Ach to ranní vstávání

Kdyby se mě někdo zeptal, kterou část dne mám nejradši odpověděla bych mu s trpkým úsměvem, že ráno. Opravdu miluji ranní vstávání. V noci mám plno snů. Občas jsou to noční můry. Když mám noční můry ,ani nepotřebuji budík. Vzbudím se sama. A potom spím dál. Ale když se mi zdá nějaký krásný sen, a zazvoní mi budík rázem se moje náladu otočí o 180 stupňů. Crrr, nesnáším ten zvuk, přesto když se ozve posunu budík o dalších deset minut a snažím se opět vklouznout do říše snů. Když potom budík zvoní podruhé, obvykle vstanu.

Mrknu se na hodiny a nemohu uvěřit, že je tak pozdě. Nadávám na budík a hledám nějaké oblečení ve skříni. Někdy jsem tak vyřízená, že si obléknu nějaký kousek oblečení, který patří mé sestře. Protože ještě napůl spím tak si ničeho nevšimnu. Když přijdu na snídani vidím, že moje sestra už polovinu snídaně snědla a je celá vysmátá. Úsměv jí však rychle ztuhne na rtech a důrazně mě upozorní, abych se šla převléknout. Ke snídani toho většinou moc nesním. Můj žaludek výrazně protestuje, protože on chce ještě spát. Tak se aspoň napiji zeleného čaje.

Dostat se do koupelny je umění. Protože moje druhá sestra, tam s oblibou tráví většinu svého volného času. Když se konečně do koupelny dostanu, musím už jít. Bleskově si vyčistím zuby a opláchnu obličej. Nevím na co mám tolik šminek, když je stejně nestíhám použít. Rychle si přepudruji obličej a nanesu řasenku. Modlím se, aby se mi nerozmazala a vybíhám z domu na autobus. Běh na autobus je můj největší sportovní výkon. Už v něm mám dokonce rekord. Jednou jsem doběhla na autobusovou zastávku za čtyři minuty. Ovšem někdy se pan řidič nevyspí moc dobře a s krutým úsměvem odjíždí, když se marně snažím doběhnout na zastávku. Cesta autobusem je velmi nepříjemná. Ráda bych si sedla, ale ze slušnosti své místo uvolním starším lidem a stojím. Okolo autobusu se míhá hezká příroda, ale bohužel skrz špinavá skla není vidět. Ale co, aspoň mohu pozorovat lidi v autobuse. Jen málo lidí však září dobrou náladou. Většinou všichni ještě napůl spí. Já se snažím taky zabrat , ale jde to špatně, když stojím. Málem zapomenu vystoupit na své zastávce. Když vystoupím podívám se na hodinky. Je za deset minut osm. Opět se dám do běhu. Musím být rychle ve škole!

Nejradši mám, když máme hned po ráno první dvě hodiny matematiky. Matika mě perfektně probere a já už ani neuvažuji o tom, že bych v průběhu dne usnula. Ale také máme někdy ráno ekonomiku, a to si jen sednu do své lavice a snažím se nenápadně spát.