Hydrosféra

Publikováno Josef Sýkora

HYDROSFÉRA

(rozložení zásob vody na Zemi, oběh vody, světový oceán – tvary oceánského dna, vlastnosti vody; voda pevnin – základní hydrografické charakteristiky)

 

=vodní obal Země, tvořený vodou povrchovou, podpovrchovou, vodou vyskytující se v atmosféře a vodou v živých organismech

  • Pevnina 29%, voda 71%

 

Voda podpovrchová – v půdních pórech, průlinách, puklinách a dutinách hornin ve formě ledu v

permafrostu

Voda povrchová – v oceánech a mořích, ve vodních tocích, v přirozených vodních útvarech

(jezera, bažiny, rašeliniště a slatiniště), v umělých vodních nádržích (rybníky,

přehradní nádrže) a také ve formě ledu a sněhu

Voda v atmosféře – v plynném skupenství (vodní páry), kapalném (déšť) a pevném (vločky,

kroupy)

Voda v živých organismech – součást rostlinných a živočišných organismů

 

Pohyby mořské vody:

  1. a) VLNY: způsobuje je vítr, který vane přes vodní plochy, vlny naráží na pobřeží → příboj (vlnobití)
  2. b) TSUNAMI: způsobuje je podmořská zemětřesení a výbuch sopek, rychlost vln 120km/h, u

pobřeží měří vlny kolem 30-50 metrů (jinak jsou nízké)

  1. c) PŘÍLIV A ODLIV (Slapové jevy): způsobuje je přitažlivost Slunce a Měsíce a odstředivost,

střídají se po 6 hod 12,5 min

  1. d) MOŘSKÉ PROUDY: příčinou je pravidelná cirkulace vzduchu, rozdílná teplota a slanost

oceánu

1.Studené (Peruánský) – ochlazují pevninu, méně srážek

2.Teplé (Golfský) – oteplují pevninu, přináší srážky

 

Lidská činnost ohrožující mořský život: ropné havárie, těžba, cestovní ruch, rybolov

 

OBĚH VODY

  • Oběh vody je způsoben sluneční energií a zemskou přitažlivostí
  • Voda se vypařuje ze zemského povrchu, z hladin oceánů, řek… Vzdušné proudy odnášejí tyto páry na dlouhé vzdálenosti. S poklesnutím teploty dochází ke kondenzaci vodních par, která ve formě atmosférických srážek (déšť nebo sníh) padají na zem (gravitace). Voda, která se vypařila, tak padá zpátky do oceánu nebo na povrch. Z povrchu (řeky) stéká opět do oceánu.
  • velký oběh (výměna vody mezi pevninou a oceánem)
  • malý oběh (výměna vody buď mezi oceány, nebo na pevnině)
  • 79% povrchu je odvodňováno do oceánů
  • 21% bezodtoké oblasti (převažuje výpar)
    • v subtropickém pásu – S Asie, Sahara, Kalahari, V Austrálie
  • Voda se vyskytuje ve třech skupenstvích (plynném, kapalném a pevném)
  • Cyklus se opakuje několikrát za rok

 

SVĚTOVÝ OCEÁN

  • tvoří 71% povrchu planet
    • oceány (Tichý, Atlantský, Indický, Severní ledový)
    • moře
      • okrajové– na okraji oceánu, částečně ohraničené pevninou (ostrov, souostroví, poloostrov), mají mořské proudy způsobené mořskými větry, neliší se salinitou od okolních oceánů (Beringovo)
      • vnitrozemské– mezi pevninami, salinitou a mořskými proudy se liší od oceánů (Středozemní, Černé, Rudé)
    • zálivy (část moře nebo oceánu vnikající do pevniny)
    • průlivy (zúžená část moří a oceánů mezi pevninou nebo ostrovy)

vlastnosti mořské vody

  • salinita (slanost) – průměr – 35 promile
    • určuje se v % nebo v promilích
    • ovlivněna výparem, srážkami, přítokem říční vody, zamrzáním, rozmrzáním, pohyby mořské vody
    • v rovníkové oblasti – hodně srážek àmalá salinita
    • v uzavřených oblastech, kolem obratníků (málo srážek+velký výpar) àvysoká salinita
    • oblasti kolem kontinentů, polární oblasti (voda z ledovců+menší výpar) àmalá salinita
    • nejnižší salinita – Baltské moře (0,8)
    • nejvyšší – Rudé moře (45)
    • vyšší salinita způsobuje zamrzání vody při nižších teplotách

–         hustota

  • větší než u sladké vody
  • závisí na teplotě, salinitě a tlaku
  • nejnižší v tropech
  • největší hustota při 4°C

–         barva

  • žlutohnědá – velké množství anorganických látek
  • zelená – velké množství planktonu
  • modrá – málo planktonu

–         teplota

  • zdrojem – sluneční záření (oceán pohlcuje 85% dopadajícího slunečního záření) + teplo ze zemské kůry, chemických a biologických procesů
  • s hloubkou klesá
  • záleží na podnebném pásu
  • slaná voda má nižší teplotu tání
  • maxima – na S polokouli, na J polokouli chladnější
  • průměr: 17,5°C
  • ovlivňují ji proudy a zeměpisná šířka
  • V teplém pásmu má moře po celý rok 25°C, nejteplejší voda je u obratníků
  • Ve studeném pásmu voda zamrzá
  • brakická voda – smíšená voda (ústí řek)
    • vrstva sladké vody ve slané
  • pohyby mořské vody
    • neustále v pohybu
      • přitažlivost Měsíce a Slunce
      • pohyb zemské kůry
      • fyzikálně-chemické vlivy (sluneční záření, oběh vzduchu)
    • dmutí (slapové jevy) – příliv, odliv
      • vyvolány gravitačním působením měsíce a Slunce a odstředivou silou Země
      • při zatmění Slunce – sečtou se síly Slunce a Měsíce – velký příliv = skočný
      • při zatmění Měsíce – ruší se síly Měsíce a Slunce = hluchý příliv
      • příliv a odliv se střídá přesně po 6 hodinách a 12,5 minutách – příliv 2x za den a odliv taky 2x za den
    • vlnění
      • působením větru na hladině
      • nárazy vln na pobřeží – příboj à vytváří tvary na pobřeží
      • využití příboje – v elektrárnách
      • vlny vyvolané zemětřesením na mořském dně – tsunami
    • mořské proudy
      • přenos velkého množství vody na velké vzdálenosti
      • ovlivňují klima přilehlých kontinentů
      • příčina vzniku:
        • cirkulace atmosféry – vznik nucených proudů
        • rozdílnost salinity a teploty
      • teplé – od rovníku do vyšších zeměpisných šířek
        • Golfský (ovlivňuje podnebí v Evropě), Brazilský, Kuro-šio
        • přináší velké množství srážek, mírné zimy
      • studené
        • přivádějí chladnější vodu z vyšších zeměpisných šířek k rovníku, z polárních oblastí
        • Labradorský, Benguelský, Humboltův, Peruánský
        • Ochlazují a vysušují pevniny à vznik pouští Atakama a Namib
        • suché->vznikají pouště
      • el niňo – způsobuje klimatické změny = jev nepravidelný; přichází většinou o Vánocích → „Ježíšek“
        • ovlivňuje pobřeží J Ameriky → přívalové deště → pokles rybolovu

 

S Ameriku → sucho, požáry

tvary mořského dna

  • okrajová část – pevninský šelf (max 200 m hloubka)->pevninský svah (až do hloubky 1500m – mocnost zemské kůry se zmenšuje) ->pevninské úpatí (1500-3000m)->oceánské lože (oceánská kůra, 3000-6000m, oceánské pánve, středooceánské hřbety, hlubokooceánské příkopy)
  • Břežní čára – místo, kde se stýká oceán a pevnina
  • Pobřeží – pruh území v okolí břežní čáry
  • Šelfy – okraje pevnin zalité mořem – tzv. šelfová moře (rybolov, těžba ropy a zemního plynu)
  • Poloostrov – pevnina vybíhající do oceánu
  • Záliv – oceán vbíhající do pevniny
  • Oceánské pánve – největší část dna oceánu, ploché, v hloubce okolo 5 km
  • Oceánské hřbety – vyvýšené části oceánského dna, probíhají po nich hranice lit.desek, oddělují oceánské pánve
  • Hlubokooceánské příkopy – nejhlubší místa v oceánech (málo prozkoumaná kvůli tlaku vody)

využití světového oceánu

  • zdroj sladké vody – většina atmosférických srážek
  • rybolov – ve studených proudech – Labradorský, Peruánský,..
  • těžba soli
  • těžba nerostných surovin ze dna
  • zdroj energie – přílivové elektrárny

 

 

 VODA PEVNIN

  • dělí se na:
    • povrchová
    • ve formě sněhu a ledu
    • podpovrchová
  • 10 největších veletoků světa: Amazonka, Nil, Jang-c´-tiang, Mississippi, Jenisej, Žlutá řeka (Chuang-Che), Ob, Kongo, Amur, Lena

1.      povrchová voda

  • z atmosférických srážek, sněhu, ledu ->do oceánů
  • vodní toky
    • soustředěný (vodní tok) X                 nesoustředěný (ron)
    • pramen – místo, kde přirozené vyvěrá voda na povrch
    • řeka= soustředěný odtok povrchové vody (RON- nesoustředěný odtok povrchové vody)
    • potok – menší vodní tok nebo bystřina (z tajícího ledovce) ->řeka (větší vodní tok) – vzniká spojením potoků -> říční síť (soustava řek) – hlavní toky a přítoky
    • vodní toky se dělí
      • horní tok – převažuje eroze, minimum usazenin
      • střední tok – boční eroze (meandry) a sedimentace
      • dolní tok – převaha sedimentace, říční ostrovy a delty
    • povodí – území, ze kterého všechna voda teče do jedné řeky
    • rozvodí – hranice mezi jednotlivými povodími nebo úmořími
    • úmoří – území, ze kterého všechna povrchová voda teče do jednoho moře
      • v ČR 3 úmoří
        • Labe – Severní moře
        • Morava – Černé moře
        • Odra – Baltské moře
      • přítoky – tok nižšího řádu vlévající se do toku vyššího řádu (menší délka, vodnost…)
      • ústí – část toku, kde se vlévá do jiného toku či do vodní nádrže (moře, oceánu), u ústí je řeka nejširší (největší průtok)
  1. delta – sedimentace naplavenin, větvení hlavního toku řeky do mnoha

ramen a kanálů; ústí do moře, jezera, oceánu… (Dunaj)

  1. estuár – ústí do moře; protáhlý, nálevkovitý tvar; výrazné projevy slapových

jevů (slaná voda do vnitrozemí → vznik brakické vody=nízká

salinita; eroze břehů…) (Labe, Temže…)

  1. liman – řeka si před sebou vytvoří útvar ze sedimentů, celá tím sama sebe

zahradí až na malý výtok → pomalu vtéká do moře (brakická voda)

(Černé a Baltské moře)

  • průtok – množství vody, které proteče korytem za určitý čas
    • Labe (300 – 900 m3/s)
    • Vltava (150 m3/s)
    • Amazonka (150 000 m3/s)
  • režim odtoku
    • změny průtoku během roku
    • ovlivňuje to – podnebí, geologické podloží, zdroj vody, georeliéf
    • rovníkový – vyrovnaný celý rok
    • vysokohorský – nejvíce v létě

 

  • jezera
    • přirozená sníženina zemského povrchu naplněná vodou
    • vznik:
      • činností endogenních sil
        • vulkanická – vodou zaplavený kráter a jícen sopky -Crater lake (USA)
        • tektonická – vznik pohybem litosférických desek – Bajkal, Malawi, Tanganika – protáhlý tvar, hluboká
      • činností exogenních sil
        • ledovcová – Černé, Čertovo, Lago di Garda
        • krasová – v jeskyních – v Dinárském krasu
        • pobřežní – oddělením zálivu písečným náplavem, při ústí řeky
      • zbytek moře=reliktní – slaná voda (Kaspické moře)
    • odtoková
    • bezodtoká jezera
  • bažiny
    • půda prosycená vodou
    • trvale nebo většinu času zaplavené vodou
  • rašeliniště
    • mechy a lišejníky
  • slatiniště
    • v záplavových oblastech řek
  • permafrost– trvale zamrzlá půda – Asie
  • umělé vodní nádrže
    • rybníky
      • vznik vytvořením zemní hráze
      • Jakub Krčín z Jelčan
      • Rožmberk, Svět, Máchovo jezero
      • fce – rekreace, chov ryb, zásobárna vody
    • vodní nádrže
      • využití: regulace vody, odvodňování, energetika, zásobárna vody, zavlažováním rekreace, chov ryb, hasičské nádrže
      • Tři soutěsky – největší rozloha
      • Itaipu (Paraná) – největší objem
      • Asuan (Nil)

2.      voda ve sněhu a ledu

  • ledovec – oteplováním postupně tají
    • největší: Antarktida (3/4), pak Antarktida, Grónsko
    • modeluje reliéf
    • pevninský – Grónský, antarktický, na Islandu
    • horský – menší
  • sněžná čára – ohraničení ploch s trvalou sněhovou pokrývkou – tam už sníh netaje
    • závisí na nadmořské výšce, klimatu a reliéfu – pokaždé je jinak vysoko

3.      podpovrchová voda

  • vyplňuje pukliny, průlivy, dutiny
  • ⅓ se vsákne, ⅓ se vypaří, ⅓ jde do oceánu
  • při prosakování půdou se obohacuje o minerály – mineralizuje
  • Artézské studny
    • Mezi 2 nepropustnými vrstvami à velký tlak à udělá se vrt à voda tryská
    • V Austrálii – zdroj podzemní vody
  • prameny
    • studené – teplota vody < teplota vzduchu
    • teplé – naopak
      • termální (37-50 °C)
      • vřídla (nad 50 °C) – v oblastech s vulkanickou činností