Hororové líčení

Procházím temným a nehostinným hvozdem. Cesta přede mnou utíká a ztrácí se mezi stromy. Nemohu uvěřit svým očím stromy jsou téměř ebenově černé. Na hlavou mi zahouká sova a já se vyděsím. Vzduch, který dýchám, je vlhký a je v něm cítit déšť. Uvidím mýtinu, na které se povaluje mlha. Když se podívám vzhůru spatřím měsíc. Ten si se mnou však hraje na schovávanou a rychle zmizí za mraky. Pokroucené větve stromů se natahují k nebi a prosí o trochu hvězdného svitu.
Rychle projdu mýtinu a jdu dál do lesa. Stromy jsou tu smíšené- jak listnaté tak jehličnaté. Vzduch mi tu přijde těžký a zatuchlý. Na zemi leží mech. Cesta se mi již ztratila. Občas vysvitne měsíc a ozáří mi místo, na kterém se nacházím.
Konečně začínají stromy řídnout a já objevím velký viktoriánský dům. Vypadá děsivě. Okolo mě se prožene vítr a rozhýbá napůl otevřené dveře. Dům má dokonce dvě věžičky. Vypadá hodně staře. Nevypadá, že by tu někdo žil.
Okolo domu je plot s hroty ostrými jako břitva.
Zamžourám nahoru do podkrovního okna. V podkrovním okně se rozsvítí slabé světlo, které jistě vydává svíčka. Uslyším srdceryvný křik. Na nic už nečekám a rozběhnu se pryč od tohoto hrůzostrašného místa. Běžím dokud mi dech stačí a nezačne mě píchat v boku. Běžím polem a vlhké bahno se mi lepí na paty a stahuje mě dolu. Ohlédnu se za sebe, ale dům nikde nevidím. Šálil mne snad zrak?