Je těžké žít v dnešní době. Velmi velkou část nás samotných utvořili naši rodiče. Zdědili jsme jejich vlastnosti a vštípili nám různé zvyky a mravy svou výchovou. Další část našeho já jsme začali hledat v pubertě, rozvíjeli se a rozvíjíme se dále, ale existuje i tolik faktorů okolo, které nás mohou ovlivnit.
Doma se cítíme sami sebou a v bezpečí, neboť jsme tam, kde vše známe a můžeme se spolehnout na lidi kolem sebe. Jenže vše není dokonalé ani v našem státě, našem rodném městě, či městě, kde žijeme. Ačkoliv třeba vše nevidíme na první pohled, na druhý už můžeme vidět i to, co bychom nikdy vidět nechtěli.
Drogy jsou tak blízko a přece je jen tak lehce nepoznáte. Můžete říct stoprocentně o všech vašich přátelích, že to nikdy nezkusili? Málokteří by přiznali kladnou odpověď. A přece byste za ně dali ruku do ohně? Věřím, že ano. Jenže dokud vše nevidíte na vlastní oči, mnohokrát neuvěříte.
Považujeme lidi, co užívají drogy, za jiné, jakoby byli z jiného světa, jenže nejsou a nemůžeme se pořád tvářit, jako by nepatřili mezi nás! Zkusit se má prý všechno, ale i když nejsem téhož názoru, tyto lidi neodsuzuji. Všichni vědí, že užívat drogy je špatné, že je to návykové, škodí to našemu zdraví, tak proč to zkoušejí? Možná proto, že hledají odpovědi na své věčné otázky. Možná proto, že si myslí, že je i pomocí drog získají. A možná také proto, že by chtěli zkusit, co zkoušejí jejich přátelé neustále. Protože od nich slýchají naprosto jinou pravdu, než jakou jim vštěpují rodiče a učitelé.
Není tak těžké začít. Každý si myslí, bůhví jak je silný a jak jednoduše přestane, jenže často opak bývá pravdou. Jak řekl jeden můj přítel: „Je jen málo lidí, jestli vůbec, kteří dokáží drogu ovládat, ale většinou ovládá droga je!“ A měl ohromnou pravdu. Lidé si totiž nedokáží uvědomit, jak špatnou se může droga stát, a pouze si užívají pár minut uměle vyvolaného štěstí a několik hodin tzv. dojezdu, když slastné účinky pominou.
Stojí jim to za to? Žít ve svém vlastním světě uprostřed toho našeho, mezi námi a přece tak odlišní a někde mimo realitu? Ze začátku je to hra, vzrušující pocit zkoušet něco zakázaného, ale pokud vše překonají, určitě si zaslouží novou šanci? Novou šanci vrátit se zpátky, i když v nich něco z těch drog zůstane? Myšlenky, vzpomínky, možná i chutě. Nemusím ani přemýšlet a říkám: „Ano!“ O spoustě známých lidí z vašeho okolí ani netušíte, že by někdy zkusili drogy, že by propadli slastným okamžikům, ale přece je máte rádi. Proto předsudky stranou. Jako lidé, co přestanou kouřit, jako lidé, co se odnaučí pít, stejně tak i lidé, co se poprali se svou drogovou závislostí a jsou odhodlaní vrhnout se do nového života, si zaslouží žít bez toho, aniž by se na ně ostatní koukali skrz prsty…