Lustig Arnošt – Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

Literární druh je epika, literární forma je próza a literární žánr je novela.

Tato novela spadá do období tzv. 2. vlny válečné literatury. Vyšla roku 1964 a vychází ze skutečných událostí.

Autor Arnošt Lustig se narodil roku 1926. Je to autor židovského původu. Roku 1941 byl z rasových důvodů vyloučen ze školy a o rok později poslán do Terezína. Prošel koncentračními tábory Osvětim a Buchenwald. V březnu 1945 uprchl z pochodu smrti a až do osvobození se skrýval. Během holokaustu přišel téměř o celou svoji rodinu, což jej hluboce poznamenalo, a tak se jeho díla už od prvních povídkových souborů zabývají právě tematikou Židů a druhé světové války.
Od podzimu roku 1945 studoval Lustig na VŠPS. Přispíval do různých periodik. Jako zpravodaj Lidových novin byl roku 1948 vyslán do Izraele v izraelsko-arabské válce.
Lustig byl redaktorem Čs. rozhlasu, vedoucím kulturní rubriky týdeníku Mladý svět, pracoval jako scénárista Čs. filmu. Byl členem komunistické strany Československa.
Po srpnu 1968 odešel Lustig do Jugoslávie a v roce 1970 se usadil v USA. Zde mimo jiné přednášel film a literaturu na American University Washington, D.C.
Dílo Arnošta Lustiga:
1) Povídkové soubory

Noc a naděje – 1957

Démanty noci – 1958

Ulice ztracených bratří – 1959

Hořká vůně mandlí – 1968, soubor čtyř povídek, jejichž tematikou jsou koncentrační tábory, válka a její následky
2)Novely

Dita Saxová – 1962, o mladé židovské dívce, která se po zážitcích z koncentračního tábora znovu střetává s nejistotou v poválečném světě
Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou – 1964, psáno podle skutečné události z roku 1943 v Itálii. Tehdy skupina zajatých bohatých židovských podnikatelů s americkými pasy byla podvedena, ožebračena a potom dopravena do plynových komor.
3)Romány

Miláček – 1968, očima novináře Danyho Polnauera je sledován milostný příběh z izraelsko-arabské války. Většina vydaných nákladů byla zničena.

Nemilovaná – Z deníku sedmnáctileté Perly Sch. – 1979, tragický příběh dívky z Terezína
Ve svých prózách i s odstupem padesáti let hledá Lustig smysl lidství a podstatu lidského bytí.

Podle Lustigových scénářů bylo natočeno několik filmů.
Děj začíná v momentě, kdy chycená skupina bohatých židovských podnikatelů přijíždí do koncentračního tábora, kde se jich ujímá poručík Bedřich Brenske. Ve stejnou dobu tam dorazí ještě jeden transport s Židy, z něhož vystupuje i mladá polská tanečnice Kateřina Horovitzová. Ta se díky svým námitkám (doslova prohlašuje, „že nechce zemřít“) dostane do skupiny poručíka Brenskeho a získá tím naději na záchranu. Tato skupina je totiž určena k výměně za zajaté německé vojáky, a to díky finančním prostředkům, kterými tito židovští boháči disponují a které budou potřeba k tomu, aby se náročná výměna mohla uskutečnit. Kateřina má velké výčitky svědomí vůči své rodině, ale poručík Brenske ji uklidní slovy, že později bude určitě možné se s nimi zas shledat.
Kupodivu, přes všechny ty řeči o smrti zplynováním, nikdo z těch, co dorazí do tábora, si nechce připustit tu děsivou skutečnost, že jdou vlastně na popravu a všichni před těmi hrůzami, co se v táboře odehrávají, zavírají oči. Každý se snaží si v sobě uchovat alespoň maličkou jiskřičku naděje na přežití. A tak zajatci poslušně plní příkazy německých vojáků bez jakékoli myšlenky na vzpouru.
Také tato skupina Židů je díky neustálému uklidňování a „důkazy“ podloženými slovy pana Brenskeho (který je ubezpečuje, že výměna probíhá v zájmu Říše a pod záštitou mezinárodního Červeného Kříže a že v podstatě nejsou nepřátelé, neboť jim jde o společnou věc, a jak si pánů podnikatelů váží…) přesvědčena, že na ně skutečně v přístavu, kam jedou zvlášť pověřeným vlakem, čeká loď, která je odveze do Ameriky.
Pan Brenske má svůj plán promyšlený do posledního detailu. Ve vhodné chvíli předá pánům (a Kateřině) americký pas, ukáže jim také z okének vlaku slibovanou loď, a tak mu nedělá žádnou větší námahu dostat z vystrašených Židů neuvěřitelné částky peněz „spojené s výdaji na cestu“, jak vysvětluje. Když jim peníze dojdou, požádá je dokonce o napsání dopisů svým blízkým, aby je finančně podpořili – i to, v touze po životě, Židé splní…
Během jejich cesty má pan Brenske také řadu narážek na jejich osud v koncentračním táboře („Vaše starosti shoří jako seno… Tady je soudný den každý den…“), které vzbudí v Židech ještě větší strach o vlastní život. Brenske jim však zároveň nabízí řešení, jak se tomuto osudu vyhnout. A tak tato skupinka Židů, i přes nenápadné pokusy zajatců v táboře sdělit jim pravdu, dál slepě odmítá uvěřit tomu, co je čeká a podřizuje se zcela rozkazům pana Brenskeho.
Nakonec se však vlak zastaví zpět v táboře, kde je jim sděleno, že se musí před výměnou ještě „vykoupat“. Všem cestujícím už začíná pomalu docházet, o co tady vlastně jde, ale přesto to pro ně pořád není impulz k tomu, aby se pokusili vzepřít. Jen Kateřina Horovitzová na jízlivé narážky a výsměch německých vojáků během převlékání odpoví tím, že vytrhne poručíkovi pistoli a zastřelí ho. Celá skupina je pak vlastními lidmi – speciálním komandem skládajícím se z židovských vězňů – zahnána do plynové komory, kde je na oplátku také postřílena.
Tato skutečnost jen dokazuje, jak němečtí vojáci uměli využít toho šíleného strachu zajatců a přimět židovské vězně, kteří byli sami už pomalu na prahu smrti a dokonce to věděli (už si ani nic nenalhávali), aby šli se zbraněmi proti vlastním lidem a poslali je na smrt…

– Kateřina Horovitzová – 19letá dívka, krásná tanečnice, židovka. Má být i s rodinou a 6 sestrami poslána do plynu. K Hermanovi cítí odstup a úctu. Snaží se zachránit sestry, je zmatená a má strach. Nakonec je jediná, kdo se vzmůže na odpor.

– Herman Cohen – mluvčí Židů. Rozumný starší muž, který věří, že vše dobře dopadne; snaží se zachránit co nejvíce lidí včetně Kateřiny rodiny.

– Bedřich Brenske – cílevědomý velitel, dobrý manipulátor, snaží se z Židů vypáčit co nejvíce peněz. Tváří se jako rozumný a čestný člověk, ale Němce poslouchá na slovo a ve skutečnosti celou dobu lže.

krejčí a rabín – židovské postavy důležité pro pochopení děje – naznačují, co se stane (ale hlavní postavy jejich sdělení nechápou); modlí se za spásu duší, hlavně pak za mladou a naivní Kateřinu