Autor: Molière
Rok vydání: 1966
Překlad: E. A. Saudek
Literární druh: drama
Literární žánr: komedie
Literární směr: klasicismus
Znaky:
- jednotné principy a pevný řád
- rozumová kázeň (cit podřízen povinnosti a rozumu X baroko)
- krása je v pravdě a v obrazu přírody
- vzor – antické umění
- literární žánry
- klasicistické drama dodržuje 3 jednoty: místa, času a děje (Aristotelés)
- Je zřejmé, že Lakomec klasicistické tendence opravdu naplňuje – autor kritizuje pokrytectví a lakomství, které podle autora deformuje charakter člověka a ničí vztahy mezi rodinnými příslušníky.
- Klasicistickému stylu také odpovídá autorova inspirace v antice, kde si Moliére vzal motiv z Platonovy komedii o hrnci.
Molière
-měl převzít rodinný podnik, ale utekl k divadlu – divadlo zkrachovalo a on byl chvíli ve vězení pro dluhy
– vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin [žán batyst poklen]
– z rodiny dvorního čalouníka a truhláře
– výborné vzdělání – studoval práva, měl být notářem
– největší francouzský autor komedií
– život zasvětil divadlu – autor, herec, režisér, ředitel divadelní společnosti
– r. 1643 založil s dalšími 9 lidmi divadlo Illustre Théatre, úspěch po pozvání králova bratra ke dvoru
vzor: fraška, commedia dell ́arte
– autor 33 komedií
– útoky proti společenským předsudkům, odhaloval přetvářku – potíže
– postavy se nevyvíjejí, mají stejný charakter jako na začátku
– dodržuje ideál tří jednot a pěti aktů
Místo a doba děje: V Paříži, v roce 1670
Kompozice: chronologická s reálným časem, 5 dějství s několika výstupy
Postavy:
Harpagon– lakomý, chamtivý, šedesátiletý vdovec, zamilovaný do Mariany,
lichvář, peníze pro něj znamenají vše, bezcitný, boháč, posedlý touhou po penězích a bohatství
Kleant– syn Harpagona, miluje Marianu, nebojí se postavit otci, chytrý,
podnikavý, rád nosí pěkné oblečení na které si ale musí půjčovat,
mladý, láska k penězům jeho otce se mu příčí, pro něj je důležitá láska
Eliška– dcera Harpagona, zamilovaná do Valéra, upřímná, spravedlivá, mladá
Anselm– otec Mariany a Valéra, stařec, Harpagon mu chce dát Elišku za ženu, bohatý
Mariana– dcera Anselma, krásná, miluje Kleanta, mladá dívka z chudé vrstvy, má nemocnou matku o kterou se stará, skromná, plachá
Valér– syn Anselma, miluje Elišku, mladý, Harpagonův správce, snaží se zalíbit Harpagonovi kvůli Elišce, a tak mu podlézá
Frosina– dohazovačka, vychytralá, domlouvá sňatek mezi Marianou a Harpag.
Čipera– Kleantův sluha, je si vědom Harpagonových vlastností, ukryl peníze
Jakub– Harpagonův kočí i kuchař
Motiv: lakota lidí, kteří mají peníze radši než lidský život a jak peníze mohou změnit charakter člověka
Jazyk: vypravěč – er – forma
Celé dílo je psáno spisovnou češtinou, formou monologů a dialogů postav. Moliére v Lakomci používal běžnou měšťanskou mluvu, nepřikrášloval rozhovory, které tak byly živé a plné hovorových obratů (zejména u Harpagonova služebnictva). Nicméně v dialozích mnohdy najdeme anaforu, zvláště ve vypjatých scénách. Postavy vyšší třídy hovoří vzletně, používají personifikace či metafory. Zamilovanost mladých párů vyjadřoval Moliére srkze jemné gradace a hyperboly. Pro zvýšení napětí také Moliére
používal neslovesných vět („Zloděj! Vrah! Loupežník!“).
personifikace („Mé chudinky penízky! Oloupili mě o vás, vy moji hodní přátelé!“)
archaismy („kdokolivěk“, „taškáři“, „dráby“)
citoslovce („Achich! Ach!“)
hyperbola („umírám, jsem mrvev, jsem pohřben!“)
zdrobnělina („penízky“)
metafora („jdi mi z očí, vždyť vy kvetete zdravím“)
inspirace: Za nejvýznamnější předlohu Lakomce bývá považována Komedie o hrnci (Aulularie) antického dramatika Plauta o chuďasi Eucliovi, který se náhodou stal majitelem hrnce plného peněz.
Filmové adaptace:
Lakomec (divadelní záznam), 1972 – režie: Jaroslav Dudek, hrají: Miloš Kopecký (Harpagon)
Lakomec (TV film), 2002 – režie: Zdeněk Zelenka, hrají: Viktor Preiss (Harpagon)
Lakomec (francouzský TV film), 1980 – režie: Louis de Funés, hrají: Louis de Funés (Harpagon)
Přijetí díla:
– ve své době se Lakomec nesetkal s úspěchem u diváků, protože předstihl svými pokrokovými názory dobu, ale naproti tomu je to v současnosti stále nejvíce hraná francouzská komedie
– hra byla psána formou prózy, což byl i jeden z důvodů, proč se ve své době neuchytila
– všeobecná kritika společnosti a zkaženosti světa
-zesměšňoval konkrétní lidi – vysoce postavené šlechtice – dovolil si to, protože král nad ním držel ochrannou ruku – ochránce Ludvík 14.
Další díla:
Tartuffe neboli Podvodník – úlisný a pokrytecký Tartuffe si získal důvěru měšťana Orgona – ovládá ho a získává jeho majetek a manipuluje i s Orgonovou rodinou. Usiluje o jeho ženu, má si vzít dceru. Celá rodina se snaží Orgona varovat. Orgon odhalí Tartuffovu povahu, až když tajně vyslechne milostné návrhy jeho ženě. Orgona zachrání až král, který vrací Orgonovi majetek i čest.
Směšné preciozky – hra, která se vysmívá tehdejší módě – tvz. preciozitě – snobství. Dvě mladé preciozky přijíždí do Francie, aby se staly spisovatelkami. Odmítnou dva mladé šlechtice a ti se jim pomstí. Přemluví dva prosťáčky, aby si hráli na vznešené svitáky – v tom přijdou šlechtici a ženy jsou zesměšněny.
Další autoři:
Pierre Corneille – Cid
Jean Racine – Faidra
Jean de la Fontaine – bajky
Carlo Goldoni – Poprask na laguně
Obsah:
Eliška se zasnoubila s Valérem, který dělá u nich v domě a správce. Valér zde pracuje a podlézá otci Harpagonovi jen proto, že si chce získat u něho dobré jméno a chce Elišku za ženu. Eliška se s tímto tajemstvím nejprve svěří svému bratrovi Kleantovi. Chtěla se mu svěřit první, ale on začal mluvit dříve, že se zamiloval. Má rád chudou dívku Marianu z ulice. Je velice krásná a půvabná. Mezitím Harpagon vyhání z domu svého sluhu Čiperu. Prohledává ho, protože ho podezírá, že ukradl jeho peníze. Pak přicházejí k otci Eliška a Kleant a chtějí mu říct něco o manželství. Harpagon ale začne mluvit sám. Začne mluvit o Marianě a vyptávat se na ní. Kleant jí chválí a říká, že by z ní byla skvělá manželka. Harpagon řekne, že si ji chce vzít, ale musí dostat nějaké dobré věno. Kleant, když to slyšel, tak se skoro skácel z zemi. Pro svého syna našel bohatou vdovu a pro svou dceru bohatého staršího pána Anselma. Harpagon nařizuje Elišce, že si vezme Anselma, ale ona odmítá. Potom přichází Valér a Harpagon mu říká, aby je rozsoudil, kdo má pravdu. Přiklání se na stranu Harpagona. Dělá to ale jen proto, aby se mohl více dostat k Elišce a více se oblíbit Harpagonovi. Kleant chce pomoci chudé Marianě, a tak si chce půjčit peníze. Čipera mu domluví schůzku s poskytovatelem peněz. Kleant ale na schůzce vidí svého otce, který mu hned vynadá a žádná půjčka neproběhne. K Harpagonovi přijde dohazovačka Frosina. Doufá, že když mu bude dohazovat Marianu, tak že od něj dostane nějaké peníze, ale není tomu tak. Frosina mu říká o Marianě vše, co Harpagon zdůrazňuje a požaduje. Když po něm ale chce finanční výpomoc, tak ihned uteče. Na večeři, na kterou pozval Marianu, se snaží ušetřit co nejvíce peněz. Jakub chce udělat drahou večeři, ale Valér řekl Harpagonovi, že se postará o levnou večeři. Valér se pak pohádá s Jakubem a Valér ho uhodí. Když Mariana vidí Harpagona, tak si ho nechce brát. A je překvapena, že Kleant je jeho syn. Kleant vyznává Marianě lásku a tvrdí, že to říká otcovým jménem. Dává Marianě otcův prsten, ale ten kvůli tomu šílí. Kleant si potom jde S marianou promluvit. Snaží se vymyslet plán, aby Harpagon chtěl Marianu sám opustit. Když se to Frosina doslechne, tak jim pomůže plán vymyslet. Když se otec ptá syna na Marianu, tak se jí otci snaží zprotivit. Harpagon jí chtěl synovi ponechat za ženu, protože je už dost starý, ale když poslouchal, jak se Kleantovi nelíbí, tak si ji chtěl znovu sám vzít. Kleant to nevydrží a přízná se, že jí miluje. Hádají se. Hádku ukončí Jakub. Harpagonovi vzkáže Jakub od Kleanta, že se jí Kleant vzdává. Kleantovi vzkáže Jakub od Harpagona, že mu povolil sňatek s Marianou. Jakub ale pravdu překroutil, tak se otec a syn znovu pohádají. Za Kleantem přijde Čipera a poví mu, že ukradl Harpagonovi kasičku, kde měl uložené peníze. Když na to Harpagon přijde, že mu chybí peníze, začne šílet a přivolá komisaře. Všechny začne vyslýchat. Jakub obviní Valéra, který ho v hádce kvůli přípravě večeře uhodil.
Harpagon začne vyslýchat správce Valéra. Při výslechu ale dojde k nedorozumění. Valér se totiž domnívá, že ho Harpagon obviňuje nikoliv z krádeže, ale z lásky k Elišce, a tak se ke všemu přizná. Harpagon chce nechat Valéra popravit. Tento samý večer má dojít ke slavnostní večeři, na kterou Harpagon pozval svojí nastávající Marianu, tak i Anselma, kterého určil za ženicha své dceři. Když Anselm přijde, tak se všechno začíná měnit. Valér přiznává, že je synem hraběte Tomase d’Alburci. On jediný přežil, když s celou rodinou ztroskotali na moři. To celé slyší Mariana a Alselm. Děj vyvrcholí přiznáním pana Anselma, který prozradí svůj skutečný původ. Ukáže se, že je ztraceným otcem nejen Valéra, ale i Mariany. Kleant vrátí otci ukradené peníze s podmínkou, že se bude moci oženit s Marianou a Eliška s Valérem. Harpagon s vidinou navrácených peněz souhlasí, a vlastně na tom vydělává: svatební výlohy a náklady za vyšetřování bude platit Anselm. Harpagon je spokojen a zůstává sám se svými penězi.
Můj názor na knihu:
Začátek knihy se mi nelíbil. Bylo to takové nezáživné a jednotvárné. Postupem děje ale kniha začala být zajímavější. Co se týče obsahu knihy a hlavní myšlenky, tak to se mi líbilo. Je to vlastně jakási kritika touhy po penězích. Z této knihy jsem si uvědomil, že vlastně být lakomý se nevyplácí. Když je člověk lakomý, tak ho skoro nikdo nemá rád. Může to být inspirující. Konec knihy mi přišel docela zamotaný. Sice se všechno vyjasnilo, ale konec byl až moc uspěchaný.