Je teplá letní noc. Když zakloním hlavu uvidím jak na nebi září tisíce hvězd. Měsíc se na mě usmívá a jeho jasné světlo osvětluje krajinu. Sedím na poli u lesa a přede mnou plápolá ohýnek. Z dálky slyším tiché bublání potůčku. Ve vzduchu je cítit vůně pravého léta.
Když se podívám do ohně vidím už jen plameny. Moje oči se nedokáží soustředit na nic jiného.
Pozoruji žlutočervené jazyky, které olizují dřevo. Plameny mění dřevo nejprve na ebenově černé a potom na popelavě šedé.
Nutí mě to přemýšlet. Oheň zná člověk už od pravěku. Nic se na něm nezměnilo je to pořád ten stejný oheň na kterém si naši předkové opékali zvěř, kterou ulovili.
Náhle slyším zahoukání sovy. Kdy se podívám na oblohu nad les vidím tam netopýry. Netopýři tancují ve vzduchu.
Kouknu znovu do ohně a vidím jak se jedno poleno sesunulo z druhého a k nebi vylétla sprška jisker.
Říká se, že oheň je dobrý sluha,ale špatný pán. Tohle přísloví je rozhodně pravdivé. Ohýnek u kterého sedím já je naštěstí uvězněn v kamenném kruhu.
Je mi skvěle, koukám do plamenu, přemýšlím a užívám si letní noci.
