Už je zase neděle ráno a celá naše rodina se chystá na naši chalupu. Nemám ráda brzké vstávání a tak se snažím nevnímat zvuk budíku. Avšak můj bratr mě nadšeně probudí ať už vstávám. Usměji se a zařvu na něj první nadávku, která mě napadne a jdu se oblékat.
V autě se mě mamka zeptá jak jsem se vyspala a já neodpovídám a snažím se ještě spát. Do tří do rána jsem hrála počítačové hry a myslela jsem, že mi budou čtyři hodiny spánku stačit a teď bych si za to nejradši nafackovala.
Naše chaloupka je kousek za městem. Ve vesnici sjedeme na blátivou cestu a celé auto je od bahna. Kdo to asi bude muset umývat?
Když konečně přijedeme na chatu, tak je tam neuvěřitelná zima. Naše chata je spíš takový domek s kuchyní a pěti pokoji. Je tu větší zima, než venku. Venku, alespoň svítí slunce,ale tady je tma a zima.
Je duben,ale je tu zima jako v lednu. Dáme si kafe, oblečeme si pracovní oblečení a jdeme makat. Mamka se na mě usmívá, že spolu umyjeme auto. Mám vážně radost,ale nemohu jí říct ne. Moje mladší sestra samozřejmě nic nedělá jako obvykle. Řekne, že se musí učit a jde na facebook.
Bratr ze sebe dělá machra a jezdí s předpotopním traktorem. Najedenou začne řvát, že se mu rozbila spojka. Celá rodina se seběhne. Všichni mají plno řečí,ale nikdo nic pořádně nevymyslí. Nakonec to děda nějak opraví. Bratr se zazubí a dál jde dělat jako, že něco dělá.
Když umyjeme auto, tak nás čeká práce na zahrádce. Do oběda jsem úplně vyčerpaná a po obědě si chci dát dvacet. Nenápadně se vytratím do ložnice a spím asi další čtyři hodiny. Na večer mě sestra vzbudí, že už jedeme domů. Konečně jsem ráda, že jsem to tu zase přežila a na týden mám pokoj.
