálena jako čarodějnice a kdy v Bois-Guilbertovi svádí vnitřní válku láska s rytířskou ctí a kariérou
  • Postavy:
    • Ivanhoe – paradoxně, ač je podle něj kniha pojmenovaná a měl by být hlavním hrdinou, jeho úloha je jen malá na začátku a na konci knihy, jinak je téměř neustále těžce raněn a v bezvědomí, oproti ostatním postavám se s ním těžko sympatizuje ze dvou důvodů – je příliš jednobarevný a jeho charakter není dostatečně ukázán
    • Sas Cedrik – zastánce starých, dobrých časů, tvrdý, zásadový a nesmlouvavý muž řídící se ještě před rytířskými severskými zásadami cti
    • Brian de Bois-Guilbert – zajímavá postava, křižák a válečný veterán, s divokým srdcem plným tužeb a neklidu, který jako pravý hrdina romantického románu cítí lásku, která nemůže být opětována a to hlavně z důvodů společenských norem
    • Rebeka – jedna z nejzajímavějších postav, židovka a přírodní léčitelka, přestože cítí, jak jsou na tom židé špatně, sama s tím nechce nic dělat a také přijímá tyto dogmata za své – odmítá Bois-Guilberta, protože je křesťan (kdybych knihu psal já, tak s Rebekou uteče a po cestě pozabíjí všechny templáře, kteří se mu postaví do cesty)
    • Rowena – urozená žena, pravá katolička a Ivanhoeova manželka, stejně černobílá (no, spíše jen bílá) jako její muž
    • Richard Lví Srdce – pravý romantický válečník, divoký, svobodný a nespoutaný panovník, hovoří se o něm také úplně na konci knihy, kde je zmínka o tom, jak pro svou vášnivost padl při obléhání jedné tvrzi
    • Locksley – známější spíše jako Robin Hood, hrdina mnoha jiných uměleckých děl, zde pravděpodobně poprvé zmíněn v umělé literatuře, loupežník, oddaný však svému Saskému pánovi, něco jako Francis Drake nebo Katsumoto
  • Prostředím, v němž se příběh odehrává, jsou jihoanglická chladná vřesoviště, temné lesy a bytelné hrady
  • Dílo je pojato jako romantické, esteticky působící, vyprávějící o archetypálních hrdinech

Kompoziční plán

  • Děj není ani retardován, ani globálně gradován, k obojímu dochází jen lokálně pro vytvoření správného efektu
  • Jednotlivé dějové linie sériově za sebou
  • Expozice začíná představováním postavem a kraje, končí během rytířského turnaje, kdy už jsme dostatečně seznámení s reáliemi, postavami a vztahy mezi nimi
  • Kolize přichází při střetu křesťanství a rozumu, při střetu Sasů a Francouzů
  • Krize nastává ve chvílích, kdy je Bois-Guilbert bezradný a v rozporu, Rebeka odsouzená k upálení
  • Závěr je šťastný pro Ivanhoa a Rowenu, rezignací pro Rebeku, která ač milovala Ivanhoa, musela odcestovat ze země

Směr:

Romantismus: Umělecký směr 1. pol. XIX. stol. Formoval se mezi dvěma revolucemi – 1789 ve Francii a 1848 v celé Evropě. Název pochází z francouzského romantique = tajemný, fantastický. Romantismus kladl důraz na původnost, osobitost autora, na bezprostřední zážitek, na city a fantazii. Hlavní hrdina, který často splývá s autorem, byl výjimečný, často osamělý jedinec. Základním motivem se stal konflikt mezi individuem jako tvůrcem snů a ideálů a společností, v níž převládaly peněžní vztahy. Východiskem v tvorbě byl obdiv k minulosti, mystice, lidové slovesnosti, exotice a přírodě, únik do vlastního nitra. Láska jako jedno z hlavních témat zůstávala zpravidla nenaplněná. Vznikaly zejména lyrické balady a básnické povídky (poemy).

Obecně:

Walter Scott (1771-1832) – básník, prozaik a sběratel skotských lidových balad; trvale se zapsal do vývoje evropské prózy jako zakladatel historické povídky a historického románu. Zajímal se o skotskou a anglickou minulost, obdivoval díla gotické kultury, miloval středověké hrady, putoval po horách rodného Skotska. Začínal jako básník, ale velice záhy přešel k próze.

Ivanhoe (1819) – ze středověkých anglických dějin, z doby vlády Richarda Lví srdce (stejně jako Srdce Edinburgu).

Podrobně:

Děj se odehrává ve střední Anglii na sklonku XII. stol., v době, kdy se král Richard Lví srdce vracel z křížové výpravy a ze zajetí do vlasti, spravované jeho intrikánským bratrem Janem, v níž vzrostla moc jednotlivých normanských šlechticů, kteří terorizovali lid a pošlapávali práva staré saské šlechty. Rozvíjí se ve 2 liniích: základem první je konflikt dvou kultur – normanské, rytířské (jejímiž představiteli jsou templář Bois-Guilbert, baron Front-de-Boeuf a Philip de Malvoisin a dvořané Fitzurze a de Bracy) a saské (již představuje odumírání rodová šlechta Athelstane z Conningsburgu a Cedric z Rotherwoodu), zápletku druhé vytvářejí dva překrývající se „milostné trojúhelníky“ (Ivanhoe – Cedrikova schovanka, bohatá dědička Rowena – židovka Rebeka; Bois-Guilbert – Rebeka – Ivanhoe). První konflikt – nastolen v rozsáhle epizodě turnaje v Ashby – vrcholí v dramatickém obléhání hradu Torquilstone, kdy jej řeší přímá účast lidu (symbolizované postavami pasáka vepřů Gurtha, šaška Wamby a vůdce lučištníků Locksleyho = Robina Hooda), který jedná v souladu se skutečnými zájmy státu (reprezentovanými králem, převlečeným za rytíře Černého lenocha – Le Noir Faineant) a jeho zásluhou je spiknutí prince Jana zmařeno. Druhý konflikt získává ústřední význam v závěru románu, kdy se posouvá od dílčích konfrontací aktivních a pasivních postav (Rebeka, Rowena, templář a Ivanhoe) na obléhaném Torquilstonu do obecně lidské podoby (odsouzení Rebeky jako čarodějnice v templářském preceptoriu a „boží soud“, prokazující její nevinu). Každá ze 44 kapitol je uvozena motem (úryvky zvl. z anglické poezie a dramat od Chaucera výše), někdy i vymyšlením („Stará tragédie“ aj.). Vydání z roku 1819 předchází předmluva ve formě mystifikujícího dedikačního dopisu „antikváři, důstojnému panu dr. Suchopárovi“ (Dryasdust), zdůvodňujících především výběr tématu z anglických dějin a způsob jeho zpracování. K vydání r. 1830 je připojen úvod, týkající se historických zdrojů a morální problematiky Ivanhoea.

Dichotomie (dělení na dvě části) je typická nejen pro syžetovou (schéma díla), ale i pro tematickou výstavbu I. Základní témata Scottových historických románů – proces vytváření nových národů a korespondence morálních rysů „lidské přirozenosti“ v jeho různých obdobích – dostávají v I novou funkci. Vytváření mytický obraz vzniku anglického národa z nové saské šlechty (Ivanhoe), která překonala odpor k normanské kultuře, a lidu, jenž spolu s ní přijímá mocenská práva rytířského panovníka Richarda I. Pro Scottův postup v I je na rozdíl od předchozích románů příznačný anachronismus (umístění nějaké věci, představy nebo jevu do jiné doby, než do které skutečně patří) celého děje (pastorální prostředí lidových balad o Robinu Hoodovi – Sherwoodský les, ahistorické zdůraznění antagonismu saské a normanské šlechty). Rovněž při hledání shodných, neměnných morálních hodnot dochází ke schematizaci (vytváření schémat) ve střetu pasivního hrdiny, nositele morálního postoje typického pro nastupující vyšší civilizaci, a zloducha, představitele historicky přežilé kultury. Ivanhoeovo vítězství nad templářem je pojato jako výraz působení univerzálního morálního zákona. Jedinou neschematizovanou postavou, jež v sobě vlastně nese celou morální problematiku konfliktu, je aktivní hrdinka Rebeka, jejíž společenské vyděděnectví není podmíněno majetkovými poměry ani kulturními rysy doby, v níž se I odehrává. Zobecněním Rebečina konfliktu se myt. ztvárnění histor. procesu v I nadřazuje téma celkové citové orientace jedince v něm. Proti schematizacím a generalizacím v tematické rovině je v I postavena různorodost motivické výstavby a stylu. I je syntézou mravoličného, dobrodružného a „gotického“ románu, příznačného svou pitoreskností a prolínáním lyr. (malířského) a dram. postupu v popisech a líčeních. Styl I charakterizuje pastiš (napodobenina jiného uměleckého díla) živých dialogů, melodramatických monologů, obšírných detailních popisů, prokládaná vložkami z autentické folklórní poezie i umělými baladami.

I je prvním Scottovým románem s jinou tematikou než ze skotské historie. Vznikl převážně na podzim 1819 a byl vydán v Edinburghu jako dílo „autora Waverley“ pod novým pseudonymem Laurence Templeton. Jméno hrdiny převzal Scott z lidové balady, v níž označovalo název panství nebo dvorce. Jako látku k I uvádí Scott Chaucerovy písně, Froissartovu kroniku, Auchinlecký rukopis (Wardourův rukopis zmiňovaný v textu je mystifikace) a starou baladu o Edwardovi IV. – Král a poustevík –, která se stala předlohou pro episodu Richardova setkání s „veselým mnichem“. Židovské téma bylo navozeno vyprávěním Scottova přítele o postavení židů v Německu; postava Izáka je utvářena podle postavy Shylocka v Shakespearově dramatu Kupec benátský. V XIX. stol. byl Ivanhoe téměř jednomyslně považován za nejlepší Scottův román v Anglii i v ostatní Evropě. Mnoho filmových adaptací (Thorpe – 1952; Tarasov – 1982 aj.).

Po dobu, co byl král Richard Lví srdce držen v německém zajetí, stala se Anglie dějištěm násilí a kořistnictví normandských šlechtických rodů, zápolících se saským živlem. Původu saského je též Wilfred of Ivanhoe, „vyděděný rytíř“, druh Richardův na křížové výpravě. Vrátil se do Anglie a ucházel se o ruku lady Roweny, saské princezny. Ale její otec měl s ní jiné plány: chtěl ji provdat za potomka saského krále Alfreda Velikého a tak uvést opět saskou dynastii na anglický trůn. Při turnaji, na němž zápasí šlechtici normandští a saští, Ivanhoe zvítězil za pomoci neznámého černého rytíře – tím byl sám Richard Lví srdce, který, vykoupen matkou ze zajetí, se tajně vrátil. Wilfred byl při turnaji zraněn. Ošetřovala ho na jednom hradě krásná židovka Rebeka, která ho milovala. Ale hrad byl přepaden a dobyt a Rebeku unesli templáři. Jejich velmistr se vrátil z Palestiny, a snad i proto prohlásil Rebeku za čarodějnici, která musí být upálena na hranici. Na její prosbu dovolil velmistr, aby o její vině rozhodl souboj. Ivanhoe se stal jejím obráncem a přemohl v zápase zástupce templářů. Osvobozená Rebeka pak odjela do Granady, aby nalezla mezi muslimy ochranu, které se jí nedostalo u křesťanů. Král Richard se potom přičinil, aby se Ivanhoe mohl oženit s lady Rowenou.