Ústava a ústavní pořádek ČR, ústavní vývoj českého státu | Maturitní otázky ze ZSV |Snadná škola.cz

Veřejné právo

rozlišení veřejného a soukromého práva už v Římě – Ulpianus
vymezuje a chrání zájmy státu, stát je ve sporech nadřazen (2. odvětví – soukromé právo (všechny subjekty jsou si rovny)

ústavní – normy o uspořádání státu, nejvyšších orgánech státní moci, základních lidských právech a svobodách
správní – normy týkající se organizace a činnosti státního administrativního aparátu
finanční – oblast daní, poplatků
trestní

Ústavní právo

= soubor právních norem, které upravují nejdůležitější právní vztahy ve státě
může být měněna a doplňována pouze ústavními zákony
prameny: ústava a listina základních práv a svobod

Součást ústavního pořádku

Ústava ČR
Listina základních práv a svobod
Ústavní zákony

Ústava (konstituce) – dělení

podle typu

psaná – má ji většina států
nepsaná – na základě zvyku, shody (například ve Velké Británii)

podle ústavních změn

flexibilní (pružná) – možná rychlá změna ústavy, stačí běžný počet hlasů
rigidní (tuhá) – je za potřebí ústavní většina (3/5 poslanců a senátorů u nás)

Ústava ČR

schválena parlamentem 16. 12. 1992, účinnost 1. 1. 1993
= dokument, který má dlouhodobou platnost, základní zákon ČR
ostatní zákony s ní musí být v souladu
zákony: 1/1993 = Ústava, 2/1993 = Listina základních práv a svobod
změny schvaluje co nejvyšší počet poslanců a senátorů (kvalifikovaná většina – 3/5 všech zvolených senátorů a poslanců, v USA 2/3)
určuje: charakter státu, postavení občanů, státní symboly, rozdělení státní moci, procedury navrhování a schvalování zákonů, kontrola ústavnosti
2 typy ústavy: 1) flexibilní (pružná) – lze změnit jednodušším způsobem

2) rigidní (tuhá) – špatně se mění

1) Preambule – slavnostní prohlášení, zodpovědnost za svou zemi, není povinná

My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v čase obnovy samostatného českého státu, věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé, odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti, jako součást rodiny evropských a světových demokracií, odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství, odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu, prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu České republiky

2) 8 hlav, 113 článků: 1. hlava: základní ustanovení (charakter státu, hlavní město, státní symboly)

charakteristika České republiky jako svrchovaného, jednotného a demokratického právního státu, v němž lid je zdrojem a vykonavatelem státní moci
odmítá násilí
vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní
politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním
stát se zavazuje dbát o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství.
Od 1.1.2014 je možné mít dvojí občanství
Rigidní – pro změnu ústavy je třeba aspoň 120 poslanců (3/5 z 200)
Státní symboly (7)
Státní vlajka – tradiční barvy českých zemí: červená a bílá + modrý klín (dříve Dunaj, dnes Morava)
Státní hymna – F. Škroup, J. K. Tyl – Fidlovačka, aneb žádný hněv a žádná rvačka
Velký státní znak, Malý státní znak
Prezidentská standarta
Trikolora – plaménková
Státní pečeť – velký státní znak + nápis ČESKÁ REPUBLIKA

hlava: zákonodárná moc (parlament)
hlava: výkonná moc (prezident, vláda)
hlava: soudní moc (ústavní soud, soustava soudů)
hlava: Nejvyšší kontrolní úřad (nezávislý orgán, kontrola hospodaření se stát. majetkem a plnění státního rozpočtu, prezidenty NKU jmenuje prezident ČR)
hlava: Česká národní banka (banka státu, účet pouze prezident)
hlava: územní samospráva (kraje – samospráva vyšších územních samosprávních celků, obce – místní samospráva, základní územní samosprávní celek)

Působnosti

Samostatná – to, co si obec určuje sama
Nařízená – to, co má nařízené od státu (matrika, daně)

hlava: přechodná a závěrečná ustanovení

Naplňování Ústavy od 1. 1. 1993

zdůrazňuje nedotknutelnost hodnoty lidské důstojnosti a svobody i požadavek rovnoprávnosti občanů;
v prvních článcích je ČR definována jako svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát, jeho základní zásada je pak vyjádřena tím, že každý občan může činit, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá;
Ústava neobsahuje – na rozdíl od předchozích zvláštní hlavu týkající se základních práv a svobod člověka a občana, avšak konstatuje, že součástí ústavního pořádku je Listina základních práv a svobod;
rozhodující zásadou pol. systému ČR je pluralitní demokracie (= plně garantovaná možnost svobodného a dobrovolného vzniku politických stran a jejich volná soutěž v podmínkách právního státu)

Státní moc

= jeden ze znaků demokracie
1) moc zákonodárná (legislativa) – parlament, vydává zákony
2) moc výkonná (exekutiva) – prezident a vláda, vykonává zákony
3) moc soudní (judikativa) – soudy, vykládá zákony
jsou na sobě závislé ale vzájemně se ovlivňují
teorie brzd a rovnovah: MV – MZ (právo veta, suspenzivní – ztrácí platnost po splnění podmínek)

MV – MS (prezident udává milosti a amnestie)

MS – MV (zrušení nařízení vlády)

MS – MZ (zrušení zákona)

není žádná brzda MZ – MS

každá moc má 2 složky: 1) dynamická (řeší své každodenní úkoly)

2) brzdná (dlouhodobé úkoly)

Moc zákonodárná = parlament
- 2 komory: 1) dolní – posl. sněmovna, 2) horní – senát
- nikdo nemůže být členem obou komor
- poslanec nebo senátor nemůže být prezident
- Parlament vydává zákony, schvaluje mezinárodní smlouvy, vyslovuje důvěru či nedůvěru vládě, schvaluje rozpočet vlády, vyhlašuje válečný stav
  - Poslanecká sněmovna: 200 poslanců
  - voleni na 4 roky
  - musí jim být min. 21 let
  - musí být občan ČR
  - tajná volba, systém poměrného zastoupení
  - zasedání PS – do 30 dnů po volbách
  - skládání slibu na první schůzi sněmovny
  - volí a odvolává předsedu poslanecké sněmovny, vydává zákony, je rozpustitelná, ale pouze v taxatitivních případech (pokud nebyla 3x vyslovena důvěra vládě, za 120 dní se nesešli, není schopna se usnést o vládním návrhu zákona do 3 měsíců) ,Nesmí být rozpuštěna 3 měsíce před volbami
  - poslanecký mandát = musí se vykonávat osobně, funkční období, nezávisle na příkazech voličů nebo jiných subjektů, neměla by být vyžadována stranická disciplína
  - práva a povinnosti – účast na jednání sněmovny, musí být řádná omluva při neúčasti, právo na informaci, interpelace – klást otázky a povinnosti odpovědět do 30 dnů po podání interpelace, imunita – nelze je stíhat bez souhlasu komory, nemůže být stíhán ani po ukončení mandátu
  - k zasedání je třeba minimálně 61poslanců
  - Senát: 81 senátorů
  - voleni na 6 let
  - každé 2 roky 1/3 se mění
  - musí mu být aspoň 40 let
  - volí a odvolává předsedu senátu, přijímá zákony když je rozpuštěna sněmovna, podává návrh na obvinění prezidenta z vlastizrady
  - nerozpustitelný
  - návrhy zákona musí být schválen nadpoloviční většinou
  - k zasedání je třeba minimálně 27 senátorů
    - Volby: základní demokratický nástroj výběru zastupitelů občanů
      = vytváření státních orgánů demokratickým způsobem, kdy lid přenáší svrchovanost na zastupitelské sbory
      - dřív ustavení rodem, losem, z titulu zastávané funkce, jmenováním, aklamací (veřejný projev souhlasu)
      - parlamentní, prezidentské, komunální
      - volební census – omezeno pohlavím, věkem, majetkem
      - musí být svobodné (volič má možnost volit bez nátlaku), rovné (všechny hlasy mají stejnou váhu), všeobecné (volit může každý nad 18, aktivní – volím, pasivní – jsem volen), přímé (volič hlasuje přímo pro stranu nebo kandidáta), tajné (hlasování nesmí být kontrolováno)
      - volební systémy: 1) Většinový (majoritní) – vítěz bere vše, vítězí kandidát s většinou hlasů
        a) jednoduchý – 2 kandidáti, kdo má víc je vítěz
        b) absolutní – vždy musí mít nad 50%
        c) kombinovaný (u nás) – 2 kola, kdo má v 1. kole nad 50%, stává se senátorem, pokud nikdo – 2. kolo a v něm 2 kandidáti, kteří mají nejvíc hlasů z 1. kola – pak kdo má nejvíc hlasů, je senátor

výhoda: stabilní vláda, moc se nedrobí

nevýhoda – malé strany nemají šanci, dualismus – vládnou jen 2 nejsilnější strany

2) Poměrný (proporční) – rozdělní na části, % výsledky odpovídají počtu kandidátů, kolik % získá strana tolik má křesel (u nás v poslanecké sněmovně), spravedlivější,

výhody: větší demokratičnost v rozložení hlasů

nevýhody: rozdrobení

3) Kombinovaný – do komor se volí různými způsoby (u nás do parlamentu, ale do každé komory jiný způsob)

Volby v ČR:
- voliči: starší 18 let, občan ČR, nesmí být zbaven svéprávnosti, musí volit osobně
- parlamentní volby: většinový, poměrný systém, volební kraje (volím poslance), obvody (senátory), okresy
- volí se 200 poslanců, kandidáty navrhují pol. strany
- 90 dnů před volbami prezident vyhlásí datum, 66 dnů – strany předkládají kandidátní listiny se jmény kandidátů, 45 dnů – komise vyhlašují čísla, 21 dnů – zasedají komise v okrscích, 16 dnů – Česká televize a rozhlas vysílají bezplatně volební spoty kandidujících stran – konec 2 dny před volbami, 3 dny – nesmí být zveřejňovány volební průzkumy až do ukončení
- poměrný systém
- volím stranu, mohu preferovat 4 lidi
- volí se 81 senátorů
- nezávislí kandidáti – z žádné strany, navrhuje se sám a musí mít podporu 1000 podpisů svých voličů z jednoho obvodu
- každý kandidát dostane 20000korun
- většinový systém
  - Volební kampaň = určitý prostor pro pluralitní politické soutěžení, získání nerozhodnutých voličů nebo úplně nové
    bez regulace by malé strany neměli šanci konkurovat, zákon určuje pravidla pro zabezpečení max rovnosti šancí
    regulace: strany mají rovný přístup k veřejnoprávnímu rozhlasu a televizi (jen volby do posl. sněmovny), 14 hodin vysílacího času uvolněno záleží na počtu volebních stran, termín je určován losem, délka volební kampaně – 16 dní do posl. Sněmovny, končí 48 hodin před volbami, stát poskytuje příspěvek ale po volbách
    pokud strana získá aspoň 1,5% hlasů, získává 100 kč za každý hlas, nad 3% -> roční příspěvek 6 milionu Kč plus za každou 1/10 hlasů navíc dostanou 200 tisíc (zisk až do 10 miliónů Kč), příspěvek za mandát – poslanec i senátor ročně 855 000 Kč, peníze se ale dávají straně,
  - snahou je omezit finanční prostředky nakládané na volby, omezení období kdy se spol. polarizuje, volby nesmí probíhat ve veřejných sdělovacích prostředcích, ve volebních místnostech, ale vstupují do toho soukromé televize a rozhlas
  - Evropský parlament: 751 členů – čr 21 (podle velikosti území a počtu obyvatel, poměrný systém, volí se na 5 let)
- Moc výkonná – vláda, premiér, prezident, ministerstva, ozbrojené složky, nejvyšší kontrolní úřad, národní banka
- Prezident se volí 2x na 5 let, musí mu být aspoň 40 let, má právo volit a nebyl souzen za velezradu
- Imunita = nemůže být zadržen a souzen
- Pravomoci: 1) kontrasignační (zastupuje stát, vrchní velitel ozbrojených sil, vyhlašuje volby do poslanecké sněmovny a senátu, jmenuje generály a soudce, uděluje milost a amnestii – schvaluje premiér) – potřebuje souhlas premiéra

2) suverénní (jmenuje předsedu vlády a členy vlády na návrh předsedy, rozpouští poslaneckou sněmovnu, jmenuje soudce ústavního soudu, právo veta, podepisuje zákony, jmenuje členy rady národní banky)

Volba prezidenta dřív: 3 kola, 1. kolo nadpoloviční většina u senátu i posl. sněmovny, kdo má nejvíc hlasů jde do 2. kola – kdo má u obou dohromady nadpoloviční většinu vyhrává, pokud nikdo tak je 3. kolo
Volba prezidenta dnes: přímá volba
- Od 1. října 2012
- Kandidáta navrhuje buď 20 poslanců s 10 senátory nebo minimálně 50 000 platných podpisů občanů, kontroluje se náhodně 8500, pokud se najde 3% chybná, vybírají se další -> je třeba aspoň 50 000 podpisů
- výhody – občané se mohou podílet na volbě prezidenta, je potlačen vliv politických stran, posílení přímé demokracie
- nevýhody – může být zvolen i nějaká komerční osoba, o volbě prezidenta mohou rozhodovat i nekvalifikovaní lidé, finanční nákladnost, zvýšení počtu voleb – snížení účasti voličů
stínový ministr – nahradí, kdyby se původnímu něco stalo (z opozice)
Vláda = vrcholný orgán výkonné moci, odpovědná poslanecké sněmovně, ministři a předseda vlády, místopředsedové
do 30 dnů musí žádat o důvěru
usnesení vlády – vnitřní instrukce, nařízení vlády – právní akt, pramen práva
ministerstva – kompetenční zákon: zřizování a rušení ministerstev, vydávají právní předpisy
obrany, financí, vnitra, školství, kultury, zdravotnictví, průmyslu, dopravy, zemědělství, práce…
Nejvyšší kontrolní úřad – v hlavě Ústavy
Ozbrojené síly – armáda, policie
Moc soudní – nezávislé soudy a soudci
Ústavní soud – kontrola zákonů jestli s ní nejsou v rozporu
abstraktní kontrola ústavnosti – kontrola zákonů (pokud v rozporu s ústavou – zrušení)
konkrétní kontrola ústavnosti – ústavní stížnosti orgánů územní samosprávy proti nezákonnému zásahu státu, funguje při minimálním počtu 12 soudců
15 soudců Ústavního soudu jmenuje prezident se souhlasem Senátu, funkční období ústavního soudce je 10 let, musí být volitelný do senátu (min. 40 let), bezúhonný, vystudovat právnickou VŠ a mít nejméně desetiletou praxi
Zatímco v době prezidentství Václava Havla se mezi prezidentem a Senátem v otázce jmenování neobjevily vážnější rozpory, po nástupu Václava Klause se o jmenování ústavních soudců rozhořel ostrý konflikt, když Senát postupně odmítl čtyři prezidentem navržené kandidáty
Prezident žádost Senátu o navrhování většího počtu lépe vyhovujících kandidátů označil za skandální, zatímco Senát prezidentovi vytkl, že s ním své návrhy předem nekonzultuje.
Od července 2003 do prosince 2005 tak ústavní soud neměl plný počet členů, kvůli čemuž například senátor Zdeněk Bárta označil v dubnu 2004, kdy chyběli 4 soudci a tedy soud nemohl rozhodovat závažnější věci v plénu, prezidenta Klause za velezrádce, Richard Falbr hovořil o „ústavní krizi zaviněné jen Klausem.
Ostatní
- Nejvyšší – v Brně, sjednocení všech ostatních soudů, sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek
- Nejvyšší správní – řeší odvolání, rozpuštění pol. stran a organizací, spory mezi správními orgány
- Vrchní – v Olomouci a Praze, opravuje špatné rozhodnutí od krajského
- Krajský – odvolání z okresního, 14
- Okresní – řeší základní věci
- Obvodní – v Praze
- Městské – v Praze obvodní

Listina základních práv a svobod

u nás součást ústavy, 2. hlavní pramen ústavního práva -> ze všeobecné deklarace lidských práv
6 hlav, 44 článků
1) Obecná ustanovení (rovnost a svoboda lidí, nezrušitelnost… lidských práv, každý může rozhodnout o své národnosti, státní moc – uplatněna jen v mezích stanoveným zákonem)
2) Lidská práva a základní svobody (právo na život – musí se chránit, je zakázán trest smrti, svobodu (v mezích zákona), majetek, svoboda pohybu a pobytu, svoboda projevu, bez cenzury, právo psát petice, volit, právo sdružovat se, není povinnost pracovat, lidská práva jsou univerzální (nelze je odejmout), nezrušitelná a nezcizitelná, nezadatelná (nemohu o ně přijít, pokud je nedodržuji), nepromlčitelná

3) Právo národnostních a etnických menšin (přihlásit se k jakékoli menšině nebo etnické skupině, rozvíjet vlastní kulturu, informace a vzdělávání se v národním jazyku, sdružovat se, nápisy v cizím jazyku)

4) Hospodářská, sociální a kulturní práva (volba povolání, podnikání nebo hospodářské činnosti, zakládání odborů -> právo na stávku, odměna za práci, zvýšená bezpečnost – ženy a děti, důchod, bezplatná zdravotní péče, vzdělání)
5) právo na soudní a jinou právní ochranu (nezávislý a nestranný soud, jen soud rozhoduje o vině a trestu, právo na obhájce)
6) Ustanovení společná

Historický vývoj ústavního práva

Ústava byl jednoznačný požadavek všech novověkých revolucí – omezovaly moc panovníka a šlechty a posílila moc parlamentu (jeho členové – voleni občany a zastupují jejich zájmy)
Největší „zájem“ o ústavu- revolučního rok 1848
Formování českého státu ve středověku za Přemyslovců
Vladislavské zřízení zemské (1500) – shrnuje starší právní normy
Obnovené zřízení zemské (1627 – Čechy a 1628 – Morava) – Habsburkové mají dědičné právo na český trůn
v letech 1848 – 1867 byly přijímány především tzv. Oktrojované ústavy (vyhlášení rozhodnutí císaře, bez říšského sněmu)
Silvestrovské dekrety císaře – v podstatě přestala platit – byl obnoven absolutismus (13. Paragraf – císař může vše zrušit)
r. 1867 – Předlitavská ústava – Horní, Dolní Rakousy, Polsko, Slovinsko, Itálie, České Země – obsahovala demokratické prvky – císař, proti němu dvoukomorový parlament, císař mohl parlament rozpustit, přijímal zmocňovací zákony a vláda byla podřízena panovníkovi
r. 1907 – všeobecné volební právo pro muže (hlasy nemají stejnou váhu)
Období první republiky
- r. 1918 vznikají základy nové republiky – Masaryk, Beneš, Švehla, Rašín, Štefánik, Šrobár
- zřízen Národní výbor (zastoupeny hl. politické strany)
- 28. 10. 1918 vyhlášeno samostatné Československo, aby zabránil chaosu, vyhlásil NV hned 28.10. platnost dosavadních zákonů
- 13. 11. 1918 – schválena Prozatímní ústava (stanovila ČS jako republiku, zákonodárná moc – Národní shromáždění (jednokomorové), ženy poprvé volební právo)
- 29. 2. 1920 – schválena Ústava ČSR (platila až do r. 1948)

ČSR – velmi demokratický stát na tu dobu, vzhlížení k němu, stabilizující demokratický útvar ve střední Evropě

Provedena pozemková reforma (výkup půdy a její parcelování)
Spojenci – slovanské státy (Jugoslávie – Malá dohoda)
Základem – Země koruny České (Čechy, Morava, Slezsko), Slovensko a Podkarpatská Rus
Ústava – inspirace v USA a Francii
Svoboda víry
Rovnoprávnost žen, mužů a menšin -> problémy hlavně s Němci (něm. strany bojkotují volby až do roku 1926)
Budování parlamentní demokracie
Zrušení rakouských titulů (šlechtici)
Národ Československých (jeden národ)

Zákonodárná moc: Národní shromáždění – Senát (150 členů, voleni na 8 let, kandidovat lze od 40 let, volit lze od 26 let), Sněmovna (300 členů, voleni na 6 let, kandidovat lze od 30 let, volit lze od 21 let),
výkonná moc: prezident, vláda

Prezident – volen Národ. Shromážděním, na 7 let max. dvakrát, bez zákonodárné iniciativy, právo veta, zvolen od 35 let, může rozpustit sněmovnu

Vláda – jmenovaná prezidentem, odpovědná Národnímu Shromáždění

III. Soudní moc: Ústavní soud, Nejvyšší soud, soudy I. a II. stupně

po obnovení ČSR v r. 1945 nadále platila ústava z r. 1920, avšak byla novelizována tzv. Benešovými dekrety a Košickým vládním programem
- Ústava z května 1948
  - Ústava 9. května, ČSR prohlášena za unitární, lidově demokratický stát, na rozdíl od prvorepublikové ústavy uznává existenci českého a slovenského národa (ne jeden, ale dva národy)
  - odlišné národní orgány státní moci jednotlivých zemí (jiné má Česko a jiné Slovensko) -> ústava asymetrická
  - připouštěla pluralitu forem vlastnictví (velmi omezené)
  - šlo již o ústavu socialistického typu, která zakotvila dělnickou třídu, jež si klade za cíl vybudování socialismu, jako vedoucí sílu společnosti,
  - zdůraznila znárodnění nejdůležitějších výrobních prostředků (průmyslu, továrny, doly), státní plánování i ochranu socialistického vlastnictví, obchod se zeměmi RVHP

Ústava z července 1960
- obsahovala novou hlavu „Společenské zřízení“, z níž vyplynulo zespolečenštění hospodářství (diskriminace jiného než socialistického vlastnictví) a uzákonění socialistického zřízení ve státě
- zrušila slovenské národní orgány
- změnila název státu na Československá socialistická republika (ČSSR)
- ve své preambuli konstatovala, že socialismus v naší zemi zvítězil (je vybudován) a že následující etapa směřuje k budování vyspělé socialistické společnosti s přechodem ke komunismu ->
- za vedoucí sílu ve společnosti označila Komunistickou stranu Československa, jejíž řídící a kontrolní úloha prostupuje všemi dalšími orgány (uzákonění vedoucí úlohy KSČ)
- platila do r. 1992, ale několikrát novelizována

Ústavní změny z října 1968
- provedené ústavním zákonem o federaci a o národnostech
- od 1. 1. 1969 přestal být čs. stát státem unitárním a stal se federativním, složeným ze dvou republik
- bylo zřízeno Federální shromáždění jako nejvyšší zákonodárný orgán federace – dělilo se na Sněmovnu lidu (200 poslanců – Češi mají více zástupců) a Sněmovnu národů (150 poslanců – 75 Česko, 75 Slovensko)
- nejvyššími zákonodárnými sbory obou republik se staly: Česká národní rada a Slovenská národní rada
- výkonná moc byla tvořena federální a republikovými vládami
- zákaz majorizace – zákon musí schválit nadpoloviční většina Čechů a Slováků

Nejdůležitější novelizace ústavy po 17. 11. 1989

11. 1989 – FS ČSSR vyslovilo souhlas s vypuštěním článku o vedoucí úloze KSČ ve státě, o tom, že výchova probíhá v duchu marxismu-leninismu
později: zrušení plánovaného hospodářství a zrovnoprávnění různých druhů vlastnictví, změna názvu republiky na ČSFR, změna symbolů státu a republik, změna systému národních výborů
členství ve straně nelze vynucovat
volná soutěž politických stran
vypuštěn článek o Národní frontě
malá a velká privatizace – převod majetku do soukromých rukou