Nemám moc ráda brzké vstávání, ale zbožňuji pozorovat východ slunce. Vše je takové krásně nové a nezkažené. Přemýšlím jestli tento den, který se právě zrodil, bude bude můj šťastný a nebo jestli si budu muset počkat až na další. Koukám se na východ a vidím jak slunce začíná svou cestu po obloze. Celé město se pomalu probouzí.
Obloha je oranžová nebo slabě narůžovělá a pomalu se vyjasňuje do světle modré.
Slyším cvrlikání ptáčků a užívám si ten moment. Nejprve vidím ze slunce jenom kousíček a potom se mi pomalu odhaluje celé. Září překrásnou zlatou barvou. Stromy a domy v jeho popředí jsou tmavé, ale jakmile se slunce dostává výš začínají se objevovat jejich pravé barvy. Ještě než se dostane nahoru musí projít několika obláčky, které si hoví na obloze. Pak už se dostává pomalu, ale jistě nahoru. Září jasným světlem a já si říkám, že dneska bude určitě slunečno aspoň do odpoledne.
Když vyjdu ven oslní mě světlo. Po noci je to příjemná změna a moje oči si rychle přivyknou tomu světlu. Na zelené trávě se jako drahokamy třpytí rosa. Podívám se směrem ke slunci a usměji se. Nový den začíná.
