Předmět sociologie
-z latinského societás – společenství, společnost, spolupracuje s dalšími obory (antropologie,…)
-sociologie je věda o společnosti a její struktuře
-jejím předmětem je naše vlastní chování, člověk jako společenský tvor
-sociologie vznikla pro vysvětlení potřebných otázek, zefektivnění, když selže zdravý rozum
-dvě základní sociologické otázky podle Kellera:
Jak je společnost vůbec možná? (vytváření pravidel a sociální hra)
Do jaké míry člověk podléhá sociálnímu tlaku a do jaké míry je svobodný a emancipovaný?
Metody sociologického výzkumu
–otázky sociologů:
faktické: např. které typy trestných činů jsou nejčastější?
srovnávací: např. jak se liší trestná činnost ve VB a USA?
vývojové: např. jak se liší trestání v současné ČR oproti trestání na území v 17. století?
-výzkum by měl vždy splňovat následující kritéria:
reprezentativita – soubor lidí, které zkoumám (výběrový soubor) dostatečně reprezentuje soubor, který chci zkoumat (základní soubor)
validita – výzkumem zkoumám to, co jsem skutečně zkoumat zamýšlel, výsledky výzkumu odpovídají původnímu cíly, výzkum je přiměřený a bezchybný
reliabilita – stálost, spolehlivost, opakovatelnost, konzistence výzkumu, lze výzkum za stejných podmínek opakovat se stejnými výsledky?, omezili jsme náhodnost?, byla dodržena zásada hodnotové neutrality, nebyla data subjektivně zkreslena?
kvantitativní výzkum
-plošné zkoumání jevů, vhodné pro hromadné jevy, testy hypotéz
-důraz na měřitelnost a exaktnost
-výhodou je ověřitelnost
-anketa, standardizovaný dotazník, standardizovaný rozhovor
-pracuje se statistikou:
àaritmetický průměr (sečteme údaje u všech zkoumaných objektů a vydělíme je jejich počtem)
à median (číslo, které je uprostřed souboru dat)
à modus (číslo, které se ve statistickém souboru objevuje nejčastěji)
ànezávislá proměnná a závislá proměnná (nezávislá proměnná je ta, jejíž možný vliv na jinou, závislou proměnnou, vědec výzkumem ověřuje, zkoumám-li např. pomocí dotazníků vliv vzdělání rodičů na vzdělání jejich dětí, nezávislou proměnnou je vzdělání rodičů, závislou pak vzdělání dětí)
à korelace = souvztažnost – ve statistice vztah mezi dvěma soubory jevů nebo proměnných
à korelační koeficient (vyjadřuje vztah mezi dvěma nebo více proměnnými; dokonalá pozitivní korelace je vyjádřena koeficientem 1 – vždy když a, tak b, dokonalá negativní koeficientem -1- vždy když a, tak ne-b, žádná statistická souvislost koeficientem 0, ve společenských vědách nikdy nenacházíme dokonalé korelace, korelace s hodnotou 0,6 nebo více obvykle naznačují vysoký stupeň souvislosti mezi proměnnými
àkauzalita = příčinný vztah mezi dvěma soubory jevů nebo proměnných.
kvalitativní výzkum
-detailní zkoumání jevů, důraz na porozumění, interpretaci, zúčastněné pozorování, hloubkový rozhovor, studium dokumentů, focus group
-konkrétní výzkumné techniky:
àpozorování a zúčastněné pozorování – v případě zúčastněného pozorování pracovník přímo žije v „terénu“, ve zkoumané skupině nebo komunitě a někdy se i přímo účastní jejích aktivit, pozoruje a analyzuje její život, obvykle poskytuje bohatší a hlubší informace než ostatní metody, umožňuje vědci pružně měnit strategii a přizpůsobit se vznikajícím problémům, pokud zkoumaná komunita o výzkumníkovi ví, dochází ke zkreslení jejího chování (dělá se hezčí,…), pokud o něm neví, musí výzkumník řešit zásadní etické potíže (mám zkoumané klamat? co takové jednání ospravedlňuje?), výzkumník se navíc může vcítit až příliš, ztratit zdravý odstup
àdotazník a rozhovor – sběr dat je prováděn buď rozesíláním dotazníků poštou, nebo přímým kladením otázek vybrané skupině lidí, pokud jde o písemné dotazování anonymních respondentů na jedinou velmi jednoduchou otázku (nebo jen málo takových otázek), zpravidla typu ano – ne, hovoříme spíše než o dotazníku o anketě
-členění otázek: uzavřené, polozavřené, otevřené, někdy se používají i trikové otázky, slouží ke kontrole, v úvodu se také užívají otázky filtrační (zaměření se na specifickou skupinu lidí)
-pokud jde o rozhovor, dvěma krajními formami jsou rozhovor zcela standardizovaný (přesně daný postup, pevně formulované otázky a možnosti odpovědí) a rozhovor nestandardizovaný (nejsou pevně formulované otázky, jejich pořadí je volné, v případě tzv. hloubkového interview je předpokladem zároveň navodit ovzduší neformální pohody a zároveň profesionálně zaznamenávat informace)
àvýzkum dokumentů – systematické zkoumání tištěných nebo psaných materiálů, fotografií či filmů (dokumentů osobních i úředních, případně mediálních výstupů), může být zdrojem materiálů jdoucích do hloubky a údajů o velkých počtech osob, má často zásadní význam, jde-li o studii buď zcela historickou, nebo s konkrétní historickou dimenzí
àexperiment – pokusy sloužící k prověření vlivu jedné nebo více proměnných na ostatní proměnné v rámci uměle vytvořených podmínek, na rozdíl od přírodních věd je použití experimentů v sociologii omezenější, výzkumník může kontrolovat vliv určitých proměnných, pokusy mohou snadno opakovat další výzkumníci
Pojem paradigmatu v sociologii
-paradigma je jakýsi předpohled
-sociologie je multi-paradigmatická věda
-Thomas S. Kuhn zavádí pojem paradigma (z řec. paradéigma – vzor, příklad, model) – „souhrn základních domněnek a předpokladů“; k paradigmatu se váže i vědecká metoda zjišťování faktů, hodnocení faktů apod.
-Karel R. Popper paradigmatem nazývá „předběžné vědění“
Dějiny sociologie jako vědy
Auguste Comte (1798-1857)
-francouzský matematik, myslitel a pozitivista, považován za zakladatele sociologie (chtěl postavit zkoumání společnosti na vědeckých základech)
-sociologii vidí jako filosofii dějin, neodráží se v ní jen státní, právní a společenský vývoj (jak říká Hegel), ale i vývoj umění, náboženství, vědy a filosofie
-sociologii rozděluje na dvě části – teorii přirozeného uspořádání (uvažování o institucích, které zajišťují rovnováhu ve společnosti, tj. náboženství, rodina, stát) a nauka o pokroku (společenská dynamika)
-Comte dal sociologii jméno a program; jeho dílo je jistě nezanedbatelné, ale do pozdějších dob se nám zachoval především název oboru
-jeho myšlenky byly mnoha jeho nástupci zpochybněny
David Émile Durkheim (1858-1917)
-francouzský sociolog, zakladatel moderní sociologie (1895 založil první katedru sociologie v Evropě)
-aby se sociologie stala vědou, musí zkoumat sociální fakta (vlivy na jednání jedince – ekonomická situace, náboženství), sociální fakta jsou vnější každému jedinci a omezují ho
-společenský život je nutno zkoumat se stejnou objektivitou jako u přírodních věd
-dělba práce nahrazuje náboženství jako zdroj společenské soudržnostiàvzrůstající dělba práce
vede k prohlubování vzájemné závislosti lidí
-změny ve společnosti jsou rychlé a přinášejí problémy (za jeho života), toto spojoval s anomií (=bezzákonnost), pocit bezradnosti, nezařazenosti
-jedna z nejslavnějších Durkheimových prací je analýza fenoménu sebevraždy, i tento ryze soukromý čin podléhá vlivům společnosti (právě situace anomie,..)
Ferdinand Tönnies (1855-1936)
-německý sociolog
-nejvíce známé je jeho rozlišení mezi dvěma typy společenských skupin – gemeinschaft (pospolitost) a gesellschaft (společnost)
-gemeinschaft – skupiny založené na rodinných a sousedských vazbách a vyvolávající pocity vzájemnosti
-gesellschaft – skupiny udržované společným instrumentálním cílem (akciová společnost nebo stát v moderní době)
-Tönnies říká, že v případě gemeinschaft se jedinec chápe jako prostředek pro naplnění cílů skupiny, naopak u gesellschaft je pro něj členství ve skupině prostředkem k naplnění vlastních, individuálních cílů
Vilfredo Pareto (1848-1923)
-italský ekonom, sociolog a politolog
-Pareto se zajímal o distribuci příjmů, zformuloval princip, který dostal jméno „Paretův princip“, známý též jako zákon 80-20, tento zákon hovoří o tom, že 80% majetku státu je v rukách 20ti procent populace
-jeho teorie elity se stala součástí italského fašismu
-politický proces, jako součást dějin, je podle něj pouze vyměňováním elit u moci
-rozlišoval více druhů elit, nejdůležitější podle něj je elita politická, kterou dále dělil na typ liška (vychytralé, přesvědčivé) a lev (síla, útlak)
-společnost je podle Pareta v rovnováze a všechny procesy, které v ní probíhají, se snaží tuto rovnováhu udržet
-hierarchizace společnosti je přirozená, každý máme nějaké přirozené schopnosti, které určují naše postavení
Daniel Bell (1919-2011)
-americký sociolog a emeritní profesor na Harvardské univerzitě
-nejproslulejší jsou jeho příspěvky k analýze postindustrialismu, z díla především kniha Konec ideologie (The End of Ideology)àtato kniha patří k proudu západního myšlení, který tvrdí, že jak dějiny, tak ideologie přestaly být významné, protože západní demokracie a kapitalismus dosáhly definitivního vítězství
-Bell se domnívá, že starší humanistické ideologie vzniklé v 19. a na počátku 20. století se vyčerpaly a brzy vzniknou nové ideologie
-Bell tvrdil, že vzniká nový druh společnosti, postindustriální společnost se třemi základními rysy: přesun od výroby ke službám, centrální role nového, na vědě založeného průmyslu, růst nových technických elit a příchod nového principu stratifikace
-od doby publikace Bellových teorií (70. léta 20. století) se řada těchto předpokladů potvrdila