Předmět sociální psychologie
-sociální psychologie se pokouší vysvětlit chování, prožívání a zkušenosti jednotlivce ve společnosti, jaký vliv na něj mají ostatní, snaží se poznat zákonitosti dění ve skupinách
-člověk je animal sociale- tvor společenský, lidský jedinec je tedy odkázán na společnost
-jedinec se snaží přimět společnost, aby co nejvíce přispívala k uspokojování jeho potřeb; chce mít vliv na druhé lidi, být oblíben, poznávat úmysly, sklony, city ostatních, chce mít vzájemné vztahyàinstrumentální hodnoty, tedy hodnoty, které usnadňují dosažení cíle
-společnost určitým způsobem ovlivňuje jedince, v dané skupině většinou probíhá socializace, proces začlenění jedince do skupiny, kde musí jednat podle určitých pravidel, norem,…
Sociální skupiny a jejich charakteristiky
funkce skupiny
-formální – funkce oficiálně vyhlášené; takto obvykle vznikají skupiny, lidé se sdruží na základě společného věcného zájmu /cíle (basketbalový klub, politická strana, třída), společný zájem určuje pravidla činnosti skupiny
-sociálně psychologická motivace – potřeby členů být pohromadě, v práci i odpočinku, potřeba osobního uplatnění, vyniknutí, potřeba ovládat druhé i jim pomáhat
-tyto motivy vytvářejí lidský faktor (na ten se soc.psych.zaměřuje)
-skupiny mohou býtàformální – mívají pevně stanovenou úlohu, jednoznačně určená organizace, jednotliví členové mívají rozdělené pravomoci, úkoly,…
àneformální – obvykle vznikají spontánně, existence může být krátkodobá i dlouhodobá (návštěvníci pláže hrající volejbal)
-mezi formálními a neformálními skupinami existují plynulé přechody (nefor.sk.si může zvolit vedoucího apod.)
-role ve skupině (obsahuje určitý soubor očekávání a požadavků)àformální- jasně definovány, jedinec má svěřenou funkci, nadřízený-podřízený
àneformální- členové je zaujímají spontánně (třídní šašek, přirozená autorita,…)
-skupiny
–sociometrie – metoda, kde členové skupiny odpovídají na otázky, s kým by např. chtěli strávit dovolenou, koho by vyhodili z lodi, kdyby museli, vedle koho by chtěli sedět na obědě apod.; zkoumá se také, zda jsou pozitivní/ negativní volby vzájemné (zda ne/jsou sympatie opětovány) nebo je tam někdo izolovaný; zkoumá se, kdo je sociometrickou hvězdou apod.
-hierarchie ve skupiněàalfa- vůdčí role; silná osobnost, které se prosadí svou obětavostí, aktivitou, přirozenou autoritou apod.
àbeta- loajální (věrný) člen skupiny, který je schopen získat potřebnou důvěru a respekt alfy i ostatních členů
àgama- člen, který se nechává vést
àopoziční delta- člen využívá svých schopností a sklonů ke kritice alfy
àomega- obětní beránek, černá ovce
vedoucí skupiny
-osobnost vedoucího do značné míry ovlivňuje jednání či výsledky skupiny
àdemokratický – preferuje kolektivní rozhodování, zajímá se o názory druhých, respektuje jejich přání
àautokratický – rozhoduje bez ohledu na mínění druhých, zanedbává zpětnou vazbu
àcharismatik – má charisma, kouzlo osobnosti, je milován, členové k němu vzhlížejí s respektem, pracuje spíše se skupinou jako celkem
àbyrokrat – zaměřuje se spíše na jednotlivce, o nichž má jistotu, jaké jsou jejich schopnosti
àorientace na úkol – motivován dosažením cíle
àorientace na vztahy – motivován osobním kontaktem s vedenými
-členové skupiny mají většinou kladný vztah k vedoucímu, sympatie, obdiv, ovšem v situaci ohrožení dochází k idealizaci vedoucího, přeceňují jeho síly
-jsou i negativní prvky ve vztahu vedoucího ke skupině, když např.vedoucí zneužívá své funkce k vlastnímu prospěchu nebo jeho nadměrná dominance
vliv skupiny na jedince
-skupina vyvíjí tlak ke konformitě (přizpůsobivost) v jednání i názorech, většina lidí tlaku podléhá, i když vidí skutečnost jinak
-Aschův experiment (psycholog Asch předkládal malým skupinám různě dlouhé úsečky s úkolem určit, která je delší či kratším ve skupině byla 1 pokusná osoba a několik pomocníků experimentátora vydávajících se za další pokusné osoby, ti předstírali, že se shodli v chybné odpovědi, ovšem tento skupinový tlak vedl k tomu, že se jedinec podřídil většinovému názoru)
-evolučně se to vysvětluje tak, že v dřívějších dobách jedinec sám nepřežil, bylo výhodnější „držet se stáda“, a nějak (asi) to přetrvalo
-tlak sílí, je-li v jeho očích skupina sociálně atraktivní, tedy má-li ke členům velmi blízký vztah (pozitivní vztah), či je-li na skupině existenčně závislý
-aktivuje se zde motiv být akceptován, nevyčnívat, touha někam patřit
-aby byl jedinec podporován co nejvíce lidmi, musí podporovat skupinové cíle, zastávat její názory, podřizovat se normám
-velký vliv má také dav („masy“), člověk se snadno nechá ztrhnout a ztrácí odpovědnost, klesá na nižší intelektuální úroveň apod.
dyadické interpersonální (mezilidské) vztahy
-vztahy ve dvojicích
-existují i jednostranné vztahy, kdy o nás druhá strana ani neví, jsou to vztahy lásky, obdivu,… (ty platonické)
-Learyho dvojdimenzionální systém mezilidských vztahů ukazuje základní protikladyàdominance vs. submise (může se týkat konkrétních vztahů i jako obecná tendence se takto chovat)
àláska vs. agrese- oba pojmy nutno chápat v širokém pojetí (všechny veselé požitky vs. agresivní cítění, smýšlení apod.)
-dosti zjednodušené, stává se nám, že vůči 1 osobě pociťujeme střídavě/naráz obojí
|
-Leary uvádí i kombinace základních faktorů
Sociální vnímání
-na základě následujícího si tvoříme dojem o druhémàimplicitní teorie – domníváme se, že když má někdo nějaký povahový rys, bude mít i další, na základě částečných znalostí si dotváříme představu o druhém
-často zde působí haló – efekt= zkreslení hodnocení podle povrchního, ale nápadného dojmu (tlustý člověk je dobromyslný, hubený povrchní apod.)
àosobní konstrukty- to jsou námi nevědomě tvořené představy o lidech, a to v závislosti na určité „mapě“ vlastností, podle kterých rozčleňujeme lidi, s kterými přicházíme do styku
àefekt primarity – 1.dojem
àstereotypizace – klasifikace lidí podle předem daných kritérií na základě povrchních charakteristik (barva pleti), na rozdíl od implicitní teorie se zde nestaráme o to, jaký člověk je, nevytváříme si o něm představu, nýbrž ho jen zastrčíme do předem daných šuplíků
àsebepercepce – vnímání sebe sama; lidé s větším sebevědomím bývají úspěšnější než ti, co mají malé sebevědomí
àefekt sebenaplňující předpovědi – když něco předpokládáme, tak se to často splní jen proto, že se podle toho (nevědomě) chováme
àpygmalion efekt – označení pro důsledek pozitivního očekávání a hodnocení chování druhé osoby (učitelé jsou přesvědčeni, že určití žáci jsou schopní, chovají se k nim způsobem, který opravdu přispěje k rozvoji jejich schopností)
àinterpersonální přitažlivost – k lidem, které považujeme za atraktivní, jednáme vlídněji než s těmi, které považujeme za tělesně nepřitažlivé; podobně to je i se jmény a jejich „přitažlivostí“
-lidé, kteří jsou nám podobní, jsou nám sympatičtí (na druhou stranu, vybíráme si /hlavně do vztahů/ lidi, kteří nás doplňujíàdominance X submisivita)
-také máme rádi lidi, kteří jsou nám blízko, jedná se o prostou fyzickou blízkost
Konflikt a spolupráce
-existuje několik teorií agreseàvrozená agrese – Freud ji dával za vinu destruktivnímu pudu thanatos
-Lorenz říká, že agrese je důsledkem vrozených, genetických faktorů, které vyvolávají automatické nepřátelské reakce vůči druhým, agresivní energie se prý v jedinci hromadí, dokud nepřijde něco, co ji spustí („poslední kapka“)
-lidé, kteří např. boxují nebo mají možnost jiným společensky akceptovatelným způsobem vyventilovat agresi, dojde zde ke katarzi, očištění
àfrustraceà agrese – Dollard se domnívá, že agrese je důsledkem frustrace; jsme frustrovaní, když nám něco brání dosáhnout každodenních cílů, to v nás vyvolává agresivitu
-kritizoval to Bandura, který říkal, že lidé na frustraci při úsilí o dosažení cílů reagují mnoha různými způsoby
-kritizoval také Berkowitz – jsou i lidé, kteří jsou za to placeni (boxeři)
àvliv prostředí – hlučné prostředí, horko, pobyt ve stísněném a přeplněném prostoru agresivitu zvyšují, tyto podněty zvyšují vzrušení, což má úzký vztah s agresí
-agrese vzniká na základě kombinace několik faktorů (+ třeba náš temperament, melancholik „zaútočí“ spíš méně než cholerik)
Kolektivní a davové chování
-dav jako obvyklá součást našeho života, víme, jak se v něm chovat, co se od nás očekává a ostatní dělají totéž
-někdy ale dav získá kolektivní charakter, kdy se chová jako celek
-Le Bonova teorie – vzniklý dav se řídí jen primitivními impulsy a je iracionální, členové jednají až barbarsky (což by normálně odsuzovali), neřídí se vlastním svědomím, ale dělají to, co „dělají všichni“à zákon mentální jednoty
-nejsou k tomu však psychologické důkazy, které by tuto teorii podpořily (kritika)
-odosobnění – deindividuace; prožíváme v davu, je to ztráta osobní identity a identifikace s davem (Deiner je zastáncem názoru, že když se lidé na něco soustředí, méně si uvědomují sami sebe, ztrácí společenské zábrany)
-následkyàztráta kontroly nad vlastním jednání, nevnímáme společenské normy, impulzivní jednání, zvýšená citlivost k emocím, snížená schopnost rozumného plánování
-pokojné davy – naopak podporují soudržnost a solidaritu, lidé v nich mají pocit duchovní jednoty
Altruismus
-altruismus – chování prospěšné druhým a ne jedinci, který je provádí, také jednání, jehož cílem je prospět druhým
-intervence přihlížejícího – naši ochotu někomu pomoct ovlivňuje přítomnost druhých lidí, čím více lidí je přítomno, tím menší je pravděpodobnost pomoci
-dochází tu k difusi odpovědnosti (rozptylu), každý očekává, že zasáhne někdo jiný, lidé tak často zdůvodňují své (ne)jednání, zbavují se tak své odpovědnosti (viz vražda Kitty Genovese v r.1964, kterou vidělo 38 svědků a nikdo nepomohl)
-působí zde mnoho vlivů: míra rozrušení (potřeba/utrpení druhých v nás vyvolává emocionální reakci), cena pomoci a pomáhání (zvažujeme „cenu“, kterou by nás to stálo), odměna („odměna“ za pomoc) dále osobnost a nálada, jednoznačnost situace
–Dawkinsova teorie altruismu – podle sociobiologie je základním pudem všech živých stvoření předat své geny, zajistit reprodukci, aby přežily, altruismus je tedy jen skrytý egoismus uchránit naše vlastní geny
-Milgram pak tvrdí, že naše první reakce na obtížnou situaci je spolupracovat, nikoliv soupeřit
-další alternativou je reciproční altruismus, což je chování, při kterém se očekává, že při dalším setkání bude poskytnuta pomoc jedinci, který se dříve zachoval altruisticky