Literárněhistorický kontext:
Kontext autorovy tvorby:
Autor:
– /Kami, bez Kamiho/
– 1913 – 1960
– francouzský prozaik, dramatik, filozof (učitel), dále i překlady a filmové adaptace divad. her (Dostojevský, Lope de Vega, Calderón)
– nar. v Alžíru (strávil mládí) -> tam část Cizince
– hodně cestoval (i ČSR)
– vstup do komunist. strany -> levicově orient.
– Nobelova cena za celoživotní dílo
– aktivně bojoval ve 2. sv. v.
– znaky:
– problematika odcizenosti a vzpoury (ve svých dílech hledá odpověď, jak se má chovat člověk, který nevěří ani v Boha, ani v sílu rozumu)
– téma strachu ze samoty
– reakce na ztrátu tradičních hodnot a přesvědčení o nesmyslnosti a absurdnosti života
– dílo:
– Cizinec, Mor (romány)
– filozoficky laděná: Pád, Šťastná smrt (romány), Exil a království (sbírka povídek), Mýtus o Sisyfovi,
Člověk revoltující (eseje)
– dramata: Caligula, Nedorozumění, Stav obležení, Spravedliví
Časové zařazení díla:
– Cizinec je jednou z prvotin autorovy tvorby, r. 1942
Kontext české (světové) tvorby:
Literatura 2. pol. 20. stol.:
– reakce na 2. sv. v. -> vznik válečných románů:
1) evropský
- a) frontový:
– děj na bojišti (frontě)
– kontrast mezi bojištěm a týlem (týl – domov; lidé z týla nechápou, co se na bojišti děje)
– naturalistické scény, popisy (mrtví, krev)
– autoři: Erich Maria Remarque (Něm.), Jurij Bondarev (Rus.), Patrik Ryan (Ang.)
- b) tematika koncentračních táborů:
– E. M. Remarque, Fenelonová (Fr.), Robert Merle (Fr.)
– zajatecké tábory: Pierre Boulle /Bul/ (Fr.), James Clavell (Ang.)
2) americký
– válka s Japonskem, důraz na psychiku, důraz na smysl války (na amer. kontinentu se nebojovalo -> Amíci neví, za co bojují x Evropané)
- a) psychologický:
– William Styron, Elie Wiesel
- b) fronrový:
– Norman Mailer, Joseph Heller
– nové směry:
– EXISTENCIALISMUS
– proud 20. stol.
– vznik po 1. sv. v. v Německu jako filozof. směr -> jako lit. směr až od 30. – 60. let 20. stol.
– filozofové: Karl Jaspers, Martin Heidegger
– znaky:
– díla – blíží se esejím (= úvaha s uměleckými prvky) + propojeno s filozofií
– úvahovost
– analýza dušev. procesů
-hl. hrd – osamělí, opuštění (i Bohem), často v mezních život. situacích -> propadají beznaději, hnusu
– život je starost, ptže člověk je svobodný
– motivy smrti a svobody (člověk je těsně před smrtí nejsvobodnější)
– rozšířeno hlavně ve Francii
– autoři: Albert Camus (Cizinec), Jean Paul Sartre, dramatici: Samuel Beckett, Eugene Jonesco
– vliv na Franze Kavku (pražský spis.) – znaky jeho tvorby:
– jeho svět: fantaskní + absurdní
– sen/realita (a její detailní popisy)
– odcizení člověka, odlidštěná společnost
– byrokracie (-> byrokratická němčina)
– pesimismus, hledání smyslu života
– pocity osamění, viny, trestu
– hl. postavy často nemají příjmení (všeobecná platnost – Josef K., zeměměřič K.)
– motivy zvířat
– mnohoznačnost díla
– těžko zařaditelný
– francouzský nový román
– vznik ve Francii
– „antiromán“ – proti tradičnímu románu 19. stol. (př. Balzac)
– návaznost na experimentální prózu
– znaky: nemá „nic“ – celistvý děj, žádnou hl. postavu, vypravěče, přímou charakteristiku postav, ani
jména; střídají se úhly pohledu; příběh zobrazen okem kamery – detailně co vidíme, slyšíme;
experimenty s jazykem; střídání času; detektivní téma
– autoři: Alain Robbe-Grillet /Alén Rob Grije/, Nathalie Sarrautová /Natali Sarotová/
– rozhněvaní mladí muži
– Anglie
– obdoba beatníků
– kritika angl. spol. (kariérismus, pokrytectví), hl. hrd. – mladý muž, absolvent angl. univ., chce
volnost, ne úspěch, odmítá stereotyp, boj ale končí resignací (vezme si ženu z vyšších kruhů spol.)
– angl. humor, hovor. jazyk – přínos
– autoři: Kingsley Amis, John Osborne
– beatníci
= Beat generation/ zbitá generace
– USA
– beat = zbitý (unavený životem)/blažený (únik z tohoto stavu)
– odpor vůči konzumní spol. – tradič. hodnotám, důraz na svobodu
– snaha docílení extáze: 1) do klubu – jazz + drogy (LSD) + alkohol + nevázaný sex
2) tuláctví
3) rychlá jízda
– šokující móda, zanedbání zevnějšku, otevřené výpovědi – detail, na okraji spol.
– vliv zenového buddhismu (dálný východ) – pozice lotosového květu
– sl. zásoba – rozptyl – od totálně spis. po vulgarismy
-> vznik hnutí hippies („děti květin“ v 60. letech) – protest proti válce ve Vietnamu
-> v 80. letech na ně navázal také Charles Bukovski (hl. hrd. – Chinaski)
– autoři: Jack Kerouac, William Burroughs, Allen Ginsberg, Lawrence Ferlinghetti
– neorealismus
– uměl. směr v ital. filmu, výtvar. umění, literatuře
– znaky: návrat k real. tradicím (pravdivý obraz Itálie), zobraz. každodenní život prostých lidí,
dokumentárnost, hodnověrnost, sociální tematika, žánry: deníky, memoáry, romány
– film -> propaganda názorů fašistů + oslava ital. armády, reakce na válku, hl. role neherci – hráli sami
sebe (autentičnost), natáčení v exteriéru, užití dialektu, láska k vlasti
– autoři: Alberto Moravia, režiséři: Luchino Visconti, Cezare Zavattini, Vittorio de Sica
– magický realismus
– Jižní Amerika (Columbie), v Evropě hl. Rusko, v Asii – Kyrgyzstán
– znaky: zázračné reálno, mytologie, prolín. 2 světů -> 2 roviny: reálný svět x magický svět (ale
působí přirozeně, jevy v knize nejsou vysvětlovány); nehledá se logika; život po smrti
– spojené s postmodernou
– autoři: Michail Bulgakov, Michal Ajvaz, Miloš Urban, Čingiz Ajtmatov, Alejo Carpentier
– postmodernismus
– 60. léta 20. stol., v Čechách až po r. 89
– znaky: vícevrstevnatý text vel ké množství interpretací, dvojúrovňovost, mystifikace atd.
– autoři: Umberto Eco, V. V. Nabokov (Rus) Ken Kesey (Am.), M. Kundera (Čech) – Nesmrtelnost, L. Fuks (Čech) – Vévodkyně a kuchařka
Inspirace:
– hlavní rozdíl v porovnání hlavního hrdiny Cizince s Kafkou – Proces a Stendhalem – Červený a černý: Kavkův a Stendhalův hrdina klade alespoň nějaký odpor, hrdina Camuse však nikoliv??? – kniha měla původně zahrnovat podtitul: Šťastný/ Svobodný člověk – vliv Camuse -> literatura 60. let v Čechách (pocity zmaru; Ostře sledované vlaky – raná tvorba B. Hrabala)
– zmínka o Československu – zpráva o absurdní vraždě – zfilmováno 1967: režie – Visconti (Ital)
– ve své době úspěch -> úspěšný start autorovy literární kariéry 1. Rozbor: Literární druh: epika, próza
Literární žánr: novela/román (krátký)
Kompoziční výstavba:
– 2 části (1. spíše dějová – události od pohřbu matky, 2. spíše filozofická – soudní proces) – chronologie, ale retrospektivita v Mersaultových vzpomínkách (př. ve vězení)
Časoprostor: – Alžírsko; země pod nadvládou Francie – přesný čas neurčen
Téma a motiv:
Téma:
– odvaha člověka, který je bez jakéhokoliv hrdinství ochoten zemřít pro pravdu
– projev autorovy filozofie – kladen důraz na člověka jako jedince kráčící mimo společnost – člověk svobodný, nespoutaný, zaměřený na své vnitřní já, bez nalezení smyslu života, život s vědomím, že jediná jistota je smrt -> odcizení, pocity osamělosti, úzkosti, strachu => absurdita lidské existence
Motivy: – motiv svobody – v momentě, kdy M. čeká na smrt (vše je mu jedno, nic neřeší – ví, že zemře)
Myšlenky: – název – dvojí pojetí:
-> „cizinec ve společnosti“ (chování, myšlení) mezi Francouzi (neuznává žádné společenské ani morální konvence)
-> původ – hl. hrdina žije pouze v malé „bílé“ komunitě mezi Araby
-> smrt pro pravdu – odmítání Boha či společnosti, jediné řešení beznadějnosti ve smrti -> kritika pokrytectví ve společnosti, odsuzování víry v Boha – otázky morálky – společnost (zde je to vidět převážně při soudním procesu) má problém se zařazením Mersaultova chování podle běžného morálního chování – př. žádná lítost po matčině smrti -> M. je „přidělen“ titul: „pohřbíval matku se srdcem zločince“ – otázky viny a trestu
- Rozbor: Typy promluv:
– vnitřní monology hl. hrd., dialogy (-> přímá řeč), i řeč nepřímá (řekl, že …) – tiráda = mnohomluvná nabubřelá řeč
Způsob vyprávění:
– ich-forma, místy i er-forma
Postavy:
Mersault – zároveň vypravěč – úředník, původem z Francie – chladný vztah k matce – pošle ji do domova důchodců (útulku); žádné city k ní nejeví ani po její smrti (naopak je až moc schopný veselit se v onen smutný den) – „kamenná tvář“ – neprojevuje naprosto žádné emoce, jen lhostejnost – nebránil se ani u soudu; nepřátelský však není (radost z přírody, krásy) – nepředvídatelný (postřelení Araba) – ve vězení hodně vzpomíná, lhostejnost zde ale narůstá – odmítá kaplana, nechce teď před svojí popravou hledat odpuštění u Boha nebo víru, ví, že zemře, cítí svobodu, nelže, nic nepředstírá – tím jde proti společnosti – cítí se osaměle – svět podle něho odporuje logice – cítí se být cizincem, lidem nerozumí, ale přitom není psychicky narušený (dekadent) – poslední chvíle však nechce trávit sám -> hodně diváků na popravě => jeho vlastnosti se od ostatních značně liší => „cizinec mezi lidmi“ plus zároveň je cizincem i pro svůj původ (žije jako jeden z mála bělochů mezi Araby)
Marie – Mersaultova přítelkyně
Raymond – Mersaultův přítel – dostává se do problémů se zákonem
Přítomni u soudu – advokát, kněz, …
– další: Salaman (protivný soused, který bije svého psa – až po jeho smrti si uvědomí, co pro něho znamenal)
– symbolika jména Mersault – Mer (= moře) + Soleil (= slunce)
Vypravěč/lyrický subjekt:
– autorský postoj – obhajuje Mersaulta, sympatizuje s ním a stojí na jeho straně
- Rozbor:
Jazykové prostředky:
-> jazyk odpovídá charakteristickým rysům hl. hrdiny – prostý, lhostejný, nezaujatý jazyk bez emocí, krátké věty – spisovnost, místy nespisovné koncovky (př. moh) – místy i lyrické popisy přírody (na pláži – před smrtí Araba) – vnitřní monology hl. hrd., dialogy (-> přímá řeč), i řeč nepřímá (řekl, že …) – tiráda = mnohomluvná nabubřelá řeč – filozofické úvahy
Tropy a figury: Tropy: – přirovnání (četl jsem v ní jak v otevřené knize)
(Nedůležitý) děj: 1. část: – Mersaultovi zemře matka, předtím se s ní vídal jen zřídka, poslal ji do domova pro seniory – popis pohřbu – navenek ani vevnitř necítí lítost – neobvyklé, lidmi je odsouzen -> popis pocitů
– seznámení s Marií a sousedem – konflikt Raymonda se skupinkou Arabů -> u moře při žhavém slunci neplánovaně jednoho z nich M. zabíjí (ani ho Arab nerozčílil)
- část: – uvěznění M., proces -> M. je odsouzen k smrti, nebrání se však – čeká na popravu -> popis jeho myšlenkových pochodů, vzpomínání na minulost (spojeno s matkou)
– kaplanova snaha o navedení M. na víru – křesťanství – M. jím ale opovrhuje