FYLOGENEZE DÝCHACÍ SOUSTAVY
– houby – celým povrchem těla
– žahavci – celým povrchem těla
– ploštěnci – celým povrchem těla
– hlísti – celým povrchem těla
– měkkýši – suchozemští – plicní vaky (přeměněná plášťová dutina)
– vodní – žábry (vychlípeniny pokožky)
– kroužkovci – celým povrchem těla
– členovci – klepítkatci – plicní vaky
– korýši – žábry (vychlípeniny pokožky)
– vzdušnicovci – vzdušnice
– ostnokožci – ambulakrální soustava
– strunatci – pláštěnci – ???
– bezlebeční – celým povrchem těla
– obratlovci – vodní – vnitřní nebo vnější žábry
– suchozemští – plíce
STAVBA A FUNKCE DÝCHAVÍ SOUSTAVY
Dutina nosní
– začíná nosními dírkami a ústí nozdrami do nosohltanu
– skořepy nosní – na bočních stěnách
– horní dvě jsou výběžky kosti čichové, dolní je samostatná kost, připojená
k horní čelisti
– dutina – vystlána sliznicí, krytou řasinkovým epitelem, obsahující drobné hlenové žlázky
– vzduch se zde zbavuje prachu, který se zachycuje v řasinkovém epitelu, sytí se
vodními parami a na prokrvené sliznici se předehřívá
– tvoří výklenky do sousedních kostí – vedlejší dutina nosní (nosní sínusy), dutiny
horní čelisti, dutina v kosti čelní a klínové, dutinky v kosti čichové – vystlány sliznicí
– ve sliznici a pod ní – husté pleteně žilní
– nozdrami přichází vzduch do hltanu (rozdělení cest polykacích a dýchacích) a vstupuje do hrtanu
Hrtan
– soubor chrupavek, vzájemně pohyblivě spojených
– vazivovou blánou zavěšen na jazylce
– vystlán sliznicí
– chrupavka štítná – největší
– chrupavka prstencová
– chrupavky hlasivkové
– hlasové vazy – napjaty mezi chrupavkou štítnou a předním hrotům hlasivkových chrupavek
– příklopka hrtanová – při polykání se příklopka sklání nad vchodem do hrtanu
Průdušnice
– připojena vazivem na dolní okraj chrupavky prstencové
– 10 – 12 cm dlouhá, složená z 16 – 20 chrupavek, které jsou spojené vazivem
– vystlána sliznicí a kryta řasinkovým epitelem
– sestupuje do mezihrudí přepážky
– štěpí se na pravou a levou průdušku
Průdušky
– chrupavčité
– zanořují se do plic a větví se na průdušinky
– sliznice obsahuje drobné hlenové žlázky
– kryta řasinkovým epitelem
Plíce
– párový orgán v dutině hrudní
– mezihrudní přepážka – jsou oddělené na pravou a levou plíci
– uložen osrdečník se srdcem
– levá plíce – menší
– tvořena 2 laloky
– pravá plíce – větší
– tvořena 3 laloky
– poplicnice – vazivová blána, která kryje povrch plic
– pohrudnice – na vnitřní straně hrudníku
– štěrbina pohrudniční – mezi oběma blánami
– vyplněna vazkou tekutinou, umožňující klouzání blan při dýchání
– průdušinky – větví se na tenkostěnné alveolární chodbičky, otevírající se do plicních sklípků
– stěna sklípků je tvořena jednovrstevným epitelem, je podepřena sítí jemných vazivových vláken a zevně opředena sítí krevních vlásečnic
– ve stěnách sklípků probíhá výměna plynů
– celková dýchací plocha je asi 100 m2
– plicní ventilace – výměna alveolárního vzduchu
MECHANIKA DÝCHÁNÍ
– bránice a zevní mezižeberní svaly – hlavní vdechové svaly
– v pohrudniční štěrbině – podtlak + tlak atmosférického vzduchu = stlačení plic k hrudní stěně
– při vdechu se bránice pohybuje dolů a stahem mezižeberních svalů se hrudník zvětšuje
– výdech nastává ochabnutím bránice a mezižeberních svalů, jeho dokončení zajišťují vnitřní mezižeberní svalů
– pneumotorax – poranění pohrudniční štěrbiny zvenčí (vnikne do ní vzduch a plíce se smrští)
– počet vdechů při klidném dýchání – asi 16
– při každém vdechu a výdechu se vymění asi 0,5 dm3 vzduchu
– v klidu je využita jen malá kapacita plic
– vitální kapacita plic – po usilovném vdechu usilovně vydechneme, můžeme vyměnit asi
4 dm3 vzduchu
Řízení dýchacích pohybů
– uskutečňuje dýchací centrum v prodloužené míše (vznikají rytmické vzruchy – z míšních nervů k dýchacích svalům)
– činnost dýchacího centra – je ovlivňována chemickými podněty (změna koncentrace CO2 a
O2 v krvi, změna pH)
– můžeme ovlivňovat i vědomě (dočasná zástava dechu), ovlivňují také
emoce (smích, pláč, hněv)
– chemoreceptory se nacházejí v aortě a v krkavicích
– pohyby jsou řízeny nervově z dostředivých drah bloudivého nervu – zakončení jsou drážděna napínáním plicních sklípků
Obranné reflexy dýchací
– nervová zakončení v sliznici dýchacích cest – drážděna pevnými částečkami, nadměrným množstvím hlenu, dráždivými a čpavými látkami
– kýchnutí – podráždění sliznice nosní
– kašel – podráždění sliznice hrtanu, průdušnice, průdušek
– při obojím podráždění dochází k prudkému výdechu, jehož cílem je odstranění dráždivé nebo škodlivé částečky z dýchacích cest
DRUHY DÝCHÁNÍ A JEHO ŘÍZENÍ
– zprostředkovává výměnu plynů mezi organismem a vnějším prostředím
– vdech – příjem kyslíku
– výdech- uvolňován oxid uhličitý a vodní páry
– výměna plynů = dýchání
– dělí se:
a) dýchání zevní (plicní) – výměna dýchacích plynů mezi krví a plícemi
– k výměně dochází v plicních slípkách (alveoly)
– vdechovaný vzduch obsahuje 21% O2 a 0, 03% CO2
– vydechovaný vzduch (alveolární) asi 14% O2 a 5% CO2
b) dýchání vnitřní – výměna kyslíku a oxidu uhličitého mezi krví a tkáněmi
– přenos kyslíku – hemoglobin (Hb)
– při stoupajícím tlaku se váže kyslík na hemoglobin za vzniku dioxygenhemoglobinu
[Hb(O2)4]
Hb + 4 O2 ↔ [Hb(O2)4]
– na jednu molekulu hemoglobinu se reverzibilně vážou 4 molekuly kyslíku
Přenos oxidu uhličitého
– složitější
– vázán trojím způsobem:
a) asi 5% CO2 je volně rozpuštěno v krevní plazmě
b) asi 10% CO2 se slučuje s plazmatickými bílkovinami na karbaminové sloučeniny
Protein – NH2 + CO2 → Protein – NHCOOH
c) asi 85% CO2 je dopravováno krevní plazmou ve formě HCO3–
– dýchací plyny se při vazbě na krev vzájemně ovlivňují – více CO2 v krvi vytěsní O2 z krve do tkání a naopak
– CO2 – vzniká při dýchání ve tkáňových buňkách, difunduje do tkáňové kapiláry
-> v červených krvinkách reaguje s vodou na kyselinu uhličitou, která ihned disociuje
H2 CO3 ↔ H+ + HCO3–
– hydrogenuhličitanové ionty vystupují z krvinek do plazmy
– přítomností brání rozpouštění CO2 v plazmě
– v plicní kapiláře vstupují HCO3– ionty zpět do červených krvinek, reagují s protony na kyselinu uhličitou, která se hned rozkládá na vodu a oxid uhličitý, jenž difunduje stěnou kapiláry do plicních sklípků
H+ + HCO3– → H2CO3 → H2O + CO2
ONEMOCNĚNÍ DÝCHACÍ SOUSTAVY
Respirační infekce – původci – viry, bakterie, mykoplazmata
– patří: Chřipka – akutní horečnaté onemocnění virového původu
– postihuje dýchací ústrojí – rýma, bolest v krku, kašel
– doprovodné příznaky – bolest svalů, kloubů, hlavy
Pneumonie (zápal plic) – příčinou viry, bakterie i mykoplazmata
– zaplnění plicních sklípků tekutinou a hlenem
– ztížení funkcí celého organismu
Tuberkulóza (TBC) – těžké onemocnění, vyvolané bakteriemi
– bacil TBC se usidluje v plících, zjizvuje tkáň a rozšiřuje se i do jiných
orgánů
Poruchy ovlivňující plicní funkce
– postižení vdechují a vydechují méně vzduchu než srovnatelné, zdravé osoby
Příčiny:
Ucpání dýchacích cév – hlenem u nemocných s chronickou bronchitidou
– dlouhodobé vdechování škodlivých prachových částic -> ztlušťování
stěn dýchacích cest, zmenšení vnitřního průsvitu
Astma – onemocnění způsobené stahy pruhů hladké svaloviny ve stěnách bronchiolů
-> zužování
– otoky, ztlušťování stěny dýchacích cest, zvýšená produkce hlenu
– záchvatová choroba, většinou spjatá s alergiemi
Kouření – působí škodlivě na dýchací soustavu, žaludek, srdce a močový měchýř
– prachové částice, toxické látky (nikotin, oxid uhelnatý, dehet)
– příčina bronchitidy, plicní rakoviny a kardiovaskulárních chorob
FYLOGENEZE VYLUČOVACÍ SOUSTAVY
– houby – nemají
– žahavci – nemají
– ploštěnci – protonefridie
– hlísti – protonefridie
– měkkýši – Bojanovy žlázy (pozměněné metanefridie)
– kroužkovci – metanefridie
– členovci – pozměněné metanefridie, malphigické trubice
– ostnokožci – ambulakrální soustava
– strunatci – pláštěnci – pozměněné malphigické trubice
– bezlebeční – solenocyty (pozměněné protonefridie)
– obratlovci – ledviny
SOUSTAVA VYLUČUJÍCÍ
– odstraňuje z těla odpadní látky metabolismu – exkrety
– CO2 – vydechováno, moč – ledviny, stolice – soustava trávicí, žlučová barviva – játra, pot a maz – ústrojí kožní
STAVBA A FUNKCE LEDVIN
Ledviny
– párový orgán (12 cm dlouhý, 6 cm široký), uložený po stranách bederní páteře
– pravá ledvina se dotýká spodní plochy jater
– levá ledvina sleziny a konce slinivky břišní
– branka ledvinová – vnitřní okraj ledviny
– vstupují a vystupují cévy a nervy, vystupuje močovod
– kůra ledviny – světlá
– dřeň ledviny – tmavá, žíhaná
Řízení a činnost ledvin
– nervové a látkové
– činnost ledvin je pro existenci organismu nezbytná
– vstřebávání vody ovlivňuje je antidiuretický hormon (ADH) – produkovaný neurosekrečními buňkami hypotalamu
– vstřebávání sodných kationtů ovlivňuje hormon aldosteron – buňky kůry nadledvin
– průsvit přívodních cév, přívod krve do glomerulů ovlivňuje renin – produkovaný ledvinami
– hormon erytropoetin – tvorba červených krvinek (erytropoézu) – produkován v ledvinách
– produkce se zvyšuje při nedostatku kyslíku ve tkáních (hypoxidóza)
– ledviny udržují stálost vnitřního prostředí
– při zastavení činnosti ledvin nastává během 3 až 5 dnů smrt
NEFRON
– základní stavební jednotka
– 1 milión v ledvině
– skládá se z Bowmanova váčku, ve kterém je klubíčko (glomerulus) krevních cév
– stěny Bowmanového váčku jsou z jednovrstevného plochého epitelu
– z váčku vedou vinuté kanálky I. řádu – uložené v kůře -> pokračují rovné kanálky (vnikají do dřeně), které se otáčejí zpět (Henleova klička) do kůry -> tvoří zde vinuté kanálky II. řádu -> pokračují kanálky sběrací – vyúsťují na ledvinových papilách
– Bowmanovy váčky – hlavní místo exkrece moči
– glomeruly – z nich se do váčků odevzdává část kapalných složek (kromě bílkovin) jako tzv.
ultrafiltrát – odtékající do vinutých kanálků (vstřebání zpět převážné vody a v ní
rozpuštěných látek – glukóza, aminokyseliny, nerostné složky, některé vitaminy)
– za den se přefiltruje asi 170 až 200l primární moči
– definitivní moč – přitéká sběracími kanálky do kalichů ledvinných, z nich do pánvičky
ledvinné a z ní dále do močovodu -> močový měchýř – hromadění moči (500 až
700 ml) -> močová trubice
– močová trubice – ženy – 3 až 5 cm
– muži – 15 až 20 cm
– vyprazdňování močového měchýře – svěrače močové trubice
– vnitřní svěrač – hladká svalovina
– vnější svěrač – příčně pruhovaná svaly -> možné ovlivnit vůlí
– denně vyloučíme asi 1 až 1,5 litrů moči
ONEMOCNĚNÍ LEDVIN
Ledvinové kameny
– tvořeny šťavelanem vápenatým, méně často obsahují močany (uráty) nebo fosfáty
– souvisí s hladinou vápníků v krvi a k jejímu zvýšení přispívá nadměrná konzumace mléka, vitaminu D, hyperfunkce příštítných tělísek
– preventivní opatření – dostatečné množství tekutin
Infekce a záněty ledvin
– spojeny se základním onemocněním (spála, záněty nosohltanu)
– glomeronefritida – zánětem postiženy glomeruly
– dochází k chronickému selhání ledvin
Chronické selhání ledvin
– léčení pomocí dialyzačního přístroje (umělé ledviny) nebo transplantace ledviny
Akutní (náhlé) selhání ledvin
– různé příčiny – požití jedu, velká ztráta krve, …