Zákon schválnosti

Určitě ho každý moc dobře zná. Děláte něco, na co se velmi těšíte, velmi vám na tom záleží či se toho nemůžete dočkat. A najednou dojde k události, kdy se stane něco, co vám zkříží plány a vše pokazí. Tak takovou situaci označujeme jako zákon schválnosti. Objevuje se vždy, kdy se nám to nejvíc nehodí. Například když vám autobus do práce jezdí vždy přesně. Ale jakmile máte velmi důležitou schůzku, přijede pozdě. Nebo když potřebujete brzy vstávat a zrovna se vám zastaví budík. A nebo sotva pověsíte prádlo, začne pršet a vše vám zmokne. Mě osobně se pořád děje něco podobného. V takovéto chvíli vždy začínám šílet a pokládám si otázku: „Co jsem komu udělala, proč zrovna já mám takovou smůlu“? Mě se často stává, že se učím na daný předmět, ze kterého jsem později zkoušená, a zrovna dostanu otázky, které jsem nechtěla. Nebo například vždy nosím své klíče od domu s sebou. Jakmile jsou ale všichni někde ve městě a doma nikdo není, někde je nechám ležet či je rovnou ztratím. Později nad tím ale mávnu rukou a řeknu si: „Stávají se i horší věci“. No nemám pravdu? Představte si, že by nám vycházelo vše, jak chceme, všechno by se uskutečnilo přesně tak jak, bychom si naplánovali. Některým z vás to zní možná dobře. Ale nebyla by to po delší dobře docela nuda? Myslím si, že zákon schválnosti není až tak špatný, Kdyby k němu nedocházelo, nikdy by nás nic nemohlo překvapit. Život bychom měli zkrátka nalajnovaný.