Střetávání stavovských idejí v českých zemích s panovnickým centralismem

1) Situace v Českých zemích před nástupem Habsburků

  • správní orgány země:
    • Zemský sněm – zástupci šlechty, měšťanstva – každý má 1 hlas, povoluje výši daní, tvoří zákony, dává povolení k vojenským tažením, udělují inkolát – přestěhování, usnesení nepotřebují souhlas krále
    • Krajské sněmy – rozhodují kdo pojede na zemský sněm
    • Zemský soud – zasedá 4x ročně, projednává situaci jen šlechticů, předsedá panovník nebo nejvyšší purkrabí, zemský sudí vede soud
    • fojt – panovník v Lužici, hejtman – panovník ve Slezku
  • obnova hospodářství po husitství: šlechta začíná podnikat – rybníkářství (Pernštejnové – Plzeň, Rožmberkové – J Čechy, Štěpánek Netolický – Zlatá stoka = rybníky okolo Třeboně, Jakub Krčí z Jelčan – Svět), pivovarnictví, těžba stříbra (už ne v Kutné Hoře, Jáchymov)
  • po smrti Ludvíka Jagellonského české stavy hledaly vhodného nástupce
  • boje o český trůn: domácí kandidáti: domácí šlechta – vnuci Jiřího z Poděbrad, slezská knížata Fridrich Lehnický a Karel Münsterberský, představitelé českého panstva- Zdeněk Lev z Rožmitálu nebo Vojtěch z Pernštejna, hlavním kandidátem byl Rožmitál, domácí kandidát však byl téměř bez šancí
  • zahraniční kandidáti – řada říšských knížat, bavorští vévodové – Ludvík a Vilém, polský král Zikmund, nejvážnějším uchazečem byl rakouský arcivévoda Ferdinand Habsburský, který se také stal českým králem
  • důvody, proč byl zvolen Ferdinand I.:
  • 1) jeho rod byl velmi bohatý (bratr Karel V. byl španělský král a vládce Nového světa a Nizozemských provincií)
  • 2) českým stavům přislíbil dodržení jejich práv včetně uznání náboženské svobody
  • 3) slíbil, že zaplatí polovinu státních dluhů
  • 4) válečné nebezpečí ze strany Turků
  • 5) jeho ženou byla Anna Jagellonská
  • vybrán rakouský arcivévoda Ferdinand I Habsburský (1526 – 1564), zvolen za českého krále = nástup Habsburků

 

2) Habsburkové na českém trůnu

Ferdinand I. (1526 – 1564)

  • první Habsburk na českém trůnu; od roku 1531 římským králem
  • syn Filipa I. a Jany Šílené, bratr Karla V.
  • při nástupu na trůn musel uznat, že bude respektovat stavovská privilegia a kompaktáta
  • Habsburkové nejmocnější dynastií v Evropě (Ferdinand: Koruna česká, Rakousko, Uhry + Karel: Španělsko, Německo…)
  • v Uhrách zvolen Jan Zápolský – spojil se s Turky proti Habsburkům, po jeho smrti připadl majetek Turkům (Budínský pašalík) – Uhry rozděleny
  • náboženské spory: striktní katolík – odmítal reformisty (utrakvisté, Jednota Bratrská, luteráni, kalvinisté)
  • velké daňové zatížení českých zemí
  • snaha omezit stavy + rekatolizace – stavy většinou nekatolické = bouří se
  • 1541 shořely Hradčany, Malá strana – nové stavební parcely, stavby v renesančním slohu
  • září 1546 Ferdinand svolal zemskou hotovost na pomoc Karlovi (bojoval proti protestantům v říši), přišlo málo šlechticů X zavázal se, že zemská hotovost bude svolána pouze v případě ohrožení státu, nemusí hájit zájmy cizí země
  • leden 1547 Ferdinand znovu svolává zemskou hotovost – neúspěch
  • stavovské povstání – proti Habsburkům odpor českých stavů (březen 1547) – sněm v Praze: obvinili panovníka z porušení zemského řádu X neměli podporu ostatní šlechty zemí koruny české
  • odpor potlačen – tresty šlechticům (4 popraveni)
  • na města uvaleno posudné – daň z každého piva, nesměli se opravovat hradby měst
  • Bartolomějský sněm – uznána dědičná práva Habsburkům na český trůn, omezeny stavovské výsady, snaha o rekatolizaci
  • 1555 v říši přijat augšpurský mír – oslabení Habsburků; Ferdinand již do konce své vlády nezasáhl proti stavům
  • 1556 povoláni do Čech Jezuité – Klementinum

Maxmilián I. (1564 – 1576)

  • syn Ferdinanda, nábožensky snášenlivý, tíhl k Lutheránství
  • většinu času trávil ve Vídni – chod Čech řídí stavy
  • stavy si vynutili záruku náboženské svobody
  • 1575 Česká konfese – snaha nekatolických stavů přimět Maxmiliána k náboženské toleranci, ten dal pouze ústní slib, že ji bude respektovat X pak ji zakázal uplatňovat v královských městech a v Praze
  • chtěl aby uznali jeho syna Rudolfa jako nástupce, ale nemohl to podepsat aby si nepopudil papeže

Rudolf II. (1576 – 1611)

  • jeho rodiče byli bratranec a sestřenice – trpěl duševními chorobami, maniodepresivní psychóza
  • přesídlil do Prahy – podnět k hospodářskému a kulturnímu rozvoji
  • snaha o upevnění absolutní moci podle španělského vzoru
  • slabý a poměrně neschopný panovník
  • 1593 – 1606 válka s Turky – mír s nimi uzavřel jeho bratr Matyáš
  • Rudolf odmítá uznat mír – Matyáš získává na svou stranu uherské i rakouské stavy, špatné vztahy mezi Matyášem a Rudolfem
  • 1608 rakouské a uherské stavy uzavřely konfederaci, jejich vojsko v čele s Matyášem táhlo na Prahu, na jeho stranu i moravské stavy, na Rudolfově straně pouze české stavy
  • 1608 libeňská smlouva = Rudolf se vzdal vlády v Uhrách, Rakousku a na Moravě ve prospěch Matyáše
  • stavy slíbily Rudolfovi podporu, když podepíše majestát
  • 1609 Rudolfův majestát = náboženská svoboda i pro poddané, 85% obyvatel jsou protestanti, nekatolické stavy mohou konat sjezdy bez souhlasu panovníka = písemné potvrzení České konfese
  • Rudolf nechtěl majestát dodržet, hledá podporu u Pasovského biskupa Leopolda
  • 1611 Leopold vtrhl do Čech – konec Rudolfovy vlády
  • Rudolf abdikoval, pobývá na Hradě až do smrti

Matyáš (1611 – 1619)

  • uznán českým králem, později i německým císařem
  • sídlo přeneseno do Vídně (už natrvalo)
  • v Čechách vládne prostřednictví místodržících – Lobkowicz, Martinic, Slavata
  • stavy se snažili zabránit rozmachu Šp. katolické strany – chtěli, aby vysokým úředníkem byl ten, kdo umí česky, inkolát (právo obyvatelské) mohl dostat jen ten šlechtic, který umí česky – ale nic se nepodařilo prosadit
  • sílí náboženské spory mezi katolíky a protestanty = počátky třicetileté války
  • Matyáš ani bratři nemají potomky – nástupnictví postupuje na Štýrskou větev Habsburků

 

příčiny 30ti leté války:
  • náboženská otázka: reformace X protireformace
  • politické důvody: spory o moc (Francie X SŘŘ), spory o území (Nizozemí)
  • boj různých státních zřízení: panovnický absolutismus (Habsburkové) X stavovská monarchie (Čechy, Nizozemí)
  • nerovnoměrný hospodářský vývoj evropských zemí

vznik nepřátelských táborů:

  • 1608 vznik protestantské Unie (v čele Fridrich Falcký) – podporována protihabsburskou koalicí: Nizozemí (snaha o mezinárodní uznání), Francie, Anglie, Švédsko, Dánsko, stavy v Čechách a Uhrách, Benátsko???

XXX

  • 1609 vznik katolické Ligy (v čele Maxmilián Bavorský) – podporuje španělské a rakouské Habsburky (snaha o hegemonii v Evropě, o vítězství protireformace), papež, polsko-litevská unie, drobná italská knížectví
  • otevřený konflikt, který zasáhl většinu Evropy

5 etap války:

  • válka česká (1618 – 1620)
  • válka falcká (1621 – 1623)
  • válka dánská (1625 – 1629)
  • válka švédská (1630 – 1635)
  • válka švédskofrancouzská (1635 – 1648)

 

Válka česká (1618 – 1620)

  • české stavovské povstání – vyvrcholení soupeření mezi stavy a králem o vládu
  • politická moc stavů spjata s hospodářskou sílou
  • sílí náboženské spory – většina české šlechty je protihabsburská a protikatolická X česká katolická šlechta (odchovaná jezuity) vyvíjí tlak na odstranění Majestátu
  • březen 1618 sjezd nekatolických stavů v Praze – projednání náboženských otázek (např. protestantské kostely v Hrobech u Jáchymova a v Broumově – stojí na katolické půdě, v Broumově byl kostel uzavřen a v Hrobech zbořen – nekatolíci se cítí poškozeni)
  • poslána stížnost císaři na porušování zemských svobod a Majestátu – Matyáš stížnost zamítl a navíc zakázal sjezdy nekatolíků = stavy pobouřeny
  • 21. 5. 1618 přes zákaz se stavy shromažďují v Karolinu
  • 22. 5. 1618 tajná schůzka radikálního křídla (Albrecht Jan Smiřický, Jindřich Matyáš Thurn, Václav Budovec z Budova) – chtějí potrestat místodržící, svolat zemský sněm a vytvořit stavovskou vládu
  • 23. 5. 1618 3. pražská defenestrace – nekatolíci pronikli do královské kanceláře, za porušování starých zemských práv a stavovských svobod svrhli z okna královské místodržící Viléma Slavatu z Chlumu a Košumberka, Jaroslava Bořitu z Martinic a písaře Filipa Fabricia
  • 2. stavovské povstání
  • 25. 5. 1618 svoláno direktorium – prozatímní převzetí správy země
  • 30 členů stavovského odboje: 10 pánů, 10 rytířů, 10 měšťanů
  • v čele prezident – Václav Vilém z Roupova (Jednota bratrská)
  • další členi: Václav Budovec z Budova (Jednota bratrská), Jáchym Ondřej Šlik (luterán), Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic (kališník)
  • direktorium vypracovalo tzv. Apologii – obhajují zde svůj radikální postup, povstání nebylo namířeno proti panovníkovi, ale proti úředníkům, kteří porušovali práva
  • ze země vyhnáni jezuité
  • vytvořeno žoldnéřské vojsko (v čele Matyáš Thurn)
  • k povstání se přidaly stavy ze Slezska a Lužic
  • Morava se nepřidala – vůdce moravských stavů Karel st. ze Žerotína – umírněný, tušil neúspěch povstání
  • Morava se připojila až roku 1619 (po smrti Karla st. ze Žerotína) pod vedením Ladislava Velena ze Žerotína
  • červenec 1619 na shromáždění generálních stavů schválena nová ústava – český stát se stal konfederací zcela rovnoprávných zemí (Čechy, Morava, Slezsko, obě Lužice) v čele s volitelným panovníkem omezeným stavy
  • nekatolíci mají ve všech úřadech přednost před katolíky
  • Ferdinand II. Štýrský (český král 1620 – 1637, od 1619 císař)
    • zvolen za nástupce již 1617, synovec Matyáše, fanatický katolík
    • české stavy ho nepřijaly za krále; sesadily ho v srpnu 1619
  • generální sněm zvolil Fridricha Falckého (1619 – 1620) „zimní král“
  • první protestant na českém trůně (vůdce nekatolické Unie, kalvinista)
  • zeť anglického krále Jakuba I. – stavy očekávaly pomoc od Anglie, ale nehodlala se zapojit do povstání v Čechách
  • stavy se snaží nalézt spojence v Evropě – nepodařilo se
  • důvody: evropští panovníci považovali odboj za projev neposlušnosti ke králi; nejednotnost německé protestantské Unie (smlouva s Ligou o neútočení); Francie měla problémy s hugenoty; Gabriel (Gábor) Bethlen (sedmihradský vévoda) slíbil pomoc, ale měl vysoké finanční požadavky za pomoc
  • pouze finanční pomoc z Nizozemí

XXX

  • Habsburkové získali finanční pomoc a žoldnéřské vojsko od španělských příbuzných, od katolické německé Ligy, polského krále a luteránského sasského kurfiřta Jana Jiřího, který zradil protestanty, podpora papeže
  • převaha peněžní i vojenská
  • 1618 Ferdinandovo vojsko + vojsko Ligy táhne do Čech – 3 roky bojů – střídavé úspěchy obou stran
  • v čele císařských vojsk generál Karel Bonaventura Buquoy a Jindřich Duval Dampièrre
  • v čele českých vojsk – Thurn
  • podzim 1619 Vídeň znovu ohrožena česko-moravským vojskem (v čele Kristian z Anhaltu) dočasně podporovaným nejistým spojencem Gabrielem Bethlenem – česká vojska se neúspěšně vrací zpět do Čech
  • březen 1620 ke konfederaci se připojují uherští a rakouští stavové a zavazují se k pomoci proti Habsburkům – oslabení habsburské moci v celoevropském rozsahu
  • české žoldnéřské vojsko bylo špatně placeno
  • 8. 11. 1620 rozhodující bitva na Bílé hoře
  • české vojsko mělo strategicky výhodné postavení, ale po prvním útoku císařských vojsk a vojsk katolické Ligy (v čele Maxmilián Bavorský) se dalo na útěk
  • Prahu sice nikdo nedobyl, ale vydána nepříteli
  • král, velitelé (Hohenlohe, Anhalt, Thurn) i prezident direktoria Václav Vilém z Roupova utíkají z Čech
  • Morava obsazena, Slezsko se vzdalo Sasům
  • 1620 povstání poraženo
  • příčiny neúspěchu stavovského povstání:
    • stavy osamoceny, zklamala zahraniční pomoc, vzpoura nekatolické šlechty, malé odhodlání špatně placené armády, zima, hlad, epidemie, radikalismus hrstky vůdců X pasivita ostatních

 

  • pronásledování účastníků odboje, konfiskace majetku, původně doporučeno 51 poprav
  • zřízen mimořádný soudní tribunál (v čele Karel z Lichtenštejna) – má vypracovat seznam lidí, kteří se povstání zúčastnili
  • 21. 6. 1621 poprava 27 účastníků odboje na Staroměstském náměstí katem Mydlářem = staroměstská exekuce
  • popraveni 3 páni (Václav Budovec z Budova, Jáchym Ondřej Šlik, Kryštof  Harant z Polžic a Bezdružic), 7 rytířů, 17 měšťanů (např. rektor UK Jan Jesenius)
  • konfiskace majetku všem účastníkům odboje ( ¾ veškeré půdy)
  • generální komisař pro konfiskaci v Čechách – Karel z Lichtenštejna, na Moravě – František Ditrichštejn

rozdělení majetku: katolická církev, katolická šlechta věrná Habsburkům – domácí i cizí (zvláště německá, španělská, italská), odměny pro Ferdinandovy velitele a věrné rody (Buquoyové, Clam-Gallasové, Piccolominiové, Lobkovicové, Černínové)