Narodil se 24. ledna v Karlových Varech. Během svého života byl dvakrát ženat, měl dvě dcery a syna. Odmala byl učen svým otcem, který podporoval politiku Georga von Schönerera, nenávidět Čechy a Židy. Po neúspěšném roce stráveném na Právnické fakultě Německé univerzity v Praze se na konci první světové války rozhodl vstoupit do Rakousko-uherské armády.
Byl horlivým zastáncem Sudet a byl toho názoru, že by měly být začleněny do Německé říše. V roce 1935 se stal zástupcem Sudetoněmecké strany a byl zvolen do Československého parlamentu.
Roku 1939 byl povýšen na SS-Gruppenfűhrera a zároveň byl jmenován velitelem policie a říšským sekretářem Protektorátu Čechy a Morava pod vedením říšského protektora Konstantina von Neuratha. Chtěl získat funkci von Neuratha, ale nestalo se tak. Místo něho se stal říšským protektorem Reinhard Heydrich.
Po atentátu na Heydricha v květnu roku 1942 spolu s novým říšským protektorem Kurtem Daluege vypálil dvě české vesnice, Lidice a Ležáky.
V srpnu roku 1943 byl jmenován německým státním ministrem pro Čechy a Moravu. Od 30. dubna do 5. května 1945, před Pražským povstáním, varoval v rozhlasovém proslovu, že jakékoli protiněmecké povstání utone v krvi. Později šířící se zprávy o spojeneckých jednotkách blížících se ku Praze táhly obyvatelstvo do ulic přivítat vítěze, a tak vydal rozkaz zákazu vycházení a zároveň nařídil vojenským a policejním složkám, aby ten, kdo jej neuposlechne, byl zastřelen.
Časně ráno 9. května 1945 společně se svou rodinou uprchl z Prahy a vydal se směrem ke spojeneckým liniím. V Rokycanech však byl zatčen americkými vojsky a dopraven do německého Wiesbadenu, kde se podrobil výslechu. Byl shledán vinným z válečných zločinů a z vyhlazení obcí Lidice a Ležáky a odsouzen k trestu smrti oběšením a 22. května roku 1946 na dvoře Pankrácké věznice oběšen.