Gogol Nikolaj Vasiljevič – Revizor (2)

Psal v období REALISMU:

Období 2. poloviny 19. století
Realis = věcný → reálné zobrazení skutečnosti
Zakladatel realismu – Gustav Coubert (malíř): výstava La Realisme
Francie
Kritizovali romantismus, romantické hrdiny (osamělí, splývají s autorem)
Má předpoklad ve vědě (protože je objektivní)
Odsouzení hypotéz, domněnek
Charakteristické ZNAKY:

Hlavní hrdina: průměrný člověk – i z nižších vrstev
Metoda TYPIZACE: jedna postava představuje SKUPINU
V období realismu tvořil například Charles DICKENS – Oliver Twist, Emili Brönte – Na větrné hůrce, Nikolaj Vasiljevič GOGOL – Revizor, Gustav Flaubert, Emile Zola, Honoré de Balzac – Otec Goriot, Lidská komedie, Guy de Maupassant

Z českých autorů to byla Božena NĚMCOVÁ nebo Karel HAVLÍČEK BOROVSKÝ

Nikolaj Vasilijevič GOGOL:

Ruský prozaik, dramatik
Žil v 1. polovině 19. století
Pracoval jako úředník v Petrohradu
Ovlivněn Puškinem
V dílech popisuje reálné prostředí venkova na Ukrajině, životy obyčejných lidí
DALŠÍ DÍLA: Mrtvé duše, Petrohradské povídky, Arabesky
REVIZOR:

Literární druh: drama (divadelní hra)

Literární forma: próza

Literární žánr: komedie

HLAVNÍ MYŠLENKA: lidská hloupost, naivita

Obavy z kontroly, přetvařování → kritika úředníků
Vynalézavost, schopnost využití situace hlavním hrdinou → NADČASOVOST
TÉMA: očekávaný příjezd revizora do města, nadbíhání nesprávnému revizorovi
JAZYK: využit i hovorový jazyk, nespisovný

OBSAH:

Gogolova pětiaktová satirická komedie Revizor patří k nejslavnějším dílům světové dramatické literatury. Děj Revizora se odehrává v malém ruském městečku na počátku třicátých let minulého století, v prvních letech vlády cara Mikuláše I., během krátkého časového úseku – 24 hodin. Autor charakterizuje dílo slovy: „Rozhodl jsem se shrnout v Revizoru na jednu hromadu vše, co je v Rusku špatné, o čem jsem věděl, a současně se všemu vysmát.“
Protože si Mikuláš I. byl vědom odporu, jaký v lidu jeho režim vyvolává, zřídil zvláštní policii tajnou, jejímž úkolem bylo především pozorovat, kdo se vyslovuje opovážlivě a neuctivě proti náboženství a vládě nebo vyzvídat, nevznikají-li tajné spolky. Nebylo ničím neobvyklým, přijel-li do okresního města „inkognito“ vysoký úředník, aby se přesvědčil, „nevězí-li někde nějaká zrada“. Poměrně často se také stávalo, že zcela náhodný cestující byl omylem pokládán za tajného agenta nebo revizního úředníka. I Puškin byl jednou při jakési cestě považován za vládního úředníka. Právě on vyprávěl Gogolovi anekdotu, jež se stala námětem Revizora.
Komedie Revizor zachycuje zkaženost morálky na ruském provinčním městečku. Díky poštmistrovi, který otevírá korespondenci, se úředníci města dozvědí, že je má navštívit inkognito revizor. Protože je všude nepořádek, nemají čisté svědomí, berou úplatky a kradou, revize se obávají. Do městečka přijíždí mladý úředníček Chlestakov. Ubytuje se ve zdejším hostinci, v kartách prohraje všechny peníze a nemá na zaplacení útraty. V těžké situaci mu pomůže zvláštní náhoda. Dva statkáři, Dobčinskij a Bobčinskij, pokládají za revizora právě Chlestakova a rychle rozšíří zprávu o jeho příjezdu. Aby revize dobře dopadla, snaží se představitelé města Chlestakova podplatit. Hejtman Skvoznik mu nabízí byt ve svém domě, krajský sudí Ťapkin, poštmistr Šepkin, učitel Luka Lukič i další mu nabízejí půjčky, přinášejí dary atd. Chlestakov plně využívá jejich hlouposti a přistupuje na hru. Hejtman mu dokonce nabízí ruku své dcery. Chlestakov vše přijímá, ale poté pochopí, že ho považují za někoho jiného a včas odjede, ale napíše o tom dopis svému příteli Trjapičkinovi. Chlestakov namluví hostitelům, že odjíždí za svým bohatým strýcem pro svolení k sňatku. Již po odjezdu zadrží poštmistr dopis, v němž se Chlestakov svěřuje příteli s celou komedií, kterou s úředníky sehrál. Všichni zuří. Vtom přichází strážník a oznamuje, že přijel skutečný revizor.

Gogol nastavuje zrcadlo všem těm, jejichž charakter je pokřiven úplatkářstvím. Tím získal „Revizor“ nadčasovou platnost, neboť takovéto figurky nejsou řídkým jevem ani v současné společnosti. Autorův pohled na člověka vystihuje úvodní motto: „Nevrč, brachu, na zrcadlo, když máš křivou hubu.“
Revizor měl premiéru roku 1836 v Petrohradě. Představení byla vyprodána, obecenstvo se bavilo, ale protože v Petrohradě i v Moskvě většinu divadelního publika tvořila šlechta a úředníci, tedy lidé, o nichž Gogolova satirická komedie pronesla zdrcující soud, stal se Gogol terčem útoků dvorské společnosti. Diváci dobře poznali, že jeho satira mířila právě do jejich řad, uvědomili si, že Gogol v Revizoru odsoudil systém, který jim dal bohatství, tituly a společenské postavení.
V dopise slavnému herci Ščepkinovi psal Gogol o premiéře Revizora: „Všichni jsou proti mně. Staří důstojníci křičí, že mi nic není svaté, když jsem si troufal takhle napadnout lidi ve službě. Policajti jsou proti mně, kupci jsou proti mně, literáti jsou proti mně. Nadávají a hrnou se na hru; na čtvrté představení není možné sehnat lístky… Teď teprve vidím, co to znamená být autorem komedií! Stačí nejmenší náznak pravdy – a už se proti tobě bouří ne jeden člověk, ale celé vrstvy.“ Gogol měl dojem, že proti němu stojí celé Rusko. Neuvědomil si, že na něho útočí jen ti, které ve své hře napadal a odsuzoval. Nevěnoval pozornost nadšení, s jakým byl Revizor přijat mladými lidmi, studenty a pokrokovými literárními kritiky; ti jediní správně rozpoznali vpravdě revoluční smysl díla. Gogol ale dobře věděl, že jako spisovatele odhodlaného říkat vládnoucí třídě své země pravdu do očí by ho v Rusku čekalo vypovězení na Sibiř nebo uvěznění. Proto krátce po premiéře Revizora odjel za hranice. Zdržoval se v Německu, Švýcarsku, Francii a hlavně v Římě. Několikrát přijel také do našich zemí. Navštívil Prahu a léčil se v Mariánských Lázních, Karlových Varech a Lázních Jeseníku.

 

POSTAVY:

CHLESTAKOV: úředník z Petěrburgu, dokáže využít situace, nechává se uplatit, podvodník, vychytralý, mazaný
HEJTMAN: chce na revizora udělat dobrý dojem, nadbíhá mu,
BOBČINSKUJ, DOBČINSKIJ: drbny v mužském provedení, skáčou si navzájem do řeči, vystupují vždy spolu, jde o osoby, jejichž celým životem  je běhání po městě, všem bez výjimky poklonkovat  a šířit zprávy. Vášeň klepat potlačila u nich všechny ostatní zájmy. Tato vášeň je také jejich jediným životním impulsem.

OSIP: Chlestakův sluha, jedná se svým pánem hrubě, protože vypozoroval, že jeho pán je úplná nula, je mazaný, dokáže využít příležitosti, aby si i on něco získal pro sebe
Dílo bylo po uvedení krtizováno – Gogol byl nucen opustit Rusko