Základy sociolingvistiky

Publikováno administrator
  • Nejsou plně vymezené hranice sociolingvistiky
  • Zkoumá vztahy jazyka a společnosti, otázka stratifikace národního jazyka, problematika bilingvismu, diglosie, jazykové politiky, langue a parole ve vztahu ke společnosti, jazyk ovlivňuje společnost a naopak,
  • Od roku 1950
  • USA: Josua Fishman, William Labov, Ch. Ferguson
  • Anglie: M. Halliday, B. Bernstein
  • Století: W. von Humboldt – jazyk, národ, kultura
  • Saussure: jazyk, národ, společnost
  • Francouzská psychologická škola: A. Meillet
  • Už v rámci francouzské lingvistiky 19. Století – různé jazykové styly jsou vázané na různé prostředí
  • Pojem sociolingvistika až v roce 1952 v textu H. C. Currieho
  • 1956 Marcel Cohen: Sociologie jazyka
  • Nejasnosti ohledně pojmenování – sociologie jazyka, sociální lingvistika, antropologická lingvistika
  • V jazyce se odráží sociální stratifikace – příslušnost mluvčích k různým sociálním třídám
  • Etnolingvistika – směr v oblasti sociolingvistiky orientovaný na antropologii, USA: J. Gumperz
  • Sovětští: D. Švejcar, B. Nikolskij – 1978 Úvod do sociolingvistiky – český překlad 1983 – 1. Práce o sociolingvistice v Čechách
  • ČR: Jan Chromý, M. Krčmová, Jana Hoffmanová, Olga Mullerová, Jiří Nekvapil, Marek Nekula, Jiří Neustupný, Jiří Zeman, Tamah Sherman, Zdeněk Starý, Marián Sloboda
  • Češtinu ze sociolingvistického pohledu studuje James Wilson
  1. Labov – 1972 – výzkum angličtiny v obchodních domech, dokázal souvislost mezi výslovností a sociálním statusem mluvčího, teorie stratifikace jazyka, sociolingvistické metody a statistické postupy, jeden ze zakladatelů sociolingvistiky, studoval varianty angličtiny na území NY – vliv na společenskou dialektologii, studie afro-americké angličtiny = neměla by být vnímána jako podřadná varianta angličtiny, ale respektovaná varianta s vlastními gramatickými pravidly, průzkum referenční neurčitosti – jak lidé strukturují svá vyprávění o běžném životě
  2. Fishman – otázky bilingvismu a diglosie, jazyková politika a jazykové plánování
  3. Bernstein – teorie o dvou diferenciovaných variantách britské angličtiny: kod rozvinutý (mluva střední třídy, složitější skladba), kod omezený (dělnická třída, jednoduché, předem odhadnutelné konstrukce). Kritizoval ho Labov = není možné klást jednoznačnou paralelu mezi třídní příslušností a jazykovými schopnostmi – příslušníci stejné třídy se mohou stejnými jazykovými schopnostmi lišit, každý používá v závislosti na jazykové situaci různé kody
  • nejvýznamnější teoretik jazykové socializace – jazyková socializace v rámci amerického společenství, rozdíly mezi společenskými třídami a dopady na vzdělanost dětí
  • britský sociolog
  • způsob socializace orientuje dítě k řečovým kodům – kody propracované (orinetuje uživatele k obecným významům, spojení s konkrétním kontextem a konkrétními mluvčími je slabé) a omezené (orientuje své uživatele ke specifickým významům, silně vázán s aktuálním kontextem, s konkrétním prostředím a konkrétními mluvčími)
  • máme omezený přístup k propracovaným kodům
  • děti z nižších sociálních vrstev nejsou socializovány prostřednictvím propracovaných kodů – mají k nim omezený přístup – jsou znevýhodněny (studium) – ke studiu je potřeba propracovaný kod
  • dítě ze střední třídy = projev srozumitelný i mimo kontext; dítě z dělnické třídy = nesrozumitelné, neoznačuje lidi, pořád říká to, to
  • dochází k sociální reprodukci – jedinci z nižších společenských vrstev se těžko včleňují do tříd vyšších

 

Pojmy

Sociolekt – jazykové variety s

podobnou sociální distribucí; slang, žargon, hantýrka – mluva určité sociální skupiny – od spisovného jazyka se liší slovní zásobou, gramatika se nemění, už v raném středověku

  • Nejsou pevně vymezené hranice sociolingvistiky

Varieta jazyka – soubor jazykových prostředků s podobnou sociální distribucí, varietou může být například určitý jazyk jako je čeština, dialekt nebo interdialekt, určitý styl nebo slang; variety mohou být vymezovány z různých hledisek – sociálního, stylového, regionálního, mohou se vzájemně překrývat, zabývá se jimi R. Hudson, dána teritoriálně, sociálně nebo funkčně

  • Varianta – alternativní varianta nějakého jevu!!!

Strukturní variety češtiny – spisovný jazyk (knižní, neutrální, hovorová vrstva), interdialekty (obecná čj), místní nářečí (nářeční skupiny a podskupiny, jednotlivá místní nářečí)

Jazyková situace – distribuce variet na určitém území (standardní jamajská aj a jamajský patois – dialekt, který nemá psanou podobu)

Sociální stratifikace – rozdělení společnosti na dílčí části, na sociální skupiny

Sociální skupiny – uskupení lidí propojených na základě různých vztahů, různě velké, různá délka trvání, rozdělení na sociální třídy

Sociální třída – sociální skupina vymezená na základě socioekonomických kritérií; ČR je mnohem homogennější, méně diferencovaná než USA, zařazení dvou lidí do téže sociální třídy neznamená, že užívají jazyk stejným způsobem

Sociální status – společenské postavení v soc. hiearchii (může se v některých pozicích lišit- český učitel na vysoké škole má menší plat než německý učitel na vysoké škole)

Pohledy na sociolingvistiku

  1. Makropohled a mikropohled – 2 poly jednoho kontinua, nejsou to ostře ohraničené kategorie, výzkumy se pohybují mezi těmito poly

 

Makropohled – pohled z výšky, rozostřený, pohled z ptačí perspektivy

  • Popis jazykové situace v určitém státě, např. v ČR (lze říci, že ve veřejných projevech si užívá spisovná čeština a jsou zde 4 interdialekty – obecná čeština, obecná hanáčtina, obecná laština, obecná moravská slovenština), pozůstatky nářečí, slangy a menšinové jazyky
  • Můžeme v hrubých rysech popsat jazykovou situaci, nevíme ale, jak komunikují konkrétně mluvčí (konkrétní jazyková interakce – jak komunikují studenti z Moravy se studenty z Čech, zda dochází k míšení kodu spisovné a obecně čj)
  • Šíře popisovaného záběru

Mikropohled –  hloubka popisovaného záběru, pohled zblízka, zaostřený, detailní analýza konverzace 2 mluvčích (střídání a přebírání replik – turn talking, stylové posuny mluvčích, jejich komunikační strategie)

 

  1. Kvantitativní a kvalitativní

Kvantitativní – uchopení nasbíraných dat prostřednictvím statistických metod, např. variační sociolingvistika – jak se užívají různé varianty 1 jevu

  • na užívání jazyka se dívá z pozice statistického zpracování dat, která vyhodnocuje, závěry mohou být velice jednoduché, např. protetické v (specifické pro Prahu a okolí, ´vokno´ místo okno, jsou ale faktory, které ovlivňují jeho používání – někdo užívá protetické v v 80% případů, někdo pouze ve 20%, člověk z Olomouce ho nepoužívá vůbec)

 

 

Kvalitativní – neusiluje o statistické vyhodnocení výsledků, analýza obchodní komunikace, jednání v nadnárodních podnicích, je obtížné nalézt společný kod, jsou zde přítomni mluvčí různých jazyků

  • interpretativní – proč někdo v mluvě dělá něco (proč zrovna tady použil tuto konstrukci a ne nějakou jinou, k čemu ta konstrukce vede), obchodní komunikace – každý obchodník má jiný komunikační jazyk, dochází však ke zmatení jazyků, to se dá uchopit pouze kvalitativní metodou)
  1. Empirický a neempirický 

Empirický – všechny sociol. Disciplíny založeny empiricky, v minulosti tomu tak nebylo, badatelé zkoumající určitý problém docházejí k závěrům na základě výsledků, které jim přinesla analýza nasbíraných dat (zvukový záznam konverzace, dotazníky, experimentální zkoumání)

 

 

 

Neempirický – armchairs linguistics, o problémech pojednává na základě svého osobního povědomí, závěry se neopírají o nasbíraná data, ale o badatelovo povědomí o jazyce, např. práce o jazykové kultuře – Bělič, Daneš, Sgall- Hronek, Uličný

 

 

  1. Praktický a teoretický přístup

Praktický – socioling. Bádání na rozdíl od gramatického výzkumu je určováno praktickými požadavky, např. jazykové plánování se orientovalo tímto směrem

Teoretický – obecné poznání toho, jak jazyk ve společnosti funguje, faktory ovlivňující užívání jazyka

 

 

Typologie jazykových situací

  • Žádné 2 jazykové situace nejsou zcela stejné
  • Žádné 2 jazyky nejsou zcela stejné

Homogenní jazyková situace – stav, kdy jazyk užívaný na daném území není nijak stratifikován, nemá žádné specifické variety, jako jsou dialekty nebo slangy, společenství je jen v minimálním styku se ostatními společenstvími, není sociálně stratifikované, malé území a málo členů, především domorodá společenství

  • Když se původně homogenní společenství rozšíří – vznikne v něm společenská hiearchie a vytvoří se variety vázané na sociální skupiny – jedna z variet bude považována za standard
  • Anglie: vedle sebe existuje standard (královská rodina, BBC) a vedle něj nestandard (cockney, norfolské nářečí)

Diglosie – vedle sebe se na určitém území užívají 2 variety 1 jazyka, jejich užívání není náhodné, dáno specifickými faktory

  • Situace, kdy jsou 2 nebo více jazyků užívány stejnými mluvčími v různých řečových doménách
  • 1 varieta bývá prestižnější než ostatní (klasická a národní arabština)
  • Ferguson se zabýval diglosií – V jako vysoká varieta a N jako nízká varieta 9 rysů: fce, prestiž, literární tradice, osvojování, standardizace, stabilita, gramatika, slovní zásoba, fonologie
  • Klíčovým rysem je rozlišení funkcí V a N
  • V: v liturgických obřadech, v politických projevech, univerzitní přednášky, zpravodajství, N: rozhovory v rodině, pokyny služebnictvu, v lidové slovesnosti
  • V má vysokou prestiž, N nízkou
  • V je psána tradiční kanonická literatura, N literatura téměř neexistuje
  • N je mateřštinou všech členů společenství, užívá se v běžném hovoru, V si osvojují ve škole, ve výuce
  • U V je zasahováno do normy, je kodifikována, do normy N zasahováno není
  • Důležitý rys diglosie – stabilita, situace může trvat i stovky let
  • V je z gramatického hlediska složitější, N je jednodušší
  • Slovní zásoba je pro obě variety podobná
  • V je v diglosii varieta, která nemá rodilé mluvčí, standard své rodilé mluvčí má
  • V diglosii se V užívá na základě prestiže komunikační situace, užitím V a N se nevyjadřuje sociální postavení mluvčího
  • Možné situace: diglosie bude přetrvávat, V se přestane užívat, N převládne a stane se standardem, V převládne
  • Některé koncepce chápou diglosii jinak – Fishman – řadí pod něj jazykové situace, ve kterých se užívají jazyky, které si nejsou geneticky příbuzné – např. šj a guaraní v Paraquai

Bilingvní (multilingvní) jazyková situace – situace, ve které se užívá více různých jazyků, které mohou i nemusí být geneticky příbuzné

  • 2 jazyky = bilingvní jazyková situace
  • Více jazyků = multilingvní jazyková situace
  • 2 přístupy: psycholingvistický (individuální víceznačnost), sociolingvistický (víceznačnost z hlediska širšího společenství)
  • Na rozdíl od diglosie se nevyznačuje ostrým rozdělením fcí jednotlivých jazyků
  • Jazyky se navzájem ovlivňují – výpůjčky, interference
  • Vývoj bilingvní jazykové situace – vznikne diglosní situace, nastane ostrá funkční diferenciace jazyků, jeden jazyk převládne nad druhým, izolace jednoho z etnik (přistěhovalci v NY se nebaví anglicky, žijí izolovaně), vznikne smíšený jazyk – pidginizace, kreolizace
  • Rozlišují se tři podtypy:
  1. Bilingvní situace v pravém slova smyslu
  • Společenství ovládá dva jazyky (např. guarani vs. španělština – všichni umí oba jazyky
  1. Nevyvážený společenský bilingvismus
  • Na určitém území žije více etnik, jedno z etnik mluví oběma jazyky, druhé pouze jedním (vietnamská menšina v Čechách, Nizozemština a Fríština)
  1. Monolingvně-bilingní jazyková situace
  • Na určitém území žije více etnik, které mluví vlastními jazyky, ale bilingvních je minimum (kantonská a mandarínská čínština)
  • Interference: odchylky od normy jazyka dané strukturou jiného jazyka (v němčině das Haus, v češtině mužského rodu = časté používání der Haus)
  • Konvence: na území, kam emigrovala větší skupina Čechů, se vytvoří konvence a používá se zde der Haus a stane se to normou

Vladimír Skalička – Jazyková typologie

  • Jazykové typy = ideální konstrukty stojící mimo univerzum existujících jazyků, modely, díky nim jsme schopni nahlížet na rozdíly světových jazyků
  • Flektivní typ = volný slovosled, koncovky, čeština (skloňování), zároveň je trochu aglutinační a izolační
  • Introflektivní = gramatický význam vyjadřuje alternací v kořeni – foot – feet
  • Aglutinační typ
  • Izolační typ
  • Polysyntetický typ
  • Díky referenčnímu rámci můžeme jazyky srovnávat
    • Flektivních typů (morfologické vlastnosti jazyka, morfologické vyjadřování určitých gramatických funkcí), gramatické funkce jsou staženy do jednoho prostředku, volný slovosled
      • Psi vidí kočku. / Kočku vidí psi. = volný slovosled, gramatické funkce jsou koncovkami
    • Aglutinačních typů (pro vyjádření gramatických funkcí používá afixy, např. svahilština, korejština, kečuánština
      • V kečuánštině se plurál vyznačuje ´kuna´ za kořenem
      • Quwi-kuna-ta-n (-, plurál, 4. pád, réma)
    • Izolačních typů (gramatické funkce jsou vyjadřovány synsémantickými slovy, častá lexikální homonymie a polysémie, pevný slovosled)
      • Např. čínština
    • Polysyntetických typů (gramatické funkce vyjadřuje kombinací autosémantických slov, např. eskymácký jazyk yupik)
    • Můžeme určovat rozdílné a společné rysy jazykových situací

Problematika střídání/ míšení kodů

  • Klasifikaci vytvořila Shana Poplacková
  1. Hladké – jeden jazyk změněn druhým na syntaktické hranici, která je pro oba jazyky společná, přechod je pozvolný, bez váhání, bez pauz a hezitačních zvuků, nevyžaduje návrat zpět do původního jazyka, tam, kde je střídání kodů bežné (Portoričan v NY)
  2. Tvrdé/ signalizované – přerušení řeči v určitém bodě, signalizováno, návrat k původnímu jazyku, tam, kde není střídání kodů bežné (francouzsko-anglický mluvčí z Otawy)
  3. Vkládání konstituentů – vsunutí jednoho prvku z původního jazyka do druhého jazyka, návrat k původnímu jazyku – např. S tím defensor je těžké hrát.
  4. Příležitostné výpůjčky- nejsou společensky rozšířené – Dám si pět beerů.

Kreolské kontinuum

  • Určité společenství používá kreol, ale zároveň je v kontaktu se superstrátovým jazykem
  • 3 variety – akrolekt (varieta blízká standardu superstrátového jazyka – standardní aj), bazilekt (nejnižší varieta kreolu – jamajské patois), mezolekt (středová varieta zaujímající pásmo mezi akrolektem a bazilektem)
  • Nejedná se o vícejazyčnou jazykovou situaci, nejde o různé jazyky, ale o blízké variety jednoho jazyka
  • Nejde ani o diglosii, protože je zde kontinuum a nikoli dvě ostře rozlišené variety
  • Většina mluvčích ovládá jen část kontinua dle své společenského postavení
  • Pidgin
  • Kontaktní jazyk, který vzniká za účelem komunikace mezi mluvčími různých vzájemně nesrozumitelných jazyků, kteří se z určitých důvodů stýkají – obchod, komunikace s otroky
  • Kombinují prvky mateřských jazyků svých uživatelů a jsou vždy jednodušší než oba tyto jazyky
  • Absence členů, spony, pasiva, vyjadřování času, vidu, způsobu, minimum flexe, nízký počet složenin
  • Nemají žádné rodilé mluvčí
  • Jazyk vznikající zcela přirozeně, není umělý