Spoustu lidí, hlavně ti co žijí v teplejších oblastech, si představují zimu jako úžasně romantické období.
Jak to mám já? Většina zim v České republice je poslední dobou ,, na blátě“ a když už konečně začne snažit a pár nadšenců vyběhne ven skotačit do prvního sněhu tak většinou chytnou rýmu. Nic proti jen ať si to užijí. Horší je, když s vámi potom takový člověk jede autobusem, to tu rýmu pak hned máte taky.
Když pominu ucpaný nos, bolesti v krku a další ,, radosti“ tak tu zůstane led a sníh.
Led mám ráda. Ráda bruslím. Horší je, když nemám brusle a spěchám na autobus jako dnes a všude na chodníku je plno ledu. To potom mám co dělat, abych se udržela na nohou. Musí to vypadat vtipně. Snažím se běžet a každá noha mi klouže někam jinam.
Nejlepší je, když do toho začne sněžit. Vůbec nic nevidím. Jsem celá od sněhu, který rychle taje a já jsem pak dokonale mokrá. Je super, když na vás sníh roztaje někde v teple a potom jdete do zimy s mokrou hlavou. Vlasy vám zmrznou a než rozmrznou tak je zaručeně nerozčešete.
Když už konečně překousnete všechna tato úskalí a najdete si drahou polovičku, která s vámi půjde na zimní procházku dávejte pozor ať před ní neuklouznete nebo vám neteče z nosu, což je obzvlášť nemilé.
