české vojsko mělo strategicky výhodné postavení, ale po prvním útoku císařských vojsk a vojsk katolické Ligy (v čele Maxmilián Bavorský) se dalo na útěk
Prahu sice nikdo nedobyl, ale vydána nepříteli
král, velitelé (Hohenlohe, Anhalt, Thurn) i prezident direktoria Václav Vilém z Roupova utíkají z Čech
Morava obsazena, Slezsko se vzdalo Sasům
1620 povstání poraženo
příčiny neúspěchu stavovského povstání:
stavy osamoceny, zklamala zahraniční pomoc, vzpoura nekatolické šlechty, malé odhodlání špatně placené armády, zima, hlad, epidemie, radikalismus hrstky vůdců X pasivita ostatních
pronásledování účastníků odboje, konfiskace majetku, původně doporučeno 51 poprav
zřízen mimořádný soudní tribunál (v čele Karel z Lichtenštejna) – má vypracovat seznam lidí, kteří se povstání zúčastnili
21. 6. 1621 poprava 27 účastníků odboje na Staroměstském náměstí katem Mydlářem = staroměstská exekuce
popraveni 3 páni (Václav Budovec z Budova, Jáchym Ondřej Šlik, Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic), 7 rytířů, 17 měšťanů (např. rektor UK Jan Jesenius)
konfiskace majetku všem účastníkům odboje ( ¾ veškeré půdy)
generální komisař pro konfiskaci v Čechách – Karel z Lichtenštejna, na Moravě – František Ditrichštejn
rozdělení majetku: katolická církev, katolická šlechta věrná Habsburkům – domácí i cizí (zvláště německá, španělská, italská), odměny pro Ferdinandovy velitele a věrné rody (Buquoyové, Clam-Gallasové, Piccolominiové, Lobkovicové, Černínové)
situace v Čechách po Bílé hoře:
zemědělství: Čechy jsou agrárním státem – malý rozvoj manufaktur, zemědělství má podobu šlechtického velkostatku = nevolnická robotnická práce poddaných řízená šlechticem nebo církví
lesnictví, rybníkářství, chov
utužování nevolnictví, zvyšování robotnictví (na některých panstvích se z poddaných stávají nevolníci)
hospodářský úpadek v důsledku války
správu mincovnictví převzalo finanční konsorcium (podle návrhu Jana de Witte) – ražena znehodnocená, tzv. dlouhá mince (se sníženým obsahem stříbra, cena se snížila na desetinu), vzestup cen, vyšší daně, inflace měny – 1623 státní bankrot (tzv. kalada)
narušeny obchodní styky X rozvoj obchodu se zbraněmi vojenským materiálem
úbytek obyvatelstva o ⅓, emigrace, válečné útrapy, hlad, epidemie
20% velkých hospodářství zpustošeno
násilná rekatolizace Čech
1627 Ferdinand II. vydal Mandát: povoleno jen katolické náboženství, obřadní jazyk – latina
nekatolická šlechta a měšťanstvo musí přestoupit ke katolické víře nebo odejít do 6 měsíců ze země, mohli si s sebou vzít pouze část majetku
odešlo až 150 tisíc rodin – hlavně do Nizozemí, Polska, Saska, Švédska
např. Jan Amos Komenský, Karel Kréta
zavedena cenzura, odvoláno přijímání podobojí
upadá vzdělanost – na venkově masová negramotnost
1627 vydáno tzv. obnovené zřízení zemské pro Čechy a roku 1628 pro Moravu = nová ústava, která právně zakotvila důsledky porážky českého stavovského povstání
dokončeno protireformační úsilí – vytvořeno prostředí pro centralismus, nadvládu katolické církve, absolutismus a germanizaci
uzákoněno dědičné právo na český trůn (král přestal být volitelný)
omezeny pravomoci českých stavů, posílena moc panovníka – posílení absolutismu
povoleno jen katolické náboženství, návrat jezuitů
zemský sněm je svoláván pouze panovníkem a má velmi omezenou moc (odebrána zákonodárná pravomoc, zůstává pouze berní) + znovu zaveden 4. stav duchovenstvo (duchovenstvo, páni, rytíři, měšťané)
omezena politická moc měst, mají dohromady 1 hlas
němčina je zrovnoprávněna s češtinou a stává se jedinou úřední řečí
právní orgány měly sídlo ve Vídni – i ústřední orgán domácí správy – Česká dvorská kancelář
ztráta suverenity domácího soudnictví – nejvyšší odvolací instancí je panovník, ne apelační soud v Praze
inkolát = domovské právo (občanství) může udělovat pouze panovník – germanizace Čech
Čechy ztratily Horní a Dolní Lužici (podle pražského míru se staly dědičným lénem Saska)
Po výhrách nad císařskou armádou vtrhla švédská a saská armáda do Bavorska a do Prahy a začala rabovat pražské domy; spolu s nimi se do vlasti vraceli i někteří čeští exulanti (především z řad šlechty), kteří se začali domáhat restituce svých majetků zabavených po Bílé hoře
do čele Habsburské armády dosazen Albrecht z Valdštejna – střet u Lützenu, nerozhodně
Valdštejn měl pod palcem celou armádu, císař se ho bál – chtěl ho nechat popravit, ale zavražděn
1635 uzavřeli Sasové Pražský separátní mír
1638 vytvořena Karolo-Ferdinandova univerzita spojením Karlovy univerzity a jezuitské akademie; správa svěřena jezuitskému rektorovi
v srpnu 1645 bitva u Jankova – jedna z nejkrvavějších bitev 30leté války, vítězství Švédů proti SŘŘ
v květnu 1645 vpád Švédů na naše území – ukradeny cenné umělecké sbírky, obléhání Brna – pak mor ve vojsku, odešli
české země – stále rozsahem a hospodářským významem nejdůležitější část monarchie
úpadek drobné šlechty – zemanstva a rytířstva, vznik nového panského stavu – cizí šlechta
pokles počtu obyvatel Čech a Moravy na polovinu – morové epidemie
rodová moc Habsburků po poklesu prestiže španělských Habsburků přenesena na rakouskou větev
Leopold I. (1657- 1705)
časté války – finanční zatížení země
potřeba daní – první soupisy poddanské = rustikální půdy (Katastry) – v letech 1654 – 55 pro Čechy vznikla berní rula, 1665 pro Moravu lánové rejstříky
Boj s osmanskými Turky
už od 16. stol. Habsburkové zřizovali na území Chorvatska a Slavonie tzv. vojenskou hranici – obranné pevnosti a signální věže – spravované přímo z Vídně
po smrti Sulejmana I. Velikého roku 1566 úpadek říše X v 17. stol. vzrůst síly země
1658 – 1664 postup silné armády hluboko do Uher, Sedmihradska a na Slovensko k Novým Zámkům (dobyta pevnost, místo ní pevnost Leopoldov)
drancování a plenění
vznik koalice na straně Habsburků – pomoc papeže, srpen 1664 bitva na řece Ráb – Turci poraženi, monarchie rozdělena na tureckou a habsburskou část
1683 nový nápor – velkovezír Kara Mustafa – obležena Vídeň, ale Turci poraženi – pomoc zvláštních polských vojsk – král Jan III. Sobieski
rozhodné vítězství nad Turky bitva u Zenty – 1697, rakouské vojsko prince Evžena Savojského
1699 mír v Karlovicích – Turci se zřekli vlády v Uhersku – součástí habsburského soustátí – Uhry, Sedmihradsko, Chorvatsko, Slavonie
18. stol. – úpadek turecké říše
Války o španělské dědictví (1701 – 1714)
s Francií (ve Španělsku vymřeli Habsburkové – nárok na trůn si činí rakouští Habsburkové i Bourboni, kterým Karel II. korunu odkázal)
habsburské zisky – Neapolsko, Sardínie, Milánsko, španělské Nizozemí
úbytek obyvatelstva – šlechta nevolníky přetěžuje, nevolnická povstání v českých zemích proti zvyšování poddanských povinností, krvavé srážky s císařským vojskem – sedláci rozehnáni
vynutili si vydání císařského robotního patentu – první zásah panovníka do vztahu mezi vrchností a poddanými – omezení roboty, týká se všech, kteří nemají šlechtický titul – některým se to nelíbí
povstání na Chodsku (1692 – 1695) – proti Lammingerovi z Albenreuthu, proti znevolňování a za stará chodská privilegia – v čele Jan Sladký Kozina – oběšen v Plzni
odboj také na Slovensku – proti absolutismu, rekatolizaci a hospodářskému útisku – intenzivnější a vytrvalejší než v Čechách
zbojnické hnutí – Juraj Jánošík, 1713 popraven v Liptovském Mikuláši
počátkem 18. stol. největší rozsah habsburských držav – dobytím Uher se území zdvojnásobilo
Josef I. (1705 – 1711) a Karel VI. (1711 – 1740)
1708 – český král se stal opět členem kolegia kurfiřtů
hospodářské vyčerpání
merkantilní politika – počátky manufakturní výroby
Utrechtský a Rastadský mír – Španělsko připadlo Francii, ale nesmí se spojit do 1 státu
dokončena rekatolizace – znovu obdiv k domácím světcům – sv. Václav, sv. Prokop, sv. Ludmila, nový světec Jan Nepomucký – kanonizován až 1729, sv. Ignác z Loyoly – 1534 založil Tovaryšstvo Ježíšovo, sv. Josef
dynastický problém Karla VI. – bez mužského dědice, jediný syn Leopold zemřel v kojeneckém věku, úsilí získat uznání nástupnictví práv v ženské linii pro dceru Marii Terezii ve všech habsburských zemích (nejen v dědičných rakouských)
požadavek nedělitelnosti říše = tzv. Pragmatická sankce 1713 – záměr Karla VI. obnovit velkou říši Karla V., snaha o uznání sankce i v zahraničí – oslabení říše, války o dědictví rakouské
