Autor: Ladislav Fuks
Literární forma: próza
Literární druh: epika
Literární žánr:
Novela – kratší prozaický útvar, který na rozdíl od románu rozvíjí pouze jednu dějovou linii, odbočky od hlavní linie a popisné pasáže jsou omezeny na minimum, děj novely se odehrává v krátkém časovém úseku
Literární směr: ( z roku 1967) Česká literatura v letech 1958-1989, druhá vlna válečné prózy (zabývá se tematikou 2. sv. války)
Kompozice: chronologická, členěno do kapitol (15 nepojmenovaných)
Ladislav Fuks (1923-1994):
-český prozaik
-narodil se v rodině policejního důstojníka, neměl s otcem dobré vztahy, vzdor k němu nastínil v několika knihách
-většina jeho děl je autobiografická a psal převážně psychologickou prózu
-homosexuál, přežil tehdejší režim, ale měl to těžké, přetvařoval se, většinu života strávil v osamění
-oženil se s bohatou Italkou, krátce po svatbě od ní utekl a byl hospitalizován na psychiatrii
-většina jeho děl je inspirována jeho zkušenostmi a zážitky
– další autorova díla: Mí černovlasí bratři – osudy 5 gymnazistů během války
Návrat z žitného pole – o emigraci
Vévodkyně a kuchařka – silně autobiografický historický román – poslední dílo
Smrt morčete – sbírka deseti povídek – odlišné prozaické typy jako např. „humoresky“, všechny důležité Fuksovy kratší prózy
– vliv na jeho dílo: inspirace úzkostmi – nesvoboda, násilí, doba okolo 2. sv. války
– další autoři doby a jejich díla: Ota Pavel – Smrt krásných srnců, Jak jsem potkal ryby
Bohumil Hrabal – Ostře sledované vlaky, Hovory lidí
Karel Čapek – Krakatit, Továrna na absolutno
Jazyk:
spisovný, hovorový, neutrální
v díle se objevují německé výrazy, které do kontextu díla zapadají, díky námětu, které dílo má
přímá řeč
přirovnání (stále mhouřil oči jako velký dobrotivý pes)
metafora (kde se ze stínu stal chlapec v čepici, vestě a nohavicích)
er-forma, vypravěčem je autor, hodně monologů pana Kopfrkingla
Hlavní téma: změna člověka, pod vlivem historických událostí a nátlaku, od mírumilovného člověka, který má rád svoji rodinu až po vraha, který ji celou zabije
Motiv: Informování o vlivu hrůznosti války na lidskou psychiku
Postavy:
Pan Kopfrkingl – zaměstnanec krematoria, vystupuje jako umírněný a tolerantní člověk, který miluje svoji rodinu a živí ji. Má předky německého původu. Je abstinent, velice pečlivý, vzdělaný, miluje literaturu a hudbu. Ovlivněn svou prací a velmi oddaný. Neustále romantizuje – manželce říká Lakmé, používá výrazy jako: nebeská, něžná, čarokrásná. Na začátku dobrý otec a milující manžel, jeho smýšlení se ale změní a stane se z něj rasista, vrah, udavač a násilník.
Wiliam Reinke – přítel pana Kopfrkingla, čistokrevný němec, člen NSDAP, nacistický fanatik, velmi ovlivňuje pana Kopfrkingla, přemlouvá ho ke vstupu do strany a probouzí v něm „němectví“. Je egoistický, manipuluje s lidmi a povyšuje se nad nimi.
Lakmé, Marie – žena pana Kopfrkingla, hodná milá, pokorná, tichá, ale Židovka.
Mili – 14ti letý syn, toulavý, šikanovaný
Zina – 16ti letá dcera, klavíristka, nadaná
Další postavy: doktor Bettlehein, pan Strauss, pan Dvořák, personál krematoria (Vrána, Beran, zajíc, Lišková)
Prostředí (čas a prostor): 1938-1939, konec 30.let v Praze, doba mnichovské kapitulace a okupace
Děj: Je rok 1937, před válkou. Příběh začíná procházkou Lakmé a Karla po Zoo, kde se poprvé před 17 lety seznámili u leopardí klece. Povídají si o osudech jiných manželů, jsou šťastní a spokojení. Kopfrkingl se svou rodinou také navštíví pouťovou atrakci, představení o rozšíření moru. Nekouří, nepije a vzorně se stará o domov. Pracuje v pražském krematoriu a moc si to vychvaluje.Rodinu pravidelně navštěvují manželé Reinkeovi. S Willim Reinkem diskutuje pan Kopfrkingl o soudobých politických událostech. Staví se zásadně proti válce, která způsobuje jen utrpení. Willi vyvyšuje Hitlerův podíl na boji za spravedlivé uspořádání Evropy. Také chválí konání nově vzniklé strany SdP, jejímž je členem.
Pan Kopfrkingl dává pravidelně staré žebračce drobné mince. Stále se snaží pomáhat lidem okolo sebe v jejich starostech. Do krematoria přichází nový pracovník, pan Dvořák, kterého pan Kopfrkingl seznamuje s prací spalovače mrtvol. Po práci odchází na vyšetření k sousedovi doktoru Bettelheimovi. Zatímco vyšetření probíhá, přemýšlí pan Kopfrkingl o své ženě, která nemá o jeho návštěvách pana doktora tušení. Doktora klame tvrzením, že má strach z nákazy při práci v krematoriu. Jak sám tvrdí, pokud by takto nakazil ženu, musel by se zastřelit. Pravým důvodem pravidelných vyšetření je však obava z nákazy od jiné ženy. Mezi lidmi pan Kopfrkingl zdůrazňuje, že doba je zlá. Že on je však proti násilí, utrpení bídě a hlavně proti válce. O politice rozkládá pan Kopfrkingl i doma před svou ženou. Pochválí si práci pána, který prodává cukrovinky a přihlášky ke kremaci. Cestou z práce kupuje pan Kopfrkingl své dceři Zině šaty k narozeninám. Kupuje také bílý krajkový límeček své ženě jen tak pro radost. Dochází k zabrání Sudet a rodina Kopfrkinglova slaví Zininy narozeniny. Rodina tráví tuto chvíli v krásném poklidu a je zde zmíněna také láska pana Kopfrkingla k vážné hudbě. Pan Kopfrkingl a jeho syn Mili jsou pozváni Willim na box. Mili je čtrnáctiletý bázlivý chlapec. Box nazývá Willi mužným sportem, sportem oblíbeným Hitlerem. Zdůrazňuje mimo jiné potřebu silných tvrdých mužů pro nastávající zlou dobu. Willi nabádá Miliho, aby zápas řádně sledoval a nebál se. Zdůrazňuje, že strach je největší nepřítel lidstva. Tato podívaná však Miliho děsí a ani pan Kopfrkingl z počátku nesdílí nadšení.
Děti se těší na Vánoce a přípravy vrcholí. Přichází Willi a pronáší plamennou řeč proti odpůrcům boje za vznešenou věc, jíž je sám účastníkem. Přičítá panu Kopfrkinglovi podíl na násilí a bídě lidí. Prorokuje o tom, jak oni jako Němci nastolí v Evropě nový šťastný a spravedlivý řád. Mluví k panu Kopfrkinglovi jako k vyvolenému člověku s Německou krví. V židovské radnici se tento den mají konat slavnosti dnu narození a smrti Mojžíšovi modlitby a slavnostní večeře. Židé přicházející na tuto slavnost a štědře obdarovávají žebrajícího pana Kopfrkingla. Mimo jiné i dobří známí pana Kopfrkingla, soused pan doktor s rodinou, pán, který prodává cukrovinky a pracuje pro pana Kopfrkingla. Pan Kopfrkinkgl si uvědomuje, že u radnice vlastně vůbec neposlouchal a že si bude muset pro Williho něco vymyslet.
Týden po této události je obsazena Praha říšskými silami a vůdce přijíždí do Prahy. Pan Kopfrkingl je poprvé pozván do Casina do proněmecky smýšlející vysoké společnosti. Dostává se do přepychu a bohatství. Vyjadřuje přání, aby takto vypadal v příštím nastoleném řádu celý svět. A Willi jednoduše plánuje rozšíření takového blahobytu i do ostatních velkoměst celého světa pod nadvládou Němců. Stává se ředitelem krematoria. Proto, jak káže dále Willi, je třeba označit všechny škůdce. A pan Kopfrkingl vyjmenovává lidi ze svého nejbližšího okolí, kterým se dříve snažil pomáhat a kteří pomáhali jemu. V Casinu přichází řeč také na Lakmé. A pan Kopfrkingl s úžasem zjišťuje, že jeho žena Lakmé je židovka po matce. Willi Lakmé v její nepřítomnosti obviňuje z chování, které mělo pana Kopfrkingla odradit od jeho dosavadního proněmeckého počínání. Willi také poukazuje na syna Williho. Na jeho zženštilost způsobenou špatným vlivem Lakmé. Díky těmto rodinným příslušníkům nebude moct pan Kopfrkingl získat funkci ve vysokém úřadu.
Od pana Kopfrkingla se odtahují jeho bývalí přátelé a známí. Tuší, jaký osud jim přinese členství a spolupráce pana Kopfrkingla s NSDAP. Gestapo začíná brzy zatýkat jeho spolupracovníky. Pan Kopfrknigl oběsí svoji ženu Lakmé. Dělá to s myšlenkou, že ji zachránil před utrpením, které by ji čekalo, a že to udělal pro Německo. Policii vypovídá, že šlo o sebevraždu. Brzy poté bere pan Kopfrkingl na prohlídku krematoria svého syna Miliho, kterého tam zabíjí pro jeho změkčilost a zženštilost. Tím získává pro sebe volnost v postupu ve straně s možností mít spousty milenek z Casina. U pana Kopfrkingla propuká naplno šílenství. Když chce zabít dceru, podle své představy dostává návštěvu vyslance Tibetu, který právě nalezl nového Buddhu. Přijdou tři andělé a odvezou ho do nemocnice, tak se dostává do blázince, kde dochází k závěru, že se mu podařilo zachránit lidstvo se slovy: Šťastné lidstvo, spasil jsem je!
Můj názor na knihu:
Velmi zvláštní kniha, ve které přichází zvrat až na konci. Na začátku čtení jsem si nedokázal představit, jak se může člověk změnit a nechá s sebou manipulovat. To, že se z pana Kopfrkingla stal vrah a udavač mě velmi překvapilo, protože byl na začátku velmi milující a pro svou rodinu chtěl udělat první poslední, aby se měli dobře a nemohl jim nic odepřít. Také mě velmi zaujal úsek, ve kterém zabíjí Lakmé. Udělal si s ní pěkný, romantický večer a najednou ji z ničeho nic zabije. Opravdu mě to překvapilo. Z této knihy jsem si vzal ponaučení, že i když je někdo milující, laskavý člověk, který by nikdy nikomu neublížil, stát se může cokoliv a obrat může být opravdu razantní.
- Blázen, šílenec se má šanci dostat vysoko jen za totalitního režimu