Přídavná jména – druhy, stupňování, mluvnické významy

PŘÍDAVNÁ JMÉNA

Vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo jevů označených podstatným jménem, anebo jejich význam blíže určují, vyjadřují vztah.

Druhy přídavných jmen : 

tvrdá ( vzor mladý )

měkká ( vzor jarní )

přivlastňovací ( vzory otcův, matčin )

Mluvnické významy :

vyjadřují pád, číslo, rod ( přiřazujeme ke vzorům ).

Skladebně

jsou přídavná jména ve větě nejčastěji shodným přívlastkem ( malý chlapec ), někdy doplňkem ( babička se cítí unavena ), jmennou částí přísudku ( přítel byl velmi známý )

Tvary přídavných jmen :

dlouhé, složené ( zdravý, cizí )

krátké, jmenné ( zdráv, mlád )

Zopakujme si – zápis koncovky přídavných jmen přivlastňovacích podle rodu a pádu :

1. p. mn. č. rodu mužského

Pavlovi sourozenci jsou dvojčata.

Pavlovy návrhy byly přijaty.

4. p. mn. č. rodu mužského

Pozvala jsem Pavlovy kamarády.

Půjčil jsem si Pavlovy sešity.

1. p. mn. č. rodu ženského

Pavlovy dcery jsou chytré.

4. p. mn. č. rodu ženského

Přečetli jsme si Pavlovy knihy.

Stupňování přídavných jmen

( trojí stupeň vlastnosti, vyjádření míry vlastnosti )

– 1. stupeň – pozitiv : vřelý, něžný, sladký, lehký

– 2. stupeň – komparativ : -ejší, – vřelejší,- ější,- něžnější, -ší, -sladší, -čí, -lehčí

– 3. stupeň – superlativ : tvoříme od 2. stupně ( komparativu ) přidáním předpony nej- : nejvřelejší, nejněžnější,  nejsladší, nejlehčí

Při stupňování dochází často ke změně souhlásky, např. hluchý – hlušší, tichý – tišší, drahý – dražší

Nepravidelné stupňování :

dobrý – lepší – nejlepší

špatný – horší – nejhorší

Některá přídavná jména mají dva tvary pro 2. stupeň :

snadný – snažší i snadnější nebo je můžeme stupňovat opisem :

žádoucí – žádoucnější i více žádoucí

Složená přídavná jména můžeme stupňovat pomocí přípon i opisně : 

pravděpodobný – pravděpodobnější i více pravděpodobný

Význam přídavných jmen je možno stupňovat, zesilovat nebo i zeslabovat různými příslovci : více, méně, poměrně, velmi, mnohem ( lepší ), plně ( vyhovující ), nejlépe ( vystihující )

 

Často chybujeme ve tvarech 1. a 5. pádu rodu mužského životného množného čísla přídavných jmen tvrdých. Některé souhlásky se před koncovkou – í mění :

k v c  hezký – hezcí

ch v š  hluchý – hluší

h v z  drahý – drazí

ský v ští  arabský – arabští , lotyšský – lotyšští

cký v čtí  mladický – mladičtí , jilemnický – jilemničtí

čký v čcí  maličký – maličcí, mladičký – mladičcí