Sofoklés – Oidipus král

1) Tento příběh jsem četla v souboru Sofoklových tragédií. Kniha byla vydána v Praze roku 1975. Sofoklés napsal Oidipa krále kolem roku 427 př.n.l. Je to tragické veršované drama, které je sice napsané ve verších, ale ty verše se málokdy rýmují.

 

2) Není to vyprávění, je to divadelní hra, takže jsou to samé dialogy. Vnímání děje není omezené na jednu postavu, je to prostě jako bychom seděli v divadle, jako scénář.

„KNĚZ DIŮV vyhlíží stranou

Jak vhodná jsou tvá slova! Tito zde

mi kynou právě, že již Kreón jde!

                OIDIPÚS vyhlíží

Ó Foibe, jako září jeho tvář,

kéž spásné štěstí též ho provází!

                KNĚZ DIŮV

Jde s milou zprávou, pokud soudit lze;

sic by mu vavřín hlavu nezdobil.

                OIDIPÚS

To zvíme hned; již došel na doslech –

Ó kníže, drahý švagře Kreonte,

rci, jakou zvěst nám neseš od boha?“

 

3) Postavy

– Oidipús: (doslova přeloženo „s opuchlýma nohama“) hlavní postava, thébský král. Byl moudrý, hezký, urostlý, odvážný. Vyrůstal u svých nevlastních rodičů, vlastní ho přikázali zabít, protože věštba jeho otci určila, že ho vlastní syn zabije a ožení se s jeho manželkou a svojí vlastní matkou. Jenže Oidipús díky pastýři přežil a byl vychován ve vedlejším království jako vlastní syn. Jednou mu jeden opilý muž řekl, že není svých rodičů, a tak šel do delfské věštírny. Dozvěděl se jen, že zabije svého otce a ožení se se svojí matkou, a proto utekl z domova od svých domnělých rodičů. Cestou nevědomky zabil svého pravého otce Láia a pomohl Thébám od zlé Sfingy. Vzal si ovdovělou královnu Théb Iokasté, aniž by tušil, že je jeho matka.

– Teiresiás: věštec. Všechno ví. I o Oidipově pravé minulosti.

– Iokasté: královna Théb, bývalá manželka krále Láia a v tragédii je manželkou svého syna Oidipa. Vystupuje jako hodná, milující manželka. Když zjistí, kým ve skutečnosti Oidipús je, psychicky to nevydrží a oběsí se.

– Kreón: bratr Iokasté a švagr a zároveň strýc Oidipa. Také má spoluúčast na vládě.

 

4) Děj

Děj se odehrává za doby mytické v Thébách.

Oidipús řeší v Thébách problém – toto město postihl veliký mor. Pošle si proto pro věštbu, co má udělat, aby mor skončil, a zjistí, že musí zabít nebo vyhnat vraha krále Láia, a proto začne vraha hledat. Teiresiás mu naznačí, že vrahem je on, ale on tomu nevěří a pohádá se s ním i s Kreónem. Od pastýře se ale nakonec dozví svůj pravý původ, i jak se dostal ke svým nevlastním rodičům, a dojde mu, že krále Láia, svého otce, opravdu zabil on a pak si vzal svoji matku. Ta, když se to dozví, se, jak už jsem psala, oběsí a Oidipus se oslepí, protože je zoufalý z toho, co (sic nevědomky) udělal. Kreón mu však odpustí a vyhnat ho z Théb se mu nechce.

„POSEL

Zvěst prvou ráze říci lze i slyšet:

již zhaslo oko božské Iokasty!

                NÁČELNÍK SBORU

Ta přeubohá! Kterak zemřela?

                POSEL

Svou vlastní rukou. Nezřeli jste ji,

a nejsmutnější dojem ušel vám;

však vylíčím vám dle své paměti,

jak dotrpěla žena nešťastná –

Když pobouřena vběhla do domu,

hned rovnou do ložnice pádila,

rvouc vlasy oběma si rukama.

I uzamkla se sama v pokoji

a volá Láia dávno mrtvého

a vzpomíná si dávných objetí,

jichž plodem zhynul sám a matku, ji,

tu nechal v hříchu rodit synu svému.

A loži klnula, kde zrodila

k své bídě z chotě chotě, z dítěte

své děti – Jak pak skonala, již nevím;

smrt její nemohli jsme sledovat.

Vždyť vrazil náhle dovnitř Oidipús,

a na něj hleděli jsme, kterak řádí. …“

 

5) Celý příběh se odehrává na jednom místě – před Oidipovým palácem v Thébách, nikde jinde.

 

6) Čas v příběhu je stále přítomný a tak, jak se odehrává v příběhu, se odehrává i ve skutečnosti. Protože to je divadelní hra, probíhá to všechno v přítomnosti a celý děj se odehraje během těch dvou hodin, stejně jako bychom to četli sami, nahlas.

 

7) Vyprávění je spisovné, trochu archaické.

NÁČELNÍK SBORU

Ach, dosti dosti již slov, když tolik se souží vlast!

Nechť na tom zůstane již, že takto skončeno vše!“

Často autor používá přechodníky a zvláštní formulaci slov (zřejmě z toho důvodu, že to je básnické vyprávění).

                „KREÓN

Půjdu, zneuznán

jsa tebou, těmito však stejně ctěn –“

 

                „IOKASTÉ

Chci zvědět vše, co stalo se.“

 

8) Mně osobně se tento příběh celkem líbil, docela dobře se četl, ale protože nemám moc ráda smutné konce, závěr bych udělala méně tragický. Ale chápu, že je to tragédie, takže to smutně skončit muselo.