PŘÍDAVNÁ JMÉNA
Vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo jevů označených podstatným jménem, anebo jejich význam blíže určují, vyjadřují vztah.
Druhy přídavných jmen :
tvrdá ( vzor mladý )
měkká ( vzor jarní )
přivlastňovací ( vzory otcův, matčin )
Mluvnické významy :
vyjadřují pád, číslo, rod ( přiřazujeme ke vzorům ).
Skladebně
jsou přídavná jména ve větě nejčastěji shodným přívlastkem ( malý chlapec ), někdy doplňkem ( babička se cítí unavena ), jmennou částí přísudku ( přítel byl velmi známý )
Tvary přídavných jmen :
dlouhé, složené ( zdravý, cizí )
krátké, jmenné ( zdráv, mlád )
Zopakujme si – zápis koncovky přídavných jmen přivlastňovacích podle rodu a pádu :
1. p. mn. č. rodu mužského
Pavlovi sourozenci jsou dvojčata.
Pavlovy návrhy byly přijaty.
4. p. mn. č. rodu mužského
Pozvala jsem Pavlovy kamarády.
Půjčil jsem si Pavlovy sešity.
1. p. mn. č. rodu ženského
Pavlovy dcery jsou chytré.
4. p. mn. č. rodu ženského
Přečetli jsme si Pavlovy knihy.
Stupňování přídavných jmen
( trojí stupeň vlastnosti, vyjádření míry vlastnosti )
– 1. stupeň – pozitiv : vřelý, něžný, sladký, lehký
– 2. stupeň – komparativ : -ejší, – vřelejší,- ější,- něžnější, -ší, -sladší, -čí, -lehčí
– 3. stupeň – superlativ : tvoříme od 2. stupně ( komparativu ) přidáním předpony nej- : nejvřelejší, nejněžnější, nejsladší, nejlehčí
Při stupňování dochází často ke změně souhlásky, např. hluchý – hlušší, tichý – tišší, drahý – dražší
Nepravidelné stupňování :
dobrý – lepší – nejlepší
špatný – horší – nejhorší
Některá přídavná jména mají dva tvary pro 2. stupeň :
snadný – snažší i snadnější nebo je můžeme stupňovat opisem :
žádoucí – žádoucnější i více žádoucí
Složená přídavná jména můžeme stupňovat pomocí přípon i opisně :
pravděpodobný – pravděpodobnější i více pravděpodobný
Význam přídavných jmen je možno stupňovat, zesilovat nebo i zeslabovat různými příslovci : více, méně, poměrně, velmi, mnohem ( lepší ), plně ( vyhovující ), nejlépe ( vystihující )
Často chybujeme ve tvarech 1. a 5. pádu rodu mužského životného množného čísla přídavných jmen tvrdých. Některé souhlásky se před koncovkou – í mění :
k v c hezký – hezcí
ch v š hluchý – hluší
h v z drahý – drazí
ský v ští arabský – arabští , lotyšský – lotyšští
cký v čtí mladický – mladičtí , jilemnický – jilemničtí
čký v čcí maličký – maličcí, mladičký – mladičcí