Litosféra

Litosféra

(stavba a složení, teorie litosférických desek, endogenní a exogenní činitelé a tvary jimi vytvořené)

= kamenný obal Země

• Zahrnuje zemskou kůru a nejsvrchnější část zemského pláště
• Je uložena v astenosféře a dosahuje mocnosti 100-130 km

Stavba a složení Země

• E. Bullen – rozdělil zemské těleso do 7 částí
• Bullenovy zóny – liší se teplotou, tlakem a hustotou
• Těch 7 zón tvoří 3 základní jednotky:
  • Zemskou kůru
  • Zemský plášť
  • Zemské jádro

ZEMSKÁ KŮRA (svrchní část litosféry)

• Tvořena 1 Bullenovou zónou
• Od zemského pláště je oddělena Mohorovičićovou plochou diskontinuity:
  • Diskontinuita (nespojitost)
  • Dochází tam k výrazné změně rychlosti šíření zemětřesných vln (díky odlišné hustotě zemské kůry a zemského pláště)
• Mocnost:
  • 6 km v hlubinách oceánu
  • Na kontinentech 30-40 km (v Himaláji až 80 km)
• Těžební vrty – největší: Rusko (Kola), 12 000 m
• Prvky: kyslík, křemík, hliník
• Nerosty: oxidy, křemičitany
• Představuje pouze 1,5 % hmoty Země

 

ZEMSKÝ PLÁŠŤ

• Ze 3 Bullenových zón:
  • Svrchní – od Mohorovičićovy diskontinuity do 300 – 400 km, je tvořen spodní části litosféry a plastickou astenosférou
  • Střední – do 1000 km
  • Spodní plášť – do hranice zemského jádra (2 900 km)
• Tvoří obal zemského jádra
• 35 km – 2 900 km
• Nerosty: křemičitany, oxidy železa a hořčíku, sulfidy železa a dalších kovů
• Hustota se s hloubkou zvyšuje
• 67,5 % Země

 

ZEMSKÉ JÁDRO

• Od 2 900 km do středu Země (6 378 km) šetři se osle J – poloměr Země
• Má 3 zóny
  • Vnější jádro – do hloubky 4 980 km, polotekuté
  • Přechodná zóna – do hloubky 5 120 km
  • Vnitřní (jadérko) – pravděpodobně pevný materiál
• Předpokládá se, že je ze železa a niklu
• Hustota se opět s hloubkou zvyšuje
• 31 % hmoty Země
• Radioaktivní rozpady, tavení hmot, přemísťování hmot v důsledku působení přitažlivosti a pohybů Země = endogenní (vnitřní) pochody – při nich se uvolňuje energie z nitra na povrch

 

 

ZEMSKÁ KŮRA

• Z prvků, většina z nich tvoří nerosty (minerály) à z nich horniny – základní stavební jednotka zemské kůry
• Podle původu:
  • horniny vyvřelé (magmatické) – vznikly krystalizací magmatu
    • 95 % zemské kůry
    • magma = křemičitanová žhavá tekutina s pohlcenými vodními párami a těkavými plyny
    • podle místa utuhnutí:
      • hlubinné – utuhly v hlubinách zemské kůry – žula, diorit
      • žilné – v puklinách – aplit
      • výlevné – na zemském povrchu – láva – čedič, znělec
    • horniny usazené (sedimentární) – vznikly erozí starších hornin a sedimentací (ukládání rozrušeného materiálu)
      • utvářejí povrch
      • rozrušený materiál je přenášen tekoucí vodou, větrem, ledovcem,…
      • první fáze vzniku těchto hornin je zvětrávání starších hornin
        • zvětrávání = pochody, při kterých se rozrušují horniny na povrchu krajiny a vytvářejí se z nich zvětraliny
          • fyzikální – na menší úlomky, aniž by se změnilo chemické složení – tepelnými změnami, působením organismů
          • chemické – vodou, kyslíkem, oxidem uhličitým
        • sedimenty se dělí na:
          • úlomkovité – písek, pískovec, slepenec
          • chemické – vápenec, travertin
          • organického původu – uhlí, ropa
        • horniny přeměněné (metamorfované)
          • přeměnou vyvřelých a usazených hornin
          • díky vysokému tlaku, teplotě v zemské kůře

 

PLANETÁRNÍ ČLENĚNÍ ZEMSKÉ KŮRY

• pevnina (souš) – části zemské kůry vystupující nad světový oceán
• největší bloky pevniny – kontinenty
• menší části – ostrovy
• světový oceán – všechny moře a oceány dohromady
• pevnina 29% :               osvětový oceán 71%
• zemská kůra:
  • pevninská – 3 vrstvy: sedimentární, žulová, čedičová (dole), mocnost 20 – 80 km, 64 % objemu zemské kůry
  • oceánská – 3 vrstvy: sedimentární (povrch), vrstva sedimentů (s čediči), čedičová (dole), mocnost 6 – 15 km, 21% objemu zemské kůry
  • přechodná kůra zemská – 2 vrstvy: vrstva sedimentů, vrstva čedičová (mohutná), je v oblastech přechodu pevniny v oceán, 15% objemu zemské kůry
• pevninská je starší než oceánská
• jádra pevnin (štíty) – nejstabilnější části zemské kůry
• 9 štítů: baltský, ukrajinský, kanadský, aldanský, africký, indický, australský, guinejský
• Ke štítům přimykají platformy – Ruská tabule
  • Ve třetihorách některé rozlámané a vyzdviženy do výšek à epiplatformní oblasti – Ťan-šan
• Místa střetu litosférických desek – Himaláj, Kordillery
• Dno oceánu je tvořeno na okrajích pevninskou kůrou, ta se svažuje à pevninský šelf
• Šelfové moře – zalévá pevninský šelf, hloubka 132 m
• Pevninský šelf přechází v pevninský svah – méně svažitý
• Pevninský svah přechází v pevninské úpatí každým přechodem se zvyšuje hloubka
• Oceánské lože – největší část dna světového oceánu
  • Středooceánské hřbety – podmořská pohoří – oddělují oceánské pánve
    • Hřbety v sobě mají rifty = dlouhé úzké prolomy – nejmladší části, tektonicky aktivní – vystupuje z nich žhavé magma a vytváří se nová oceánská kůra
    • Středoatlantský hřbet – nejdelší na Zemi
  • Hlubokomořské příkopy – nejhlubší místa oceánských loží, vznikají v místech, kde se podsouvá jedna litosférická deska pod druhou
• Mariánský příkop v Tichém moři – nejhlubší ( 11 000 m)

 

LITOSFÉRICKÉ DESKY

• Litosféra je rozdělena na desky s jak pevninskou, tak oceánskou kůrou = litosférické desky
• Mají maximální mocnost pod kontinenty, v oblasti vysokých pohoří
• Nejméně mocné – u oceánského lože
• Pohybují se po plastickém podkladu astenosféry
• Příčina pohybu – pomalé proudění plastické hmoty hornin – konvekční proudy – způsobeno tepelnými změnami mezi různými částmi astenosféry, horniny astenosféry jsou nataveny od zemského jádra

 

• Pohyby: okraje desek se vzdalují, narážejí na sebe, podsouvají seà endogenní pochody – hornotvorná činnost, vulkanismus, zemětřesení
  • oddělení desek à hřbety à sopky, zemětřesení
  • podsouvání (= subdukce) à vrásnění (Kordillery) a vznik příkopů, rychlost podsouvání – pár cm za rok

 

Vznik pevnin a oceánů

• V prahorách (570 milionů let) – jeden pevninský celek – Pangea – svědčí o tom stejné druhy hornin atd.
• Pangea byla obklopena praoceánem Panthalassa
  1. Pangea à Laurasie (sever) + Gondwana (jih)
• Konec prvohor, období permské (před 250 mil.lety)
• Oddělovalo je moře Tethys – záliv Panthalassy

 

2. Laurasie a Gondwana se začaly rozpadat na menší části à postupně dnešní obrysy

• Z Laurasie – posouváním pevninských bloků (kontinentálním driftem) à Severní Amerika, Evropa, Asie
• Z Gondwany – Jižní Amerika, Afrika, Austrálie, Antarktida
  3. Nakonec se z Gondwany k Asii připojily poloostrovy Přední Indie, Arabský poloostrov
  4. Panthalassa – rozdělil se vznikem kontinentů à Tichý, Atlantský, Indický, Severní ledový
• Zbytky prakontinentů – pevninské štíty à základy dnešních světadílů

Georeliéf – základní údaje

• Tvoří povrch zemské kůry – je to plocha styku litosféry s pedosférou, atmosférou a hydrosférou
• Vědní obor geomorfologie
• Podmořský georeliéf – část georeliéfu na dně oceánu
• Pevninský georeliéf – nad hladinou oceánu
  • Podle nadmořské výšky tvořen:
    • Nížinami – do 200 m.n.m. – ¼ souše
    • Vysočinami – nad 200 m.n.m. – ¾ souše
    • Proláklinami = území, které leží níž než hladina světového oceánu (deprese)
      • Skrytá proláklina (kryptodeprese) – když je dno jezera pod úrovní hladiny světového oceánu a jezerní hladina je v nadmořské výšce
      • Nejhlubší – proláklina Bajkalského jezera
    • Nejnižší místo podmořského georeliéfu – Mariánský příkop v Tichém oceánu
    • MORFOLOGICKÉ TYPY GEORELIÉFU
      • Podle výškového rozdílu mezi nejvýše a nejníže položenými částmi georeliéfu
        • Roviny – s výškovitou členitostí do 30 m
        • Pahorkatiny – od 30 do 150 m
        • Vrchoviny – od 150 do 300 m
        • Hornatiny – od 300 do 600 m
        • Velehornatiny – nad 600 m
      • Tvary georeliéfu – protikladným působením endogenních a exogenních pochodů
      • Strukturní georeliéf – oblasti tvořené vodorovně uloženými horninami – strukturní stupně a strukturní plošiny

 

Endogenní pochody a jimi vytvořené tvary georeliéfu

 

• Endogenní pochody – v zemském nitru – vyvolávají horotvorné pohyby, vulkanismus a zemětřesení – při jejich převaze à tektonický georeliéf (vrásový, příkrovový, vrásnozlomový, kerný, sopečný)

ČINITELÉ

1. Horotvorná činnost– v místech střetu litosférických desek, obrovské tlakyà vrásnění a zlomy na zemském povrchu
   • Vrásy – vlnovité útvary svrchní části litosféry – při velkém tlaku se nakupí à vrásové příkrovy
   • Části litosféry omezené zlomy – kry
2. Vulkanismus (sopečná činnost) – přemisťování magmatických hmot ze zemského nitra k povrchu Země – pod tlakem puklinami na povrch
   • Magma rozžhavená horniny uvnitř sopky
   • Láva – magma na povrchu
   • Vulkán (sopka) – místo, kde se vylévá magma, unikají páry a plyny,…
   • Láva – žhavé magma vytékající z kráteru
   • Ohnivý kruh (“Ring of fire“)– místo v Tichém oceánu charakteristické častými projevy vulkanismu a zemětřesení
   • místa, kde se sopky pohybují od sebe:
     • riftové zóny
       • středooceánské hřbety = podmořská pohoří – uprostřed = rift (dlouhý úzký průlom) ->vystupuje magma, tvoří se zemská kůra (V Afrika – východoafrický rift)
     • subdukční zóny (erupce)
     • horké skvrny – magma blízko povrchu (5 km)
   • typy sopek
     • strombolský typ – stratovulkán ->sopečný kužel – tvořen sopečným materiálem – Pacaya – Gueatemala – nejběžnější
     • havajský typ – štítová sopka ->“rozpláclá“ – láva vytéká pomalu
     • vulkánský typ – Komaga – Japonsko
     • perský typ – nejničivější
   • kaldera – magmatický krb se vyprázdní->vyprázdnění sopky ->propad krbu ->vznik kaldery (zaplnění vodou->jezera)
   • Ojos del Salado – Chille – největší činná sopka světa
   • Krakatoa – Indonésie – nejsilnější zvuk v historii lidstva
     • 12 hodin erupcí
     • propadla se, zmizela ->tsunami
     • roste nově – Anak Krakatoa

 

 

1. Zemětřesení – otřesy povrchu Země
   • Příčina – náhlé uvolnění energie v zemském nitru
   • Hypocentrum – místo, kde zemětřesení vzniká
   • Epicentrum – nejbližší místo na zemském povrchu nad hypocentrem – místo nejprudších otřesů
   • Zemětřesná pásma – oblasti častých zemětřesení – podél hranic litosférických desek
   • Richterova stupnice – jediné číslo, které popisuje velikost zemětřesení, od 1 do 10 (nejhorší)

TVARY GEORELIÉFU VYTVOŘENÉ ENDOGENNÍMI POCHODY

*podle barev to máte na horotvornou a na vulkanickou činnostJ

• Klenby – vznikají tektonickým pohybem nebo proniknutím magmatu na zemský povrch – jsou nahoru vyklenuté, kruhovité
• Pánve – prohlubeň kruhovitého tvaru, rovné dno, obklopená vyvýšeninami
• Vrásová pohoří – tvořena vrásovými řadami, antiklinály – horské hřbety, synklinály – údolí mezi nimi – např. Švýcarský Jura
• Příkrovová pohoří – působením bočních tlaků byly vrásy navrstveny na sebe à mohutné příkrovy – např. Alpy, Himaláj
• Vrásno – zlomová pohoří – složitá stavba, vedle vrás a příkrovů také zlomy – např. Karpaty
• Kerná pohoří – vznikla vertikálními pohyby podél zlomů, mají výrazné svahy – např. Ťan-šan
• Příkopové propadliny – propadlo se území podél zlomů, někdy zality vodou (Bajkal)
• Sopečná pohoří – vznikají povrchovou sopečnou činností – Francouzské středohoří

Sopky:

• Lávové – kužel + ztuhlá láva
• Smíšené – stratovulkány – v sopečném kuželu jsou lávové proudy s vrstvami tufů
• Tufové – sopečný kužel z tufů – popel, balvany,…

 

 

EXOGENNÍ POCHODY A JIMI VYTVOŘENÉ TVARY GEORELIÉFU

• Zdroj: sluneční záření
• Činnost těchto sil je ovlivňována gravitací a rotací Země
• Snižují a zarovnávají povrch
• Činnost rušivá (eroze), přenosná (transport), tvořivá (sedimentace a akumulace – usazováním)
• V současné době je nejvýkonnější exogenní činitel člověk – antropogenní formy reliéfu
• POCHODY SVAHOVÉ
  • Uvolněné horniny jdou ze svahů dolů díky zemské tíži – sesuvy půdy, bahenní proudy,…
  • Pod svahem se vytvoří osyp
• ŘÍČNÍ (FLUVIÁLNÍ) POCHODY
  • Nesoustředěný povrchový odtok vody – ron (deštěm nebo táním sněhu) à ronové rýhy (hluboké – strže)
  • Soustředěný – vodní tok – protéká korytem – voda modeluje koryto boční a hloubkovou erozí)
  • Splaveniny – materiál na dně, plaveniny (menší materiál)
  • V toku řek rozeznáváme podle činnosti vody 3 části:
    • Horní tok – řeka má velký spád, převládá výmol nad usazováním, říční údolí má profil písmene V
    • Střední tok – převládá sedimentace nad erozí, říční údolí má neckovitý tvar, náplavy tvoří tzv. údolní nivu, říční toky se klikatí – meandrují (meandr – zákrut, který má více než 180°)
    • Dolní tok – málo energie, řeka se rozděluje na říční ramena
  • Vodorovné plošiny – několik stupňů nad sebou, zbytky údolních niv = říční terasy
  • Úval = široce rozevřený tvar říčního údolí
  • Delta – náplavové kužely s velkým množstvím splavenin
  • jeskyně – působením H₂O
    • vápencové oblasti – stalagnit(nahoru), stalaktit(dolu), stalagnát(spojenej)
    • na zemském povrchu – škarpy, závrty
  • skalní města – působením H₂O
  • vápencové terasy – minerální voda vyvěrá na povrch
• KRYOGENNÍ POCHODY
  • Hlavní činitel – led
  • V územích nad sněžnou čárou à ledovec
  • Ledovec podle velikosti:
    • pevninský – pokrývá Antarktidu a Grónsko
    • plošný – pokrývá vrcholy hornatin, ve Skandinávii
    • horský – vyplňuje údolí horských masivů
      • 2 části: vyživovací oblast (vzniká tam kar), ledovcový splaz (ta část pod sněžnou čarou)
    • Tvary způsobené ledovcem:
      • Ledovcové údolí trog – přemodelované říční údolí, má profil písmene U (široké, převážně rovné dno, strmé svahy)
      • Fjordy – dlouhé, hluboké zálivy, které vznikly činností splazů pevninských ledovců (Skandinávie, Grónsko, Aljaška, Chile,…)
    • Ledovcová eroze – exarace à exarační rýhy (vyryté ledovcem do podkladu)
    • Ohlazování – detenze – obrušuje do oblých tvarů skály (oblíky)
    • Moréna – písek, hlína, suť – to valí ledovec před sebou – čelní, boční, spodní, střední a vnitřní (podle toho, kde v ledovcovém splazu jsou)
  • VĚTRNÉ (EOLICKÉ) POCHODY
    • Důležitý činitel hlavně v pouštích, stepích, na plážích
    • Prostřednictvím prachu a pískuà naráží na stěny skalà obrušují se
      • V méně odolných částech skal vznikají otvory a prohlubně (skalní římsy, okna, brány)
    • Kameny obrušované pískem à hrance (mají vybroušené rovné plochy oddělené ostrými hranami)
    • Vátý písek à čeřiny, písečné přesypy (duny) – obrázek
    • Spraše – vrstvy prachu z pouště – přenáší se na velké vzdálenosti
  • MOŘSKÉ (MARINNÍ) POCHODY
    • Na pobřeží – příliv, odliv, příboj (větrem)
    • Vytvářejí marinní formy reliéfu
    • Rušivá činnost moře – abraze
    • Tvoří bahno a jiné sedimenty, také vrstvy solí a vrstvy organických usazenin (ze schránek živočichů)
    • Pobřežní proudy à ukládání podmořských písečných valů à nad mořskou hladinu à mělčiny a úzké dlouhé poloostrovy (kosy)
  • BIOGENNÍ POCHODY
    • Rušivá a tvořívá činnost organismů, většinou po jejich odumření
    • Mechanicky, chemicky
    • Rostliny a živočichové urychlují zvětrávání hornin a vznik půd
    • Schránky těl na dně moří à vápnité, křemité, fosforečné horniny, ropa, zemní plyn
    • V rašeliništích à z odumřelých rostlin à rašelina
    • Uhlí
    • Korálové útesy – v teplých mořích na mělkém svahu, u sopečných ostrovů – Velký bariérový útes (SV Austrálie)
  • ANTROPOGENNÍ POCHODY
    • Činnost lidí
    • Tvary vyvýšené (průmyslové stavby, městské aglomerace, skládky,…), vyhloubené (lomy, průplavy,…), rovinné (vodní nádrže, komunikace, letiště,…), podzemní (tunely, šachty,…)
    • Nejvýznačnější exogenní činitel